Dnešní téma bude ryze nekosmetické a ani nevím, proč mě nenapadlo sem svoje postřehy o čtečce šoupnout dřív - zvlášť když jde o věc, kterou denně používám (poslední 4 měsíce) a miluju skoro víc než kosmetiku (ok, to byl vtip, ale zbožňuju ji fakt moc!). Kdyby mi někdo před pár lety řekl, že přijde den, kdy odmítnu dát z ruky čtečku, ťukala bych si na čelo. Cože? Já? Člověk, který by se do krve rval za papírové knížky a zarytě tvrdil, že nic nemůže nahradit pocit, když ručně obracíte stránky? A jak bych si jako četla ve vaně se čtečkou? To přeci nejde! Ne a ne a ne. Jedině papír! Bejvávalo. Za prvním vnuknutím stála knížka od Marie Kondo, díky které jsem si vytřídila všechny (svoje!) věci. A prodala jsem hlavně stohy knížek, o kterých jsem věděla, že už je číst nebudu a jen je doma přehazuju z kouta do kouta. Prodávala jsem je do dvou obchodů (Knihobot a VKO - obojí super a doporučuju; první je komisní prodej, druhý peníze na ruku/účet hned). A ve výsledku mi doma zbylo do 20 ... Číst dál
oNecklace – náušnice Cubic Zirconia Hoop Earrings
Střídavě oblačno mé tělo blázní a vymýšlí si "alergie" a cuká se, když mu chci vnutit něco proti jeho vůli. Otázkou je, kolikrát si cosi podobného podvědomě vsugeruju a kolikrát se prostě jen přehnaně pozoruju. Ale vzhledem k tomu, že k doktorovi mě dokopete až v momentě, kdy se plazím po čtyřech a je opravdu zle a chlap by mě za takový přístup nejradši zaškrtil, možná zůstaneme u té podvědomé autosugesce. Protože přiznávat si, že by něco mohlo být doopravdy špatně, se mi prostě nechce a vede to právě do těch přehnaně pozorovacích pekel. A na to se můžu krajc cvajc :-) Zmiňuju to proto, že mi začaly stávkovat ouška. Začaly se cukat vůči jakýmkoli náušnicím a kdykoli jsem se pokusila byť jen na 10 minut nějaké vzít, začaly mě uši strašně bolet a opuchat, jako kdyby mi je průvodčí cvaknul ve vlaku tím bazmekem na jízdenky. A jako bonus jsem v dírkách po náušnicích měla do večera strupy. Ble. Dělalo mi to úplně po všech náušnicích - zlato, stříbro, chirurgická ocel, bižu, cokoli. A tak ... Číst dál
Moje malé listopadové radosti
První adventní kalendář jsem letos v obchodě potkala už v září. Si pamatuju přesně. Začalo mi z toho cukat oko a napadlo mě, jestli se lidi nezbláznili. V září, boha jeho! Vždyť to se ještě jezdí na druhou letní dovolenou! Bohužel s postupem času tahle svátková masírka nabývá na intenzitě a momentálně nemůžete vykročit z baráku, aniž by se vám do zorného úhlu nedostalo cokoli vánočního. Koledy, osvětlení, přání, stromky... Myslím si, že hlavním důvodem mé letošní averze je to, že loni se mi poprvé za celý můj život stalo, že na mě nepřišla vánoční nálada. Jakože vůbec. Ani trochu. Jasně, že byly Vánoce hezké a užili jsme si je. Ale někde uvnitř mi chyběl ten rozechvělý natěšený pocit, který v sobě má snad každý od dětství a někde kolem adventu, nebo i těsně před Vánoci to ve vás naplno propukne, jste trochu naměkko a "je to tu". Loni ani ťuk. Ani zpětně v lednu. A to jsme pěkně prosím byli několikrát okukovat betlémy, trhy, stromečky, sváteční nálada z lidí okolo stříkala na všechny ... Číst dál
Istrie – Poreč, Rovinj, Rijeka, Pula, Piran
Si tu s dovolením odložím několik poznámek z dovolené, dokud je mám v čerstvé paměti. Jsem totiž zjistila, že se k článkům pravidelně vracím hlavně já sama, kdykoli potřebuju odkaz na ubytování, info o trase, nebo vyhrát debatu "kolik jsme tehdy platili za průjezd alpským tunelem". Už před několika lety jsme začali jezdit na prázdniny mimo našlapanou hlavní sezonu, což je můj tip pro ušetření nervů, pokud máte volnou ruku při volbě termínu. Čímž zároveň zdravím tu dvouhodinovou kolonu aut na slovinsko-chorvatských hranicích hned první den po vysvědčení, jejíž osazenstvo jsme litovali po cestě zpět. Vypadala dost... nezáviděníhodně. My vyrazili z Česka na Istrii tak, abychom se po deseti prolenošených dnech vraceli v době, kdy všichni frčeli opačným směrem - tedy k moři. A že to byl nápad přímo geniální, o tom vůbec nepochybujte! Vezmu si to zkratkovitě, jak mě zrovna to které téma napadne opoznámkovat :-) Cesta tam V 99% případů jezdíme do Chorvatska přes Moravu ... Číst dál
Ženšenový čaj Kombe (z Pure District)
"Co to piješ?", ptá se drahá polovička. "Čaj", já na to. "Kombe čaj. Korejský. Povzbuzující. Má to fungovat podobně jako kafe, ale nebudeš po tom vidět zvuky a nešlehne tě, když toho vyzunkneš víc." Zatvářil se zaujatě: "A z čeho to je?" Vylovila jsem z paměti info z letáčku: "Z červeného ženšenu. A je v tom ještě jujuba. Ovoce, které má prý strašně moc vitaminu C. Chceš ochutnat?" Chlap zařadil zpátečku: "Jestli to chutná tobě, tak to asi nebude nic pro mě..." Máme totiž s drahým diametrálně odlišné chutě ohledně pití - on si neumí představit život bez sirupu a sladkých limonád, přičemž mně se z nich ježí zátylek. Ale přemluvila jsem ho, ať si cucne z mojí skleničky, kde jsem předtím rozmíchala jeden sáček Kombe ve čtyř deci. "Vždyť to nemá žádnou chuť...", zmateně zamlaskal, jako kdyby nemohl nastartovat chuťové pohárky. A já se mu vlastně nedivím. 1 pytlík se má rozmíchat v 80 ml, takže když ho uděláte skoro do půllitru, chuť jde do kopru (což mně neva, jindy piju čistou vodu). A ... Číst dál
Menstruační kalíšek – rok poté
Pamatuju si, jako kdyby to bylo dnes. Bez pár dní rok zpátky. Sedím v autě u Alzy na parkovišti, v ruce novou krabku se svým prvním kalíškem a hlavou mi běží jediná myšlenka - ježišikriste, ta věc je šíleně divná! Se jí bojim! Když se rozběhnu zpátky do obchodu, budou mi věřit, že jsem to ještě nikam nenacpala a vezmou ho zpátky?! O menstruačním kalíšku jsem toho přečetla kvanta a vlastně od začátku jsem měla podvědomě jasno jak o značce, tak o velikosti. Při brouzdání internetem a diskuzemi jsem se pak jen ujišťovala, že jsem vybrala správně a hledala názory pro potvrzení. A na rozehnání obav. Protože co si budem nalhávat - není to stejné, jako když si koupíte novou rtěnku. Tohle je vážná věc. A sakra osobní a intimní. Není to problém, který rozeberete v hloučku kamarádů. Mezi dvěma loky kafe: "Hej lidi, kdybych dnes chodila jak postřelený lenochod, tak si mě nevšímejte, zvykám si na nový kalíšek." Případně: "Miluno, můžeš jít prosimtě dva kroky za mnou? A kdyby mi něco vypadlo, ... Číst dál
