Lucie Glaister – Čokoládové lanýže

Čokoláda

Píše se rok 1517. Namachrovaný frajer ze Španělska, Hernán Cortés, právě usedá naproti aztéckému panovníkovi Montezumovi. Oba se navzájem měří pohledem a neví, co od sebe očekávat. Cortés má obavu, aby Montezumu něčím nenasral a ten mu nenechal ze srandy podrtit palce u noh mezi těma dvěma šutrama u vchodu.

Montezuma si zase nepouští k tělu hned tak někoho. A španělské kolonizátory už vůbec ne. Přesto si to nechce rozházet u lidí, kteří sem vážili cestu až z jakési daleké prdele světa. Prý Evropa. Nikdy o tomhle ostrově neslyšel. Kdoví, jestli je tam civilizace alespoň na takové úrovni, jako v jeho říši. Dost možná, že by se z toho dal vytřískat oboustranně zajímavý obchod…
Každopádně nechtěl být nezdvořilý. Jeden nikdy neví, s kým máte tu čest na druhé straně stolu. Mávl proto na jednoho z poskoků, který svého pána celou dobu bedlivě sledoval a číhal na příležitost, splnit každý jeho příkaz…

„Iztacu! Přines dvě misky xocolatl! Náš host se zdá být poněkud nervózní. Není-liž pravda, pane Cortési?“, zkoumavě se Montezuma zadíval na Španěla.
Cortés cítil, jak se na něho upírají zraky nejen panovníka, ale všech ve velkém sále a uvědomil si, že mu na čele vyrazily krůpěje potu. Kdyby maník na trůně chtěl, kdykoli ho může mrknutím oka odsoudit ke stáhnutí kůže zaživa, z fleku nadělat z lodí kotvících v zálivu třísky a z námořníků krmení pro žraloky…

„Eh… ano, pane… Místní horké podnebí mi nedělá úplně dobře… Zvykám si pomalu…“, s námahou ze sebe vyrazil Cortés. Srdce mu bušilo až ve spáncích a měl pocit, že se mu úzkostí rozskočí hlava.
„Tím spíš musíte ochutnat náš kouzelný nápoj! Sám ho mám v oblibě právě pro jeho uklidňující a zároveň povzbuzující účinky. Ostatně, uvidíte sám!“, na to Montezuma.

Cortésovi se roztřásly ruce. Bože! Budou ho chtít otrávit! Nahlas se ovšem neodvažoval cokoli namítat a odevzdaně sledoval, jak mu jeden ze sloužících nalévá do malé mističky hnědočernou tekutinu. Koutkem oka postřehl, že jiný sluha zároveň chystá kalíšek xocolatl i pro Montezumu.
Panovník vzal nápoj do ruky a pozvedl jej na znamení „přiťuknutí si“ na dálku. Cortés udělal to samé na opačné straně dlouhého stolu. V duchu se pomalu smiřoval, že za chvilku natahne brka a Montezuma bude ten poslední, koho na tomhle světě uvidí.

Ochutnali nápoj skoro ve stejnou chvíli…

Panovník přivřel oči a vychutnával lahodnou chuť xocolatl. Cortése ale v první chvíli překvapila silná hořko-kyselá chuť, která mu sevřela hrdlo. Leknutím vykulil oči a čekal smrtelné křeče. Vteřina, dvě, tři… S úlevou zjistil, že je nejspíš pořád mezi živými.

„Tak co, můj španělský příteli? Chutná vám náš xocolatl?“, s posměšně zdvihnutým koutkem ho pozoruje Montezuma.

S lehkým chuťovým šokem a radostí z přežití se začal Cortésovi v hlavě odehrávat plán na vyvezení téhle zajímavé věcičky do Španělska: „Vaše výsosti… Ještě jsem nikdy nic podobného neochutnal! Ačkoli mě chuť ze začátku překvapila nezvyklou nakyslou hořkostí, jsem přesvědčen, že lidé v mé zemi by byli z něčeho podobného nadšeni! Přivezu jim xocolatl na ochutnání!“

… a tak se stalo, že někdy od 16. století začalo čokoládové šílenství v Evropě…

Bohužel do dnešní neodolatelné podoby čekala návykovou pochoutku ještě poměrně dlouhá cesta. První tabulka čokolády totiž spatřila světlo světa až v roce 1847. Nebyla ale nic moc. Hrudkovitá struktura, pokulhávající kvalita… nic, co byste dneska chtěli po nocích mlsat na tajňačku.

Až v roce 1875 přišel někdo s tím, že by se jako do hmoty mohlo přidat kondenzované mléko… A to byl přesně ten AHA moment, který převrátil svět naruby… :-)

Co se mě a čokolády týče… Jsem labužník, stejně jako neskutečný dobytek. Dokážu sežrat na posezení celou 300 g Milku Triolade. Nebo si naopak vychutnávat čtvereček kvalitní hořké čokolády klidně celý večer u vínka.
Miluju nakupování v pidi čokoládových obchůdcích, které nabízí pralinky stejně obřadně, jako když vám zlatník ukazuje svůj nejnovější kousek šperku, na kterém při práci nechal oči i ruce…

A stejně tak se mi zastře zrak touhou, jakmile se ocitnu ve velkém obchoďáku v oddělení čokolády… Já vím, nedá se to srovnat. Jenže… Někdy prostě pijete na žízeň – jindy na chuť. Hoďte šutrem po sousedovi, kdo to tak nemá. Nicméně… Pokud už se rozhodnete mlsat čistě pro potěchu chuťových buněk a dopřát jim přece jen cosi speciálního… Mám pro vás pár tipů, které by vás mohly zajímat :-)

Čokolanýže od Lucie Glaister

Ručně připravované lahůdky z prvotřídní francouzské čokolády Michel Cluizel, té nejtučnější smetany a třtinového cukru… Slyšela jsem někoho vzadu držkovat cosi o budoucím špeku na břiše? Jebat na kalorie! Tady jde o čistý požitek… Dietu si nechte na potom.

Aby byla každá pralinka něčím zvláštní a chuťový orgasmus dokonalý, dochucují se tihle čokoládoví drobečkové ještě bylinkami (tymián, levandule, rozmarýn, …), kořením (kardamom, zázvor, badyán, pepř), alkoholem (Kubánský rum, whisky, šampaňské, …), čaji (zelený, bílý, Earl Grey, Chai) a sezónním ovocem. Přídavek nějakých umělých konzervantů nebo aromat? Neexistuje!

Testovala jsem druhy: Cacao Nib, Espresso Vanilla, Cherry, Chilli, Plum Brandy, Porto, Rose Champagne Raspberry, Marzipan a SEa Salted Caramel.

Cacao Nib – uvnitř krémová náplň. Barva černočerné noci. Chuť výrazně kakaová, ozvláštněná drceným kakaovým bobem, ve kterém je čokoládová mlska obalená. Bude šmakovat všem, kteří milují hořkou čokoládu!

Espresso & Vanilla Dark – v silné čokoládové krustě je ukrytá jemná náplň s chutí kávy a napěněného kapučína. Mě okouzlila velice!

 

Cherry – znáte višně v čokoládě? Připravte se psychicky na hutnou višeň, kterou poznáte na první pokoštování! Kabátek má podobný, jako Tiramisu – opravdický kakaový posyp!

Chilli brownie – vynikající hořká čokoláda s měkkým srdíčkem, která ze začátku číhá za rohem, aby vzápětí překvapila chuťové buňky svým ostrým jazýčkem! To normálně pálí! :-D

Plum Brandy – jako kdybych čokoládu zapila skleničkou brandy. Ta chuť je neuvěřitelná! Přijde mi jako kombinace Cherry lanýžku s Caca Nib. Jen bez posypu.

Porto – nejkakaovější kakaový lanýž! Nečekejte ale kyselost, kterou občas umí přebytek kakaa v chuti stvořit. Tahle ňamka je dokonalá, pokud vás přepadne neodolatelná chuť na čokoládu bez jakékoli další příchutě. Čistý kakaový požitek s portským vínem navrch!

Rose Champagne Raspberry – chuťově velmi podobné lanýžku Porto. Kakao je také příjemně výrazné, hutné a náplň bohatě našlehaná a hutná.

Marzipan – čokoládová hrudka s překvapením uvnitř! Jako první jsem si vybavila vůni mandlového tělového krému od 100% Pure. Oproti klasickému marcipánovému cukroví je dušička tohohle drobka nádherně jemná, bez hrudek. Máte-li averzi vůči klasickému marcipánu, dejte šanci tomuhle… Nebudete litovat!

Sea Salt Caramel – největší překvapení na konec! Po neslyšném kousnutí do křehoučké čokoládové krusty vás překvapí kombinace dvou na první pohled neslučitelných chutí. Karamel a mořská sůl. Věřte ale, že jde o dokonalou symbiózu, která si získá vaši pozornost a budete koštovat pořád víc a ujišťovat se, copak že si o tom vlastně myslíte… :-)

Hořká čokoláda 63% s combavou a růžovým pepřem

Kakaové boby z vybraných plantáží na Madagaskaru, kde je pěstují bez používání hnojiv nebo pesticidů. Umělá aromata nebo vanilin si vyhoďte z hlavy. Jen uznale pokývejte nad oceněním z mezinárodních soutěží – Great Taste Award, Guild of Fine Food Association Londýn 2012.

Dotazy? Acha no… Co je to combava?
Inu, něco jako zvrasklá limetka. Má extra silné antibakteriální účinky a v Indonésii se jí přezdívá „lékařský citrus“. Takže tenhle čokoládový kousek je dokonce i zdravý! Do lékárničky s ním!

Čokoláda mléčná 38% s karamelem ze slaného másla BIO a Fairtrade Tohi

Pamatujete si na karamelovou Lindt? Básním o ní od doby, co jsem ji v obchodě viděla naposled. Čokoláda, která připomínala nebe v hubě. Jemná. Slaďoučká… S malýma hrudečkama karamelu… I moje celulitida tehdy křičela: „Odejdu! Odejdu dobrovolně! Jen mi prosím dej ještě čtvereček! Jen malý kousíček té lahůdky!“

Pak mi ovšem v Lindt & Sprüngli udělali čáru přes rozpočet. Čokoládu přestali vyrábět, moje celulitida se nasrala a zůstala mi na zadku natruc.

Až teď jsem objevila adekvátní náhradu za Lindt s karamelem. Je jí čokoládička od Tohi… Ňam ňam ňam ňam…!

No… slintání by pro dnešek stačilo :-)

„Život je jako bonboniéra. Nikdy nevíš, co ochutnáš…“, říkal Forrest Gump. Tak ať vám život nachystá samé vybrané kousky… pokud možno extra slaďučké ;-)

Odkaz na web: Lucie Glaister Chocolatier
Facebook LG: Glaisters Chocolate Truffles
Instagram LG: lucie.glaister



17 thoughts on “Lucie Glaister – Čokoládové lanýže

    1. Jůůůů! A jaké konkrétně? Já koštovala Cacao Nib, Espresso Vanilla, Cherry, Chilli, Plum Brandy, Porto, Rose Champagne Raspberry, Marzipan, Sea Salted Caramel :-)
      A vůbec… jdu ještě doplnit info do článku! :-)
      Bebe

    1. Utřít, nakoupit zásoby a začat slintat znova :-D
      A možná bysme mohly založit klub anonymních čokoholiků…
      Něco jako „Ahoj, já jsem Bebe. Stačí mi před nosem mávnout čokoládou a jsem v tranzu…“ :-D
      Bebe

  1. žiš Bebe, Ty jsi můj člověk! někdy bych s Tebou chtěla jít do ňákého čokošopu a rozšoupnout se jen tak pro radost, páč jen málo lidí dokáže ocenit opravnodou čokoládu! … z dnešního výběru znám jen Menakao, měla jsem verzi s čili papričkou a jako – mňamóza největší! nedokážu si představit, že bych do konce života nepozřela ani jeden kousíček čokolády, abych měla postavu modelky – to radši budu tlustá jak vorvaň! :D … a taky to mám tak, že sežeru obyč kousek ze supermarketu (i když tam už si taky vybírám) a pak nějakou delikatesu, kterou si šetřím a dokážu pořádně vychutnat ;) … prostě o čokošce bych se mohla bavit pořád, což ilustruje délka mého komentáře :D

    1. Spřízněná lištičková duše! Ó na světě! Píšu si do deníčku tvoje jméno velkým oranžovým písmem a do závorky si značím „čokoládový spojenec“ :-D
      A představa, že bych nesměla čokoládu… to by byl asi trest největší… To radši oželím zbytek jídla a budu trávit běháním kolem baráku většinu dne! :-D
      Bebe

  2. To si takhle plánuji jarní očistnou kúru (nic etrémního, jen prostě lehčí stravu a detox od prasáren) a myslím na to, jak jsem dobrá, že se držím a nesežeru na co přijdu. Trávím takhle i další běžný pracovní den, kouknu k Bebe a začnu jásat nad novým článkem.
    Vzápětí se mé jásání změní ve směs ochů a áchů a plnou pusou slin a polykáním naprázdno a pocitem, že dneska až dorazím domu, tak se určo odměním jednou čokoládovou pochotkou. Ještě že mám v zásobě čokoládku od mamči, kterou mi přivezla na ochutnání, je to taky jedna s růžovým pepřem a je to mňamka.
    A ten úvod je určitě psán přímo z Cortésova deníku, nedokážu si představit, že by to bylo jinak ;-)
    PS: Ta lavička je úžasná!!! Ta asi nestojí u nás co?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *