Hristina Cosmetics (Stani Chef’s) – krém na ruce, balzám na rty, sprchový gel a tělové mléko

Hristina Cosmetics (Stani Chef’s) – krém na ruce, balzám na rty, sprchový gel a tělové mlékoAž se mě doktor na stará kolena bude ptát, kdy jsem u sebe začala pozorovat první záchvěvy senility, vzpomenu si s největší pravděpodobností na dnešní den… Proč? To máte tak…

Jelikož skládací sušák na prádlo nám zabírá půl obýváku, jsem pokaždé ráda, když prádlo uschne rychle a nemusíme přes sušící se svršky packovat tři dny. Což se podařilo i teď. Včera navečer jsem prala prostěradla a ručníky. Rozvěsila jsem je na zmiňovaný sušák do obýváku a šla spát. Tenhle typ prádla schne hrozně dlouho, tudíž jsem nepočítala s tím, že v nejbližších dnech proženu pračkou cokoli dalšího. Jenže dneska dopoledne se konalo překvapení! Přijdu k sušáku, máknu na prádlo – a ono bylo úplně suché! Jéééé!

A tak jdu prát další várku. Vyberu z koše všechno žluté a nahážu to do pračky. Otevřu šuplík, že jako dosypu prášek. A ztuhnu. V šuplíku totiž prášek je. A ve vedlejší přihrádce zahlédnu i dávku aviváže. Chvíli tam tak stojím a zírám na obsah kastlíčku. Permoníci v hlavě běhají jak zběsilí a navzájem do sebe naráží. Nikdo z nich mi není schopný situaci vysvětlit. Trvá to asi 15 vteřin. Až pak se přihlásí jeden z nich a pisklavým hláskem nadhodí cosi drzého o počínající demenci a přidá i vysvětlení… A já si uvědomím, že to, co říká, bohužel dává smysl

No nic. Jdu teda vytáhnout z komody před půlhodinou pracně poskládaná prostěradla a ručníky… A znovu je dám do koše na špinavé prádlo… Bylo mi hned divné, že na sušáku věci uschnuly během pár hodin. Já sice včera prostěradla do pračky opravdu dala. I prášek jsem k nim nasypala. Ale už mi nedošlo, že jsem zapomněla zmáčknout tlačítko pro praní. A netrklo mě nic ani v momentě, kdy při vytahování z pračky nebylo prádlo vlhké… Jak říkám. Dnešním dnem to evidentně začalo. A lepší už to nejspíš nebude 😀

Na rozdíl od smradlavého prádla bude ale dnešní recenze ve znamení vůní tak lákavých, až se vám budou sbíhat sliny! Bez nadsázky, milí zlatí. Mám pro vás totiž hned čtyři lahůdky od bulharské značky Hristina Cosmetics. A to konkrétně kousky z kolekce Stani Chef’s: krém na ruce a chodidla s vůní čokoládových sušenek, malinový balzám na rty, sprchový gel s aroma vanilkové zmrzliny a tělové mléko, co voní jak třešňový dortík! A všechno je to tak ohromně věrné, že budete mít chuť kosmetiku ne mazat na sebe – ale sníst ji i s obalem! 😀 (Pokračování textu…)

Weleda – parfém Jardin de Vie – Onagre

Weleda – parfém Jardin de Vie – OnagreZnáte film „Město andělů“? Zpětně vzato snímek vidím jako neuvěřitelně přeslazený doják. Přesto jsem si ho jednu dobu pouštěla snad obden na VHS (taková ta prateta DVDčka) a dokázala jsem s filmem zas a znova zamačkávat slzu, když Nicolas Cage drží umírající Meg Ryan (tehdy ještě ne tak znetvořenou plastikami) v náručí a ona čučí kamsi za něj a blouzní něco o andělech.

