Lifestyle

10 střípků o mé maličkosti

Že prý tady dlouho nebylo nic povídacího „jen tak“, aniž bych v polovině článku převedla řeč na kosmetiku. A že je to sice fajn, ale občas to prostříhnout něčím osobnějším by taky nebylo od věci. A vlastně proč ne.

Rozhodla jsem se následující text rozložit do kratších útržků myšlenek a odstavců a pojmout to jako střípky o mě. Ačkoli by bylo možná politicky korektnější omezit se na postřehy typu „mám radši pomerančový džus než jablečný“, či „můj oblíbený film je…“, přesto jsem si pustila trochu pusu na špacír a tohle je výsledek. Muhehe. Pokud by vás během čtení napadlo něco podobného o vás, určitě se podělte dole v komentářích. Já si totiž taky ráda počtu :-)

1. Jsem „grammar nazi“ v utajení

Už na základce jsem nenáviděla gramatiku v češtině. Nebavilo mě do zblbnutí omílat vzory, vyjmenovaná slova, pády, mluvnické říkanky… Představte si, že vám i/y dává smysl tak nějak automaticky a píšete je všude správně. Jenže do toho učitelka držkuje, že takhle to přece nejde, protože si musíte umět zdůvodnit, proč a kde psát i/y. Nebetyčně mě s tím s*ala. Jako když v matice přijdete ke správnému výsledku, jen co na příklad mrknete, ale profesor vám dvakrát podtržené číslo neuzná, poněvadž mu nejste schopní říct postup a věta „jsem prostě génius“ nezabírá.

OlivaCo mě ale vytáčí nejvíc? Gramatické chyby. Občas si říkám, jak je dobře, že někteří lidé nemají ve jméně i/y, protože i to by napsali špatně. Já vím, že ne každý je Einstein a beru, pokud to o sobě člověk ví a nutně se nesnaží své psané elaboráty zveřejňovat online.  Já taky nepořádám vernisáže, ačkoli mě malování baví. Způsobuje mi ale tik v oku, když narazím na internetu na článek (klidně i v ofiko novinách/časopise, nejen na blogu), kde se to hrubkami jen hemží. Okamžitě takové „čtivo“ zavírám a sedět zrovna s notebookem venku na zahradě, snad si i odplivnu.

Také jsem ale zjistila, že ne u každého reaguju tak hystericky. Mám totiž několik levelů „benevolentnosti“, které podle všeho zrcadlí můj vztah k dotyčnému. Pokud je mi osoba velmi blízká a napíše mi zprávu s chybami, velkoryse takové detaily přehlížím a tvářím se, že neexistují. A nedělá mi to sebemenší problém. Druhý stupeň zahrnuje spíš známé, v jejichž případě už mi tiká oko a z pusy se mi dere oprava. Někdy odolám, jindy ne. A poslední případ byl zmíněný výš. Jde-li o článek, zavřu ho. Pokud mi přijde e-mail plný gramatického zvěrstva, začnu reálně pochybovat o autorově IQ a kompetenci k pracovní pozici, kterou zastává.

Mimochodem – i kdybyste na mém blogu nějakou hrubku našli, je vám to k ničemu. Buď budu tvrdit, že jde o neologismus, schválnost pro kontrolu pozornosti čtenáře, nebo chybu na tajňačku opravím a budu se do krve hádat, že tu nic takového nebylo. Catch me, if you can :-)

2. Předspánkové rituály

Existuje několik drobných úkonů a věcí, bez kterých prostě do postele nepadnu. A pokud ano, neusnu.

Nutně potřebuju mít po ruce láhev s vodou, krabičku se špunty do uší a balzám na rty. A poslední týdny i sprej do nosu na alergickou rýmu. Pokud něco z toho chybí, okamžitě vystřelím z postele, jako kdyby bylo lůžko žhavé a vydám se chybějící nezbytnost hledat. V noci se totiž x-krát probudím žízní a kdybych v sektoru A1, v pravém horním rohu postele, 20 cm od hlavy nenašla vodu, zbláznila bych se.

Dál potřebuju mít otevřenou ventilačku. I kdyby bylo venku -150°C, bylo by okno u mojí hlavy otevřené aspoň na mikroventilaci. Představa, že spím v zabedněné místnosti bez přísnunu čerstvého vzduchu je pro mě stejně vzrušující, jako pro klaustrofobika zavření do sklepa o velikosti metr krát metr.

3. Diplomacie v praxi

Pokud se spolu budeme bavit a já u nějakého tématu prohlásím, že „na tuhle věc nemám názor„, směřujte další rozhovor třeba na počasí. Podle všeho jsem totiž vyhodnotila, že mi nestojíte za debatu o dané problematice. K nasrání? Asi jo. Smutné? Jak pro koho.

Aby nedošlo k mýlce. Ráda si poklábosím takřka na jakékoli téma, od politiky, situace na blízkém Východě, přes vzdělání, hudbu, knížky, nebo důležitost nastavení výšky nože při sekání trávy a jaká je vhodná doba výsevu ředkviček. Je mi to putna a i když o něčem vím prd, ráda se přiučím a něco nového se dozvím. Zvlášť, když je dotyčný v problematice kovaný a evidentně o ní ví mnohem víc, než já. Taková osoba se pro výslech hodí vždycky a obklopovat se lidmi, kteří jsou v lecčem chytřejší než vy, je skvělé. Protože od blbce nemáte co pochytit. Nebo teda máte, ale k ničemu vám to nebude. Proto v momentě, kdy mi docvakne, že jste ten typ člověka, který má potřebu někoho umlátit argumenty, nerespektuje cizí názor a je schopný se hádat do krve o kdejaké hovadině, u mě končíte a zařazuju si vás do šuplíčku „debil k pohledání – nezvedat telefon“.

Podle mě není nezbytně nutné se s ostatními shodnout na názoru. Od toho je nás na světě tolik, abychom si mohli navzájem sdělovat své úhly pohledu, studovat je, posuzovat a vyhodnocovat. A třeba na základě nových informací i poupravit své mínění. Ale je setsakra důležité nikomu svůj názor nenutit. Ať už na cokoli. Já se vás opravdu ráda vyptám na spoustu věcí a třeba i proč si je myslíte a co vás k nějakému tvrzení vede a budu to považovat za tuze plodnou diskuzi. To ale neznamená, že s vámi budu nutně ve všem souhlasit a jen přikyvovat jak nemocný osel. Ne. Nasbírám dostatečné info a názor si udělám sama. A vůbec – proč bychom nemohli v rozhovoru přijít k výsledku „shodneme se, že se neshodneme„? Není na tom nic špatného.

4. Jsem pokrytecký „ezo“ ignorant

Náramky

Jestli chcete vidět hodně kyselý a pohrdlivý úšklebek, pozvěte mě na nějakou „ezo“ akci plnou meditací, keců o čakrách, energiích, bohyni v každé ženě a podobných věcech. Neuvěřitelně mě tyhle hipísácké věci iritují, vidím za nimi batikované sukně, křečky v podpaží, srostlé obočí a závan potu. Nevím proč, neptejte se. Zkrátka asociace.

Zároveň ale nosím energetické náramky, které pravidelně čistím pod vodou a nabíjím na sluníčku. Věřím na amulety. Jsem přesvědčená, že věci mají duši. Vykládám si karty s jednorožci a radím se s nimi. Často v duchu mluvím s mrtvými, jako kdyby nikdy neodešli. Intuice mi pravidelně zachraňuje zadek. A karma je pro mě nejvyšší autorita všeho bytí.

Že jsem neuvěřitelný pokrytec? Ano. Většího, abyste pohledali. No a? :-)

A ještě mě napadlo pár detailů, které vezmu jen tak ve zkratce, protože vážně pochybuju, že tenhle román někdo dočte až do konce :-D

5. u každého jídla v duchu kalkuluju, jestli si ho můžu dovolit, nebo mi po něm budou těsné džíny. Samotnou mě taková vlastnost vytáčí, ale nemůžu si pomoct. Někdy to hrotím tak moc, že si jídlo píšu. Včetně gramů a času. Největší ránu jsem v tomhle ohledu dostala na podzim, když mi váha během týdne vyskočila skoro o 5 kg kvůli vysazení HA.

6. nesnáším prášky. Ibalgin beru až v momentě, kdy umírám. A multivitaminy považuju stejně jako Sheldon Cooper za způsob, jak si zajistit drahou moč.

7. u každého článku, který se týká dekorativní kosmetiky, bych strašně moc chtěla vyfotit přímo na obličeji, jak konkrétní malovátko vypadá. Bohužel zatím každý takový pokus skončil fiaskem, kdy jsem vypadala na fotkách jak vysmažená fetka na odvykačce, ačkoli naživo byl make-up/korektor/řasenka naprosto boží.

8. miluju ticho. Dokážu celý den strávit v prostředí, kde nejhlasitější zvuk obstarává krátké zavrčení kávovaru jednou za pár hodin.

9. jsou dny, kdy mám fobii z prodavaček a i nevinná otázka, jestli budu platit kartou, mě vycuká do nepřirozeně křečovitého výrazu. A jindy se mi přihodí, že se nemůžu „dokecat“ a strávila bych s tou samou paní u pultíku klidně dvě hodiny v družném rozhovoru.

10. mám každý den po celém baráku rozpité 2-3 velké hrnky s čajem. V každém zbývají tak 3 cm ode dna, nejsem schopná je dopíjet a nevím proč.

A to je asi tak všechno, co k tomu dneska můžu říct… :-D

15 komentářů

  1. batůžkářka

    Duben 11, 2018 at 15:47

    :-D :-D :-D
    Dneska hodně vtipně, ale dost toho máme společnýho…docela mi to děsí. Ne ta společnost. Ale tahle sepsaný to vypadá děsně a to jídlo (5.) absolutně neřeším a blog (7.) nemám…za to ale u 1. trpim jako sviňka, protože co nesnášim já, když najdu chybu v knížce, já opravdu nechápu, jak to někdo může vydat a nezkontrolovat si to pořádně. S radostí to udělám za ně, hlavně u severské krimi…ale já dělám chyby taky. Někdy jsou prsty rychlejší než mozek, někdy se prostě jen ukliknu a někdy jsem prostě blbá…a co, že jo. Hlavně píšu jak mluvim, nespisovně…takže příjemné čtení mého odstavce, doufam, že nedostaneš tik do oka ;-) Ivka

    1. Bebe

      Duben 11, 2018 at 20:53

      Jooo, když to člověk řekně separé s odstupem několika dní, tak se to nezdá. Ale sepsané najednou je to jak zpověď psychopata, to už jsem si všimla i já :-DD
      Ježišmarja, o těch knížkách mi ani nemluv, Ivi! To chytám úplně nerva! Když je to nelogicky šroubovaný překlad, nebo sem tam překlep, tak fajn. Člověk je z toho rozmrzelý, ale pořád to není na takový záchvat, jako když jsou tam hrubky! :-)
      A jasně, někdy se ukliknu i já. Povětšinou když rychle datluju smsku a chybka mě kopne do oka setinu vteřiny po tom, co dám „odeslat“. Ale vzápětí už píšu další zprávu, která začíná hvězdičkou a opraveným slovem :-D
      Bebe

      1. batůžkářka

        Duben 13, 2018 at 8:54

        Jooo, hvězdičky…taky je používám :-D

  2. Olga

    Duben 11, 2018 at 19:02

    Ahoj Bebe, vtipně napsané. Dočetla jsem bez problémů do konce. Hrubky mě také vytáčejí a poslední dobou snad ve všech rozhovorech slovní spojení jakoby. Hosté u pana Šípa, rozhovory na Streamu viz. Výzva s panem Jáklem u 15 jakoby, jsem zjistila, že nevnímám obsah, ale počítám haha – no magor. Miluji diskuzi o čemkoliv a s kýmkoliv. Nesnáším odpověď typu: Politiku nesleduji, nezajímá mě, ale budu volit toho a toho. Proč? Respektuji odlišný názor, poslední dobou mě to stojí spoustu úsilí:-) Jenom prosím ať ten názor mají. Svět musí být barevný a jenom modrá, nebo červená by byla nuda. Mám kámošku na bylinky, jinou na zahradničení atd. nechám se ráda poučit a saju jak houba vše co mi řeknou. Bebe na přírodní kosmetiku :-) Jídlo miluju a vegany taky, alespoň zbude víc na mě:-) Ticho mám také ráda, fóbii na prodavačky zatím nemám, ale to asi přijde…Ola

