Francie, Provence – Marseille, Arles, Avignon, Cannes, Monaco, Verdon

Avignon

To jsem si tak jednou seděla na houpačce na dvorku a četla knížku Se šarmem Pařížanky. A z ničeho nic mě napadlo, že by vlastně nebylo špatné se juknout do Francie. Proměnit myšlenku v činy trvalo pár okamžiků. Odložila jsem knížku, vzala telefon a jala se zjišťovat, kdo pojede se mnou. Mimochodem – byste nevěřili, jak lidi šokuje taková obyčejná SMS, jestli už mají program na prázdniny, nebo se mnou pojedou na výlet.

Nechala jsem všechny věci na houpačce, zapadla k počítači a začala listovat nabídkama zájezdů. Páč mě to v tu chvilku tak nadchlo, že mi bylo jasné, že dokud si nevytisknu objednávku, nebudu mít pokoj. Chvilku mi teda trvalo, než jsem našla na poslední chvíli dvě volné místa, ale nakonec – voilá. Cestovní smlouva čekala na tři křížky namísto podpisu a francouzská Provence začala dostávat reálné obrysy.

3.7. se blížilo mílovými kroky a já pomalu nemohla dospat, jak jsem se těšila. Na vlastní oči uvidím ty lány levandule! Juchůů!

Nakonec jsem cestovala s mamkou, což se ukázalo jako parádní volba, poněvadž s maměnkou je srandy kopec a je to děvčica praktická. A navíc je pro každou špatnost, což ji posouvá ještě o příčku výš v celkové hitparádě :-) I nalodily jsme se slavnostně v Brně do busu, zamávaly drahé polovičce z okna a vzhůru za dobrodružstvím.

Cesta byla poměrně dlouhá a únavná (co byste taky čekali, takovou štreku busem, že), ale zase jsem si říkala, že aspoň jednou za život to za to stojí – hlavně kvůli tomu úžasnému výhledu! Vyjížděli jsme ve 13 h z Brna a do Francie jsme se dostali až někdy dopoledne další den. Což bylo teda na palici, jelikož už jsem fakt nevěděla, jak si mám sednout. Že jsem spala celkově asi 10 min, to už snad ani nikoho nepřekvapí. Ó jak já záviděla těm spokojeně pochrupkávajícím spolucestujícím! Ale člověk je tvor odolný a někdy ho samotného dojme, co všechno je schopný přežít v relativním zdraví.

Cannes

Když jsme slavnostně dorazili do Cannes, bylo myslím už někdy kolem oběda. Plus mínus. Čas mi splývá, jelikož jsem byla po probdělé noci víc jak zombík v kómatu než jak čiperná děvčica z Moravy. Trochu mě uklidnilo, že podobně jako já vypadalo 99% lidí z našeho busu. Kromě jediného člověka. Letušky Karla (našeho průvodce). Za celou dobu se mi nepovedlo zjistit, jak to ten chlap dělá, že pořád vypadá jak ze žurnálu a čile! S máti jsme usoudily, že nejspíš tajně bere nějaký dobrý povzbuzující matroš a nechce se podělit, protože z toho má určitě dobrou bžundu, když vidí tolika mátoh kolem sebe.

Přiznám se, že Cannes mě moc nenadchlo. Jediné, co se mi fakt líbilo, tak přístav a lodičky. To bylo velice fajné. Ale jinak? Přeplněné město s miniaturníma uličkama, kde toho vlastně krom obchodů ani není moc k vidění. Je to hlava na hlavě, auto na autě. Naštěstí jsme se nezdrželi dlouho. Celebrity a slavný festival mi prominou mou kritiku. Možná za to fakt mohla spíš únava :-)

Marseille

Marseille

Marseille

Zbytek dne jsme zakotvili v Marseille a odtud jsme se pak vydali ještě lodí na pevnost If (říká vám něco Hrabě Monte Christo?). Na Marseille se mi děsně líbil výhled na celé město. A určitě jsem vypadala jak křupan z vesnice, když jsem se pracně vyšplhala nahoru na hradby a zůstala s úžasem zírat na to obrovské mraveniště lidí a domů pod námi… No jo, to doma nemáme, že. Co mě naopak těžce vyděsilo, tak prý proslulý trh v uličkách Marseille. Šli jsme jako skupinka zhruba 20ti lidí a báli jsme se od sebe hnout na centimetr! A rozhodně jsme se neloudali! Sledovalo nás desítky párů očí, jejichž majitelé vypadali jak nájemní vrazi a mafiáni v jednom. Co chvilka jsme prošli oblakem něčeho velice hnusně smrdícího (jako zkažené maso nebo tak něco) a když jsem viděla tu hygienu, ve které prodávají potraviny… Ne, díky. Nehodlám strávit zbytek dovolené na wc s očima zapřenýma o dveře a vytentovat se z podoby…

Navečer jsme se vydali na hotel na okraji Marseille, kde jsme všichni vysílení odpadli do postele a do šesti do rána (čtete dobře!) jsem nevěděla o světě.

Další den snídaně v půl sedmé. Jak pionýrský tábor. Ale na tenhle den jsem se fakt těšila. Měli jsme totiž slíbený výlet do Verdonu! Když jsem ještě doma viděla fotky z té oblasti, málem jsem si zaslintala stůl! A co teprve ve skutečnost… To vám je taková nádhera!

Marseille

Mimochodem ta voda je fakt tyrkysová. Žádné vyblité bleděmodré bahnité cosik. Na to zapomeňte! „Jéééé!“ bylo moje nejčastější citoslovce za celý den. K tomu po cestě výhled na obrovské lány levandule… Moje dušička si vyloženě chrochtala blahem. Přesně kvůli tomuhle jsem sem chtěla jet! A to jsem ještě netušila, co mě čeká další dny…

Avignon a Arles! To jsou tak nádherně klasické městečka, že to ani není možné. Když jsme tak s máti seděly na náměstí v Avignonu, mlsaly zmrzku, prohlížely si okolí a vůbec se tak nějak kochaly… napadlo mě, „wow, jsem doma“ :-) Je to ta nejklasičtější Provence, co si umíte představit. Všude na vás dýchá jakýsi klídek, okolo sebe vidíte starší domky s dřevěnými okenicemi… Nad hlavou máte příjemný stín z všudypřítomných platanů… Parádní relax!

Co mě ale dostalo fakt na kolena a dokonce mi i slza ukápla… tak to byl borec, který hrál na kytaru na náměstí pod papežským palácem. Zaslechla jsem ho z druhé strany náměstí, zaostřila do dálky a nohy se mi nějak samy vydaly tím směrem. Stála jsem pár metrů od něho, zírala na něj a na to, jak nádherně hraje a normálně se mi mlžily oči. Když o někom řeknete, že hraje vyloženě srdcem a s vášní… Tak to bylo přesně ono. On tou hudbou žil a bylo to setsakra poznat. Znáte někdo kytaristu Slashe z Guns’N’Roses? Do té doby jsem si myslela, jaký je to frajer. I prd, velebnosti… obyčejný drnkálista. TOHLE byl frajer… A vydržely jsme o něm horovat celou cestu zpátky k autobusu… A ještě teď když si na něho vzpomenu, tak nelze jinak, než se zasnít, zabodnout pohled někam do dáli a obdivně ááááchnout…

Avignon

Avignon

Avignon

Avignon

Avignon

Arles

Arles

V Arles jsme se nedobrovolně prošly všema možnýma zákoutíma uliček (sme se trochu ztratily při hledání wc, ehm). Ale stálo to za to. Klidně bych se tam ztrácela častěji, protože je tam velice fajně :-) A Heineken v parku doplněný o panáka Pastisu skvělou náladu už jen podpořil.

Akvadukt Pont du Gard už byl jen takový mini výlet, páč se mi nechtělo po celém dnu šplhat se až nahoru na most. Omrkla jsem teda akvadukt z dálky, samozřejmě jsme si ho vyfotily a pak už se konala cesta zpátky na hotel, kde jsme unaveně odpadly.

Poslední den měl začat v Saint-Tropez, Nice a Monaku. Ze Saint-Tropez mi přišly zajímavé akorát ty těžce opevněné krásné vilky za vysokými ploty a přístav plný lodiček. Hlavně jsem teda mohla konečně vidět, jakže vlastně ty loďky vyzvedávají z vody, když majitel usoudí, že nastal čas vozítko buď zazimovat, nebo posunout o pár set km dál (a ne po moři). Jo a jako vůbec nechápu, co všichni mají na té četnické budově. Obyčejný barák s cedulkou je to. A navíc mě ty četnické filmy nikdy moc nebavily… :-)

Nice jsme sice jen projížděli, ale i tak jsem si stihla nafotit hlavně výhledy na přístav a město. Trochu mi teda lepilo strachy, když jsme se dostali až nahoru nad město… Docela šílená výška to byla. Ono když jedete těsně kolem strmého srázu a celé osazenstvo busu se nahrne na jednu stranu (supr výhled, ne?), tak vám i trochu zatrne a vybaví se vám všechny ty katastrofické filmy, jak bus padá do propasti a všichni ječí hrůzou a… brrrr.

Monaco

Monaco

Monaco

Dorazili jsme do Monaka. Ó Monako… tak tady žije všechna ta evropská smetánka… Kdybyste uvažovali o stěhování, tak byt o 60 m čtverečních tu prý seženete už za hezkých 1,5 milionů Eur. No nekupte to. Aston Martin, Ferrari, Porsche nebo Mercedes jsou tu pomalu tak běžné vozítka, jak u nás Škodovky. Holky tu vypadají jak kdyby vypadly ze stránek módního časopisu, nosí naprosto úžasné šaty (a když už i já slintám nad ženskou, tak to je teda co říct!), minimálně 10 cm podpatky a vypadají prostě nádherně… Dokonce se nám podařilo vidět svatbu, která se konala v té velké katedrále. Asi je zbytečné dodávat, že i princezna z té nejkrásnější pohádky by vedle nevěsty vypadala jak chudá příbuzná, a že ženich přijel v červeném Ferrari. Tomu říkám romantika, panečku :-) Telenovela hadra.

Večerní osvětlené Monako pak bylo jako sladká tečka už tak dokonalé dovolenky. Teprve po setmění totiž začne město žít a vy jen zíráte, že vážně existuje místo na světě, které je na pohled tak moc nádherné a dokonalé, že se vám o tom ani nezdálo… Rozloučila jsem se s ním mávnutím kloboučkem a za těch pár dní docela slušně vypilovaným „Au revoir„… a tak nějak doufám, že jsem tam nebyla naposled! ;-)

Monaco

Monaco

Postřehy „pod čarou“:

  • cestovat busem je sranda. Ale jen prvních pár hodin. Pak už to tak vtipné není… Protože po pár hodinách v autobuse budete mít mozol na zadku, křeč v noze, a budete se bát napít, abyste nemuseli jít čůrat.
  • potřebujete svačinu. Hodně svačiny. Pokaždé, když kolem vás někdo vybalí jídlo, dostanete hlad taky.
  • začnete si víc vážit free wi-fi hot spotů v ČR
  • zjistíte, že si vcelku dobře vystačíte se třema slovíčkama: bonjour, merci a au revoir
  • jako ženská velice rychle objevíte, že se stačí usmát, popř. mrknout a dostanete slevu. Sukně nebo výstřih výhodou. Cha!
  • před řidiči autobusu smekám až k zemi. Dostat se s busem do uličky, kterou bych si pomalu netroufla projet na kole, to už chce hodně zručnou ruku a hromadu odvahy. Přísahám, že když jsme uličkama projížděli, měl ten borec z každé strany max 10 cm místa od těch domků! Neskutečné…
  • v Monaku prý mají vězení. Pro 20 lidí. A je imrvére prázdné. No chápete to?
  • víte, jak poznáte maximální horko? Začnou se vám potit i zuby.
  • a víte, jak poznáte maximální únavu? Vypijete plechovku Red-Bullu a zapůsobí to na vás jak rohypnol. Ve vteřině usnete.

A co vy? Kdepak jste byli na dovolence? Nebo kam se chystáte? ;-)



32 thoughts on “Francie, Provence – Marseille, Arles, Avignon, Cannes, Monaco, Verdon

  1. Haha :D .. ty poslední dva vtípky nakonec byly dobrou tečkou. Osobně nemám problém cestovat takovou dálku autobusem. Prvně jsem jela autobusem do Řecka (tehdy jsme jeli okolo 30 hodin, jelikož Makedonie nás nechtěla pustit), ale byl to hodně dobrý autobus. Aspoň podle mě, jelikož jsem měla možnost ležet na dvojsedadle a mohla jsem tam i ležet. Pak jsme jeli autem do Itálie, to nebylo úplně nejpohodlnější, ale cestovat v noci se mi hodně líbilo a měla jsem potíž zabrat v noci, protože ten studený vítr byl lepší než 10 redbullů :D. Naposledy jsme jeli autobusem do Bulharska a to se dá popsat jako nejhorší cesta vůbec. Tehdy jsem měla vedle sebe známou, takže lehnout si bylo akorát na zemi, ale střídaly jsme se, takže to bylo docela dobrý. Nebyly jsme jediné, které spaly na zemi :D pan před námi to taky radši vzal na podlahu. Akorát to byla cesta nekonečná, pořád jsem se probouzela a nemohla jsem přijít na to, jaký je vůbec den. Asi je to, o tom jaký autobus se poštěstí. Tento březen jsem měla možnost vyzkoušet letadle, což jsem si připadala, jako opravdová vidlačka. Bylo úžasné, když jsem odpoledne byla ještě v ČR a někdy ve 22 hodin už ve Finsku. Příští týden jedem do Řecka, opět autobusem :D. Snad se nám poštěstí dobrý autobus a snad bude vedle mě volné místo nebo aspoň hodně zábavný člověk. Upřímně, asi mám nejradši cestování autobusem (když pominu MHD). Můžu vidět okolní státy, kdežto v letadle těžko a v autě se spíše soustředíte všichni na cestu. Snad se aspoň někdo dočetl konce :)