Proč jsem si ale na film dneska vzpomněla… Jde o tu scénu s hruškami, kdy se na trhu s ovocem a zeleninou Nicolas Cage ptá Meg na chuť hrušky a jestli by mu ji jako dokázala popsat. Ta se na něj s údivem obrátí a následuje otázka, zdalipak maník neví, jak chutná obyč hruška? A tehdy Mr. Cage pronese větu, která mě napadá zas a znova, kdykoli se mi do rukou dostane parfém, u něhož mám někomu přiblížit vůni. A totiž: „Nevím, jak chutná hruška TOBĚ…

Víte, popisovat vůni není jednoduché. Nebo tedy je, ale ne v případě, že jde o vonnou kompozici parfému. Představit si pomeranč, banán, mátu nebo vanilku je snadné a pokud vám funguje alespoň jedna čichová buňka, na 99,9% se všichni shodneme, jak mají tyhle složky vonět. To zbylé 0,1% má zrovna rýmu. Ale co si představit pod legendou „…kombinuje květinové tóny magnolie s čerstvým závanem kardamonu a teplými tóny santalového dřeva…?“ Protože přesně takto zní popisek k nové vůni od Weledy z řady Eaux Naturelles, jež dostala poetický název „Onagre„, což znamená ve francouzštině jméno kytičky – „pupalka“. Kteroužto má mimochodem Weleda jako komplet řadu a ještě o ní na blogu v příštích týdnech uslyšíte.

Zpět k parfému. Víte, na přírodních vůních mě hrozně baví jedna věc. Nebolí z nich hlava. A to ani v případě, že vám parfém nesedne a třeba se vám ani trošku nelíbí. Můžete se zkoušením vůní bavit klidně celé odpoledne a jednotlivé testy prokládat čicháním k čerstvě umleté kávě, aby se z toho nosík průběžně stíhal vzpamatovat a dokázal od sebe parfémy odlišit. Ale! Nehrozí vám bolehlav. Tedy za předpokladu, že testujete kvalitní záležitosti a ne laciné fujtajbly, které si na cosi přírodního jen hrají. Vzhledem k výše uvedenému a spoustě recenzí tu na blogu je doufám nad slunce jasné, že Weleda patří k těm echt kvalitním značkám. Jinak bych po ní tak často nesahala a neměla ji v žebříčku oblíbenosti na předních příčkách. To dá rozum 🙂 (Pokračování textu…)

Navia – květová voda Cistus Ladaniferus a čistící emulze pro zralou pleť

Navia – květová voda Cistus Ladaniferus a čistící emulze pro zralou pleť

Největší prokletí člověka, který píše o kosmetice? Absence spontánnosti. Představte si, že si objednáte hromadu kosmetiky, kterou při rozbalení ale nemůžete hned vyzkoušet! Musíte se ovládnout a nehrabat do krémů rukama, netrhat obaly, nezasvinit víčka nebo pumpičky… Proč? Přece abyste mohli kosmetiku vyfotit na blog novou a ne napůl vypotřebovanou!

Někdy je to o nervy. Zvlášť, když je venku šeredné počasí a nedá se vyfotit ani zbla a vy jen smutně pozorujete tu velkou krabici, kde na vás pomrkávají kosmetické novinky, se kterými si ani nemůžete hrát! Dokud nezažijete tohle, nevíte, co je sebeovládání… 😀

Včera ale nastala příznivá konstelace hvězd, kdy venku nefučelo, nepršelo, nesněžilo a podařilo se mi být ve správný čas na správném místě – tedy u své krabice a foťáku během těch zhruba dvou hodin odpoledne, kdy je možné venku pořídit kukatelné snímky, aniž by vám mezitím zapadlo slunce a ztratilo se světlo. Óóó ta úleva a těch nových hraček! 🙂 (Pokračování textu…)

Möller’s Omega 3 Double – rybí tuk v kapslích

Möller's Omega 3 DoubleOnehdá mě na jednom ze slevových portálů pobavila nabídka sestavení jídelníčku na míru. Ohromně výhodná cena za dvě stovky prý. Jídelníček vám přijde obratem mailem. No neberte to. Akorát si dejte bacha na tu poznámku malými písmenky dole… Nesmíte být v žádném případě alergik na ořechy, nebo mít intoleranci na lepek, mléko, kvasnice, vejce či cokoli dalšího. Na míru… No jasně…

Pošlete mi dvě kila a já vám pomocí Ctrl+C a Ctrl+V taky dodám veliké moudro o tom, jak máte ráno snídat misku ovesných vloček zalitých mlékem, dopoledne si dát jablko, na oběd salát s kuřetem, odpoledne třeba kousek sýra a mrkev a k večeři rybu a dvě brambory. A namísto druhé večeře se jít ven nadýchat čerstvého vzduchu…

Točí mě tihle „výživoví poradci“ do vrtule. Úplně neskutečně. Kdyby aspoň šlo o člověka studovaného (ne nutně na vysoké škole), který se v oboru doopravdy vyzná, biologii má v malíčku, chemie je jeho koníčkem a z rukávu vám na požádání vysype výživové hodnoty jak kedlubny, tak exotického druhu fazole, která roste jen na jednom místě na světě. Třeba. Ale to ne… Výživové „rychlokvašky“ v lepším případě absolvovaly víkendový kurz, v horším si jen přečetly e-book o dietním poradenství a nazdar. Jsme mistři, jdem radit národu, jak se má správně stravovat… Moje nervy.

Než namítnete, že nemůžu všechny házet do jednoho pytle a že proč by si inzerát o poradenství nemohl dát i člověk znalý oboru… Pak vás zastavím. Já mluvím o konkrétním případě, kdy mi vadí ta formulace jídelníčku „na míru“ a zároveň dodatek, že nemůžete být v čemkoli „jiní“ (na cokoli citliví/alergičtí). Pokud je něco „na míru“, přizpůsobím to danému člověku, ne? A nemůže mi přece vadit, když mi klient sdělí, že v jeho jídelníčku nesmí být třeba arašídy! Pokud jsem odborník a profík, poradím si s jakoukoli kombinací (ne)povolených potravin, kterou mi zákazník dodá. Pokud ne, pak zas takový machr přes výživu asi nebudu a ta hláška „na míru“ je jaksi zavádějící… (Pokračování textu…)

Navia – mangový krém pro suchou a citlivou pokožku + soutěž

Navia - mangový krém pro suchou a citlivou pokožku

Zdroj: navia.sk; zmenšeno

Znáte to přísloví, jak nemáte říkat „hop“, dokud nedoskočíte, kam potřebujete? Tak já to zakřikla a „hópla“. A hrdě se minule pochlubila, kterak byla viróza blesková. Jenže ouha… Jeden den klidu a prásk! Rýma jak blázen a nos je beznadějně mimo provoz. A najednou se  hláška z Pelíšků, že člověk může dýchat i pórama a povrchem těla (když zrovna není pod vodou) nezdá tak úplně nesmyslná. Jsem toho živým (zatím) důkazem… 😀

Nerada bych ale udělala z blogu svou zdravotní kartu, ač připouštím, že mimo poznámek o prodělaných neštovicích je tu víc informací, než o mě můj obvoďák kdy měl. Tedy se raději budeme věnovat něčemu příjemnějšímu, a to nové značce slovenské kosmetiky NAVIA, o kterou jsem v posledních týdnech díky e-shopu krasnaprirodou.cz rozšířila sbírku. Navia je počin sympatické zakladatelky Martiny, kterou studium chemie na vysoké škole přivedlo paradoxně k výrobě nechemických (ve smyslu přírodních, synteticky nevyrobených) kosmetických produktů.

Baví mě filozofie, kterou Navia vyznává a která vyplývá už ze samotného názvu, jež je odvozen z latinského „síla přírody„. A plně se ztotožňuju s názorem Martiny, která se pozastavuje nad tím, že ač se lidé v kosmetice pozvolna vrací zpět k přírodě, přesto jsou tu velké mezery v informovanosti zákazníků. Ti nezřídka dávají před kvalitním složením přednost reklamě (i klamavé!), pěknému obalu, nebo nízké ceně. Na jednu stranu mě to rozčiluje, na druhou stranu lidi ale chápu. Dneska je totiž na trhu TOLIK kosmetiky a tak obrovský výběr, že pokud není zkoumání etiket vyloženě váš koníček, máte to při nákupu setsakra těžké a zorientovat se byť jen v základních pojmech je nadlidský úkol. Ale nebojte. Stačí vědět, kam si zajít pro radu. Nepovažuju se sice na poli kosmetickém za odborníka, nýbrž za velkého nadšence, který se o cosi podobné zajímá – ale když budu vědět, ráda poradím. Třeba zrovna ve formě recenze. (Pokračování textu…)

Dresslily.com – Stylish Star and Rivets Design Tote Bag (kabelka)

Dresslily.com - Stylish Star and Rivets Design Tote BagVypadalo to velice nenápadně. Před dvěma dny mě začalo maličko poškrabkávat v krku. Přes noc se to rozleželo. Během dopoledne znásobilo. A včera už jsem myslela, že mi někdo trubky v krku vystlal šmirglpapírem. A jako bonus mi věnoval důkladnou masáž celého těla baseballovou pálkou. Takhle nějak si mimochodem představuju, že se cítí člověk, který třítýdenní Tour de France vměstná do jednoho odpoledne. No a dneska ráno mi nešlo pro jistotu vstát z postele vůbec a někde mi chybí tři hodiny mezi dvěma budíky. Normální okno. Kóma. Nevím, co se stalo. Vybavuju si jen, že se mi stihlo zdát několik snů, u kterých jsem si po probuzení nebyla vůbec jistá, jestli se staly, nebo ne.

A teď navečer? Jsem relativně fit (krk ještě ladím medem a šalvějovým čajem) a vlastně ani nevím, že by mi kdy něco bylo. Vysvětlení? Asi nějaký zkrat na vedení. Erupce na slunci. Možná mimozemšťani. Anebo s kosmetikou testuju nevědomky i nějakou novou zbraň hromadného ničení na přírodní bázi a v BIO kvalitě. Nebo tak něco. Vůbec mi nejde na mozek, co se vlastně stalo. Divné.

Kdyby byla ale čistě teoreticky v podezření kosmetika, změníme dneska pro jistotu téma na cosi, co se nedá vměstnat do barevného kelímku s potištěnou etiketou 😀 (to byl vtip, kdyby něco…) Ukážu vám, co jsem si vybrala na e-shopu dresslily.com, ze kterého jsem si v září objednávala kabelku, sluneční brýle a nějaké ty blýskavé drobnosti pro radost. Tentokrát jsem sáhla opět po doplňcích a nechala se zlákat menší kabelkou Stylish Star and Rivets Design Tote Bag. Padla mi do oka díky barvě a neotřelému designu, který jsem zatím u nikoho nepotkala. A takové věci já tuze ráda! (Pokračování textu…)

BioAroma – maska na poškozené vlasy s avokádovým olejem

Nikdy jsem nepochybovala o tom, že je náš kočič vysoce inteligentní a vnímavé zviřátko. Když třeba jedeme pryč přes noc, vždycky mu musím vysvětlit kam jedeme, na jak dlouho a kdy může čekat, že se mu „rodiče“ vrátí. On mi pokaždé sedí na klíně, díváme se z oka do oka a evidentně ROZUMÍ, co mu vykládám. Což dokazuje následné uražené odfrknutí, kousnutí do nohy a půldenní trucování, pokud je odjezd delší než týden. To bylo teď nedávno. V den odjezdu kočič zmerčil kufry, napasoval se pod topení a začal syčet, když jsem ho odtamtud chtěla dostat. Pomohlo až další vysvětlení, že mu přijede hlídání a on tu v žádném případě nezůstane sám, ale bude mít někoho, kdo mu zatopí v krbu, nasype do misky a samozřejmě ho i pomazlí, když o to naše kočičí milost bude stát.

Včera v noci mě ale totálně odrovnal a překvapil. Už jsem si zvykla, že když chce během noci otevřít okno a vyběhnout ven, přijde ke mě a klepne mi packou na čelo. To mě v 99% případů zaručeně probudí. Protože kdyby ne, následoval by kousanec do ruky nebo do hlavy. A to nechcete. Že mě ale náš kočiček bude brát nejen jako nočního vrátného, ale že mi bude obětavě strážit i klidné spaní – to by mě nikdy nenapadlo… O co jde?

V posledních dnech se mi zase hlavou prohání noční můry. Nevím proč. Jednou je to snaha o přežití během přírodní katastrofy, další den řvu jako smyslů zbavená v padajícím výtahu. Je to na houby a člověk se budí víc unavený, než když šel spát. Při snu typu „leknu se, škubnu sebou a jsem vzhůru“ se to ještě nějak dá. Pokud mě ale potká noční můra, ze které se zaboha nemůžu probudit, je to sakra děsivé. To se stalo včera. Už nevím, o čem sen byl. Jen vím, že jsem v puse cítila pachuť krve. Dost zřetelně. Nevím proč. Chtěla jsem se probudit a ve snu jsem začala hrozně panikařit a snažila se volat o pomoc. Ale ne a ne procitnout…

Z ničeho nic jsem ale ucítila na ruce šimrání. Vůbec to do snu nepasovalo a bylo to podobné, jako kdyby pro vás někdo sáhnul pod vodu, když se topíte. Noční můra se začala pomalu bortit. Jako když kopnete do zrcadlové stěny. Lechtání na ruce zesilovalo. Probrala jsem se. A zírám do očí kočičkovi. Probudilo mě, jak mi začal olizovat ruku. V první chvíli mě napadlo, že chce pustit ven. Otevřela jsem teda okno. Kočič nic. Ptám se ho, jestli nemá hlad? On nic. Jen packama dvakrát prošlápl peřinu, znova ulehl a přitiskl se ke mě. A ve vteřině už spokojeně pochrupával. Nikdy jsem nic podobného nezažila. Jasně, už se mi stalo, že kocourek vycítil třeba smutek nebo depku, vylezl na klín a začal vrnět a uklidňovat. Ale tohle? Klobouk dolů před těmi našimi zviřátky. Kolikrát si člověk myslí, že je už zná jak své boty a ony ho zas a znova vyvedou z omylu… 🙂

A když už jsme u těch překvapení. Jedno takové milé a hezky vonící mě čekalo i při zkoušení zajímavé masky pro poškozené vlasy od značky BioAroma, která pochází z Kréty. Dostala jsem se k ní přes nabídku testování přímo z e-shopu bioaromakosmetika.cz a jelikož se snažím vždycky vybírat kosmetiku, která je tak nějak aktuální k problémům, které momentálně řeším – neváhala jsem u tohoto kousku dlouho. (Pokračování textu…)

Purity Herbs – ICE LIPS balzám na rty do nepříznivého počasí

Purity Herbs - ICE LIPSTento měsíc tomu bylo pět let, co existuje chroustí blog. Plus mínus nějaký ten den. A dlužno dodat, že za tu dobu mi prošlo rukama tolika kosmetiky, že by z toho vyžila menší dědinka, kde by všichni voněli na kilometr daleko a měli pleť hebkou jak dětskou prcku. Jak víte, nejsem v tomhle troškař. S radostí objevuju novinky a zkouším kdeco, abych s každým dalším poznatkem dokázala hodnotit kosmetiku lépe a pokud možno vám tím mohla i předat užitečnější postřehy a objevy. A něco vám povím. U každého komentáře, který mi vrátí odezvu v podobě poděkování za dobrou radu, vždycky skáču radostí metr vysoko. Možná i daleko. Člověk si připadá děsně důležitě. A chytře. A to fakt potěší. Tedy všem vám moc děkuju 🙂

Co jsem ale původně chtěla říct, tak že se nestává často, abych se k některému kosmetickému výrobku vracela. A to ani v případě, že na něj napíšu oslavnou ódu místo recenze a jsem z něj doopravdy nadšená. Protože by mě to brzdilo v objevování dalších věcí. Mám jen jeden obličej a omezenou plochu kůže, na které můžu všechny ty kosmetické zázraky testovat. Tedy je třeba si dobře vybírat, čemu hodlám věnovat pozornost a co mě zkrátka neoslovilo natolik, abych byla ochotná výrobek zkoušet dennodenně třeba pár měsíců. (Pokračování textu…)

Uriage Bariéderm – Cu-Zn krém, balzám na rty, krém na ruce

Uriage - BARIÉDERMUž jste někdy barvili oblečení v pračce…? Ne? Můj chlap jo. Koupil si v létě kraťasy, které měly parádní střih, materiál i velikost… Jen barva do oranžova nějak neodpovídala jeho požadavkům. Trval totiž na sytě červené. Tedy jsme po cestě domů z obchodu udělali ještě zastávku v drogerii a pořídili pár pytlíků s batikovacím práškem kýženého odstínu. Protože se v tu chvíli zdálo jednodušší obleček nabarvit, než se snažit hledat jiné, podobně dokonalé kraťasy jen kvůli jiné barvě. A navíc – co sakra může být složitého na barvení oblečení?

Jelikož to byly JEHO kraťasy, nechtěla jsem dělat moc chytrou, tedy jsem větu „já bych to raději barvila v hrnci na sporáku“ pronesla jen jednou a víc s ní neprudila. S odstupem času si myslím, že jsem měla možná předvést hysterickou scénu, kdy bych se přivázala ke spotřebiči prádelní šňůrou a ječela jako smyslů zbavená, že jestli do pračky ten barevný sajrajt hodlá nasypat, něco zlého se mu stane. No co. Příště budu prozíravější a zabiju ho rovnou.

Přitom to na začátku nevypadalo nijak nebezpečně ani složitě. Chlap dal podle návodu kraťasy do pračky, přidal 2 sáčky s rudou barvou a zapnul doporučený program. Po skončení projel dle manuálu na sáčku celou pračku naprázdno na 90°C. Teoreticky mělo být vše v pořádku. O několik dní později jsme prali černé oblečení. Pohoda. Další den přišlo na řadu bílé.

Pračka doprala. Jdu vytahat prádlo. Otevřu dvířka. Rychle přemisťuju vyprané svršky do připraveného lavoru, abych je mohla jít rozvěsit ven na sušák. Ručník, triko, kalhotky, ponožky… Tu se zarazím. Něco je špatně. Moc špatně. Tohle přece není možné… Nebo že by…? O-ou… (Pokračování textu…)

Dulcia – Hydratační sérum Kolagen

Dulcia – Hydratační sérum KolagenMísto činu: Praha Letňany. Doba: mezi čtvrtou a pátou odpolední. Nedokážu přesně říct, kde přesně k tomu došlo. Ale kdybyste čistě teoreticky někdo postrádal bacila, je zrovna u mě a žije mylně v domnění, že jsme teď nejvíc nejlepší kamarádi a bude tady nově bydlet.

Jak já tohle na zimě nesnáším. Stačí, aby na vás někdo prsknul třeba v MHD a bum ho. Než dojedete domů, škrábe vás v krku, bolí uško a máte pocit, že vás někdo vzal po hrbě pohrabáčem. Navíc – jestli to nepodchytnete včas, přidá se další den i opuchlý nos, který se během pár hodin změní v průtokáč. Momentálně jsem ve stadiu „jím med velkou lžící“ a doufám, že se varianta „umřu na rýmičku“ nebude vůbec konat!

O svých sklonech k hypochondrii se dneska ale bavit nechci. Raději pokecáme o kosmetice, ne? I přihodilo se, že jsem předevčírem vypotřebovala hydratační kolagenové sérum Dulcia. Tudíž považuju za svou občanskou povinnost se o to s vámi podělit na blogu, než všechny poznatky a dojmy zapomenu a budu lovit z děravé paměti, jak se mi vlastně tenhle kosmetický kousek líbil a jestli dělal, co měl. Sérum jsem dostala od Míši z e-shopu krasnakazdyden.cz na konci září. A od té doby jsem jej používala ráno a večer každý den. Tedy mi vydrželo celých 6 týdnů.

Malá odbočka. Nepopírám, že jsem kosmetický megaloman. Potřebuju všechno zkoušet, miluju novinky a jeden z největších zážitků u každodenního pečování je, když otevírám fungl novou lahvičku. Tedy mi dělá logicky radost, když nějakou jinou dopotřebuju. Protože pak to znamená, že sáhnu po další nové… Koloběh života kosmetického nadšence. Kolagenové sérum ale drží v tomto případě výjimku. Poslední zmáčknutí pumpičky a zjištění, že jsem na dně, mi nejenže neudělalo radost. Mě to přímo naštvalo! Protože tohle byl výrobek, který mi perfektně sednul a umím si představit, že balení nemá pouhých 15 ml, ale klidně půl litru! A stejně bych si s ním poradila! (Pokračování textu…)

1 2 3 67