Poreč, Rovinj, Benátky 2017

Poreč - pláž

Je zvláštní prohlížet si fotky z dovolené a vzpomínat na zmrzlinu a koupání, když vám za zadkem vrčí topení a za oknem soplí déšť. Taky vám přijde, že letos se někde zapomnělo babí léto a namísto podzimního utěkáčku můžeme ze skříně rovnou tahat zimní bundy? Ale co, aspoň si zas užiju konvice s čajem (a že jsem se letos se zásobami bylinek činila!) a zakutám se se stohem duševní stravy z knihovny pod peřinu.

Ale ještě předtím jsem slíbila pověsit na blog jednu cestovatelskou vzpomínku na letní výletování po Istrii a Itálii! Letos jsme vyrazili ve třech. Já, chlap a maměnka. Kocúrka jsme radši nechali doma. Dost dobře si neumím se zviřátkem představit ani cestu, ani pobyt. To první by bylo nekonečné díky mňoukání a během toho druhého bych nejspíš umřela strachem, že nám kočič někde zdrhne a já strávím dovolenou vylepováním jeho fotek po sloupech veřejného osvětlení.

Jeli jsme do chorvatské Poreče z jihu Moravy, tedy cesta utekla neuvěřitelně rychle. 7 hodinek, ani jsme nemrkli. Jen tak mezi řečí – pokud plánujete jet autem, vřele doporučuju vyrazit cca ve 4 ráno. Zajedno budete odpočatí, když to večer zalomíte do postele kolem 9-10 a za druhé se vyhnete špičkám na silnicích. A pokud jste navíc termínově variabilní a naplánujete si prázdniny mimo hlavní sezonu, máte vyhráno úplně. I finančně, i co do (ne)zalidnění měst turisty. My jeli 1. září, tedy jeden den jsme platili ještě v sezoně a zbytek pobytu šel cenově dolů. Rozdíl například u našeho apartmánu oproti přelomu červenec/srpen vs náš termín je 20€ denně. A to se vyplatí!

Benátky 2017

Poreč

Jo a co musím zmínit hned na začátku, tak že nám NEUVĚŘITELNĚ vyšlo počasí. Dokonce jsem i viditelně opálená. Já! Jedinec, který by mohl z fleku předsedat klubu přátel zombíků. Každý den to bylo stejné – chtěli jsme jet na výlet nebo se koupat – sluníčko hřálo jak blázen a bylo nádherně. Šli jsme na oběd, na chvilku se zatáhlo. A během noci pršelo, takže se skvěle spalo. Lepší počasí bych si snad ani neobjednala. A ráno v den odjezdu se protrhla obloha a spustil se liják, jako kdyby někdo nahoře celou dovolenou pracně držel nohy křížem a najednou mu praskl močák. Ironie největší? Dovolenkovali jsme do 10.9. a o den později se v Benátkách objevila dokonce „acqua alta“ (vysoká voda = pravidelný jev, kdy voda v Benátkách stoupne třeba o metr a vy se bez gumáků nehnete z hotelu). Někdo nahoře se za nás evidentně přimluvil. Díky za to :-*

Nevím, jak to máte s dovolenou vy, ale já si nedokážu představit, že bych se pár týdnů jen válela na pláži. Nejspíš bych umřela nudou. Potřebuju si vyhřívání na sluníčku proložit výlety. A poněvadž zbytek skupiny vůči takovému návrhu nikterak neprotestoval – ba naopak, jednomyslně jsme se na trávení volných dní shodli a bylo rozhodnuto. Nejlepší je naplánovat si výlety hned zkraje, ať máte představu, kolik peněz z plánovaného rozpočtu vám zbude na rozfofrování. A taky abyste vychytali šikovné termíny nebo počasí. My už pátým rokem chodíme objednávat výlety k jednomu konkrétnímu člověku, kterého jsme pracovně překřtili na „náš pán„. Pokaždé jsme byli nadmíru spokojení a neumím si představit, že bych šla nakupovat jinam. První volba padla na Benátky. Víte, že je to moje srdcovka a i kdybych měla Jadran přeplavat na improvizovaném plavidle z PET flašek, tak se tam prostě musím aspoň jednou za rok juknout.

