Byli jste někdy v pálenici?
Víte co… sbíráte děsně dlouho meruňky, jabka, trnky a podobnou havěť do velkých bečárů, chodíte přisypávat cukr, aby matroš jako nezoctovatěl… A až je dílo hotovo, slavnostně to celé odvezete do pálenice, nech z teho zrobijú třeba „trnkové kapky„. Popravdě řečeno, z výsledné kořalky za ten rok proleju hrdlem minimum „štamprlíčků„. Na prstech jedné ruky by se to dalo kolikrát spočítat.
Výjimku tvoří dvě situace, kdy ve výsledku skoro nevím, čí jsem…
Zaprvé, když jsem nemocná. To dostanu povinně do každé nohy jednoho panáka (ani pavúk v tu chvilku nemá tolika noh), zalehnu do pelíšku a konec. Kurýruju se v bezvědomí. Ale zas to dost pomáhá. Číst dál
Když jsem si z e-shopu Dr. Popov vybírala, co bych ještě tak mohla prubnout, vzpomněla jsem si na Luc a její hokus pokus s rakytníkovým olejem. No a poněvadž mě ten její článek tehdy hodně nalákal, skočila jsem po možnosti vyzkoušet oranžový zázrak osobně, jak slépka po flusu. Z informací, které si na netu o rakytníku můžete přečíst, získáte dojem, že lék na rakovinu už dávno existuje, jmenuje se „rakytníkový olej“, ale nikoho to ještě nenapadlo tímhle směrem použít (nebo jo a ušlo mi to?).
Troufám si tvrdit, že nikde jinde by se králík neměl tak dobře, jak u Bebe. Výběh má po celém baráku a dvoře, pelíšek čisťunký, jídla co hrdlo ráčí, když je čas línání, denně mu vyčesávám plné hrsti chlupů (tohle udělat mně na hlavě, další den si ani nemám z čeho zrobit pěšinku), pravidelně ho beru na veterinu, aby jako chudáček nebyl nemocinkaný… No co by chtěl jako víc?