Čendíček, pes tažný

Čendíček, pes tažný„Fakt by mě zajímalo, kdo koho venčí…!“, ozve se sípavě deset metrů za mnou. Chlap se drží za srdce, vypadá zmoženě a kdyby nebyla taková tma, nejspíš by si stoupl k silnici a chytil zpátky domů taxíka nebo záchranku.

Já ho varovala, že venčit Čendu není taková prdel, jak se může zdát… A on mi nevěřil!

Ten pes je totiž blázen.

Zjistil, že když se dostatečně silně opře do vodítka, zatáhne a rozběhne se, já to samozřejmě neustojím a on se může radovat z venčení alá sprint na 5 km.

Zastaví ho dvě situace.

Piškoty. Stačí kouzelné „na!“ a čokl stojí na fleku.

A fenky.

Resp. jejich „smsky“ rozeseté po širokém okolí. To se ovšem koná opačný problém, než panička ryjící šňupákem po škarpách a pes radostně proskakující křoví se mnou v závěsu.
Jakmile se totiž na zemi, patníku nebo travce objeví vzkaz od nějaké té psí slečny, Čenda se zarazí, přičapne k zemi a začne značku olizovat. Což by nebylo až tak hrozné. Jenže v tu chvíli je nemožné ho z místa odtáhnout třeba pět minut! V momentě, kdy lehce cuknu s vodítkem na znamení „tož stačilo, idem dál„, pes lehne na bok jak podťatý (za stálého olizování označkované travky) a odmítá se hnout! Stojím teda jak péro a čekám, až se Čeňďůch milostivě uráčí a uzná za vhodné, že si dostatečně oňufal šecko co potřeboval. Pro situaci neznalé přihlížející občas působím dojmem, že mi pes na vodítku natahl brka a já jsem jediná, komu to nedošlo a čekám, až obživne.

Odsmýkat předčasně jsem ho zkoušela jednou. A vypadala u toho jak dement, co týrá zvířata. Pes se za stálého chrčení zapřel všema čtyřma a málem vytrhal dlažbu na chodníku! Takže od té doby venčí on mě a já za letu kontroluju, abysme zhruba po půl hodině sprintu trefili zpátky domů…

Co vy a zvířecí miláčci? Taky se občas nestačíte divit? :-)



30 thoughts on “Čendíček, pes tažný

  1. To znám! Náš Šarik byl to samé, jenom asi tak třikrát větší (a těžší) než Čenda. Naštěstí se nám ho časem podařilo trochu vychovat a do svých zasloužilých 11 let pak ťapal na vodítku docela vzorňácky. :-)

    1. Tak to před Šarikem respekt! Zvlášť při takové velikosti… to by mě v případě Čendy asi stálo pár zubů a zedraný nos… :-)
      Bebe

  2. Super článek, fakt jsem se nasmála :D Náš Max (prasečí gaučák Jorkšírského původu) si rád pochutnává na kočičích bobkách a běda, kdybych mu ho chtěla vzít – z ťuťuňuňu mazlíka se mění na krvelačnou, vlastně bobkolačnou šelmu.
    A taky fungujeme na kouzelné slůvko „Na“ :D

    1. Cácorko, z toho popisu Maxe jsem si málem cvrkla smíchy :-D asi nutně potřebuju jeho fotku! :-D
      A o kočičích bobkách slyším poprvé, že by je kuťoš dlabal. To má takhle odjakživa? :-)
      Bebe

      1. Jaký krásný čumáček na fotkách! :-)
        A třeba to fakt dělal proto, abyste to nemuseli uklízet sami. Uvědomělý kutínek! ;-))
        Bebe

  3. To je kutínek nádherný! Bože, ten pohled.. a čumík k zulíbání.. Náš dědoušek už se venčí ve velmi pomalém tempu, ale v přítomnosti voňavé fenečky někdy i popoběhne :o) Včera jsem byla u kamarádky, která má tříměsíční štěně ohaře a mé ruce vypadají, jako bych se poprala s pytlem koček :o) Ale je to tak sladké stvoření, že se na něj člověk nemůže zlobit, ani kdyby mi těma jehličkama serval maso z kostí :o))) Pusinku na čeníšek a podrbání za ouškem Čendískovi posíláme!

    1. Jooo fenečky, to je na pejsky jak životabudič :-D
      A zjišťuju, že ať jde o kotě nebo štěňátko – ruce hlodají všichni stejně :-))
      Děkuju za krásný komentář Enko a Čenda taky zdraví a posílá pac :-)
      Bebe

  4. Ja jsem naštěstí kočičí. Jednou jsem venčila stafford teriéra, co vážil stejně jako já… teda venčila jen do té doby, než uviděl veverku. Prý když ho minule venčila holka, tak ji museli odvést na pohotvost, protože nestihla pustit vodítko a skončila obličejem ve stromě.

    1. Šmarja jozéf, to si neumím představit, venčit kuťoša o stejné váze jak já! To si měla štěstí, žes ho zmákla, Ivet! Jak to vlastně dopadlo po té veverce? ;-)
      Jinak chudinu holčinu si neumím představit… auauauuuuu…
      Bebe

  5. Teď jsi v podstatě vylíčila i moje venčení s Oďákem. :D Několikrát jsem si tady poprskala obrazovku, dík. :D To čmuchání.. taky ho už nechávám, protože ten by se snad radši uškrtil, než aby v tu chvíli poslechl a taky si připadám jak největší tyran. :)) Jinak ta fotka s gerberou nad Čendovo hlavou je hrozně pěkná. :)

    1. Docela mě uklidňuje, že jsou na tom ostatní s pejskama stejně, Romi :-)) člověku je kolikrát líto toho psíka odsmýkat pryč, ale v opačném případě by vycházka trvala týden :o)
      Pozdravuj Oďu a posíláme pac! ;-)
      Bebe

  6. Psikus infarktus :DD Westa ma taky tendence olizovat a cuchat, ale ja nesnasim u toho stat jak blbec, tak proste jde, at chce nebo ne, na diskuzi nema narok :D

  7. Ach to mi něco připomíná, akorát že náš má 45 kilo a je to NO s tažnou silou býka. Každá vycházka je tedy adrenalinový zážitek a já s mámou jsme šťastné, že jsme ji všichni ve zdraví přežili (a všichni kolem nás). :)

    1. Kolikrát člověka napadá, jestli ti čoklíci nejsou maskovaní tažní psi ze spřežení… :-)
      Ale 45 kg už je fakt síla… takový kuťoš jak si usmyslí, že se teď zrovna rozběhne, tak… AU! :-)
      Bebe

  8. :-D:-D
    To náš Pinďa je pravej opak. Na vodítku s nim sice nechodíme, ale necháváme ho běhat. On totiž tak decentně sprintuje a každou druhou sekundu kouká za náma, jestli se nám náááhodou neztratil a jestli ho laskavě následujeme.

    Ovšem teď přišli do hry sousedi. Maj dva větší psy a aby je zvládali, tak maj taky plný kapsy dobrot. Pinďa to už moc dobře vyčmuchal a jak je vidí, okamžitě za nima běží a dožaduje se ňaminek. Jen má občas co dělat, aby těm dvoum psům, co ho fakt nemaj v lásce, včas zdrhnul:-D

  9. No hele, to mi připomíná, jak jsem jednou venčila psa mojí ségry, zrovna očuchával, myslela jsem, že to bude na dlouho a hrála jsem si s vodítkem. Už ani nevím, jak a proč, ale měla jsem šňůrku jaksi kolem malíčku, psisko naráz bez varování vyrazilo kupředu za nějakým kolegou a výsledek je, že mám dodnes na malíčku jizvičku, jak se mi vodítko zařízlo do prstu. A to se jedná o psíka pouze 6 kilového!

  10. Ahoj Bebe, úžasný článek :)) kolik Čenda váží? Nevypadá na tahana :) já mám doma dvě kočky a co ty občas předvádí :)) se zvířaty je život veselejší :) Veronika

    1. Veru, teď to tu tak odhadujem… 8-10 kg možná? Abych mu jako nekřivdila :-) fakt nedokážu přesně říct. Jak se vyskytnu zas na Moravě, tak zjistím :-D ale má páru jak kůň!
      Kočičáci jsou komedianti sami o sobě. Jak je člověk chvíli pozoruje, tak snad ani nemůže mít špatnou náladu nebo depku :-)
      Bebe

      1. Jj, kočky jsou úžasný lék na blbou náladu – akorát jim občas děsně závidím, že vstanou a jsou nádherné a úžasné a rozkošné – a já abych si umyla obličej, umyla vlasy, vyfénovala, vybrala oblečení a udělala další milion věcí … a stejně jim nesahám ani po zadní tlapy :))

        1. Úplně to vidím, Veru :-D taky sem si kolikrát říkala, jak to ten kočič dělá, že vstane, protáhne se a ještě vypadá roztomile. A ne jak já… vyoraná myš, kterou ještě přejel buldozer :-D
          Bebe

    1. Si někdy říkám, že všecky zviřátka snad jedou podle nějakého vzoru, Teressko :-D ať už sou to vlající pánečci za venčícíma se kuťošama, kočič co číhá paničce u postele až vystrčí nohu zpod deky, nebo morče, co radostně píská na uvítanou :-)
      Bebe

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *