Lifestyle

Svatojánské slavnosti Navalis 2018 Praha

Je půl jedné ráno a před chvílí jsme dorazili domů ze Svatojánských slavností Navalis. Letos desátý jubilejní ročník – pro mě ale první. Ty dřívější mi nějak ušly. Asi málo čtu kulturní rubriky :-)

Co bylo pro mou maličkost největší lákadlo? Lodě. Už v momentě, kdy médii proběhla informace, že se v Benátkách dojednalo zapůjčení dvou zdobených válečných lodí, jsem v kalendáři vyhlížela datum, kdy si je budu moci prohlédnout naživo! Nemáte ani představu, jak jsem se těšila! Datum padlo na 14. a 15. května. Prakticky byla šance vidět loďky i o den dřív, kdy se spouštěly na Vltavu. Tuhle akci jsem ale nechtěně zazdila, a tak jsem se dočkala až v pondělí, kdy jsme se s chlapem vydali omrknout italské skvosty na vlastní oči během Benátského odpoledne, jak pořadatelé nazvali milou akci na náplavce u Hergetovy cihelny. Moc pěkné to tam bylo a jsem ráda, že jsme šli! Protože jen díky tomu mám bissone (tedy ony zmiňované lodě) pěkně vyfocené.

Dnes se konaly samotné slavnosti Navalis 2018. A kdybych je měla shrnout jednou větou? Bylo to velkolepé, vážení!

Svatojánské slavnosti Navalis 2018 PrahaSvatojánské slavnosti Navalis 2018 PrahaSvatojánské slavnosti Navalis 2018 PrahaSvatojánské slavnosti Navalis 2018 PrahaSvatojánské slavnosti Navalis 2018 PrahaSvatojánské slavnosti Navalis 2018 PrahaSvatojánské slavnosti Navalis 2018 PrahaSvatojánské slavnosti Navalis 2018 PrahaSvatojánské slavnosti Navalis 2018 PrahaSvatojánské slavnosti Navalis 2018 Praha

Ačkoli se neřadíme do skupiny věřících, přesto jsme šli nakouknout i na mši, která se od 18h konala v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha a to z toho důvodu, že odtamtud měl v 19:15 vyjít průvod, který končil na Karlově mostě. V katedrále už jsem sice byla, ale zvuk varhan k mým uším dolehl poprvé. To vám bylo úžasné! Hudba se rozléhala obrovským prostorem, do toho spustil sbor, vzadu hořely svíčky, dovnitř probleskovaly paprsky slunce skrz barevná vitrážová okna… Nevím, jestli jsem byla víc dojatá, nebo ohromená. Jo a ještě jsem zapomněla – hned při vstupu jsme každý dostali do ruky palmovou ratolest (prý je to symbol mučednictví) a zpěvníček. Ten jsem si ze zvědavosti prolistovala, ale k procítěnému zvukovému projevu jsem se neodvážila, aby mě nevyvedla ochranka… :-D

S mírným zpožděním se po skončení mše vydalo sáhodlouhé procesí z katedrály a Pražského hradu směr Karlův most. To vše za doprovodu hudby a zpívání snad každého druhého člověka! Cestu z hradu na most jsem absolvovala nesčetněkrát. Ale nikdy trasa neměla tak slavnostní punc, jako dnes. Bylo moc hezké pozorovat lidi kolem, jak se ke zpěvu přidávají. Normálně se po Praze potulují skupinky a jednotlivci, kteří si jdou za svým a o ostatní ani pohledem nezavadí. Město je anonymní. Ale dnes to bylo jiné. Takové… Sjednocené :-) A co mě překvapilo, že navzdory neuvěřitelnému davu nikdo neskončil zašlapaný v kočičích hlavách. Celé to bylo ohromně kultivované a plynulé. Opravdu jsem si to užila! Akorát se obávám, že moje maličkost se za jeden podvečer vyskytne na tolika fotkách a videích, jak za celý dosavadní život ne-e!

Dnes se konaly samotné slavnosti Navalis 2018. A kdybych je měla shrnout jednou větou? Bylo to velkolepé, vážení!Dnes se konaly samotné slavnosti Navalis 2018. A kdybych je měla shrnout jednou větou? Bylo to velkolepé, vážení!

Oproti tomu, jak ohleduplně se k sobě lidé v průvodu chovali (aspoň v té první části, kde jsme šli my), tak nás na Karlově mostě čekalo tvrdé přistání do reality. To vám byla lidská tlačenka, hlava na hlavě, chodidlo na chodidle! Za všechno mluví chlapova hláška, když se zmateně rozhlédl kolem sebe a prohlásil: „Právě mě někdo osahal a ani nevím, odkud to přišlo.“ :-D

Jelikož bychom uprostřed mostu neviděli vůbec nic, rozhodli jsme se zkusit štěstí na Alšově nábřeží. Naivně jsme doufali, že třeba uvidíme líp. Leda prd, velebnosti. Přes davy se k zábradlí nedalo vůbec dostat. I když je pravda, že jsme aspoň zahlédli skok parašutistů, což bylo skvělé. Akorát když pak začali všichni tleskat, chlap si neodpustil dodatek: „Sice tleskám taky, ale nevím, jestli borec dopadl v pořádku, nebo se zabil. Přes ty lidi tam nevidím.“ A tak jsme pokračovali ještě dál, až na Mánesův most.

Díky zpoždění průvodu se asi o půl hodiny protáhl i koncert na Vltavě. Nic proti tomu, hráli opravdu nádherně a mít židličku a nebýt na nohách už několik hodin, opravdu si to užiju. Ale takhle už jsem neměla daleko k otravnému pofňukávání jak malé děcko, že mě bolí nožky a záda a že už by jako mohl být ohňostroj, co slibovali původně v 10 večer.

Svatojánské slavnosti Navalis 2018 Praha

Vsuvka. Tímto bych se chtěla omluvit starší paní přímo přede mnou u zábradlí, kterou jsem nechtěně pohoršila. Když orchestr končil skladbu a já si úlevně vydechla, že mé modlitby byly vyslyšeny, další hraní už nebude a blíží se chvíle, kdy si konečně sednu, hudebníci započali novou desetiminutovou skladbu a já do hrobového ticha kolem sebe prohlásila „no do prdele…“. Pani promiňte, netušila jsem, že jsem si to myslela nahlas.

Co ale bylo naprosto úchvatné, byl vytoužený ohňostroj! Jestli byl hezčí, než ten novoroční? Strčil ho s přehledem do kapsy! Všichni jsme užasle stáli a zírali na tu nádheru na nebi i kolem vody. I jsem tuším zapomněla dýchat, jak mě to ohromilo! Překrásné, dokonalé, bombastické! Klobouk dolů! Jako závěrečnou tečku celé slavnosti pořadatelé nemohli vymyslet nic krásnějšího. Moc děkuju za pěkné dva dny, opravdu jsem si je užila! A teď už jdu odpadnout polomrtvá do postele! :-)

Svatojánské slavnosti Navalis 2018 Praha

Byli jste se na slavnost taky podívat? A pokud ano, co se vám líbilo nejvíc? :-)


Komentujte

Buďte první kdo bude komentovat!

avatar
  Odebírat  
Upozornit na