Jak jsme vyléčili kočičí rýmu

Kočiček

Zkoušela jsem vysledovat, kdy jsem se na blogu poprvé zmínila o rýmě našeho nejmenšího člena rodiny – kocourka Tykušky. Návštěva veteriny se mihla stránkami v roce 2015, předtím se mi to dohledat nepodařilo. Nicméně problém s velkým P to byl v naší domácnosti dlouhodobý a letos v létě dosáhl extrému. S rozestupem několika týdnů totiž kocourek vyfasoval druhá antibiotika, protože bez nich sípal a začal se chvílemi dusit. Doktor z dalšího platíčka léků odvázaný nebyl a my už vůbec ne. Ale upřímně – než nechat kočku udusit, to mu radši dám polknout další ATB prášek, i když vím, co to je pro takové maličké tělíčko za šílenost.

Byli jsme z toho zoufalí všichni a když kočič prokýchal JEN půl dne a u nosu se mu dělaly bubliny JEN na každé druhé nadechnutí, byl to úspěch jako hrom. Pro představu – hraní na zahradě v některé dny nepřicházelo v úvahu, protože jsme měli strach, že by ho chudáka švihlo. Jako zkuste si běhat jen s jednou průchozí nosní dírkou… Prďolka vždycky lapal po dechu a mně to rvalo srdce.

Na veterině nám řekli, že řešení možná existuje. Udělat sakra drahé testy na původce rýmy, u kterých je ale velká pravděpodobnost, že budou zbytečné a neukážou nic. Že prý to může být cokoli a měli bychom se možná smířit s tím, že v takovémto stavu už bude pořád. Také v éteru zazněla zkratka FIV, což je obdoba lidského AIDS, akorát že pro kočky. Měla jsem z toho slzy na krajíčku. Za kocůrka bych klidně dýchala, kdyby to šlo! Situace vypadala dooost blbě. A tak jsme s chlapem začali trávit volno na internetových diskuzích a fórech o kočkách. Našemu drobečkovi přeci musí jít nějak pomoct! Určitě nejsme jediní, kdo něco takového řeší!

Až jednou jsem narazila na zajímavý článek o kočičí rýmě (nejen) a jejím VYLÉČENÍ. Psalo se v něm, že stačí kočičce dávat několikrát denně koloidní stříbro (čirá tekutina bez chuti a zápachu – podrobnosti jsou v tom článku) a nemoc se dá na ústup a už se nikdy nevrátí. A pokud ano, stačí na chvíli stříbro nasadit a kočič bude zas šohaj.

Kočiček

Představte si, že jste zoufalí. Opravdu moc a moc zoufalí a váš mazlíček je na tom fakt zle. Zkusíte cokoli.

Hned po tom, co jsem chlapa po týdnu přesvědčila, že to sice zní šarlatánsky, ale i tak to musíme zkusit, jsme se vydali do lékárny. Když jsme u pultíku paní lékárnici sdělili, pro co si jdeme a k čemu to chceme, vytřeštila oči, málem se pokřižovala a zavolala vedoucího. Ten nám flašku se stříbrem ukázal z dálky jak odjištěný granát a řekl, že se podle EU nesmí užívat vnitřně (a pro zvíře už vůbec ne) a že nám ji nemůže s čistým svědomím prodat. Což nás vyděsilo. Co jsme to proboha chtěli kocůrkovi dát, když i v lékárně na nás pomalu volali ochranku?!

Ale zoufalí lidé dělají zoufalé věci, a tak jsme koloidní stříbro přece jen objednali. Pro jistotu v nižší koncentraci 10ppm, kterážto je prý univerzální pro vnitřní užití u lidí i zvířat. Podle článku na Mooncat.cz jsme upravili dávkování na 4 ml ráno a 4 ml večer (kočič váží 4,5 kg). Plus kocůrek už skoro měsíc užíval vitaminový sirup VET-P-IM, protože na veterině říkali, že je dobrý na zlepšení imunity.

Kočiček

Medicínu dával kočičovi chlap, poněvadž má na kocourka speciální chmat, kdy ho zaklekne na zemi a malou stříkačkou bez jehly mu koloidní stříbro stříkne do tlamičky. Vcelku rychlá akce, pokud ulovíte kočku ze zálohy a znehybníte ji mezi koleny, když to zrovna nečeká. Jelikož jsme ale kočičovi dávali stříbro zhruba ve stejnou dobu, zvykl si, že v určitou hodinu se má zdekovat a vymňučet si na nás propustku na zahradu. Chacháá, to tak. Než šel ven, už ho měl. Jednu dobu to ale vyústilo v reflex, že jakmile chlap přišel do kuchyně, kocour bral roha na druhý konec baráku, tam se nasoukal pod topení a dvě hodiny jsme ho nemohli dostat ven. Umíte si představit, že by takhle reagovaly třeba děcka, když jim dáváte léky na chřipku? :-)

No a jak koloidní stříbro vlastně fungovalo? Zhruba po týdnu začal kočič líp dýchat. Po 14 dnech jsme po sobě s chlapem nadějně pomrkávali, ale nahlas jsme se báli něco říct, abychom to nezakřikli. A po 3-4 týdnech jsme měli z frajera normálně zdravou kočku! To bylo boží!!! Žádné smrkání, kýchání, sípání, dušení… nic! NEUVĚŘITELNÉ! A bez antibiotik! Ty pěkně prosím nebral od července! A má úplně čistý čumáček, což je vidět i na fotkách :-)

Kočiček

Je to fantastické! Kočiček nepčíká. A nesoplí. A když si dovolíme mu zapomenout na noc nasypat granule a má prázdnou misku, je schopný nás jít ve 4 ráno lovit do postele. Protože může. A ten souboj udýchá! Na rozdíl od chlapa, který nemá daleko k infarktu, když se mu mourek plnou silou zahryzne do ruky, během půl vteřiny zdrhne a výhružně na něj zírá ze tmy z druhé strany místnosti. Já to mám pokaždé jak němý film, protože spím se špuntíky v uších. Si představte, že chrupkáte a z ničeho nic se vedle vás začne třepat postel, letí deka, polštář, někde mezi tím vším kočka a rozzuřený chlap. Paradoxně moje první myšlenka? „Jééé, to máme ale živou kočičku! Jak mu ta medicínka prospívá!“

Jinak od velké léčby v červenci absolvoval ještě cca 3 mini léčebné kúry. Odjakživa měl problém s tím, když se léto přehouplo do podzimu a pak do zimy. Tehdy to odstonal nejvíc. Takže jen co se venku ochladilo a on prvně pčíkl, nasadili jsme koloidní stříbro znovu. Koupili jsme lahvičku silnějšího20ppm a dostával 4 ml jen jednou denně cca 7-10 dní. Dneska nemá vůbec žádné problémy [buch buch na dřevo velkým kladivem], nic nebere a že kolem sebe někdy házel nudle a nemohl dýchat, se mi zdá jako sci-fi. Koncem listopadu absolvoval očkování (loni jsme kvůli rýmě o 2 měsíce odkládali) i čipování a momentálně je naprosto v pohodě.

Proč dnešní článek spisuju, je tedy nasnadě. Pochlubit se, že máme konečně zdravou kočičku, která se nám nesesype při každém klesnutí venkovní teploty. Přiznám se, že se docela bojím napsat na plnou hubu, že jestli máte stejný problém, určitě koloidní stříbro zkuste. Protože kdyby se ve vašem případě nedejbože něco podělalo, do smrti bych si vyčítala, že za to můžu já. Proto berte tenhle článek jako reálnou zkušenost zoufalých lidí, kteří už nevěděli, jak mazlíčkovi pomoct. Ale abyste neřekli, že jsem sketa, která vás navnadí na funkční léčbu a pak cukne, mám pro vás i poznatek chlapovy známé. Měla 2 nemocné kočičky, které byly taky 4x do roka na antibiotikách – obě rýmu, jedna k tomu i zánět dásní a chudince jí kvůli tomu i páchlo z tlamičky. Chlap jí po naší zkušenosti poradil právě koloidní stříbro. Po nasazení vymizela po dvou týdnech jak rýma, tak zánět dásní. Tož tak. Klep klep na dřevo podruhé.

Máte s koloidním stříbrem zkušenosti na sobě, nebo na zvířátkách? Dejte mi prosím vědět do komentářů! :-)

Odkazy na články, ze kterých jsme čerpali info

Mooncat – Koloidní stříbro
Sativashop – Koloidní stříbro a nemocná kočka

Odkaz do e-shopu, kde jsme koloidní stříbro kupovali

Koloidní stříbro 10 ppm – 159 Kč (500 ml)

biooo

8 thoughts on “Jak jsme vyléčili kočičí rýmu

  1. Ahoj Bebe,
    díky za tip, moje kočička mívá taková kýchací období, zdaleka ne tak hrozné jako Tykuška, ale má. Až ji to zase chytne, tak to zkusím. Nenapadlo by mě to, koloidní stříbro používám na pleť a zkusila jsem ho i vnitřně, ale jen na sebe, na čičinku ne.
    Super, že to kocourkovi tak krásně pomohlo. :-)

    1. Milá Mel.,
      taky jsem měla sérum i tonikum s koloidním stříbrem na pleť, ale nikdy mě právě nenapadlo, že by šlo takhle využít! Sakryš, vědět to tak o 2 roky dřív, mohla jsem prďovi i nám ušetřit hodně nervů :-)
      Pozdravuj čičinku a ať se jí všechny pčíkací bacily vyhýbají na kilometry! :-) :-*
      Bebe

  2. Je super, že je kocourek v pořádku, v ale já bych byla s tím stříbrem dost opatrná. Pořád je to těžký kov a ukládá se v organismu. Četla jsem několik odborných článků, které to potvrzovaly. Ne nadarmo umírali dřív šlechtici, kteří jedli ze stříbrného nádobí. V jednom článku se psalo, že stačí i ponožky se stříbrem a už se ty mikročástice ukládají přes kůži do organismu. Já osobně se vyhýbám i kosmetice a právě těm ponožkám. Ona totiž otrava přijde náhle, prostě se to v těle postupně ukládá a pak bum. Kovů se tělo nezbaví jako třeba přebytečného vitamínu C. Ale možná to u kočiček funguje jinak ?

    1. Ahoj Bettynko,
      děkuji za názor, osobně nevím přesně co si o koloidním stříbře myslet, už kdysi jsem se snažila dohledat co nejvíce informací na netu, ohledně vnitřního užití, protože mi to přišlo poněkud podezřelé. Našla jsem spoustu pro i proti a objektivně to vyhodnotit nemám jak. Nakonec jsem si koupila flašku v lékárně na pleť, řekla jsem si, že to zkusím, protože se mi kvůli zdravotním obtížím občas vyhodí ksichtík. To se mi osvědčilo, řekla bych, že to působilo jako jemná desinfekce a čistič. Pak jsem si to zkusila dát do rozprašovače a používat místo hydrolátu, po poměrně krátké době jsem usoudila, že tudy cesta nevede, trochu to vysušovalo…a tak nějak, doufám, že to nezní blbě..“tělo vyslalo signál, že neee…prostě mi to nebylo příjemné i když vlastně nevím proč.(… zní to blbě, neumím to vysvětlit :-) ). Pak jsem to zkusila při rýmě jako nosní kapky, to na mně nijak neúčinkovalo. Když jsem měla nepříjemný zánět na očním víčko, tak jsem si namočila ve stříbru tamponek a přiložila na zavřené oko, na co nejdelší dobu, třeba půl hodiny, citelně mi to ulevilo a zklidnilo oko. Jednou jsem to zkusila, koncentraci 10ppm, vnitřně, ale taky bez nějakého speciálního výsledku. To jsem ale chtěla jen tak prubnout. Tak jsem si udělala takový soukromý a ryze subjektivní názor: Myslím si, že ta koncentrace je tak nizounká, že při vnějším užití to nemá negativní účinek. Normy na škodlivé látky v kosmetice, potravinách či léčivech jsou v EU velmi přísné a přesto je zde kol.s. povoleno k vnějšímu užití, toho se osobně neobávám. To vnitřní užití….fakt nevím. Údajně, pokud se to nepřehání a používá se jen občas, pokud vám pomáhá, nemělo by škodit. Ale to si asi každý musí rozhodnout sám. Každý kdo se o to někdy zajímal zřejmě narazil na muže z Ameriky, říká se mu Šmoula, protože má kvůli nadměrnému užívání koloidního stříbra modrou pokožku, až na dosmrti, právě proto, že tělo se nahromaděného kovu neumí zbavit. Nicméně, údajně to pil opravdu jako limonádu, což je šílenství, asi nějaká forma závislosti, strachu z nemoci ??…nemám tušení.
      Hezký den přeju, M. :-)

      1. Ahoj Mel,
        Lidské tělo není hloupé a když ho posloucháme, tak nám samo řekne. Jak jste psala, že se vám to samotné nezdálo, to je přesně ono. S těmi studiemi je to složité. Já se pohybuji v akademickém prostředí takže mám možnost dostat se k odborným publikacím. Právě, že se začal dělat výzkum teprve nedávno, takže nějaké relevantní výsledky ještě moc nejsou. Mě právě překvapilo, že kolegyně přišla s názorem, že vadí i třeba to stříbro v ponožkách. A přitom tam jsou ty částice dost velké. Ale pořád jsou dost malé na to, aby prošly kůží. Jinak ale nejsem chemik, tak k tomu přistupuji laicky. Nejlepší je asi řídit se heslem Všeho s mírou ?

        1. To, o čem píšeš, se nazývá „Argyrie“. Tělo dokáže vyloučit koloidní stříbro bez problémů a to za předpokladu, že přísun stříbra nepřevyšuje možnosti stříbro vyloučit anebo člověk netrpí nedostatečnou funkcí ledvin. Pokud není překročena denní dávka 30 ml, argyrie nevznikne. Tělo bez problémů stříbro vyloučí. Doporučená denní dávka je však mnohem nižší, něco mezi 5-20 ml.
          Z ponožek s obsahem stříbra mít strach nemusíš. Je to tak zanedbatelné množství, že se tělo s tím bez problémů vypořádá. I ve stravě je přirozené množství stříbra. Problém je spíše opačný. Díky hnojivům a erozi půdy se z naší stravy stříbro vytrácí v přirozeném množství a tělo stříbro v malém množství potřebuje. Stejně jako Jód, Hořčík, Fosfor, Zinek, Draslík, Sodík, Chlór atd. Tyto prvky také máme v malém množství v těle. Existuje ale alergie (zvýšená citlivost) na metalické stříbro. Takže pokud má někdo kožní problém například se stříbrným prstýnkem, neměl by koloidní stříbro užívat vnitřně, ani zevně

      2. Na ten obličej a na výplach očí doporučuji vlastní ranní urinu. Doporučuji info od Malachova. Neleknout se, že je to při průplachu očí nepříjemné…úleva a vyléčení posléze za to stojí.
        Urina zabírá na vše…ani nemůže nezabrat…Osobně do očí nedám nic jiného. Při zranění oka mi kapky pouze rozostřovali vidění…nepomáhali. Zkoušela jsem vše než jsem se uchýlila k výše psanému řešení. Za pokus to stálo a dobře jsem udělala. Stejně jako na klystýr nedám dopustit na vlastní urinu. Příroda není blbá a naše tělo si prostě dokáže pomoci samo. Chce to jen vědět jak. Zajímal by mě výzkum. Jak je to s urinou u zvířat. Zda by to u zvířat mohlo fungovat stejně. To by byla bomba…No zkuste si o urinoterapii něco přečíst…Chce to vlastní studium i zkušenost. Jinak moje „s troškou do mlýna“ pro kočky…posílení imunity je spirulina a kokosový olej…ten i desinfikuje…

  3. Koloidní stříbro je koloid… Koloidy tělo buď zužitkuje nebo vyloučí… Nikde se neukládají… Koloidní formou ať už jde o minerály či stříbro se snad ani dokonce nelze předávkovat… Snad kdyby toho někdo vypil litry na ex, ale to i voda je v určité míře pro tělo jedem….. Jen je potřeba si ohlídat výrobce… V tom je kámen úrazu, hledejte certifikovaného výrobce u kterého je záruka, že jsou opravdu výrobky v koloidní formě… Výrobců je spousta, ale všichni zdaleka kvalitní nejsou…. Také je potřeba zvýšit příjem čisté vody při léčbě koloidním stříbrem…. Pro ledviny jsou zátěží hlavně těžké kovy, které na sebe koloidní stříbro navazuje při vylučování z těla + toxiny z mrtvých tělíček bakterií, virů s jiného sajrajtu, co máme v těle…. Je vhodné doplnit léčbu i detoxikačními bylinami, pomáhají stříbru odstranit toxiny z těla… P.S. Ano šlechtici umírali i na otravu stříbrem, mimo jiné, který se v těle ukládal, že stříbrného nádobí se do jídla dostávali větší částice, které tělo vyloučit nedokázalo… V tom je právě ten rozdíl…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *