To u nás zrovna spala maměnka. A jelikož kocourek je tvor společenský nejen přes den, ale v maximální možné míře i v noci, s radostí jí dělal společnost, hned jak se uložila na kutě. Třikrát se jí s vrněním prošel po dece, zatočil se dokolečka, padnul jak podťatý a usnul. Klasika. Pak prý ale mamku kolem třetí hodiny probudilo divné šustění a neidentifikovatelné zvuky, které lokalizovala nad hlavou, kde je polička. Což není místo, odkud chcete slyšet šramot uprostřed noci. Opatrně si teda rozsvítila mobil, zamířila na místo, odkud zvuk šel a nestačila se divit!
Na polici seděl kočič a v hubě měl perníkového Mikuláše v celofánu, co jsem si tam vystavila pár dní předtím. Jen co na něj dopadlo světlo, kocourek pomalu otevřel tlamičku, Mikuláš mu z ní vypadl a on tam bez jakéhokoli dalšího pohybu seděl jak zkamenělý. Jako když malé děcko přistihnete s něčím zakázaným, ono to pustí z ruky na zem, u toho vám vyděšeně čučí do očí a vám to celé přijde tak strašně absurdní, že se ani nemůžete rozčílit, protože začínáte slzet smíchy :-) A přesně díky této vzpomínce jsem se začala pobaveně usmívat, když jsem onehdá otevřela balíček od La petite lavande a jak první věc na mě kouknul roztomilý perníček s logem značky. Číst dál »