    1. Kath, četla jsem článek u tebe na blogu o cestování busem a rozhodně máš recht, že dost záleží na tom, jakým vozítkem že se vlastně cestuje. My měli naštěstí klimatizovaný autobus, takže pohodička. Akorát si umím představit víc místa… to byla taková malá nevýhoda :-)
      A klidně se podepíšu pod ten seznam věcí, cos na cestování doporučila! Hlavně polštářek, vlhčené ubrousky a foťák (mobil). Bez toho se to nedá přežít. Jo a zjistila jsem, že si mám příště do příručního zavazadla přihodit i kartáček na zuby… páč ve velkém kufru je během cestování jaksi na prd, že…

  2. Já cestování autobusem nesnáším – jednou jsem dala Španělsko, jednou Anglii, a zapřísahala jsem se, že už nikdy víc. Za pár dní letím na last minute do Řecka, na takový doufám nepřeturistovaný ostrůvek… válet se, ač takové dovolené nemám ráda, ale měla jsem fakt náročný rok a tentokrát se na to válení vyloženě těším :D
    Na jih Francie bych se taky ráda podívala, z fotek to vypadá fakt krásně :) Co se týče Francie, tak jsem byla jen na pár dní v Paříži a srabácky jsem letěla :D A při zpáteční cestě jsme měli mezipřistání v Nice, to bylo docela drsný, jsme nad mořem klesali a klesali a nakonec byly jenom pár metrů pod námi vlny… a najednou jsme přistáli na pevný zemi :D Oni tam mají tu přistávací plochu na takovým výběžku do moře. Docela zážitek to byl :)

    1. LC., taky bych příště hlasovala klidně pro letadlo… ale zase si říkám, kdyby to nebyla tááák dlouhá cesta… tak to třeba přežiju znova :-)
      Ale zase ta nesrovnatelná doba cestování dává létání body navíc :-)

  3. Jee, Bebe je zpátky!:-) Já bych jela hned, ale to Monako bych vynechala:-D Ráda bych viděla Avignon, podle toho popisu to musí být úplná pohádka:-) My jsme zatím nikde nebyli, jen na takovém menším výletu v Německu a ještě k tomu nám tam pršelo…ale na druhou stranu jsem si koupila nějakou kosmetiku a ochutnala jsem úžasný kokosový frappuccino!:-)

    1. Jak by řekl Arnold Schwarzenegger: „I’m back!“ :-D
      Mili a každý výlet se počítá k dobru! Nejhorší ale na cestování je, že jakmile se vrátíš domů, už přemýšlíš, kam zas vyrazíš příště :-))
      Kokosové frappuccino? No sákryš co to je? To neznám! Mosím pokoštovat! :-)

  4. Bebe, vitej zpet :). To musela byt super :). Ja byla nedavno takhle vyprdla z Alp :). A cesta autem. Busem bych to asi nezvladla, jelikoz ja kdyz se nemuzu vyspat, tak jsem desne desne zoufala. Jako zvladnu to, ale kdyz musis takovou dobu sedet na miste, to je opruz. Ve Francii jsem byla se skolou v sedmnacti, u hranic se Spanelskem na sportovnim vylete a ocenuju to az ted. Hned bych se tam vratila :). Lol, potici se zuby jsem jeste nezazila :D.

