Weleda – rostlinná mýdla (měsíčkové, rozmarýnové, levandulové)

Weleda – rostlinná mýdla (měsíčkové, rozmarýnové, levandulové)

Kdyby mi někdo ještě před pár lety sdělil, že budu běžně používat „obyčejné“ tuhé mýdlo, asi bych si klepala na čelo. Já a mýdlo? Jako vážně? Vždyť přeci hrozně vysušuje! A navíc by se nemělo používat na suchou a citlivou kůži! Nebo ne…?

Popravdě – klasické mýdlo z drogerie opravdu pleť stahuje a suší, o tom žádná. Nebo alespoň u mě to tak je. Pokud ovšem sáhnete po kousku s obsahem čistě přírodních surovin, plném rostlinných extraktů a kvalitních olejů – pak se to nedá s bublinkatým odmašťovačem na bázi SLS nebo SLES (chemická „pěnidla“) vůůůůbec srovnat. Ani trošku. Jako kdyby tyhle voňavé kostky nebyly ani vzdáleně příbuzní. TAK rozdílné účinky mají.

Pokud si koupíte „nepřírodní“ mýdlo a použijete jej na obličej, s největší pravděpodobností se vám pleť během několika málo vteřin vypne tak, jak by to ani dvojitá dávka botoxu nezvládla. Vyzkoušeno. Mýdlo. Ne botox. Jo a nemůžu si pomoct, ale vždycky když se snažím věrohodně popsat ten pocit, který po obyčejném mýdle na pleti mám, vzpomenu si na odporné „miminkovské“ kreatury, které lezou po Žižkovské věži. Víte přece, co mají místo ksichtu, ne? Je to vcelku výstižné :-) Naproti tomu BIO či přírodní mýdla mají jedno společné – pleť perfektně vycídí od nečistot, dokáží s sebou vzít i případné černé tečky na nose, ale co je nejdůležitější – NEVYSUŠUJÍ. Nebo aspoň ne tak, abyste propadli nutkání si obličej namazat centimetrovou vrstvou krému ihned po opláchnutí vodou. (Pokračování textu…)

Jaro s Guerlain, Lancome a Nuxe

Guerlain, Lancome a Nuxe

Když jsem přemýšlela, jakým článkem přivítat první jarní den na blogu, měla jsem nutkání sáhnout po něčem přírodním. Zeleném. Bylinkovém. Kytičkovém. Echt BIO. Víte, jak to myslím. Jenže… Pak jsem si vzpomněla na sarkastickou hlášku Mirandy Priestley z filmu „Ďábel nosí Pradu“: „Květiny na jaře? Originální!“

A víte, co? Meryl Streep má pravdu!

Když popojedeme od kytek směrem k běžnému dni, ale přitom zůstaneme u dogmat… Je jen otázkou času, než začne hromada lidí šílet třeba s detoxikací (jak já to slovo nesnáším), hubnutím do plavek, cvičením, dietním jídelníčkem, popotahováním se za špek před zrcadlem… Dneska teprve začalo jaro. Což znamená hřejivé sluníčko, kratší rukávy, delší dny, snídaně na terase, nebo celodenní výlety. Jaro podle mě nemá být traumatizující očistec, kdy ráno znásilníte žaludek ječmenným žabincem nalačno a večer se bojíte dát kostičku čokolády na dobrou noc. A to vše jen proto, že by se to asi „mělo dělat“ a navíc ta očista a plavky a celulitida… Samozřejmě, že jestli na sobě nebo v životě chcete cokoli změnit, s chutí do toho. Šlo mi spíš o fakt, že stejně jako novoroční předsevzetí, i první jarní den může být pro někoho v jistém ohledu traumatizující. A vlastně zbytečně. (Pokračování textu…)

Kočič: „Já, ranní ptáče“

KočičVíte, nechci se chlubit, ale moje ranní vstávání poslední dny nezahrnuje stres ani náhodou. Naopak! Budí mě vůně kafíčka a křupnutí sušenky. Představte si – servis až do postele! Až tak milunkého chlapa mám! Žádné hmatání po budíku naslepo a trefování se s ním do protější zdi. Pěkně pomaloučku polehoučku, klídek, piánko…

Ačkoli – ne všichni v naší rodině prý začínáme den stejně. Naznačil mi to krvavý pohled mého drahého, který stylově doplňovaly kruhy pod očima, že by se na nich dalo cvičit, když mi roztřepanou rukou podával v 9 ráno sušenku. To mě zaujalo. Usrknu kafe a ptám se: „Cože dneska tak rozjuchaně?“. Věnoval mi skelný pohled: „Víš, mám našeho kočiče opravdu rád. Je to skvělá kočka a je jak děcko. Ale dneska ráno jsem si fakt přál, aby aspoň na hodinu chcípnul. Potřebuju se konečně vyspat!“ Kafe mi zaskočí v krku a já se málem udávím! „Kchrrrr… Chhrrr… CO?!“

Abych vysvětlila situaci. Náš kocourek nás má „označkované“. Já jsem křesílko, chlap postýlka. Ke mě si kočič chodí poležet během dne a pomazlit se. K chlapovi se v tu dobu ani nepřiblíží. Jen zalehneme do postele, role se vymění. Kocour se nasormuje mému milému k nohám (v lepším případě, v horším mu balancuje na boku nebo na břichu) a tam vytuhne. A nehne s ním ani hever. Prý je to jako spát s cihlou na kotníkách. Prostě boží. Jenže! Ráno situace ohledně dělení rolí není jiná. Kočičova logika je bezchybná: „Pánečci jsou v posteli. Ta, co chrní nalevo, je křesílko a patří do obýváku. Otrok napravo slouží v ložnici a stará se o mě, když máme spinkání. Je půl šesté. Já už nemám spinkání. Ale jsme pořád v ložnici. Postýlka by měla taky vstávat!“ (Pokračování textu…)

Frais Monde – parfémovaná tělová voda „Seaspray, Orange And Berries“

Frais Monde Seaspray, Orange And BerriesTen pocit, když večer přijdete domů, zhroutíte se na gauč a jste TAK strašně unavení, že máte co dělat, aby vám hlava nespadla na prsa a jako bonus nezačala téct slina z koutku. Fyzicky náročný, ale setsakra pěkný den to dneska byl. Jen jsem trošku nedomyslela druhou pracovní vlnu, která namísto síly potřebuje zapojit mozek. A popravdě – ještě během večerních zpráv by byla otázka času, než bych se na sedačce sesunula jak sněhulák začátkem jara. Kdyby se vedle mě neozvalo: „A proč si nenapustíš vodu do lavorku a nenamočíš nohy s některým z té hromady olejů, co máš? To by tě neprobralo?“ Pár zrezivělých koleček v hlavě namáhavě zachrastilo. A vlastně proč ne? Vždyť to zní přímo geniálně!

I prolistovala jsem narychlo chytrou knížečku (Esenciální oleje od A do Z, Jennie Harding) a našla přesně info, které jsem hledala! U položky „rozmarýnový olej“ bylo totiž napsáno, že: „…rozmarýn probouzí tvořivost v srdci a podporuje inspiraci. Potřebujete-li odstranit duševní únavu a obnovit nadšení do práce, nechte odpařovat 3 kapky rozmarýnu a 3 kapky citroníku.“ Ha! I napadlo mě, že si radu přizpůsobím momentální situaci, tedy nejenže jsem odměřila do aromalampy předepsaný počet a druh kapek, ale ještě jsem stejnou směsí provoněla teplou lázeň na uchozené nožky. A kopla do sebe ledový jablečný džus. Ani Red Bull by mě ve výsledku neprobral víc! Vřele doporučuju podobnou kombinaci vyzkoušet, když nutně potřebujete prodloužit dobu životnosti své unavené tělesné schránky, než se definitivně sesunete do postele. Ať žijí esenciální oleje! Mimochodem – seženete je normálně v drogerii, nebo dokonce v květinářství. Super výběr má třeba Saloos, Phytos nebo Nobilis Tilia.

Dnes to ale nebude recenze olejová, nýbrž velice lehká, vodová, svěží a voňavá. Ukážu vám parfémovanou vodu od italské značky Frais Monde – variantu Seaspray, Orange and Berries (mořský vánek, pomeranč a bobule). Poněvadž z vonných olejů Frais Monde jsem dost hotová, ze zvědavosti jsem se rozhodla vyzkoušet i lehčí vůni ve spreji. Jestli to byl krok správným směrem…? Dozvíte se. (Pokračování textu…)

Weleda – tónující balzámy na rty (Nude, Rose, Berry Red)

Weleda – tónující balzámy na rty (Nude, Rose, Berry Red)

Nikdy jsem nebyla buhvíjaký pěstitel. Ačkoli jsem se snažila o rostlinky v květináčích pečovat ze všech sil, vždycky jsem nakonec došla do stadia, kdy jsem se z ničeho nic pleskla do čela, ohlédla k oknu a uvědomila si, že kytky nápadně připomínají slaměnky. Nicméně nebrala jsem svůj botanický neúspěch jako důkaz vlastní neschopnosti, ale spíš jasné znamení, že si vybírám špatné objekty zájmu. Problém kulišácky vyřešila babička, od které jsem dostala kaktus. Nejdřív jeden. Pak druhý. A později jsem přišla na to, jak kaktusky množit. Úspěšně se mi během krátké chvíle podařilo zaplavit okno pichlavými květináčky a měla jsem obrovskou radost, že parapet konečně nepřipomíná indiánské pohřebiště, ale živou zahrádku! Jupijej!

Od té doby uplynulo už hodně vody (byla jsem tehdy na základce) a momentálně si se střídavými (ne)úspěchy snažím dokázat, že když zvládnu péči o kočiče, nějaký květináč mě nemůže rozházet. A tak máme doma všechna okna zaskládaná květináči s bylinkami, kterým jsem svatosvatě slíbila, že jen co se venku oteplí, budou se stěhovat na zahradu. Napadlo mě, že když jim vylíčím růžovější budoucnost na zahrádce, nebudou panikařit a páchat hromadnou sebevraždu, jen co vytáhnu paty z baráku. Jo a taky jsem do několika květináčů nasadila bylinky ze semínek. A z odstřižených konců PET flašek vyrobila maličké skleníky, kterými jsem hlínu přiklopila. Nikdy v životě se mi nepovedlo z pytlíku vypěstovat třeba levanduli nebo bazalku, tak jsem zvědavá, jak se zadaří! Držte palce! ;-) (Pokračování textu…)

Kočič: „Já, lovec“

Znáte to, když se vám podaří nějakou situaci přivolat už jen tím, že na ni zavzpomínáte v článku…?

Před několika dny jsem zmiňovala, jaký je kočič supr lovec a že je potřeba na něj dávat bacha, jakmile začne „myší sezona„. To aby domů nenosil dárky s uhryznutou hlavičkou a neplival je za gauč. A prásk! Včera v 1 ráno jdeme spát. Neuběhne ani 5 minut a pod oknem se ozve zaškrabkání. Tajný signál, že teplota venku není ideální a mazlíček chce dovnitř. Otevřu okno, aby jeho kočičí veličenstvo mohlo vběhnout. A zároveň při zavírání koutkem oka zahlédnu, že drží cosi v tlamičce! Během setiny vteřiny vyhodnotím situaci.

Ber ho! Má myš!„, stihnu zaječet na chlapa, který hodí naslepo rybičku po posteli, aby drapl kočku. Ta se mu smekne v rukách, zanechá za sebou trs chlupů a zdrhá do obýváku. Další scéna je jak vystřižená z Toma a Jerryho.

Rozsvěcíme světla po baráku a pokřikujeme na sebe povely jak příslušníci SWAT, když vpadnou do baráku obsazeném teroristy: „Máš ho?!“, „Tu čisto!“, „Kuchyň!“, „Hlídám chodbu!“. Zmateně pobíháme v pyžamech a nakukujem pod nábytek. Kočič nikde. „Tykuško, kde si?! Čičiči!!!“, snažím se po dobrém. „Jestli tu mrtvolu zas někde nechá, zabiju ho!“, optimisticky nahlíží do budoucna má drahá polovička. Všude je ticho po pěšině, kočič ani nemukne. A vlastně ani nemůže, když drží v hubě myš o velikosti malého morčete… (Pokračování textu…)

Indívo Organics – tělový olej Jade, rozjasňující exfoliační maska, šlehaný balzám slaměnka

Indívo Organics – tělový olej Jade, rozjasňující exfoliační maska, šlehaný balzám slaměnka

Řekla bych, že čím více kosmetiky mi projde rukama, tím spíše jsem imunní vůči nejrůznějším reklamním kecům, „zaručeným“ výsledkům a přemrštěným cenám… Už to není jako na začátku mého blogového psaní, kdy si přečtu popis na krabce, zatmí se mi před očima a prásknu s peněženkou o stůl. Hodně jsem se toho naučila o kosmetickém složení (ač věta „vím, že nic nevím“ je stále aktuální) a hlavně – spousta marketingových fíglů u mě vzbuzuje ne zájem, ale kolikrát až vztek. O to větší, když se chytne na šikovnou obchodní udičku kdokoli z mých blízkých. Pokud se to povede mně, samozřejmě si taktně nafackuju až doma v soukromí a o přešlapu se nešířím, to dá rozum… :-D

Přesto ale má tahle znalost marketingových strategií jednu obrovskou výhodu. Dokážete o to více ocenit druhou stranu barikády – tedy malé soukromé značky, které nespoléhají na billboard u silnice a otravnou reklamu v televizi co 15 minut. Jde o výrobce, jejichž kosmetiku si nepořídíte díky vyzubené plastikové modelce přes celou obrazovku, která vám přistála ve spamové složce v poště. Ale sáhnete po výrobcích na základě nadšeného doporučení vaší kamarádky nebo známé. A právě takovou zajímavou značkou „na doporučení“ je podle mě Indívo Organics, o které jsem se díky e-mailu milé paní majitelky Petry dozvěděla začátkem tohoto roku. (Pokračování textu…)

Mylo – mátové mýdlo s mákem „Žienka domáca“

Mylo - mátové mýdlo s mákem

Neobvykle vysoké jarní teploty probudily ze zimního spánku nejen vybledlé zombíkaté lidi, kteří vypli telku a rozhodli se vyrazit do ulic. Ale bohužel i miniaturní zviřátka, která mi během mrazivých měsíců vůbec nechyběla!

Chystám se takhle navečer odlíčit obličej z ksichtíku, protože v noci je tma a na spaní make-up nepotřebuju. A kdyby na mě přišel bubák, tak aby mu na první pohled bylo jasné, kdo straší v tomhle rajonu a že musí jít o dům dál. Zrovna z oka stahuju vatovým tamponkem řasenku, když tu si mou pozornost získá neobvyklý pohyb na poličce pod zrcadlem. Malá černá ťupka, kterou spolehlivě identifikuju i navzdory rozmazanému vidění od odličovače. Mravenec! Kde se tu proboha vzal?! A za ním další! A další! Celá famílie! Uáááá!!!

Na nic nečekám a s nedočištěným pandím okem zdrhám pro knížku, kde jsem nedávno četla o domácím repelentu proti nezvaným návštěvníkům všeho druhu! Na otravné příbuzné ale odpuzovač nezabírá, kdyby vás napadla podobná blbost. Tedy se vzmužte a pratetě diplomaticky sdělte, že může v pravidelných návštěvách dělat větší rozestupy, aniž byste steskem umřeli. Třeba pětileté. Ale k té knížce – jde o „Voňavou lékárnu“ od Valerie Ann Worwood, kterou jsem dostala k Valentýnku. A tam jsem právě objevila radu, že mravenci k smrti nenávidí vůni máty peprné. Ha! Esenciální olej z této rostlinky náhodou vlastním a s oblibou využívám na provonění místnosti při nemoci. O tom, že jej ale mravenci nemilují jsem vůbec netušila. Takže jsem prohrábla zásoby prázdných lahviček s rozprašovačem, které skladuju pro strýčka Příhodu. Napustila jsem do jedné z nich trochu vody, nakapala něco mátového oleje a utíkala do koupelny, abych z místnůstky během několika málo vteřin stvořila živoucí reklamu na zelené Orbitky (přesně tak totiž olej voní!). Jo a pro jistotu jsem pár kapičkami neředěného oleje potřela i rohy místnosti a prostor kolem otevřené ventilačky. (Pokračování textu…)

Sante – Šampon gloss family (bio pomeranč a bio kokos)

Sante – Šampon gloss family (bio pomeranč a bio kokos)

Dnes odpoledne jsme byli fotit pár dokumentačních obrázků v Milíčově domě v Praze na Žižkově. Budova byla slavnostně otevřena v roce 1933, kdy se Přemyslu Pitterovi (kazatel, spisovatel, publicista, radikální pacifista, sociální pracovník; doporučuji pročíst odkaz na Wikipedii) podařilo úspěšně sehnat peníze na koupi pozemku a vybudování domu, který měl sloužil pro mimoškolní práci s dětmi. Dnes v Milíčově domě funguje školka. Co mě u dnešní návštěvy nejvíc překvapilo? Asi duch tehdejší doby, který navzdory zubu času a fantasticky zrekonstruovanému interiéru ve stěnách pořád sídlí. A je cítit na každém kroku. Znáte ten pocit, kdy někam přijdete a cítíte se tam strašně dobře a klidně? Jako kdyby to místo bylo úplně vytržené z kontextu okolního ruchu velkoměsta? A ano, prohlašuju cosi podobného i přesto, že to kolem mě díky dětičkám bzučelo jak v úle :-) Navíc mě dostala samotná Pitterova pracovna. Bylo zvláštní stát u psacího stolu člověka, díky kterému budova vůbec existuje. A zaboha jsem se nemohla zbavit dojmu, že se Dr. Pitter jen vzdálil, aby vyřídil pochůzky ve městě a my se mu potajmu vloupali do kanceláře. A že se nejspíš každou chvíli otevřou dveře a on se podiví, co tu proboha děláme. Stalo se vám tohle někdy? Pocit, jako kdyby duch člověka na nějakém místě zůstal a zabydlel se tam nastálo?

A jen tak mezi řečí… Taky mě dnes napadlo, že kdyby takhle pěkně a domácky vypadala školka, kde jsem trávila pár svých dětských let, asi bych při každodenním docházení s hysterickou sirénou nevisela mamce kolem krku a nechala si snáze vysvětlit, že tu nemusím být navždy, ale třeba jen do tří odpoledne :-D (Pokračování textu…)

Weleda – Pupalková revitalizační péče

Weleda - pupalková revitalizační péčeTa chvíle, kdy se ráno s hrnkem kafe postavíte k oknu, odtáhnete žaluzii, zhoupnete se na patách a prohlásíte, že „dneska by to šlo„… Sobota byla tak nádherná! Na nebi ani mráček, slunko svítilo jak uškublé a teploměr málem strhal plusovou část stupnice, která byla poslední měsíce tabu. Zůstat v takový den doma? Nemožné!

I naše kočičí zviřátko z toho bylo na větvi. Se zorničkami přes půl hlavy naháněl po zahradě žlutého motýla. Podle všeho ho ale víc iritovalo pár ptáků, kteří ho u toho mrtví smíchy pozorovali z plotu. Což jim kočič samozřejmě nedaroval. Hned co žluťáska zahnal k sousedům, rozhodl se prohnat perka i darebným opeřencům!

Jen se trochu bojím, co za „dárek“ najdu ráno v botě, poněvadž jeho kočičí veličenstvo se zatím doma neukázalo a trajdá po venku. Je to lovec každým coulem. A zatraceně dobrý. Zmiňovala jsem se, že mám doma krom zahradního nářadí i vlastní pohřební lopatku? A že to místo 2×2 metry vzadu na zahradě s ní souvisí? Využívám jej totiž jako pohřebiště myší, ptáků a drobné, špatně identifikovatelné havěti, ze které kočič přitáhne třeba jen nohu nebo vnitřnosti. A to si představte, že na jaře a v létě chodím kopat jamky obden! Pokaždé v tu chvíli blahořečím nápadu pořídit si kočku a ne třeba tygra. Hloubit 3x do týdne jámu na divočáka nebo jelena by mě fakt neba… :-D (Pokračování textu…)

1 2 3 71