Procházka vánoční Prahou

Vánoční Praha

Jestli si něco letos před Vánoci doopravdy užívám, tak naše ťapkání s chlapem po Praze. A je fuk, jestli večer skončíme s 5 km nebo 13 km v nohách :-D A úplně nejoblíbenější trasa? Dofrčíme autem na Anděl, resp. na obchodní centrum Nový Smíchov, kde plechového broučka zaparkujeme. Jsou tam tři hoďky parkingu gratis (na OC Palladiu nebo Kotva je to tuším 50 Kč za hodinu), takže žádný stres, času dosti. Pak sedneme na Andělu na metro a vystoupíme na Můstku (což je 3. zastávka bez přestupu a vystačíte si s jízdenkou na 30 minut za 24 Kč).

Můstek = spodní část Václavského náměstí. Tam se proťapkáme, okukneme stánečky, pokocháme se obchůdky a někteří z nás si nahoře kousek od sv. Václava nechají nalét medovinku na zahřátí. Pak sejdeme dolů a vezmeme to z Václaváku po Melantrichově ulici až na Staroměstské náměstí. Když se podaří a jsme tam v celou hodinu, obdivujeme odbíjející Orloj (mě se to neomrzí nikdy!) a když se extra zadaří a má na náměstí zrovna vystoupení nějaký pěvecký sbor, tak utíráme dojatou slzu nad krásně znějícími koledami. Třeba loni se nám přitrefilo, že sbor zrovna večer zpíval píseň „O holy night“ z filmu „Sám doma“. Lidi, já brečela dojetím jak malé děcko. To bylo TAK nádherné! Takže vřele doporučuju si zjistit, jestli zrovna v době, kdy budete ve městě, se nechystá pár úžasných hlásků zpívat vánoční písničky. Zážitek k nezaplacení! (Pokračování textu…)

Beskydy – holčičí dovolená v Tyře

Beskydy

Hezký den chroustíci! Jakpak užíváte léta? :-) Hlásím se po ohromně fajné dovolence v Beskydech, kterou jsme si naordinovaly s maměnkou. Udělaly jsme si z tohohle holčičího cestování takovou milou každoroční tradici, na kterou se vždycky děsně těším (ano, možná i víc, jak na Ježíška :-)

A jak jsme tak přemýšlely, do kterého kouta naší zemičky se vydat, napadlo nás zamířit do Beskyd, konkrétně tedy do vísky Tyra nedaleko Třince. Byli jsme tam i s bráchou naposled někdy na střední škole a přiznám se, že jsem byla dost zvědavá, co se za tu dobu v moravských horách změnilo. Kdysi jsme tu bydleli v chatičce „U Haliny„, pak zase zamířili do dědinky Řeka o pár km dál, a tak nějak různě na střídačku jsme v tomhle koutě světa dost rádi vegetili.

Tentokrát padla volba na chalupu na Křemence, kde mamka už párkrát byla i s taťkou a prý je to tam tuze pěkné. Což jsem mohla ostatně dosvědčit i na vlastní chroustí oko. (Pokračování textu…)

Narozeninová plavba z Prahy na Slapy

Kde jsme strávili sobotní noc už víte. Ale že jsme ten den ještě stihli vyrazit na celodenní výlet lodí z Prahy na Slapy… O tom jsem vám určitě ještě neříkala :-)

To bylo tak… Moje drahá polovička měla v neděli narozeniny a já si dlouho dopředu lámala hlavu, čím bych mu tak mohla udělat radost. Protože víte, jak to je, když se chlapa zeptáte, co by si přál k narozeninám. Odpovědi typu „nic“, „vyhrát ve Sportce“ a „já už všechno mám“ jsou skoro klišé a každoročně z nich šílí snad všechny ženské.

Nicméně mi bylo jasné, že se nemůžu v onen slavnostní den vytasit s hláškou „tak jsem ti splnila přání a vybodla se na tebe s dárkem“, že jo :-) Napadlo mě tedy pojmout dáreček drobet jinak a když mě chlap na narozky vyvezl do Špindlu, tak já ho na oplátku povozím na lodičkách. Resp. jedné, která vyjíždí z Prahy a končí na Slapech…

(Pokračování textu…)

Špindlerův Mlýn – wellness v hotelu Lesana

Labská přehradaKdyby mi někdo před X lety řekl, že se té bájné třicítky vážně dožiju… Možná bych mu s trochou nedůvěry nakonec uvěřila. Už bych ho ale považovala za magora, kdyby dodal, že budu mít o 10 kg míň než tehdy, namísto kudrnatých dlouhých vlasů budu vlastnit rovné blond mikádo, změním místo bydliště o pár stovek kilometrů na západ, přestanu se skoro úplně červenat a ještě ke všemu tenhle narozeninový den strávím se super týpkem ve Špindlu, kteréžto městečko jsem si zamilovala už když jsme ho navštívily loni s maměnkou

Joooo, cesty chroustí umí být pěkně nevyzpytatelné…

V předvečer onoho velkého dne D jsem jen tak brouzdala po internetu a kochala se nabídkami zájezdů, pobytů, wellness a podobných srandiček. Protože víte jak – jedna dovolenka během prázdnin je sice super věc, ale dneska je tak blbá doba, že pokud nebudete odpočívat i v průběhu po troškách, tak jednoho krásného dne flusnete plíce, zkolabujete a tiku v oku už se nezbavíte. A tak chlapovi ukazuju odkaz na fajn pobyt v Krkonoších, který mě zaujal…

Jeho první reakce? Sebral mi myš, začal si nabídku proklikávat, zjistil, že jde o neomezený wellness a ne trapnou nabídku typu „v pobytu máte celých 20 minut vířivky gratis“ a ještě ke všemu je to veget s polopenzí… No bylo co řešit? Nebylo. A tak jsme večer relax objednali a ráno odjížděli. Muhaha… :-) (Pokračování textu…)

Průhonický park v dubnu

Průhonický parkVíte, co mě na Praze baví nejvíc? Ty oázy klidu, které tu jsou na každém kroku. A to jak v centru, tak doslova pár kroků za městem. Třeba takový Průhonický park, kam jsme se dnes vydali na ozdravnou procházku – protože kdo tvrdí, že práce u PC není náročná, tak neví, co mluví. Za pár hodin máte totiž v očích nablikané tolik, že neodlepit se od monitoru aspoň na chvíli, riskujete do večera bolehlav jak prase a pomalu abyste se začali natírat opalovacím krémem, aby vás zářící svět internetu nesežehl úplně.

A tak jsme dnes zaklapli notebooky a vydali se směr Průhonice, kde se můžete v klidu ztratit před celým světem a nenajde vás krom správce parku živá duše. Věděli jste třeba, že nejdelší vyhlídkový okruh v parku měří 10 km…? By mi dneska asi nožičky upadly…

A tak jsme v duchu relaxu vyrazili jen na kratší, cca 3 km procházku „po modré“. Jeli jsme až kolem půl 4 a jakkoli se může zdát, že je venku ohromně teplučko, tak ve stínu lesíků v parku a s ještě studeným větrem v zádech to nebylo na nějaké dlouhé pochodování. (Pokračování textu…)

Mariánské Lázně – hotel Krakonoš

Mariánské LázněNení to zase tak dlouho, kdy jsem byla skálopevně přesvědčena, že existuje přímá úměra mezi štěstím a výší bankovního konta… Nejvýš 3, 4 roky tomu bude.

Několik let jsem kolem sebe totiž poslouchala názory, kterak je důležité celý život vydělávat spoustu peněz a usilovně je střádat na účet a zbytečně neutrácet za kraviny jako wellness a dovolenky, aby si člověk na stará kolena mohl vybrat naspořenou částku v podobě několika mega a za tu si pak koupit třeba nové auto, nebo jet konečně na vysněnou dovolenou… Nesmyslně dlouho jsem si nechala hučet do hlavy podobné věci, až jsem tyhle kraviny přejala za své a někde mezi sedřením se z kůže, alkoholem a psychickým kolapsem mi došlo, že je to vlastně celé špatně a takhle prostě život ani vztah fungovat nemůže…

A tak jsem sbalila kufry, práskla do bot a odjela hledat štěstí na druhý konec republiky. A že jsem ho nakonec našla, i když to byla cesta velmi trnitá, o tom vůbec nepochybujte… Aspoň tomu tedy pevně věřím :-)

Naštěstí s chlapem máme na jednu věc naprosto stejný názor – a to, že když pak budeme v důchodě sedět na lavičce v parku a házet holubům včerejší chleba… Tak se nebudeme bavit o tom, kdo z nás měl lepší telefon, když nám bylo 40. Ani o značkách aut, které nám prošly garáží, nebo o tom, že jsme na úrocích v bance dostali o pár tisíc víc… Budeme vzpomínat, jak jsme tehdy cestovali lodí z Poreče do Benátek a byla velká bouřka… Jak jsme si dali první pusu na letišti, když zrovna přistávalo letadlo a byla zima jak v ruském filmu… Jak jsme potkali Ježíška na Božím daru a viděli první sníh toho roku… Jak jsme letěli z Milána a zažili takové turbulence, že i Bruce Willis by se z toho podělal strachy… Nebo jak jsme nocovali na lodi v Bratislavě a potkaly nás tam povodně… (Pokračování textu…)

Wellness na Orlíku – vila č. 11

OrlíkKdyž jsme naposled vegetili na Orlíku, byla ještě zima a hafo sněhu. Ostatně, co byste taky čekali 5. ledna, že jo. Nutno dodat, že tehdy mi pobyt ohromně helfnul, protože se u mé maličkosti zrovna lámalo období, kdy jsem se z bdící zombie snažila přehoupnout do světa normálně chrupkajících lidí. A musím uznat, že prázdniny s neomezeným wellness v čele s vířivkou nahřátou na 37°C, mi přerod podstatně zpříjemnily. Aneb jak se nechat přes den totálně rozložit ve vodě, navečer si rozmazlit pupík v místním gastronomickém nebi a následně odpadnout do peřin, ve kterých by vás měl problém najít i loňský vítěz ve hře na schovávanou…

A jelikož jsme z prvních prázdnin u Orlické přehrady odjížděli doopravdy nadšení, byla jen otázka času, než se necháme zlomit znovu a vyrazíme si užít repete. Tentokrát ale s malou změnou. Nebydleli jsme totiž na hlavní budově Hotelu Orlík v apartmánu, ale v nádherné vile č. 11 přímo u přehrady. A jak se nám tam líbilo…?

Přemýšlím, jak vystihnout můj první dojem z vily a nepoužít doslovné užaslé citace slov, které mi tak nějak samovolně draly z pusy, zatímco jsem nadšeně procházela místnostmi a snažila se vymyslet, jak to udělat, abych se odsud nemusela už nikdy odstěhovat. Protože TOHLE bydlení bylo vážně skvělé! (Pokračování textu…)

Hotel Orlík – luxusní wellness

Hotel OrlíkV duchu hesla „odpočívej, dokud můžeš – a ne až budeš muset“, jsme se začátkem roku rozhodli vyrazit na další wellness víkend. Jeden jsme absolvovali těsně před Vánoci v Krušných horách, kde bylo mimochodem krááááásně a navštívili jsme osobně i Ježíška – museli jsme se přece na vlastní oči přesvědčit, že existuje! A tak jsme z Božího Daru rozeslali pohlednice na všechny světové strany (protože razítko s Ježíškem na čumkartě nemá každý), dobře se nadlábli, odpočinuli, vyrazili pokochat oko do vánočních Karlových Varů a za pár dní zase hurá domů. A poněvadž tenhle odpočinek přišel nám oběma tuze k duhu a ulevil nejen zdrchanému tělu, ale hlavně rozvrkočené psychice, dali jsme si takové malučké předsevzetí, že tímhle stylem budeme pokud možno odpočívat častěji. Třeba rovnou začátkem nového roku. A proto jsme hned 5. ledna vyrazili na Orlík… :-)

Pobyt jsme si našli na jednom ze slevových portálů (určitě jich taky znáte mraky). Zapadlý kout v lesích, u přehrady uprostřed Čech se nám líbil, fotky vypadaly lákavě… Mě i drahé polovičce vyhovují takové ty akce hrrr, takže chlap nelenil, v 10 večer napsal emajl směr hotel, jestli mají volno – bleskově přišla odpověď, že ano. Hurá koupit voucher a poslat číslo… A další den dopoledne už jsme byli na cestě směr dovolenka…

První, co mě trochu překvapilo, tak že hotel je fakt až hluboko v lesích, kam bych bez navigace netrefila ani se světelnýma tabulema a v životě by mě nenapadlo, že na takovém místě může být civilizace! Takže jestli byste rádi odpočinek, kde vás nebude rušit živá duše, ale zároveň budete jak v pohádce… Určitě čtěte dál… (Pokračování textu…)

Černošice – vyhlídka nad Hladkou skálou

BebeJe mi jasné, že rukavice hozená Sněžkou asi hned tak překonaná nebude. Protože jak člověk jednou zdolá nejvyšší vrchol ČR, další level už nemůže být nic menšího, než K2 nebo rovnou Mount-Everest. O tom žádná.

Ale trénovat je třeba postupně. Sem plíce nevyhrála v loterii a nožičky si musím taky šetřit, protože je budu ještě chvíli potřebovat, pokud neplánuju natáhnout brka ve třiceti. Což zní samo o sobě logicky. Bohužel jen do chvíle, než se s podobnou teorií vytasíte v praxi při odůvodňování, proč jako nemůžete agresivní duchnu hudrající vám nad hlavou pustit sednout v tramvaji. A jestli si myslíte, že zaberou argumenty typu „ale vždyť je půlka ostatních sedadel volná„, pak jste doteď neměli tu čest čelit nasranému člověku, který má utkvělou představu, že zrovna váš flek uprostřed tramvaje je jeho. „Vzpomínky na školní léta v Brně“ – tak podobné výjevy nálepkuju v zapadlých koutech paměti. Máte někdo stejné „radostné“ zkušenosti z cestování MHD…? :-)

Než to ale zakecám úplně… Chtěla jsem se s vámi podělit o pár obrázků z pátečního výletu, který měl být původně malou zdravotní procházkou do lesíka za Černošicema. Žádná makačka. Jen takové lážo plážo, co noha nohu mine… A občas třeba najdem i nějakou houbu, která nebude vypadat echt jedovatě, vezmem ji s sebou a proženem kastrolem. Nebo aspoň tak jsem plán pochopila já…

Autí jsme proto nechali zaparkované kousek od Luny a vydali se pěškobusem objevovat krásy přírody kousek za Prahou… (Pokračování textu…)

Dovolenka s Elis ve Špindlu :-)

KrkonošeChorvatsko – Poreč, zhruba v půlce června. Sedím na terase, slopkám kafíčko a uždibuju neskutečně slaďučký meloun, co jsme den předtím ukořistili v místním Konzumu. Zároveň pozoruju racky na protější střeše, kteří něco řeší tak hlasitě, že i kočič vřískající pod oknem by v tu chvíli zněl jako tichá znělka k Večerníčku.

Na stole zavrní telefon a na displeji blikne info o příchozím e-mailu. Maměnka píšů. Cože prý dělám v červenci? Našla jedno tuze pěkné místo ve Špindlu, kde bysme mohly na týden vegetit. Na vteřinu propíchnu pohledem racka, který se zrovna obrací naruby na komíně vedlejšího domu, když cosi ohromně důležité vysvětluje svému kamošovi a zamyslím se. Jet na dovolenku s Elis? Do Krkonoš? Resp. rovnou do Špindlu? To nemože dopadnout jinak než skvěle! Nebylo nad čím dumat! :-)

19.7. ráno
Šlapu do kufru poslední věci, z nichž hodlám stvořit horské modely, ze kterých Krakonošovi spadne čelist a samovolně povolí svěrače. Obzvlášť kombinace mého milovaného kloboučku a noname khaki kraťasů, které nosím asi stopadesátý rok, stojí za zmínku…

Profackuju se davem na nádraží, pokodrcám vláčkem, a o hoďku později se potkáváme s maměnkou v Poděbradech. V mžiku správně usoudíme, který bus nás doveze do hor a další dvě hoďky věnujeme baletním figurám v uličkách autobusu, kde poskakujeme na jedné noze a ještě ne na svojí. Nevěřila bych, jaký je na téhle trase nátřesk! I když… Možná s tím má co dělat frekvence spojů „tři za den jsou tak akorát, holoto líná“ :-) (Pokračování textu…)

1 2 3