Mariánské Lázně

Mariánské Lázně

Není to zase tak dlouho, kdy jsem byla skálopevně přesvědčena, že existuje přímá úměra mezi štěstím a výší bankovního konta… Nejvýš 3, 4 roky tomu bude.

Několik let jsem kolem sebe totiž poslouchala názory, kterak je důležité celý život vydělávat spoustu peněz a usilovně je střádat na účet a zbytečně neutrácet za kraviny jako wellness a dovolenky, aby si člověk na stará kolena mohl vybrat naspořenou částku v podobě několika mega a za tu si pak koupit třeba nové auto, nebo jet konečně na vysněnou dovolenou… Nesmyslně dlouho jsem si nechala hučet do hlavy podobné věci, až jsem tyhle kraviny přejala za své a někde mezi sedřením se z kůže, alkoholem a psychickým kolapsem mi došlo, že je to Číst dál

Hotel Orlík – vila č. 11

Orlík

Když jsme naposled vegetili na Orlíku, byla ještě zima a hafo sněhu. Ostatně, co byste taky čekali 5. ledna, že jo. Nutno dodat, že tehdy mi pobyt ohromně helfnul, protože se u mé maličkosti zrovna lámalo období, kdy jsem se z bdící zombie snažila přehoupnout do světa normálně chrupkajících lidí. A musím uznat, že prázdniny s neomezeným wellness v čele s vířivkou nahřátou na 37°C, mi přerod podstatně zpříjemnily. Aneb jak se nechat přes den totálně rozložit ve vodě, navečer si rozmazlit pupík v místním gastronomickém nebi a následně odpadnout do peřin, ve kterých by vás měl problém najít i loňský vítěz ve hře na schovávanou…

A jelikož jsme z prvních prázdnin u Orlické přehrady odjížděli doopravdy nadšení, Číst dál

Hotel Orlík

Hotel Orlík

V duchu hesla „odpočívej, dokud můžeš – a ne až budeš muset“, jsme se začátkem roku rozhodli vyrazit na další wellness víkend. Jeden jsme absolvovali těsně před Vánoci v Krušných horách, kde bylo mimochodem krááááásně a navštívili jsme osobně i Ježíška – museli jsme se přece na vlastní oči přesvědčit, že existuje! A tak jsme z Božího Daru rozeslali pohlednice na všechny světové strany (protože razítko s Ježíškem na čumkartě nemá každý), dobře se nadlábli, odpočinuli, vyrazili pokochat oko do vánočních Karlových Varů a za pár dní zase hurá domů. A poněvadž tenhle odpočinek přišel nám oběma tuze k duhu a ulevil nejen zdrchanému tělu, ale hlavně rozvrkočené psychice, dali jsme si takové malučké předsevzetí, že tímhle stylem Číst dál

Špindlerův Mlýn – dovolená s maměnkou

Špindlerův Mlýn

Chorvatsko – Poreč, zhruba v půlce června. Sedím na terase, slopkám kafíčko a uždibuju neskutečně slaďučký meloun, co jsme den předtím ukořistili v místním Konzumu. Zároveň pozoruju racky na protější střeše, kteří něco řeší tak hlasitě, že i kočič vřískající pod oknem by v tu chvíli zněl jako tichá znělka k Večerníčku.

Na stole zavrní telefon a na displeji blikne info o příchozím e-mailu. Maměnka píšů. Cože prý dělám v červenci? Našla jedno tuze pěkné místo ve Špindlu, kde bysme mohly na týden vegetit. Na vteřinu propíchnu pohledem racka, který se zrovna obrací naruby na komíně vedlejšího domu, když cosi ohromně důležité vysvětluje svému kamošovi a zamyslím se. Jet na dovolenku s Elis? Do Krkonoš Číst dál

Chorvatsko, Istrie

Rovinj

Od včerejška jsme doma z chorvatské dovolenky. Ruce i nohy mě mrznou! Chodím navlečená v mikině, laškovně pokukuju po těch třech polenkách venku u grilu a vážně uvažuju o tom, že zase vyhrabu dvě deky na spaní! A to jsme se ještě dva dny zpátky pěkně prosím, kupšali v moři! V MOŘI! A hledali mušličky. A obírali kamínky. A dlabali zmrzlinu ve velkém. A tričko s dlouhým rukávem považovali za ekvivalent zimní bundy, ze kterého člověk chcípá horkem jen při pohledu na něj! Chjo… Už teď mi to přijde tak zoufale dlouho!

To se přihodí tak… Jednoho krásného dne se ozve z jednoho konce obýváku: „Nepojedem na jih? Potřebuju dovolenou…“. Následuje krátká pauza, kdy si člověk Číst dál

Ptačí dostaveníčko v Alpách

Ptáček

Dneska jsme zastavili na jedné benzince kdesi v Alpách. Nechtějte po mě přesnou polohu. Můj orientační smysl se v těchto končinách zmrsknul na něco mezi „jsme pořád v horách“ a „ještě nevidím moře„.

Cesta je vcelku dlouhá a snažím se svoje venčící pauzy omezit, co to jde. Víte jak. V opačném případě bych totiž mohla celý rok šetřit fifty-centy do prasátka jen na hajzlíky. A to by mě neba. Občas vážně podezřívám maměnku s papínkem, že mi do genetické výbavy nadělili močák velikosti malé štamprle. Jinak si to nedovedu vysvětlit.

Každopádně. Jakmile mám zase úsměv na tváři a před sebou vidinu dalších pár kilometrů bez zastávky, rozhodnu se ještě využít pauzy na parkingu a na zadním sedadle vylovit Číst dál

V Bratislavě na botelu při povodních

Bratislava

Vařím čaj. Když tu se vedle mě ozve otázka: „Už jsi někdy spala na lodi?
„He?“, já chytře na to.
„No… jestli už jsi chrupkala na lodi. Mohli bysme si udělat výlet do Bratislavy…“, chlap pokračuje a čte přitom podrobnosti z monitoru.
„Ale tak… proč ne. Zní to zajímavě. V Bratislavě jsem taky ještě nebyla…“, tak trochu v šoku míchám čajík.

A tak se přihodilo, že jsme se v pátek na poledne vyskytli na břehu Dunaje. V jedné ruce malý kufřík, v druhé foťák (nestává se často, aby člověk nocoval na takovém místě, že jo) a hurá zažít spoustu legrace a dobrodružství. Nebo tak něco :-)

Bratislava

Bratislava

První dojem po vkročení na plující hotel?

Hýbe se se Číst dál

Karlovy Vary

Karlovy Vary

„To je volant, to je volant, pojedeme na výlet…“ Kam? Třeba do Karlových Varů! Že moje znalosti o tomhle lázeňském městě končí někde u Mattonky, festivalu a Grandhotelu Pupp? Žádný problém. Stačí předstírat, že patříte mezi domorodce a hlídat se, abyste zavírala hubu, kdykoli se budete něčemu divit, Kelišová

První věc, která mě zarazila – skoro nikdo tu nemluví česky. Jako bez prdele. Velice rychle mi docvakl důvod přezdívky „český Krym“, která kolem mě nedávno prošla. Přijdete do obchodu a pokud vás s pozdravem předběhne pani prodavačka, s největší pravděpodobností zaslechnete „zdravstvujtě„. Až podle vaší reakce pozdrav upraví na „dobrý den“, případně „gutentag„, když se zatváříte moc šokovaně.

Důležité vědět – bez porcelánového Číst dál

Autem do Benátek – tipy na cestu

Benátky 2014

„Nezajedem si do Benátek?“
„Jako jak? Teď?!“
„Ne asi. V příštím životě. Jasně, že teď. Budem na Moravě. Tak to můžem rovnou protáhnout na jih.“

[uběhnou dvě vteřiny, během kterých se mi v hlavě odehraje něco jako „uvidím Benátky! BENÁTKY!!! Ááááá! Asi si učůrnu radostí! A budem tam spat! SPAT! UááááÁÁÁÁÁÁ!!!“]

Nahlas ovšem podotknu: „A vlastně proč ne. Kdy vyjíždíme?“

Hurá na cesty!

Vyjeli jsme ve středu v půl 5 ráno. Což se později ukázalo, jako ta nejlepší možná doba. Člověk je relativně odpočatý a po cestě navíc může očumovat přírodu, Alpy, nebo dostávat hysterák nad délkou tunelu. To je třeba ve dvě ráno docela problém. Kukáte z okýnka ven a jediné co vidíte, tak je Číst dál

Zimní Praha

Praha 2013

„A co kdybysme vyjeli o hoďku dřív?“, napadne mě z ničeho nic, když už mě klepání kosy na gauči nebaví a rafičky hodinek se po ciferníku plíží snad pomaleji, než sváteční řidič o Dušičkách.
„A vlastně proč ne. Mě těch čtvrt na pět napadlo včera proto, abysme měli termín a zas to neodložili.“, pokrčí rameny chlap. „Zjistím, kdy jede vlak a můžem vyrazit.“

Než dozní věta a kočič si s hrůzou uvědomí, že jeho vidina odpoledne před kamnama mizí v nenávratnu, už si v hlavě přebírám bojový plán, kterak se z baráku dostat v přijatelném časovém termínu. A tak si při zmatečném pobíhání po trase obývák-ložnice-koupelna málem ukopnu palec, zašlápnu psa a zůstanu na sebe nevěřícně zírat do zrcadla, Číst dál