Jeseníky – Suchá Rudná

Jeseníky

Nepravidelný nervový tik na střídačku v obou očkách, háro padající po hrstech a únava taková, že nepomáhá spát ani tři dny v kuse. Tehdy člověka napadne, že je nejspíš potřeba pořádně vyluftovat mozkovnu a nabrat nové síly mimo civilizaci. A to okamžitě.

A poněvadž šestý smysl funguje víc než dobře a maměnka majů chytrý příjimač, přistálo mi jednoho krásného dne v mailu info ve stylu „za dva dni sa sbal a dojeď, razíme na týden do Jeseníků“. Ha. A vlastně proč ne :-)

Našlápla jsem do kufru všecko co sem měla po ruce, do baťůžku přibalila všecky chroustí nezbytnosti v podobě zásob od bachovek, zápisníčku a svačinky a hurá na cesty. Dofrčela jsem si to do České Třebové, tam mě vyzvedl papínek a fííí na Moravu. Další den už sme s Elišků v půl 6 ráno stepovaly v Hodoníně na nádraží.

Cesta uběhla tuze rychlo. Než sme stihly prodiskutovat šecky důležité témata (Vzala sis dost bombarďáků, ať nemosíme prat? Chceš cukrátko? Máš kapesníky, ať nechytneš na hajzlíkách ve vlaku lepru?), byly sme skoro v Olomouci. Tam hupky dupky do druhého vláčku, posvačit (hlad je sviňa) a než sme sa nadály, vyplivla nás mašinka v Bruntále na nádraží. Najít zastávku busu už bylo otázkou chvilky, bo sme cérky inteligentní. Ale po zběžném kuknutí asi do pěti různých jízdních řádů sme pochopily, že vozítko jede až za hoďku a půl. No co včil?

Idem shánět kafe. Záměr to nebyl špatný. Už po pár marných okružních jízdách s kolečkovým kufrem po Bruntále sme si řekly, že veznem přece jen zavděk jídelnou, kterou sme objevily v budově městského úřadu. Objednaly sme si kafíčko. Turka. Pani donesla hrnečky. Napijem sa. Pohledy se střetly. První flusla smíchy Eliška. „Ty vole to je snad obyč standardka!“. Přišlo mi, že kafe nebylo snad ani mleté najemno, ale za rožkem nabůchané pantoflem na prkénku a nasypané do hrnka. Drobky mi ulpívaly na zubech. Ale nakonec… pominu-li chuťový zážitek, musím ocenit výsledný efekt. Ze zombie stavu jsem byla schopná vykouzlit použitelný výraz, který nevyžadoval zbrojní průkaz a neprůhledný sáček na hlavě…

Jeseníky

Jeseníky

Jeseníky

Cestou z Bruntálu do cíle jsem pochopila jednu věc. Z kombinací slov: suchá, světlá, stará, hora, rudná a voda vyčarujete názvy snad všech okolních dědin. Kdyby se mě ještě teď někdo zeptal, kde sme to vlastně bydlely, budu dlouho váhat a nakonec se stejně utnu o 20 km. Suchá Rudná (Světlá Hora) to byla. Ověřila jsem si to na mapě… Pro jistotu.

Moc jsem netušila, co mám od ubytování čekat. Jestli chajdalůpku ve 45° svahu, nebo zemljanku dva metry od silnice. Nakonec mě ale mile překvapil hotel Paramon, který byl čisťučký, osazenstvo milunké a ochotné a hlavně – byl tam parádní klídek. Je potřeba ale zmínit jednu věc – do dědiny, kde sme zakotvily, jezdí bus 4x denně ve všední den. O víkednu pak vůbec. Nejbližší zastávka je cca 3 km (20 min ostré chůze do kopce).

První den jsme usoudily, že se „jen“ trošku projdem po okolí. Šak co, šest kilásků po 2 h nočního spánku není nic, co by cérky z Moravy nezvládly, ne…? Výsledek? Po večeři jsme odpadly v půl 8 večer do postele a víc si nepamatuju.

Další den sme se rozhodly očíhnout krásy Karlovy Studánky, oblíbené destinace našich známých duchen, které tam vyrážijů na výlet rok co rok. Dojmy? Celé „letovisko“ sme prošly za 15 minut, sedly si na lavičku, zakously se do Snickersky a čučely nepřítomně před sebe. Ani nevim, která z nás to řekla první. „Co tu ty duchny robijů celý měsíc…? Dyť tu nic néni! Pár baráků…“ Až mi příště někdo řekne „jedu do lázní“, už nepokývu uznale hlavou s tím „no to mě poser, ty se ale máš“. Naopak mě bude zajímat, co tam dotyčný bude měsíc dělat.

Jeseníky

Jeseníky

Lehce rozčarované sme došly dolů na parkoviště, kde sme objevily zastávku busu. Shodou okolností zrovna jedna Karosa dokvačila. Zběžný pohled do jízdního řádu naznačil, že autobus valí směr Vrbno pod Pradědem. Tak že prý pojedem. Řidič: „Kam to bude?“ Máti: „Vrbno.“ Řidič: „A kam? Centrum?“ Máti: „Třeba…“. Řidič byl malunko zaražený, bo to asi není odpověď, kterou běžně dostává na upřesňující otázku cíle cesty. Vrbno sme okukly během chvilky, pokoštovaly zmrzlinu, daly třetinku pivka, po které sme byly nasmýkané ještě v buse a jely zpátky do Suché.

Třetí den měl byt odpočinkový. Tak co bysme nevyrazily na Praděd, že. Bus nás vyvezl na Ovčárnu a odtud sme si to cvancikovaly po svých. Předem říkám, že když jsem zmerčila Praděd z dálky, málem jsem se chytila za srdce. AŽ TAM se mám vyškrábat?! Boha jeho! Začala jsem se nenápadne rozhlížet, kde parkuje horská služba

Jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistila, že na Praděd vede docela v pohodě silnice! Žádný kolmý stoupák alá kamzík. Prd velebnosti! Hafo lidí s sebou vzalo i kočárky a malé parchantíky. Sportovní výkon jak na osmitisícovku se nekonal. Sice nám to dalo zabrat, ale… Žádný stres. Maměnka sa nahoře dokonce překonala a vyjela výtahem 73 m až nahoru na věž! No považte! A to je klaustrofobik a výtahofobik a tak vůbec. Odvážná děvčica. Mít po ruce odznáček bobříka odvahy, fásne ho rovnou na místě aj se slovní pochvalů před nastoupenů jednotků.

Jeseníky

Jeseníky

Jeseníky

Čtvrtek konečně přišel ke slovu „hen ten veliký žlutý kopec nad silniců, z kerého mosí být boží výhled“. Byl. I výhled. I kopec. Málem sem flusla plíce před sebe a přišlápla si je. Ale to vybelhání se nahóru fakt stálo za to. Jeseníky jak na dlani, korunované výkřikama „divaj kolik čápů!“, „hej ten traktor co obracá seno sa mosí zákonitě převážit! Dyť valí z kopca pomálý nakolmo!“.

Pátek jsme zasvětily výletu do Bruntálu. No kde by mě napadlo, že když sme tama první den bloudily a hledaly cukrárnu tak sme jen kousíček od takého pěkňučkého náměstí! A co teprv zámek! Nešlo si nevzpomnět na hlášku „aspoň zavřete hubu, Kelišová, když se něčemu divíte!“. Ty interiéry byly fakt parádní. Bohaté, zdobené, hafo obrazů, kvítek, krásného nábytku… No radost pohledět. A fajnů pani průvodkyni sme měli. Kdosi ukazoval na žloutkové věnečky naaranžované na talířku v jednom fešném pokoji/jídelně s dotazem: „A to je taky původní?“. Pani průvodkyně nezaváhala: „Ne, ty jsou staré tak tři měsíce…“ Každopádně jestli budete mít cestu Bruntálem, návštěvu zámku vážně doporučuju.

V sobotu po snídani byl čas razit domů. Pěkně sme to měly zařízené. Autíčko s drahů polovičků pro nás dojelo. Jak už jsem totiž říkala, bus tam do tych končin o víkendu prostě nezabloudí… Tož tak.

Jeseníky

Jeseníky

Jeseníky

Jeseníky

Jeseníky

Jeseníky

Poznatky z výletu

  • Existují místa na světě, kde vám vyjdou vstříc skoro s jakýmkoli jídelníčkem. Jakmile jsem se v hotelu zmínila, že maso není můj favorit, pani recepční nehnula brvou a začala seškrtávat plán večeří s průběžnýma dotazama, na co budu mít chuť v úterý, středu, atd. Jako uau. Klobouk dolů. Navíc tam úžasně vařili! Se musím přiznat, že prvních pár dní mě režim „minimálně jedno teplé jídlo denně“ pěkně zmáhal. Po jídle jsem byla nadělaná, jak kdybych složila vagon uhlí. Po nějaké době mi začínalo kručet v žaludku přesně v 7:30 a v 18:00. Mám nové biorytmy.
  • Nikdy nikomu na horách radostně nekývejte na hlášku „to je jen za kopcem“. Věřte, že dotyčný tím myslí „pokud máš aspoň minimální kondičku, nedostaneš infarkt v první zatáčce a do hodinky si na místě“.
  • Mějte u sebe hotovost. Na dotaz „dá se tu platit kartou?“ si jen tak tak nikdo neťukal na čelo.
  • Čas odjezdu busu je v jízdním řádu občas orientační. Někdy se prostě stane, že autobus přijede o 10 minut dřív… A logicky i s předstihem odjede, že…

Celkově musím říct, že výlet to byl tuze fajný a vůbec nechápu, jaktože to tak strašně rychle uteklo. Než sme sa stihly otočit, tak fííííí… a konec. Ale už sa velice těším na příště! :-)



21 thoughts on “Jeseníky – Suchá Rudná

  1. Jo Jeseniky, to je divnokrasna krajina, kdyz se tam clovek vyskytne treba v listopadu, ma to tam dost Twin Peaks atmosferu.. a do Andelske Hory jsem jezdila na tabor (jako zdravotnik, ne jako dite) a hospoda tam neexistovala.. pri tom zjisteni nas malem omylo (vydrzet 14 dni v pustine s harantama bez hospody?????), nastesti nas nejaky mistni strejda zachranil informaci, ze ve sklepeni jedne (z asi dvaceti) chalup nalivaji turistum, staci prijit a zazvonit na zvonek.. oteviraci doba – jak kdo prijde :o) byli jsme zachraneni a mistni „hospoda“ prekrocila planovany rozpocet na pristi petiletku :o) aneb jak lide z velkomesta pozvedli vesnickou ekonomiku :o)

    1. V listopadu si to zatím neumím představit. Ale mohla bych zavítat i v tuhle dobu :-)
      A historka s „hospodou“ mě pobavila. Jen pro jistotu na příště – který barák že to byl…? ;-)
      Bebe

  2. V jeseníkách je parádně, jezdila jsem tam do lázní když jsem byla ještě měly škvrně. A pravděpodobně držím rekord ve výstupu na Praděd, jelikož jsem byla lázeňským programem donucena vylézt tam v přepočtu 11x :-)

  3. Bebe, teda koukám, že jste si to pěkně užily s maminou. Po přečtení článku jsem zjistila, že jestli chci dál navštěvovat tvůj blog,měla bych se naučit nějaký to moravský nářečí, protože některý slova teda fakt neznám, ale dočetla jsem dokonce a myslim, že pointa mi neunikla. :)