    1. Bebe

      Duben 11, 2018 at 21:11

      Ahojky Oli, děkuju za komentář! :-)
      „Jakoby“ je mor! Za každé použití toho slova by si měl dotyčný dát facku. Někteří by chodili doliskaní, že by nebyli k poznání :-D
      Pokud se s druhou stranou dá mluvit a má zajímavé názory, je to boží! Mě třeba politika zajímá, ale přiznám se, že poslední týdny už jsem z ní až znechucená a tím jménem na lístku, který bych vhodila do volební urny, už si nejsem tak jistá a rozmýšlela bych se mezi 2-3 stranami. Je ale pravda, že svůj politický názor řeším snad jen s rodinou, protože máme stejný. Jinak v mém okolí kamarádů a známých narážím spíš na pravý opak a někdy až hysterii, když se domáknou, že smýšlím politicky jinak. Tedy se do debat nepouštím v rámci zachování dobrých vztahů a světového míru :-D
      A děkuju za tu poznámku o přírodní kosmetice! To mi lichotí! :-)
      Bebe

  3. martirezaninova

    Duben 11, 2018 at 20:00

    Gramatické chyby také nesu špatně.. :D. Ticho patří i mezi mé oblíbené zvuky :). A co se týče minerálních náramků.. vyrábím je a snažím se věřit v jejich účinky :).
    RIGHT HERE RIGHT NOW

    1. Bebe

      Duben 11, 2018 at 20:49

      Jůůů, ty je přímo vyrábíš, Marti? :-) A z takových těch kulatých korálků, nebo ty tvarované? A jaký minerál máš nejradši? :-)
      Já si hýčkám jako talisman náramek z Janských Lázní, který mi maměnka koupila na tamějším trhu na sv. Jana :-D
      Bebe

  4. Amaring

    Duben 11, 2018 at 21:19

    Milá Bebe, vysazenost na hrubky máme společnou. Co ale nesnáším nejvíc je, když jsou v knize. Tam jsem schopná knihu i odložit. Taky když píšu, ať už email nebo komentář, často se bojím, aby to neznělo stojeně, právě proto, že se snažím, aby to bylo správně napsané. Ticho miluju, nesnáším hluk. Mám moc ráda přírodu a pobyt v ní je pro mě relax, podobně se uklidním s kočkou na klíně, kočky mě uklidňují, nevím proč. Velmi podobně jsem na tom s diskusemi. Oceňuji lidi, se kterými se nemusím shodnout, ale nevnucují mi svůj názor a respektují můj. A jinak jsem čajový závislák (alespoň jedna konvice čaje denně je nutnost), sbírám minerály a různé polodrahokamy, a podobně jako ty, věřím, že nějaké schopnosti mají. Vždycky poslouchám svou intuici a vyplácí se mi to. Nemám ráda a dokáží mě rozžhavit do běla bolestínci, ne opravdu nepotřebuji slyšet po desáté jak někoho bolí koleno. A v neposlední řadě, nemám (u sebe, ne u ostatních) ráda tuctovost. To co mají všichni ostatní mě prostě nebere. Mám ještě jednu takovou věc a sice, že nesnáším na sobě a kolem sebe valnou většinu odstínů růžové. :D
    PS: Dočetla jsem jedním dechem do posledního písmenka ;) jsem moc ráda, že jsi tenhle článek napsala. I když čtu každý článek co napíšeš, moc ráda jsem se o Tobě dozvěděla něco osobnějšího. Děkuji Bebe. :)

    PPS: Do předchozího článku jsem Ti hodila odkaz ohledně toho testování na zvířatech a taky ke staršímu článku (recenze na Soaphoria deodorant myslím) jsem Ti dala odkaz na RaE deodoranty :)

    1. Bebe

      Duben 13, 2018 at 1:25

      Ahojky Amaring,

      v knize jsem se naštěstí s hrubkama často nesetkala. Daleko častěji narážím na překlepy. Když je jeden, dva v celé knížce, fajn. Štve mě to, ale přežít se to dá. Ale pomalu ob stránku? Zahodit, spálit, popel zašlapat do země, znovu to místo zapálit a rituálně na něm trsnout kozáčka. Tak. Vzpomněla jsem si na jednu nepovedenou knížku o Francouzkách… :-D

      Kočičky jsou neuvěřitelně uklidňující tvorové, takže tě chápu na milion procent! A jak poznají, že tě třeba něco trápí! Mají na to podle všeho speciální radar. Člověk se tváří jak kakabus a nemá daleko k pláči – kočka to okamžitě zmerčí, přiběhne, vyskočí na klín, dvakrát se zatočí a nahodí motor. Neuběhne ani 5 minut a je líp, než po hrsti antidepresiv :-)

      Na bolestínky mám taky alergii. Jako čas od času si postesknout, že dneska si připadám, jako kdybych dostala kopačkou do beder, to je ok. Ale fňukat 20x za den? Nebo se předhánět, kdo měl horší nemoc? Bral víc prášků? Neeeeeee :-/

      Tu poznámku o růžové jsem jakože nečetla… :-D

      Bebe

      PS: tak to mě moc těší! :-)
      PPS: akorát na to jdu mrknout, díky! ;-)

  5. Primadonna Girl

    Duben 11, 2018 at 23:26

    To je milé povídání :D Ke každému bodu bych ti mohla napsat svoje souhlasím a nesouhlasím a rozepsat se do desetistránkové eseje na téma shod podmětů a přísudků a malování takových těch čar na tabuli a posměšky učitelky, jak to, že nevím, že to je věta vložená/přívlastek/předmět nebo co. Na tom se shodneme, taky to „cítím“, ale pravidla si musím dohledávat :D Krom mě/mně, to zaboha nemůžu pochopit. Hm, tak už jsem se rozepsala, nedá se nic dělat :D Chtěla jsem ještě říct, že zároveň ale v tom blogovém jazyce občas vynechávám čárky a zkoumám, jestli na to bude někdo reagovat, ale jak lidé moc nečtou, tak to asi nemá smysl :D A čaj, běžně mám 2 – 4 hrnky a skleničky s různými nápoji. A ten poslední čajový lok je prostě nějaký podivně hnusný, taky mi nechutná :D Kamarádka si takhle vždycky uvařila velké kafe, ale nikdy ho nevypila celé. A když jsem se ptala, proč to dělá, tak sama nevěděla, ale menší si uvařit nechtěla :D

    1. Bebe

      Duben 13, 2018 at 1:30

      Děkuju za komentář, Primadonnko! :-) Klidně se rozepiš, já jsem ženská zvědavá a mileráda se něco dozvím! :-D
      Hej přesně! Taky jsem strašně dlouho nemohla pochopit mě/mně a musím si dodneška v duchu říkat, že 3. a 6. pád je lichý, takže 3 písmenka = mně. Teda doufám, že jsem to teď neobrátila… Snad ne :-D
      U čárek si kolikrát nejsem jistá a frkám je tam „od oka“. A když mi nesedí „rytmus“ té věty, tak upravuju. Takže je možné, že tady chyby asi dělám. Ale psssst :-D
      Jo, přesně s tím posledním lokem! A jelikož piju bylinkové čaje, tak v posledním loku je vždycky i trochu toho zbytkového drobečkového bordelu… :-D I když vlastně… Já to praktikuju i u sáčkového čaje… Tak nevím, kde je chyba :-)))
      Bebe

      1. Primadonna Girl

        Duben 15, 2018 at 18:58

        Týjo, lichý, to mě nenapadlo! To je dobré! Ale není šestka sudý? Hm. Radši si to vždycky vygůglím, protože bych se nejdřív musela naučit lichý a sudý :D Tuhle jsem objevila, že existuje i rozdíl mezi ji/jí a moje gramatické znalosti se trochu sesypaly. A mám taky pocit, že se to od gymplu trochu pozměnilo, co se těch čárek týče. Frkám je vlastně všude a takové to pravidlo „před a nikdy“ nebo „před než vždycky“ už taky není, co to bývalo :D Achjo, jistoty dětství odplouvají v dáli.
        Možná, že u těch bylinkových čajů je ten poslední lok nějakým záhadným způsobem nejkoncentrovanější. Nebo jedovatý a naše tělo se mu brání? :D Záhada.

        1. Bebe

          Duben 15, 2018 at 20:08

          Jen trojka je lichá samozřejmě, šestka ne :-) Ale lepší je si to asi pamatovat podle toho, že 2. pád (2 = mě), 3. pád (3 = mně). Tož tak :-)
          Čárky se snažím odhadovat, ale jak moc úspěšně…? Eeeej, těžko říct! :-D
          Bebe

  6. Veronika

    Duben 13, 2018 at 8:23

    Křeček v podpaží mne smíchy rozbrečel :-D Díky!

Leave a Reply