Procházím spěšně kuchyní do předsíně, že si jako obuju kecky a půjdu s batůžkem vrátit knížky do knihovny. Mám napilno, tedy se nerozhlížím napravo nalevo, chci popadnout zavazadlo, rozrazit dveře a hurá ven. Když tu se pojednou zarazím. Ruka s mobilem a rozepsanou SMSkou mi klesne a já se nepřítomně zahledím před sebe. V hlavě si zpětně přehraju poslední tři vteřiny. Co to sakra bylo…?
Otočím se a prapodivná scéna kolem odpadkového koše mě ujistí, že se mi to nezdálo! Kočič má rozšířené zorničky přes celou hlavu, leží na zádech, mává kolem sebe packama a chaoticky se nakrucuje, jak kdyby byl úplně mimo! V první chvíli mě napadne, že prďa někde ulovil myš, kopnul si ji pod Číst dál