Eppi – náramek z muránského skla

Eppi - náramek Zikomo

Jestli mě něco hodně baví, tak suvenýry z cest. Ovšem ne jen tak ledajaké blejskátka, kterýma obložím televizi ze všech stran a pravidelně na nich budu utírat prach. Zapomeňte. Tyhle lapače naopak ráda nemám. Mám na mysli spíš věci běžné denní potřeby, které vám vždycky nenápadně připomenou, jak jste se měli v tom či onom koutě světa dobře…

Chcete příklad? Otevřu ledničku a jako první mi padne do oka „kravičková“ krabka na máslo, ze které jsme loni lehli smíchy v chorvatském Konzumu a nemohli ji tam nechat. Trochu škodolibě si u toho vždycky vzpomenu na den, kdy jsme krabičku kupovali. Pamatuju se, jak jsme šli na procházku kolem moře. Vlny zrovna byly. Docela pekelné. Což je na Poreč nezvyk. A na patníku asi tři metry od břehu seděl pán a četl noviny. Neviděl, neslyšel a hltal článek, jako kdyby tam byl recept na nesmrtelnost. Následující bylo dílem okamžiku. U břehu se objevila vlna o výšce baráku. Pán jak ve zpomaleném filmu zvedl oči přes noviny. A vzápětí schytal slanou dávku z první ruky. Jako kdybyste vzali hektolitrový kýbl vody a chrstli mu ho do ksichtu. Z vlasů mu crčela voda a z novin zbyly mokré cáry. Pán zůstal zkoprněle sedět a zíral na zbytky novin. Mě naopak tekla řasenka, měla jsem nohy křížem a řvala smíchy. Chlapík se pomalu ohlédl mým směrem. Přísahám, že kdyby pohled vraždil, tak je ze mě během dvou vteřin předložka ke dveřím, o kterou pán na klepači na koberce zlomí prakl :-D

Poreč - Chorvatsko

K čemu tedy lapače prachu, když si můžete suvenýry z cest docela dobře zakomponovat do života? Baví mě nasadit si před odchodem ven klobouček a zavzpomínat na koupání ve Vrsaru. Zamžurkat do sluníčka skrz brýle z Rovinj. Pokochat se ručně háčkovaným ubrouskem pod hrneček z Poreče, když piju ranní kafíčko. Případně si při pohledu do lékárničky na krabku Kinedrylu připomenout houpání na lodi v Bratislavě. Nebo doufat, že dlouho nebudu potřebovat kapky proti rýmě z italských Benátek… :-)

Letos jsem je sice absolvovala s kapesníkem u nosu a pětiminutovými odstupy mezi kýcháním, ale stejně… Benátky jsou srdcovka. To už jste se mohli na chroustíkovi přesvědčit nesčetněkrát. Mít možnost, zrobím si tam letní sídlo a fotím vám kosmetiku na balkoně v pozadí s Canal Grande. Vážně!

Co mi ale nejde na mozek, tak že jsem zatím nikdy nestihla navštívit souostroví Murano, které patří do Benátské laguny a od centra samotné Venezie je, co by šutrem dohodil a gondolou dojel. Co je tohle za místo a proč mě tolik láká ho omrknout?

Ostrovy Murano jsou známé hlavně tradiční výrobou skla, která se sem definitivně přesunula přímo z Benátek v roce 1291. Pár lidem totiž docvaklo, že by nejspíš nebylo moc vtipné, pokud by díky rozpáleným sklářským pecím chytlo a lehlo popelem půl města, které bylo povětšinou vystavěno ze dřeva. Tudíž rada starších rozhodla, že bude lepší skláře odsunout na ostrov. Poněvadž voda hoří blbě. A Benátky tak budou v cajku.

Mimochodem – pokud jste byli ve středověku sklářem z Murana – lidi vám nezřídka padali k nohám tak nějak samovolně. Skláři byli totiž velmi bohatí a vážení lidé, kteří měli navíc zaručeno hafo privilegií. Mimo jiné i možnost nosit meč na veřejnosti, když se jim zachtělo. Chápete. Kvůli respektu. A narodit se jako dcera ve sklářské rodině? Oujééé, to po vás pak pálili maníci z těch nejvýznamnějších benátských rodin a abyste vyhověli všem žádostem o ruku, museli byste být chobotnice!

Ovšem nic není jen tak. Tudíž ani samotní skláři se neradovali pouze z výhod. Sklářské řemeslo na ostrově Murano mělo totiž jeden malučkatý škraloupek na jinak dokonalém životě. Skláři totiž nesměli z ostrova vytáhnout paty, aby náhodou nevykecali tajemství výroby muránského pokladu a nedegradovali „sklo z Benátek“ na blyštivé sklíčka, co pořídíte na každém rohu. A když neposlechli? Eeeej, kruté tresty je stíhaly! Nejen, že sami zaplatili životem, ale byly potrestány i jejich rodiny! Z toho plyne chytré poučení. A sice, že nic není zadarmo. Ani středověké výhody :-)

Proč o tom vlastně básním. Dostala jsem dáreček v podobě překrásného náramku právě z muránského skla! Láska na první pohled to byla! Stříbrný drobeček s barevnými kytičkami ze skla, pozlacený 14k zlatem.

Eppi

Eppi - náramek Zikomo

Pamatujete na Samanthu Jones ze Sexu ve městě? Jak si brousila zuby na květinový prsten z aukce? Prohlásila tehdy: „There it is. My baby. When I saw it in the catalog, I said to Smith: This flower ring is the essence of me. One of a kind, filled with fire.“ (překl.: „Tady je. Moje láska. Když jsem ji uviděla v katalogu, řekla jsem Smithovi: Ta květina mě představuje. Je jediná svého druhu. Plná ohně.“)

Přesně takovýhle pocit ve mě vzbuzuje můj nový náramek.

Eppi - náramek Zikomo

Duhová paletka okouzlí na první pohled a připomene vám, kterak nejde každého škatulkovat do krabic a nálepkovat podle libosti jen proto, abychom ho někam „zařadili“. Život je o různorodosti a barevnosti. Nemusíte se chovat podle vzorce, který vám určili jiní. Stačí se zadívat na odlesky duhy ve slunci a představovat si…

Eppi - náramek Zikomo

Eppi - náramek Zikomo

Zelená symbolizuje cestování přírodou, tiché okukování kvítků v lese. Poslouchání zpívajících ptáků v korunách. Překrásný výhled z právě zdolané hory. Záblesk ranního sluníčka v rosou zmáčené trávě. Klid a pohodu.

Červená budí naopak oheň a vášeň. Chuť bít se za svoje místo na světě. Bušící krev ve spáncích při překonávání osobních limitů při večerním běhu. Lásku k sobě i lidem, které máte nejraději. Touhu něco dokázat a nedat se jen tak srazit na kolena.

Eppi - náramek Zikomo

Eppi - náramek Zikomo

Tyrkysová má v sobě nekonečnou hloubku moře a vůni dálek.
Zlatá dává pocítit, jak chutná vítězství a tenhle pocit si vrýt do paměti.
Bílá připomíná brzké ráno. Nepopsaný list papíru plný příslibů a možností.
Fialková je tajemná a neodkrývá karty najednou. Nechává si vždycky zadní vrátka.
Modrá značí okamžik, kdy zavřete oči, zhluboka se nadechnete a necháte všechny problémy odplout daleko…

Eppi - náramek Zikomo

Skleněná křehkost kytiček pak dokazuje, že nic není věčné. Všechno se může změnit ze dne na den a vy se nikdy nemůžete úplně připravit na všechny varianty…

Zlaté oválky s propracovanými detaily vypichují životní milníky. Za každým z nich je úsilí, práce a trpělivost. Někdy zklamání. Ale zároveň radost…

A vším tím se jako spojnice táhne pevná stříbrná nit, která vzpomínky, zážitky, názory, radosti a všechny ty životní klopýtnutí spojuje dohromady. A končí pozlátkem, který kruh uzavírá kolem zápěstí…

A jaký šperk vystihuje vás? :-)



21 thoughts on “Eppi – náramek z muránského skla

  1. Bebe, to je skvělý článek. Jsem ho zhltla jako malinu. Moc pěkně se mi čteš :). Taky bych chtěla umět tak pěkně vyprávět. No a náramek je jako pro princeznu, o tom žádná.

  2. ja som vlani dostala naušnice z Benátok presne takej zelenej farby ako máš ty jeden kvietok.a šla som si oči vyočiť či je dnuka fakt napchatý alobal :-)
    krásny krásny krásny

  3. Krásně napsáno Bebe.. a taky mám ráda takové suvenýry i když je někdy jejich životnost krátká.. kampak se asi zatoulaly všechny ta náramky a přívěsky, které jsem si pravidelně tahala z Itálie.. :o))
    Tak ti moc přeju, aby ti tenhle nádherný náramek vydržel hodně dlouho!

    1. Milá Enko, máš pravdu. Některé suvenýry mají velice krátkou dobu, kdy se s nima člověk kochá. O to větší radost ale pak má, když je po x letech objeví v krabičce zapadlé mezi hračkama na půdě. To je pak vzpomínek! :-D
      A děkuju za milý komentář! ;-)
      Bebe

  4. Bebe, nadherne napsane ♥ ja mam sperku moc a moc, nektere mam obzvlaste v lasce, treba rucne vyrobenou sadu nausnic a privesku s vltaviny, jako bys ve stribrnem dratku lapila ranni mlhu v trave :) ale ten opravdovy, co by me vystihoval, musim jeste teprve dostat :) V.

    1. Jééé, Veru! Tak to přeju, aby pak ten opravdový, co tě vystihne, byl ten nejkrásnější na světě! ;-)
      A ta vltavínová sada musí být nádherná! <3
      Bebe

  5. Bebe proč jsi nebyla moje učitelka dějepisu? S tvým vypravěčským darem bych si zapamatovala všechno od Mezopotánie až po II. světovou :-D Úžasný článek a ještě úžasnější fotky :)

    1. Michaelko, děkuju za zprávu! Článek jsem četla a teda jako… ty otázky jsou zajímavé! :-D Píšu si do kalendáře, že na to mám kuknout a něco sepsat ;-)
      Bebe

  6. Text úplně jak od básníka! A náramek mi připomněl jeden můj z Říma, je hodně podobný, akorát koupený za 2 eura na trhu a místo kytiček má kuličky. Ale taky mám ráda suvenýry, na které se nepráší. Třeba našim rodinám z cest zásadně vozíme místní pochutiny, jen přítelově mamce vždycky šátek (už jsme si z toho udělali tradici), mojí mamce občas šperk. Přítel si z cest vozí frťany s nějakým místním motivem a já většinou šperky, oblečení nebo kosmetiku :-).
    A šperk, který mě vystihuje? Mám, ale je to tajnýýýýýýýýýý :-D.

    1. Tajné?! TAJNÉ?! Hele to mi nemůžeš napsat jen tak! Teď nebudu spát!! :-D

      A je to hrozně hezký zvyk, s těma mlskama a šátkama a tak :-) rozhodně lepší, než miliony sošek, které stejně není kam dávat :-))

      Bebe

        1. Nádherný článek!!! A strašně moc gratuluju! Prstýnek je překrásnýýýý a přeju vám oběma moc a moc štěstí a lásky! <3 :-)
          Bebe

  7. Já pořád díky tobě objevuju Ameriku bebe. je to nádherná věc toto muránské sklo, nechápu, jak to že jsem o něm ještě neslyšela. Docela mě děsí kolik nádherných věcí mi ještě ve světě uniká :-O. A opravdu moc krásně píšeš, nechceš namluvit všechny svoje články jako audioknihu? bych si před spaním pouštěla pohádku :-D

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *