Březen 12th 2017 Archiv

Kočič: „Já, lovec“

Znáte to, když se vám podaří nějakou situaci přivolat už jen tím, že na ni zavzpomínáte v článku…?

Před několika dny jsem zmiňovala, jaký je kočič supr lovec a že je potřeba na něj dávat bacha, jakmile začne „myší sezona„. To aby domů nenosil dárky s uhryznutou hlavičkou a neplival je za gauč. A prásk! Včera v 1 ráno jdeme spát. Neuběhne ani 5 minut a pod oknem se ozve zaškrabkání. Tajný signál, že teplota venku není ideální a mazlíček chce dovnitř. Otevřu okno, aby jeho kočičí veličenstvo mohlo vběhnout. A zároveň při zavírání koutkem oka zahlédnu, že drží cosi v tlamičce! Během setiny vteřiny vyhodnotím situaci.

Ber ho! Má myš!„, stihnu zaječet na chlapa, který hodí naslepo rybičku po posteli, aby drapl kočku. Ta se mu smekne v rukách, zanechá za sebou trs chlupů a zdrhá do obýváku. Další scéna je jak vystřižená z Toma a Jerryho.

Rozsvěcíme světla po baráku a pokřikujeme na sebe povely jak příslušníci SWAT, když vpadnou do baráku obsazeném teroristy: „Máš ho?!“, „Tu čisto!“, „Kuchyň!“, „Hlídám chodbu!“. Zmateně pobíháme v pyžamech a nakukujem pod nábytek. Kočič nikde. „Tykuško, kde si?! Čičiči!!!“, snažím se po dobrém. „Jestli tu mrtvolu zas někde nechá, zabiju ho!“, optimisticky nahlíží do budoucna má drahá polovička. Všude je ticho po pěšině, kočič ani nemukne. A vlastně ani nemůže, když drží v hubě myš o velikosti malého morčete… (Pokračování textu…)