    1. Taky zdravím, Lucifrid ;-)
      Hej Alpy rozhodně stojí za to. A to jsme jen projížděli. Neumím si představit tam jet na lyžovačku, nebo jen tak na výlet. Musí to být nááádhera.
      Co se vyspání v busu týče… pro mě osobně tragédie. Ale jen prvních pár dní… pak jsem prý odpadla klidně během dne a málem mi valila i slinta z kútka :-D Si pamatuju jeden moment, kdy jsem byla tak šíleně unavená, že jsem seděla, najednou mi klesla hlava a já dostala šlupku od okna… no radost veliká, fakt. Ale aspoň mě to na půl minuty trochu probralo :-D

  5. Jsem rád, že sis dovolenou takhle užila a těším se až ji probereme naživo:) Jinak autobusem jsme kdysi jely s mámou do Španělska, cca rok 1995 a od té doby to nehodláme opakovat… Provence musela být prostě nádherná, lány levandule jsou něco, co je třeba vidět (znám jen ty Hvarské, ale myslím, že to bude alespoň trošičku podobné) a ta vůně! Bude více fotek? Veronika

    1. Veru do Španělska busem?! Šišmarja a to sem si říkala, že jet ještě o pár km dál, tak mi udumře a upadne zadek :-D
      A víc fotek jsem hodila na FB :-)

  6. Dekuji, ze jsem se diky tobe mohla na chvili vratit na sva milovana mista. Provence neni nikdy dost. Jdu si prohlizet svoje fotky a áchat a échat :)

  7. Tak hlavně, že sis to užila. :)
    Jinak cestování autobusem znám, jelikož nesnáším letadla… Ale do Francie je to fakt strašné, jela jsem tam autobusem cca 4krát a při posledním poznávacím zájezdu, kdy jsem taky neustále přejížděli autobusem z místa na místo, jsem se už poslední den málem ani nenarovnala, jak mě bolely záda. :)
    A doopravdy nechápu, jak může v autobuse někdo tak spokojeně spát… Při jedné z cest jeden spokojeně spící pán tak zařval ze sna, že probudil celý autobus. :)
    Ach jo. Asi musím nutně jet do Provence. :))

    1. Si piš, An. :-) akorát doma to pořád pracně dospávám.
      Ty přejížděčky jsou docela nadlouho… jeden den jsme cestovali dokonce kolem 200 km tuším. Ale když člověk zminimalizuje spánek a nějaké to odpočívání… tak toho zažije hafo :-)
      Jo a taky mě hrozně štvali ti chrápající lidi… to bylo jak spící království, fakt :-)

  8. Čiperná děvčica z Moravy :D
    Upřímně, tyhle cestovatelský články moc nemusím, většinou si prohlídnu jen fotky, tvůj jsem ale přečetla až dokonce. Máš talent! :)

  9. Tak na tento výlet bych jela z fleku! Levandule! Aaaach! Doufám, že se na podobný výlet taky brzy vypravím. I když…budu muset asi počkat do příštího roku, až budou zase lány levandulí kvetoucí.

  10. Ja som bola na tripe po Azurovom pobrezi a provensalsku minuly rok a bolo to uplne uzasne! :) V St. Tropez je treba ist na zur, takze na buduce tam urcite aj s noclahom a bez sa zabavit do nejakeho podniku :)

    1. S tím St. Tropez to moc vychytané nebylo, páč jsme se stavovali jen v přístavu a kousek okolo. Ale příště by to chtělo teda omrknout i okolí ;-)

    1. To taky bylo, Janyany ;-) do příště ale musím našprtat pár francouzských slovíček, ať tam nejsem úplně za křupana… a můžem si konečně na něco zajít i do restaurace! :-D

  11. Moc pěkně napsáno a krásné fotky :) (i když teda, jestli můžu lehce prudící, potěšily by mě větší klikací :D).
    Do Provence a Monaka bych se určitě někdy také chtěla mrknout, ale zatím pořád tak nějak vyhrává ta Paříž ;)

    Jinak teda body za odvahu, že jsi jela busem a ještě se zájezdem … to bych já jakože never ever, ráda si cestuju po vlastní ose a navíc miluju letadla – když se připočítá to, že do jižní Francie jsou letenky vcelku levné, tak není už vůbec co řešit :)

    1. Kapku větší vedu na FB… Můžu poslat link do mailu :-)

      Jo Paříž… přijde mi, že nevím co napsat na první místo dřív… chtěla bych jet na všechny místa najednou! :-D

      Z letadýlka mám teda ještě tak trochu hrůzu, bo nejblíž co jsem byla k letadlu tak asi 50 m :-D no ale chtělo by to teda vyzkoušet… :-)

        1. Tak už sem hodila odklik na FB doprava do menu :-)

          Jj, o fajných cenách na letišti už se ke mě nějaké ty zkazky dostaly… to je motivace jako hrom :-D

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *