V čem je letošní podzim jiný? Je zlomový. Je to pro mě ohromně fajn období, kdy si na plné pecky užívám všechno kolem sebe. Kdy mám pocit, že přesně TAKHLE je všechno v pořádku a správně a TOHLE je prostě ono. Neměnila bych ani jediný detail na všem, co se právě děje. A počínaje 10. říjnem, který mám v kalendáři označen dokonce malučkým smajlíčkem, si připadám, jako kdybych se probudila z dloooouhého předlouhého spánku. Jako když si svléknete ohromně těžký kabát a najednou cítíte tu doslovnou lehkost bytí.

Nebojte, nejsem na drogách, ani neberu žádný echt dobrý matroš. Jen si konečně připadám tak nějak… zdravá po všech stránkách. Trvalo to celé hrozně dlouho, bylo zapotřebí i nějaké té chemie Číst dál

Další dlouhý den v práci, kdy pomalu padáte na hubu a nevíte, čí vlastně jste… Po příchodu domů za sebou zamknete dveře, vyzujete boty jednu o druhou a kopnete je směrem, kde tušíte botník. Zatáhnete žaluzie, vypnete telefon. Oči se vám klíží a v žaludku hraje celý orchestr kručící symfonii alá Óda na hlad. To byl zase den… Šéf vstal nejspíš zadkem napřed, klienti na telefonu vrčeli jak psi a jako na potvoru se do křemíkového nebe odporoučela tiskárna. A to prosím zrovna, když jste potřebovala vyjet důležitou sestavu ke konci měsíce! Zmeškaný autobus a rozsypaná hrst drobných u kasy v obchodě už snad ani nestojí za řeč…

„Mám já tohle vůbec zapotřebí?“, napadne vás. S takovou vám Číst dál

Jak vystihnout vůni řady Vivacité? Jednoduše… Uchopte do prstů sklenku toho nejlepšího šampaňského a usaďte se na barovou židličku v elegantních dlouhých šatech s hlubokým výstřihem na zádech. Nedáváte to na sobě znát, ale víte, že díky vysokému rozparku přivádíte občasným zábleskem nahého stehna přítomné pány k šílenství… Baví vás to. Ten pocit, že si s nimi můžete dělat, co chcete…

V tom něco upoutá vaši pozornost. Že by zajímavý objekt? Poočku pozorujte toho chlápka, který se právě zjevil ve dveřích…

Má na sobě perfektně padnoucí oblek, který musel stát majlant. Uzel na kravatě povolený a horní knoflíček frajersky rozepnutý. Je mu kolem 40-45 let, je vysoký a lehce opálený. Účes působí rozcuchaně a nedbale, ale přitom děsně Číst dál

Sednem do auta, že pojedem na nákup. Jen se přivážu k sedadlu div se na pásu neoběsím, už se začnu oťapkávat roll-onkem od Bachovek za uškama a na zápěstí. Chlap mě nedůvěřivě pozoruje a opatrně se zeptá tónem, jakým sebevrahům rozmlouváte jejich „pójď mi hop“ z mostu: „Ty máš nějaký stres…?“
Zarazím se uprostřed ťupání vodičky pod nos a nechápavě na něho mrknu z boku: „Cože? Proč jako?“
„No, že si s sebou bereš Bachovky…“
„Jo aha. Né, v pohodě. To já preventivně…“ Šroubovací uzávěr mi spadne někam mezi nohy. „Kdyby něco…“ Do psí prd…, někde tu přece musí být… „Jsem naprosto v klidu.“ Vršek najdu a mini skleničku zavřu. „Možeme jet.“

Občas vážně nemám svůj den. Začne Číst dál