Kočič: „Já, lovec“

Znáte to, když se vám podaří nějakou situaci přivolat už jen tím, že na ni zavzpomínáte v článku…?

Před několika dny jsem zmiňovala, jaký je kočič supr lovec a že je potřeba na něj dávat bacha, jakmile začne „myší sezona„. To aby domů nenosil dárky s uhryznutou hlavičkou a neplival je za gauč. A prásk! Včera v 1 ráno jdeme spát. Neuběhne ani 5 minut a pod oknem se ozve zaškrabkání. Tajný signál, že teplota venku není ideální a mazlíček chce dovnitř. Otevřu okno, aby jeho kočičí veličenstvo mohlo vběhnout. A zároveň při zavírání koutkem oka zahlédnu, že drží cosi v tlamičce! Během setiny vteřiny vyhodnotím situaci.

Ber ho! Má myš!„, stihnu zaječet na chlapa, který hodí naslepo rybičku po posteli, aby drapl kočku. Ta se mu smekne v rukách, zanechá za sebou trs chlupů a zdrhá do obýváku. Další scéna je jak vystřižená z Toma a Jerryho.

Rozsvěcíme světla po baráku a pokřikujeme na sebe povely jak příslušníci SWAT, když vpadnou do baráku obsazeném teroristy: „Máš ho?!“, „Tu čisto!“, „Kuchyň!“, „Hlídám chodbu!“. Zmateně pobíháme v pyžamech a nakukujem pod nábytek. Kočič nikde. „Tykuško, kde si?! Čičiči!!!“, snažím se po dobrém. „Jestli tu mrtvolu zas někde nechá, zabiju ho!“, optimisticky nahlíží do budoucna má drahá polovička. Všude je ticho po pěšině, kočič ani nemukne. A vlastně ani nemůže, když drží v hubě myš o velikosti malého morčete…

Naštěstí nemáme haciendu o dvaceti ložnicích. Kočiče objevíme poměrně záhy. V obýváku pod křesílkem. V očích má směsici leknutí z naší reakce a hrdosti z dobrého lovu. Na první pohled není zřejmé, která emoce převažuje. Chlap opatrně otevře balkon, aby mohl kocour vyběhnout. Je třeba ho nevyděsit. Neumím si představit, že by sprintoval zpátky do postele a myš mi nechal třeba na polštáři jako dárek. Naštěstí máme inteligentní kočku. Jen co ho ovane studený luft zvenčí, rychle pochopí, že prezenty je lepší nechávat na prahu u boty. Tam z nich mají pánečci větší radost. Milostivě se proto zvedne a s úlovkem uraženě odkráčí ven. A my si zhluboka oddechneme. Tentokrát se to obešlo bez dezinfekce půlky domácnosti!

Jdeme znovu zalehnout. „Dobrou noc“, brouknu do tmy. „Dob… Co to bylo za zvuk?!“, pinkne mi chlap zpátky odpověď. „Cože?“. „No… venku!“. Zaposlouchám se s pohledem upřeným na ventilačku, odkud se ozývá směsice křupání, mlaskání a spokojeného mručení. Nahlédnu ven. A víte co? Kočič pod oknem zrovna s chutí likvidoval kořist a nadšeně si u toho pomlaskával… :-D

„Ajééé, to zas bude v álejích nablito…“, konstatuje drahý. Totiž pokaždé (bez výjimky), když kocour sežere myš, chodí dva dny jak tělo bez duše. Polehává, má skelný pohled, nechce si hrát… A občas něco ošavlí. Ale příště ji slupne znova. Protože třeba to tentokrát vyjde a nebude mu zle… Idealista. To je jak já a kilo bramboráků. Bitva, která se nedá vyhrát. A zároveň není možné v ní odmítnout účast… :-D



14 komentářů on Kočič: „Já, lovec“

  1. Amaring
    12.3.2017 at 21:09 (2 měsíci ago)

    Tvoje příhody s kočičem mám hrozně ráda. Zbožňuju kočky a tvé příhody jsou velmi vtipně a poutavě podané. Vždycky se u čtení moc dobře bavím :) jinak naše kočička nám dávala úlovky a jejich zbytky do předsíně a do bot, nebo je, pokud byly živé donesla do kuchyně, tam je pustila a odešla. :D

    Odpovědět
    • Bebe
      14.3.2017 at 13:04 (2 měsíci ago)

      Moc děkuju za milý komentář, Amaring! :-)
      To bych teda kočičovi pěkně poděkovala za takový živý dárek! By mě kleplo, nahánět po baráku ještě myšáka! Ale připomněla jsi mi jeden vtip! :-D

      Ona: „Franto!!! Teď tady proběhla myš!“
      On: „No a co?“
      Ona: „Okamžitě volej na recepci a řekni jim to – ty umíš líp anglicky!“
      On: „Helou – recepčn?“
      Recepce: „Hello, yes – this is reception.“
      On: „Du jů nou Tom end Džery?“
      Recepce: „Ehm… yes, I know them.“
      On: „Džery is hír…“

      Bebe

      Odpovědět
  2. Pavla Kopuletá
    13.3.2017 at 10:46 (2 měsíci ago)

    Tvoje historky mne jako velkou milovnici zvířat neskutečně baví. My tohle vůbec neznáme. Máme doma čivaváka a jeho lenost nás někdy fascinuje a je záviděníhodná. Hlavně když musím ráno do práce a on se povaluje na dece v teple. Když se s ním chci rozloučit a pohladím ho, ještě na mě zavrčí :-) je to ta nejtvrdší palice kterou znám, ale i tak ho milujeme a nedokážeme si žití bez něj představit…

    Odpovědět
    • Bebe
      14.3.2017 at 13:02 (2 měsíci ago)

      Mám radost a děkuju za komentář, Pavli! :-)
      Čivaváček to má evidentně zmáklé! Pošle ráno páníčky vydělávat na jídlo a mezitím jim zahřívá postel :-D
      Bebe

      Odpovědět
  3. Svět podle Kyrkys
    13.3.2017 at 11:25 (2 měsíci ago)

    Moc mě baví tvoje historky :D Kdysi jsem měla kočku, teď máme jen morče :-)

    Odpovědět
    • Bebe
      14.3.2017 at 13:01 (2 měsíci ago)

      To mě moc těší, Kyrkys! Taky jsem měla doma morčátka, ale už je to dýl. A vždycky se mi na nich hrozně líbilo, jak byly ukecané, když jich bylo pohromadě víc. To se pak z klece ozývalo vždycky takové bublání a brumlání a vrkání :-D
      Bebe

      Odpovědět
  4. Dee
    14.3.2017 at 11:23 (2 měsíci ago)

    Nechci malovat čerta na zeď, ale jelikož taky máme kočku a přečetla jsem pár „chytrých článků a knih“ :-) , to že je váš kočič po sežrání myši takhle vyřízený by mohlo značit to, že myš sežrala otrávenou návnadu a kočič pak jí, takže je přiotrávený… samozřejmě může být asi i jiný důvod, ale tohle mě hned napadlo.

    Odpovědět
    • Bebe
      14.3.2017 at 12:59 (2 měsíci ago)

      Taky mě to napadlo, Dee. Akorát že s podobnou variantou by asi nešlo nic dělat. Kočiček rázuje okolo x sousedů najednou a obíhat je všechny s tím, jestli náhodou netráví myši… To si moc neumím představit. „Brýden, ty modré granule před barákem, to je vaše? Aha. Mohli byste se na to prosím vykašlat a nechat si barák sežrat od myší? Náš kočič pak zvrací.“ :-D
      Trochu mě ale uklidňuje, že kočič jednou za čas blije třeba i po některých kapsičkách – třeba do nich melou myši, nevim :-D
      Bebe

      Odpovědět
  5. Lili
    16.3.2017 at 17:06 (2 měsíci ago)

    Já si pořád stojím za tím, že bys měla tyhle kočičí příhody sepsat do nějakýho sborníku :-D. Myslím, že by si u toho značná část populace prodloužila život :-D.

    Odpovědět
    • Bebe
      16.3.2017 at 23:13 (2 měsíci ago)

      To není vůbec marný nápad! :-D Jen se obávám, že bych kočičovi musela pořídit dalších pár kámošů, aby to sborník naplnilo. A to už bych možná nepsala od stolu doma, ale ze cvokhausu, pokud by měly nové zviřátka podobnou náturu, jako náš pan kocúr :-D
      Bebe

      Odpovědět
  6. Anna
    18.3.2017 at 21:20 (2 měsíci ago)

    Tak tohle je paráda :D Máme doma dva miláčky a zdá se, že prožíváte to samé, jako my :D Občas mi je z těch našich miláčků na infarkt, ale to už je hádám láska

    Odpovědět
    • Bebe
      23.3.2017 at 12:54 (2 měsíci ago)

      Infarkt je taky od srdce, takže hádám, že to asi láska bude :-D Všechny kočky jsou stejné – stejně na zabití a zároveň je stejně všichni zbožňujeme :-D
      Bebe

      Odpovědět
  7. Buspyday
    21.3.2017 at 23:36 (2 měsíci ago)

    Very nice post. I just stumbled upon your weblog and wanted to say that I’ve really enjoyed surfing around your blog posts. After all I will be subscribing to your rss feed and I hope you write again soon!

    Odpovědět
    • Bebe
      23.3.2017 at 12:54 (2 měsíci ago)

      Thank you so much for your comment, Buspyday :-) I’m happy you like my blog! :-*
      Bebe

      Odpovědět

Odpovědět