V čem je letošní podzim jiný? Je zlomový. Je to pro mě ohromně fajn období, kdy si na plné pecky užívám všechno kolem sebe. Kdy mám pocit, že přesně TAKHLE je všechno v pořádku a správně a TOHLE je prostě ono. Neměnila bych ani jediný detail na všem, co se právě děje. A počínaje 10. říjnem, který mám v kalendáři označen dokonce malučkým smajlíčkem, si připadám, jako kdybych se probudila z dloooouhého předlouhého spánku. Jako když si svléknete ohromně těžký kabát a najednou cítíte tu  ...

Ó, jak ráda bych vám napsala, že denně vypadám jako ze škatulky a díky hodinám stráveným v koupelně a zázračné kosmetice můžu z fleku fotit obálku Vogue, nebo se jít blejsknout na přehlídku Victoria’s Secret, kde si mě fotografové pletou s Alessandrou Ambrosio nebo Adrianou Lima… A že nemůžu vyjít na ulici bez sukovice, kterou musím permanentně odhánět davy ctitelů kempujících před brankou ve škarpě… Ale… lhala bych. Namísto toho poslední dobou připomínám spíš Gluma  ...