    1. To užily, Dominico :-) s maměnkou je fajné cestovat :-)
      A fakt tomu šlo blbě rozumět?! Áááááá, se příště budu krotit ;-)
      Bebe

  4. Jak jsem dočetla k Pradědu, tak mi napadlo, že se asi chystáš vyškrábat na všechny hory v ČR. To byl Ještěd, o pár týdnů později Praděda, no…Rozjela jsi to dobře! :D

  5. Tak já jezdím do Jeseníků dost často,máme tam chalupu :) Studánka je moc pěkná, okolo je spousta možností, kam jít na výlet, takže to tam asi lidé dělají, když jsou v lázních :) Na Pradědu jsme naposledy byli na běžkách, to bylo teprv neco :)

  6. Koukám, že jsi byla navštívit můj rodný kraj :) Jestli se ti výšlap na Praděd zdál „pohodovější“ tak pak to vem po žluté cestě okolo vodopádů ;-) To je pak teprve zabíračka, i když i tam si odvážlivci berou dětičky :) Článek byl hezky napsaný a jako bych se vrátila domů :)

    1. Jááááj, tak po žluté to zkusíme příště! Doufám, že mě nešlehne :-D
      A vyloženě mě potěšilo zjištění, že jsem měla tu čest psát o tvém domově, Peti :-) Tuze krásně tam bylo! :o)
      Bebe

  7. Bebe, dnes jsem dojela z Jeseníků …. byla jsem v Bělé pod Pradědem, a jak jsem se ted koukala po netu tak jsem si vzpomněla že jsem si jednou četla u tebe na stránkách o výletu v Jeseníkách. Řeknu ti tetokrát jsme se na Praděd vydali ale nedošli jsme tam jelikož tak foukal vítr že nás mále odnesl takže jsem to kousek před vrchole vzdali a utíkali dolů. Jiak jak říkáš s tím že to nikdy není tak daleko jak někdo říká…vydali jsem se na výlet k vysokému vodopádu, paní nám říká joo to je kousíček!!! Prdlačky, míst 3km, jsme šli tak 6!! a pořád do strmého kopce takže jsem taky málem vyflusla plíce :D
    ALE JE TO TAM OPRAVDU KRÁSNÝ!!!!

    1. Michaelko, ani nevíš, jak mi tenhle komentář udělal radost! :-) mě vždycky hrozně baví číst o místech, kde jsem byla – zvlášť, když se tam ostatním taky líbilo :-)
      Hej a fakt věřím tomu, že to bylo dvakrát tak daleko! Ti lidi tam mají fakt vzdálenosti nějaké poloviční :-DD
      A z Pradědu si nic nedělej – asi to tak mělo byt. Třeba nahoře nebylo vůbec vidět, byla tam ještě větší kosa, nebo by tam na vás spadl rampouch z té vyhlídky. Takže možná dobře, že se tam juknete příště ;-)
      Bebe

  8. Betelná storka. Akorát šáde, žes nepísla, jak je Karlova Studánka supr,jaký só tam betelný baráky a štreky na vejšlapy. A ducháli?! Ti choděj po večerech trsat. Na to je v Studánce celej „Hudební pavilón“ Ale jinak supr. Je vidět Jižní Morava…?

    1. Teda chlape, ta tvoja odpověď ně dala vcelku zabrat, než sem ju přelúskala! :-D mosela sem povzpomínat na studentské léta v Brně, tam majů hafo podobných slov! :-D No moc ti děkuju, že sas stavil na návštěvu tu na chrústí stránku, vyloženě mňa ty tvoje písmenka pobavily a vylepšily náladu, tož děkuju velice! :-)
      Bebe
      PS: a já sem si říkala, kam šecky duchny miznú… Trsat teda! Přemýšlám, esli bych to chcela vidět, nebo radši ne :-D

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *