
Chorvatština – jak se ji naučit co nejrychleji? Mluvit, mluvit, mluvit. Se spoustou chyb, jak malé děcko, klidně u toho koktat, semo tamo něco strašným způsobem pos*at, ale mluvit a nebát se toho. Však co se může stát horšího, než že uděláte nějaký trapas, no ne? Navíc s druhou stranou vám jde vždycky o stejnou věc – oba si chcete porozumět a domluvit se :-)
Ludi vs ljudi
Já takhle v chorvatštině pár měsíců libovolně zaměňovala dvě slova. „Ludi“ a „ljudi“. To první znamená „šílenec“, to druhé „lidé“. Když jsem se konečně domákla, co vlastně na potkání všem vyprávím a že ty udivené pohledy na mou lehce zkomolenou větu „tamo ima puno ludi“ není kvůli domněle vybroušenému přízvuku… Eeeeej…
Obilazak
Anebo v autě. V životě by mě nenapadlo, že slovo „Obilazak“ znamená „objížďka“. Oba jsme s chlapem žili v domnění, že jde o název nějakého městečka. A přece nejsme blbci, abychom jeli podle šipky, když do takovéhle dědiny nejedeme, že jo. Protáhli jsme si to jen o deset kilometrů a půl hodiny jízdy, než nás napadlo použít překladač. Ale od té doby vám vysypu význam toho slovíčka i kdybych měla tři promile v krvi a probudili jste mě uprostřed noci.
Godina vs sat
Pravidelně taky všem tvrdím, že mi třeba cesta z ČR do Chorvatska vzala „9 godina„. Výrazy lidí jsou vyloženě kouzelné, protože „godina“ znamená chorvatsky „rok“. S tímhle se ale peru imrvére, protože se mi to v hlavě zkrátka nedaří přepnout. „Hodina“ se řekne „sat“.
Kruh
Taky jsem onehdá zmátla mého malého pětiletého souseda, když jsme se byli koupat v moři a já mu polochorvatsky říkala, ať mi podá nafukovací kruh. Slovo „kruh“ znamená v chorvatštině „chleba“. Musel si chudák myslet, že jeho sousedce definitivně jeblo… :-)
A to je konec dnešních postřehů. Až se příště zas nějak ztrapním a chorvatština v tom bude hrát hlavní roli, určitě se pochlubím… :-D
Báječné!
Vždy je skvělé, když se na vás ten druhý usměje a vy vlastně nevíte proč. Ale co je nejdůležitější, jsou přátelští. (-;
Také jsem rád používal tablet a Google překladač, když jsem měl dotaz v cizí zemi. Pak jsem lidem předal automaticky přeložený text – a často jsem se místo odpovědi zasmál.
Nemám ponětí, co na to řekl Google.
Možná to teď funguje lépe – ale když se ohlédnu zpět, takové zážitky jsou tak nějak docela úsměvné.