Tentokrát jsme jeli s lodí s poetickým názvem Prince of Venice. Což je australský katamaran, který spatřil světlo světa už v roce 1989. Vyrazili jsme v půl 8 a suchou nohou vkročili v půl 11 v terminálu San Basilio na půdu Benátek. Eeeeej, jako kdyby mě pokropili živou vodou! Zase po roce, jupijej! Jak já tohle město miluju!

Benátky 2017
Cesta z Poreče do Benátek – celou dobu jsme ujížděli bouřce!
Benátky 2017
Loď Prince of Venice v přístavu San Basilio v Benátkách
Benátky 2017
Přístav San Basilio v Benátkách
Benátky 2017
Benátky… <3 Výhled z mostu Ponte dell’Academia
Benátky 2017
Bazilika svatého Marka
Benátky 2017
Kampanila na Piazza San Marco
Benátky 2017
Benátští popeláři :-)
Benátky 2017
A benátští hasiči! :-)
Benátky 2017
Cesta z Benátek zpět do Poreče – nádherná cesta to byla!

Jen tak mimo řečí – věděli jste, že Benátčané jsou čím dál víc alergičtí na turisty? Jde o to, že Benátky ročně navštíví zhruba 20 milionů návštěvníků (odhady se různí). Pokud byste toto množství vydělili počtem dní v roce, tedy 365, vyjde vám nějakých 55 tisíc turistů DENNĚ. Přesně tolik mají momentálně historické Benátky stálých obyvatel. Jo a toto číslo bylo prý před šedesáti lety vyšší o cca 120 tisíc. Co se starousedlíkům nelíbí? Zejména fakt, že ve svém městě si pomalu nemůžou dojít ani k doktorovi bez toho, že je někdo přetáhne selfie tyčí, nebo uvíznou v davu v některé z uliček, které spojují nějvětší turistická lákadla. Proto se hodně lidí stěhuje na pevninu do Mestre, kde jsou i levnější nájmy a je snažší tam najít práci.

Je to paradox, říkáte? Co mají Benátčané co nadávat, když je turismus vlastně živí? To sice ano, ale vemte si, že většina návštěvníků kolikrát přijede do Benátek jen na pár hodin, dá si zmrzlinu nebo pizzu a pak zase hurá pryč a nedá vydělat restauraci, hotelu, některému z řemeslníků či specializované prodejně s tradičním uměleckým zbožím (tady se velice nabízí vzpomínka na ostrov Murano a věta „a skláři nebudou mít co žrát„). Ostatně i proto obyvatelé pořádají demonstrace (poslední tuším proběhla v červenci), protože podle nich turistický průmysl vyhání ceny nájmů do astronomických čísel, další a další domy se mění na hotely nebo bytové komplexy a z Benátek se pomalu vytrácí normální život. Tenhle rychloturismus se jim nelíbí a já se jim nedivím, ač k němu vlastně taky přispívám a vůbec jim to neulehčuju. Ale přísahám, že jen co si pořídím v Benátkách dům, neudělám z něj hotel. Dole bude krásná restaurace s oddělenou kavárnou, v patře výstavní prostory a knihovna a až úplně nahoře bude moje úžasné apartmá s výhledem. Jste srdečně zváni, samozřejmě. Ptejte se dole na recepci po Bebe a řekněte, že jdete na kafe a tiramisu. Oni už budou vědět ;-)

Musím velice pochválit cestování „Princem“. Jelikož bylo hezky, mohli jsme vegetit nahoře na palubě a sledovat okolí. To vám byla nádhera! Cestou tam jsme se kochali mraky, které vypadaly, jako kdyby padaly do moře. A cestou zpět jsme zamačkávali slzu dojetí nad nádherným západem slunce. Tomu říkám úžasný konec dne!

A poněvadž celodenní toulání benátskými uličkami není zrovna odpočinková záležitost (zvlášť, když toho chcete vidět tolik!), zařadili jsme další den povalování u vody. Jestli sháníte koupání v teplém a ČISTÉM moři, můžu Poreč všemi dvaceti doporučit. Voda je tu křišťálová! A vůbec se nebojte, že byste skončili na nevzhledném betonovém břehu a do moře museli slézat po schůdkách jak do bazénu. Mě osobně se tahle varianta vůbec nezamlouvá a dokud jsme neobjevili krásnou pláž, koupání mě nelákalo. A to až tak, že na první dovolené jsem plavky ani tuším nevybalila. Nicméně letos jsme v Poreči narazili u baru Villa Club Poreč na novou DOKONALOU pláž, kde je písek! Umístění taktéž geniální. Kousek od centra, cca 5 minut chůze od Riva Mall směrem k Zelené laguně.

Poreč - pláž

Poreč - pláž

To mě přivádí k postřehu, že to, co jsou schopní v Poreči vybudovat, opravit a postavit za jediný rok, je neuvěřitelné! Jen od loňska tu přibyla fungl nová cestička/cyklostezka kolem moře, z nehezkých odrbaných skladů se staly na břehu nádherné restaurace, oranžové bahno zarostl trávník jak na golf a lemují ho nové chodníčky… Plus nové pláže. Bomba! U nás by jen stavební povolení k podobným věcem zabralo pět let, na jejichž konci by se někdo odvolal a začalo by celé úřednické kolečko nanovo. Vždyť to znáte.

Loni jsme byli totálně nadšení z výletu do Vrsaru a Rovinj, rozhodli jsme se tedy dát repete i letos. A se stejnou posádkou. S klidným srdcem můžu doporučit agenturu Porto Bussola a jejich loď Sveti Mauro. Všechno mají zmáknuté na jedničku s milionem hvězdiček!

Vyjedete dopoledne, vysmátě čučíte na moře po tom, co jste do sebe kopli uvítacího panáka rakije, posloucháte chorvatské šlágry a máváte na ostatní loďky. Dorazíte do Rovinj, kde napadnete stánek se zmrzlinou a projdete si město, kterým se říká „malé Benátky„. Pak se vrátíte na loď, kterou obklopuje vůně, že vám tečou sliny až na kolena. Naservírují vám parádní oběd, kde máte na výběr z ryby nebo masa. My brali makrelu, kvůli které příští rok nutně potřebuju nasbírat medvědí česnek na grilovačku, protože z té fantastické chuti se mi ještě teď zatmívá před očima. A to ani nemluvím o luxusně naloženém zelném salátu, ve kterém jsme identifikovali bílé víno, olivový olej a možná i ocet? Sakra, měla jsem si říct o recept! A aby toho nebylo málo, zapíjíte to bílým vínkem, které vám nosí v množství dle libosti. Tuším by potřebovali víc cestovatelů jak já – dvoudecka mi bohatě stačila, abych byla vysmátá jak pětikoruna a zvuky jsem nejen slyšela, ale i viděla :-D

Loď Sveti Mauro
Loď Sveti Mauro
Rovinj
Typický pohlednicový výhled na Rovinj :-)
Rovinj
S hlavou v oblacích chodím snad v každém městě – když mě ty domečky tak baví!
Rovinj
Kostel sv. Eufemie v Rovinj
Rovinj
Svíčičky v kostele sv. Eufemie
Rovinj
Typická Rovinj :-)

Další zastávka byla ve Vrsaru, kde máte možnost se vykulit na kamínkovou pláž a dát si na probrání pár temp ve vodě. A pak se jede zpátky do Poreče. Cesta ubíhá strašně rychle, zvlášť když dostanete dalšího panáka (odešla jsem po dvou, nebojte) a značně rozveselení si podupáváte nožkou a tleskáte, když jeden z členů posádky vytáhne opravdickou velkou harmoniku a začne hrát všechno možné, od Škoda lásky, My Bonnie Lies over the Ocean až po ruské vypalovačky. Úžasný výlet, který prostě musíte zažít!

Jeden den jsme se taktéž vydali očíhnout město Pula na jihu Istrie. Důvody byly dva. Hodit očko na Arenu. Protože z těch dvouset římských amfiteátrů na světě patří mezi 6 největších. Druhý důvod se týkal kosmetiky. V Poreči v Müller drogerii vyprodali krémy na nohy Barfuss, tak jsme se jeli pořádně nafasovat do Puly. A asi krémy ještě proženu recenzí na blogu, poněvadž z toho, co jsem kdy na nohy vyzkoušela, jsou nejlepší. Asi o dvacet mílových kroků před jinými výrobci.

Pula - Arena

Pula - Arena

Nesmím zapomenout taky na původně oddechovou vycházku. Vyrazili jsme pěškobusem z centra Poreče, že jako půjdeme co noha nohu mine směr Zelená laguna. To je velká oblast na pobřeží, kde je hotelový a apartmánový komplex. Nejvíc mě asi nadchl ooobr olivový sad, kdy jsem vyběhla z cestičky a musela si jít olivky „omakat“ naživo. Miluju tyhle stromy! Máme doma zatím jedno olivové miminko v květináči, o kterém momentálně dumám, kde ho zazimuju. Ale věřím, že jednou budeme mít stromečků plnou zahradu! Tak moc mi jejich stříbrné lístky učarovaly!

Jen co jsme dorazili do Zelené laguny, shodli jsme se, že ač jsme nejspíš nešli nikterak daleko, docela nás bolí nožky a cesta zpět po stejné ose by byla smrtící. A tak jsme si počkali na vláček, kterýžto funguje jako místní MHD a jede trasou kopírující pobřeží. Zkrátím to. Cesta zpět trvala vláčkem 25 minut! A to se s tím řidič fakt nepáral. Dokonce mě napadlo, že bych rovnou darovala odraženou ledvinu, kterou jsem málem vytrousila po cestě. Co tím chtěl ale básník říct… Po letmém sečtení trasy na netu jsme došli k číslu 20 km. Odpočinková procházka. No jasně. A ještě tu o Karkulce…

Večer jsme si pak naplánovali trochu kultury. V Poreči ten víkend zrovna probíhal 11. ročník historického festivalu Giostra plný přehlídky kostýmů, představení, trhu se suvenýry, zábavy a dokonce i ohňostroje! Loni jsme takhle nečekaně chytli mezinárodní rybářské závody Big Game Tournament, tak to byla zase změna.

Druhý den jsme se právě za festivalem vydali znovu, protože byly v plánu rytířské turnaje na koních a byli jsme ukrutně zvědaví, o co půjde. Diváci na tribunách byli rozděleni do družstev a každý jsme dostali kousek barevné látky jako fandící mávátko. Co družstvo, to 3 přidělení rytíři. Každý z nich si to postupně na koni profičel kolem tribun a pódia a snažil se oštěpem trefit do připraveného terče, přičemž diváci samozřejmě drželi palce vždycky tomu „svému“ rytíři. My byli zelení Porta Nova mimochodem :-) Během prvního kola, kdy se rytíři střídali, mi přišel program fakt zdlouhavý, nezajímavý a všechno se vleklo. Jenže! Pak mě atmosféra vtáhla a já začala nadskakovat na svém místě, mávat zeleným fáborkem a jásat, kdykoli jsme získali nějaký bod. Asi mi začínají dávat smysl fanoušci na hokeji. Fakt bych nečekala, že mi zrovna tohle přijde tak boží!

Giostra 2017 - 11. Porečki povijesni festival

Giostra 2017 - 11. Porečki povijesni festival

Giostra 2017 - 11. Porečki povijesni festival

Stejně mi ale z celého festivalu nejvíc utkvěl v paměti maník na náměstí Svobody. Pořadatelé postavili velkou dřevěnou konstrukci, kde chlapík sedí nahoře na pohyblivé stoličce, vedle sebe má terč a pod sebou káď s vodou. Princip hry je, že jakmile se někdo z přihlížejících lidí trefí dřevěným špalíkem do terče, borcovi se židlička vyklopí a on spadne do kádě. Nevěřili byste, jak lidská škodolibost dokáže vytahat všechny drobné kuny z kapsy, jen aby si dotyčný vyzkoušel možnost poslat někoho k zemi! Ačkoli co do škodolibosti nikterak nezaostávám, protože zrovna u téhle atrakce jsme strávili nejdelší dobu, vyloženě učůrávali smíchy a fandili stejně, jako předtím na tribunách! Abyste si uměli představit, o co jde, povedlo se mi natočit jeden úspěšný pokus :-)

Ještě než tohle článkové monstrum utnu, mám pro vás pár tipů, jestli taky plánujete dovolenou na Istrii.

Tak předně – naučte se aspoň několik slov chorvatsky. Místní vás za to budou milovat, i když budete občas něco komolit. Stačí fakt jednoduché základní věci, jako děkuju (hvala), prosím (molim), dobrý den (dobar dan), dobré ráno (dobro jutro), dobrý večer (dobra večer) či na shledanou/sbohem (bye/doviđenja). Takhle nám třeba paní u pokladny v obchodě řekla, že se jí hrozně líbí, že se aspoň snažíme mluvit jejich jazykem a že je to velice milé. Jo a pokud vládnete němčinou, tady na tenhle jazyk zapomeňte. Anebo ve stejné vteřině, co spustíte svůj německý proslov dodejte, že jste Čech. Pamatujete na Rimmerovu hlášku ze seriálu Červený trpaslík? „Smrt? Je to jako být na dovolené s partou Němců.“ Bez dalšího komentáře :-)

Na mýtných branách plaťte kartou. Většinou je to ten průjezd úplně vpravo. Geniální úspora času! Vyhnete se děsivým frontám, protože 99% lidí prostě sype do automatů hotovost. Stejně tak není nutné si do zahraničí vybírat a měnit peníze. Plaťte i v obchodě kartou, pokud je to možné. A jestli vám dá terminál na výběr, jestli chcete platit v chorvatských kunách nebo českých korunách, vybírejte kuny. Přepočítá to vaše banka a na 500 Kč nákupu ušetříte třeba 30 Kč rozdílu. Potřebujete-li vybrat hotovost z bankomatu, zkuste najít banky Zagrebačka nebo OTP. Mají nejvýhodnější kurz. Jo a bacha na Euronet bankomaty – na poplatcích byste postupně prodělali i gatě. Jinak ale platí to, co všude – kontrolujte si výpisy, dávejte bacha na kurzy, a tak. Znáte to.

Tak to je zatím asi všechno a pokračování zase někdy příště. Obávám se, že už teď počítám dny do další dovolené :-D

biooo

2 thoughts on “Poreč, Rovinj, Benátky 2017

  1. Krásné fotografie, hltala jsem je už na FB a IG :-) je vidět, že jste neztráceli čas a stihli poznat „kus světa“. Já se vždycky na dovolenou těším a ono to pak tak rychle uteče… zrovna dnes jsem si cestou do práce říkala, když byla mlha, že by se dala krájet, 2 °C, hnědé listí na stromech… že by se nějaká dovolená hodila :-)

    1. Moc děkuju za komentář, Pavli! :-* :-) FB i IG jsem letos zaspamovala a ještě jsem se tuze krotila, aby toho nebylo víc! :-D
      Máš recht, že to neskutečně rychle uteklo. Než se člověk stihl rozkoukat, už byl čas odjezdu! Umím si dost dobře představit podobnou dovolenku absolvovat klidně každý měsíc! :-)
      Bebe

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *