Díky nedávnému testování kosmetiky jsem narazila na jednu zajímavou složku, která mé pozornosti doteď unikala. Resp. jsem tušila, že nějaká taková serepetička existuje, ale neměla jsem ponětí k čemu je dobrá, ani proč bych ji měla ve složení vůbec hledat a chtít. Řeč je o „kyselině hyaluronové“.
Aby nedošlo k mýlce – názvu „kyselina“ se vůbec nelekejte. Nejde o něco, co by vám vyžralo ksichtík, ani se po tom nebudete tvářit jako při degustaci kila citrónů.
Ve skutečnosti se totiž jedná o ingredienci, která vám může zajistit obličej bez vrásek po pekelně dlouhou dobu a k tomu kýbl hydratace denně!
Jak? Kyselina hyaluronová je tělu vlastní složka a nachází se v mezibuněčné hmotě. Je také součástí kloubního vaziva, nebo Číst dál
„Fakt by mě zajímalo, kdo koho venčí…!“, ozve se sípavě deset metrů za mnou. Chlap se drží za srdce, vypadá zmoženě a kdyby nebyla taková tma, nejspíš by si stoupl k silnici a chytil zpátky domů taxíka nebo záchranku.
Čas od času dospěju k závěru, že potřebuju novou fasádu. Jenže plastika je drahá, pytel přes hlavu málo originální a výrazné náušnice už dávno k odvedení pozornosti nestačí. Co včil?
Další dlouhý den v práci, kdy pomalu padáte na hubu a nevíte, čí vlastně jste… Po příchodu domů za sebou zamknete dveře, vyzujete boty jednu o druhou a kopnete je směrem, kde tušíte botník. Zatáhnete žaluzie, vypnete telefon. Oči se vám klíží a v žaludku hraje celý orchestr kručící symfonii alá Óda na hlad. To byl zase den… Šéf vstal nejspíš zadkem napřed, klienti na telefonu vrčeli jak psi a jako na potvoru se do křemíkového nebe odporoučela tiskárna. A to prosím zrovna, když jste potřebovala vyjet důležitou sestavu ke konci měsíce! Zmeškaný autobus a rozsypaná hrst drobných u kasy v obchodě už snad ani nestojí za řeč…
Tak jsem si myslela, jak budu originální a nikdo tenhle avokádový bazmek ještě v obchodech nezahlédl, a ouha. Luc mě velice rychle vyvedla z omylu. Používala krém od Alverde jako předchůdce Hádka! No považte. A až vám povím, co je tohle hutné mazání zač, hned pochopíte…
Ten den mám v diáři poznačený černým puntíkem. Probudila jsem se rozlámaná, nabručená a vzteklá na celý svět. Nic zvláštního se nestalo. Voda tekla, elektrika fungovala, internet šlapal jak hodinky. Přesto jsem měla pocit, že je něco špatně a já bych nejradši rozkopala i popelnici před barákem a vzteky plivla sousedovi na branku. Nechápu, kde se to ve mě vzalo. Jsem mírumilovný tvor. Pokud zrovna nemám hlad, žízeň, nebo se mi nechce ukrutně čůrat, vydržím i řev venčící se školky na druhé straně ulice.
Šamponů už mi rukama pár prošlo, a tak občas dovedu posoudit, jestli nově objevený kousek stojí za pohled, zmínku, případně zalovení hluboko v peněžence.