Loňská recenze toaletního deodorantu Poo-Pourri byla skutečná výzva! Aneb jak se bez ztráty desítky popasovat s tématem konvalinkového odéru po návštěvě toalety a nesklouznout přitom k lacinému záchodovému humoru. Doslova.
Pokud vám předchozí článek ušel, pak vězte, že značka Poo-Pourri vyrábí spešl voňavé spreje na WC, které se používají PŘEDTÍM, než přeměníte onu malou místnost v místo, kde jakoby rozškubli komedianta… Použití je ohromně jednoduché – prostě vezmete sprej, několikrát šplíchnete na vodní hladinku v toaletní míse a děj se vůle boží… Sprej udělá to, že díky množství esenciálních olejů vytvoří na povrchu vody jakýsi povlak, který nedovolí nežádoucím pachům, aby se dostaly ven a napráskaly tak ostatním členům rodiny, že vám ten včerejší bramborový salát až tak nesednul. Číst dál
Než se dneska přesuneme k fekální tematice (jak se dá vzletně nazvat „pokec o hovně“, co?), musím se vám k něčemu přiznat. Od začátku roku si zase píšu jídelní deníček. O co jde? Inu, poctivě si zaznamenávám všechno, co daný den sním. Včetně času, kdy se tak stalo. Začala jsem s touhle věcí už někdy v roce 2011, kdy jsem pracně shazovala přebytečná kila (a že jich sakra bylo! Když budete zlobit, budu vás strašit s fotkou!) a hrozně mi psaní tehdy pomohlo, abych si uvědomila, co vůbec během celého dne sezobu. A hlavně aby mi „záznam v rejstříku“ vždycky připomněl, že když budu žrát svinstvo, budu vypadat jak vypasená Mařena z Horní Dolní, která si může před spaním