Jestli mě něco hodně baví, tak suvenýry z cest. Ovšem ne jen tak ledajaké blejskátka, kterýma obložím televizi ze všech stran a pravidelně na nich budu utírat prach. Zapomeňte. Tyhle lapače naopak ráda nemám. Mám na mysli spíš věci běžné denní potřeby, které vám vždycky nenápadně připomenou, jak jste se měli v tom či onom koutě světa dobře…

Chcete příklad? Otevřu ledničku a jako první mi padne do oka „kravičková“ krabka na máslo, ze které jsme loni lehli smíchy v chorvatském Konzumu a nemohli ji tam nechat. Trochu škodolibě si u toho vždycky vzpomenu na den, kdy jsme krabičku kupovali. Pamatuju se, jak jsme šli na procházku kolem moře. Vlny zrovna byly. Docela pekelné. Což je na Poreč nezvyk. A na patníku asi tři metry od břehu seděl pán a četl noviny. Neviděl, neslyšel a hltal článek, jako kdyby tam byl recept na nesmrtelnost. Následující bylo dílem okamžiku. U břehu se objevila vlna o výšce baráku. Pán jak ve zpomaleném filmu zvedl oči přes noviny. A vzápětí schytal slanou dávku z první ruky. Jako kdybyste vzali hektolitrový kýbl vody a chrstli mu ho do ksichtu. Z vlasů mu crčela voda a z novin zbyly mokré cáry. Pán zůstal zkoprněle sedět a zíral na zbytky novin. Mě naopak tekla řasenka, měla jsem nohy křížem a řvala smíchy. Chlapík se pomalu ohlédl mým směrem. Přísahám, že kdyby pohled vraždil, tak je ze mě během dvou vteřin předložka ke dveřím, o kterou pán na klepači na koberce zlomí prakl :-D

K čemu tedy lapače prachu, když si můžete suvenýry z cest docela dobře zakomponovat do života? Baví mě nasadit si před odchodem ven klobouček a zavzpomínat na koupání ve Vrsaru. Zamžurkat do sluníčka skrz brýle z Rovinj. Pokochat se ručně háčkovaným ubrouskem pod hrneček z Poreče, když piju ranní kafíčko. Případně si při pohledu do lékárničky na krabku Kinedrylu připomenout houpání na lodi v Bratislavě. Nebo doufat, že dlouho nebudu potřebovat kapky proti rýmě z italských Benátek… :-)

Letos jsem je sice absolvovala s kapesníkem u nosu a pětiminutovými odstupy mezi kýcháním, ale stejně… Benátky jsou srdcovka. To už jste se mohli na chroustíkovi přesvědčit nesčetněkrát. Mít možnost, zrobím si tam letní sídlo a fotím vám kosmetiku na balkoně v pozadí s Canal Grande. Vážně!

Co mi ale nejde na mozek, tak že jsem zatím nikdy nestihla navštívit souostroví Murano, které patří do Benátské laguny a od centra samotné Venezie je, co by šutrem dohodil a gondolou dojel. Co je tohle za místo a proč mě tolik láká ho omrknout?

Ostrovy Murano jsou známé hlavně tradiční výrobou skla, která se sem definitivně přesunula přímo z Benátek v roce 1291. Pár lidem totiž docvaklo, že by nejspíš nebylo moc vtipné, pokud by díky rozpáleným sklářským pecím chytlo a lehlo popelem půl města, které bylo povětšinou vystavěno ze dřeva. Tudíž rada starších rozhodla, že bude lepší skláře odsunout na ostrov. Poněvadž voda hoří blbě. A Benátky tak budou v cajku.

Mimochodem – pokud jste byli ve středověku sklářem z Murana – lidi vám nezřídka padali k nohám tak nějak samovolně. Skláři byli totiž velmi bohatí a vážení lidé, kteří měli navíc zaručeno hafo privilegií. Mimo jiné i možnost nosit meč na veřejnosti, když se jim zachtělo. Chápete. Kvůli respektu. A narodit se jako dcera ve sklářské rodině? Oujééé, to po vás pak pálili maníci z těch nejvýznamnějších benátských rodin a abyste vyhověli všem žádostem o ruku, museli byste být chobotnice!

Ovšem nic není jen tak. Tudíž ani samotní skláři se neradovali pouze z výhod. Sklářské řemeslo na ostrově Murano mělo totiž jeden malučkatý škraloupek na jinak dokonalém životě. Skláři totiž nesměli z ostrova vytáhnout paty, aby náhodou nevykecali tajemství výroby muránského pokladu a nedegradovali „sklo z Benátek“ na blyštivé sklíčka, co pořídíte na každém rohu. A když neposlechli? Eeeej, kruté tresty je stíhaly! Nejen, že sami zaplatili životem, ale byly potrestány i jejich rodiny! Z toho plyne chytré poučení. A sice, že nic není zadarmo. Ani středověké výhody :-)

Proč o tom vlastně básním. Dostala jsem dáreček v podobě překrásného náramku právě z muránského skla! Láska na první pohled to byla! Stříbrný drobeček s barevnými kytičkami ze skla, pozlacený 14k zlatem.

Pamatujete na Samanthu Jones ze Sexu ve městě? Jak si brousila zuby na květinový prsten z aukce? Prohlásila tehdy: „There it is. My baby. When I saw it in the catalog, I said to Smith: This flower ring is the essence of me. One of a kind, filled with fire.“ (překl.: „Tady je. Moje láska. Když jsem ji uviděla v katalogu, řekla jsem Smithovi: Ta květina mě představuje. Je jediná svého druhu. Plná ohně.“)

Přesně takovýhle pocit ve mě vzbuzuje můj nový náramek.

Duhová paletka okouzlí na první pohled a připomene vám, kterak nejde každého škatulkovat do krabic a nálepkovat podle libosti jen proto, abychom ho někam „zařadili“. Život je o různorodosti a barevnosti. Nemusíte se chovat podle vzorce, který vám určili jiní. Stačí se zadívat na odlesky duhy ve slunci a představovat si…

Zelená symbolizuje cestování přírodou, tiché okukování kvítků v lese. Poslouchání zpívajících ptáků v korunách. Překrásný výhled z právě zdolané hory. Záblesk ranního sluníčka v rosou zmáčené trávě. Klid a pohodu.

Červená budí naopak oheň a vášeň. Chuť bít se za svoje místo na světě. Bušící krev ve spáncích při překonávání osobních limitů při večerním běhu. Lásku k sobě i lidem, které máte nejraději. Touhu něco dokázat a nedat se jen tak srazit na kolena.

Tyrkysová má v sobě nekonečnou hloubku moře a vůni dálek.
Zlatá dává pocítit, jak chutná vítězství a tenhle pocit si vrýt do paměti.
Bílá připomíná brzké ráno. Nepopsaný list papíru plný příslibů a možností.
Fialková je tajemná a neodkrývá karty najednou. Nechává si vždycky zadní vrátka.
Modrá značí okamžik, kdy zavřete oči, zhluboka se nadechnete a necháte všechny problémy odplout daleko…

Skleněná křehkost kytiček pak dokazuje, že nic není věčné. Všechno se může změnit ze dne na den a vy se nikdy nemůžete úplně připravit na všechny varianty…

Zlaté oválky s propracovanými detaily vypichují životní milníky. Za každým z nich je úsilí, práce a trpělivost. Někdy zklamání. Ale zároveň radost…

A vším tím se jako spojnice táhne pevná stříbrná nit, která vzpomínky, zážitky, názory, radosti a všechny ty životní klopýtnutí spojuje dohromady. A končí pozlátkem, který kruh uzavírá kolem zápěstí…

A jaký šperk vystihuje vás? :-)