Purity Herbs – olej pro namožené klouby a svaly

Purity Herbs - Joit Relief Oil

Když jsem si na letošním Biostylu měla možnost pořádně prohlédnout nabízený sortiment Sóley a Purity Herbs, moje kosmetické srdéčko plesalo. Víte dobře, že miluju tyhle značky „s příběhem“ a užívám si fakt, když za kelímkem krému vidím třeba konkrétního člověka a ne jen továrnu a balírnu kdesi v Tramtárii. Ač mě, jakožto kosmetickému maniakovi by mohlo být teoreticky jedno, kdo za mou pleťovou maskou nebo tělovým mazáním stojí, hlavně že to funguje – není tomu tak.

Konkrétně u Purity Herbs mám prostě zafixované, že značka začínala na „zázračném krému“, který pomohl malému klučíkovi od rozsáhlého ekzému. A zakladatelům (André Raes a Ásta Kristín Sýrusdóttir) to přišlo natolik super, že se pustili do výroby další kosmetiky, kterou začali v lékárně na Islandu rovnou prodávat. Vidím tenhle příběh, kdykoli sahám po bílém kalíšku s očním krémem, mažu si odřeniny zmiňovaným Wonder krémem, nebo se rozčiluju nad nově vzniklým pupínkem a sháním se v šuplíku po bylinkovém roll-onku. (Pokračování textu…)

Nobilis Tilia – Mokřadkový olej

Nobilis Tilia - Mokřadkový olej

Marně přemýšlím, kdy mě poprvé napadlo, že bych mohla místo pleťového krému sáhnout po oleji. Nejsem schopná to datovat do puntíku přesně, nicméně jsem si jistá, že s tím měla co dělat Luc. V živých barvách vidím, jak jsem kdysi nevěřícně zírala na její dokonale vyhlazenou pleť a jen tak (nenápadně!) mimo řečí se ptala, jak to do prkvančic dělá?! A ona nadhodila slovní spojení „ricinový olej„. Rici-co? Ještě ten samý den jsme to vzaly kolem obchodu a já si domů odnášela lahvičku riciňáku s pocitem, že mi právě bylo sděleno tajemství, vedle něhož vypadá archiv FBI jak snůška banálních drbů.

Za dobu od objevu ricinového oleje se mi koupelnou prohnalo tolika mastné kosmetiky, bezvodých balzámků, ale i jednodruhových olejíků, že bych to těžko počítala i na prstech osazenstva místní základky. Nejsem megaloman, ani nekřečkuju. Jsem jen zvídavá. Nazývejme věci pravými jmény, že ano… 😀

A můj zájem nenechala na pokoji ani záležitost od značky Nobilis Tilia – mokřadkový olej, který jsem dostala k ozkoušení z Folly.cz. Nikdy v životě jsem podobný název neslyšela a vlastně jsem ani nevěděla, co si pod tím jménem představit. Kytku? Strom? Bažinu? Jožina bydlícího tamtéž? (Pokračování textu…)

100% Pure – Rozjasňující báze pod make-up

100% Pure - rozjasňující báze pod make-upVíte, jak nakrknout kočiče a totálně si to u něj pohnojit? V jeden den mu hoďte pelíšek do pračky a zároveň mu jen tak mezi řečí sdělte, že jeho nejoblíbenější granule došly a vy jste mu pořídili jiné… podobné. A pak si natáhněte kuchyňský budík na 5 minut. Víc života vám stejně nezbývá…

I když… Ten pelíšek ještě není tak hrozný. Kočič si ležení zkrátka vyrobí u mě na klíně. Což mám zároveň jako malou posilovnu. Naše zviřátko váží lehce přes 4 kg a já mám místo židle u PC velký nafukovací balón. Takže asi půl hodiny balancuju s kočičem na nohou, načež dostanu křeč, blbě se pohnu, kočič se naštve a prošije mi drápkama stehno. A improvizovaný pelíšek je na celé dvě minuty mimo provoz. Než se protáhnu, zkontroluju šrámy a znovu zaujmu polohu nehybného křesílka a kočič si na mě opět vyskočí. A takhle tady žijem.

Mnohem horší je ale situace u granulí. Vždycky jsem si myslela, že jsem ten nejvybíravější tvor v jídle, který kdy po téhle planetě chodil. Náš kočič mě bleskurychle vyvedl z omylu. Odmítá totiž jíst jakékoli jiné granule, než ty v tyrkysovém lesklém obalu od Purina ONE. A pozor – musí být hovězí. Na všechno ostatní nám kašle. Proč mu nepořídíme nějaké prémiové granulky s mega obsahem masa a spoustou vitaminů? Důvod si přečtěte v předcházející větě. Kočič je prostě žrát nebude, ani kdybychom před ním klečeli a prosili ho. Pokud najde v misce cokoli jiného, než jím oblíbeného papu, nasere se, začne vrčet a startovat nám po nohách a zakusovat se do lýtek! Že je to malá rozmazlená svině? No… Možná trošku… Ale taky je to náš pupíšek maluškatý… A co bychom pro něj neudělali, že jo. Viz dnešní nákupy ve městě. Domákli jsme se, že oblíbené granulky páně kočičovy mají v Kauflandu v mega akci (ze 129 Kč sleva na 69 Kč!). I vypravili jsme se pro „levnějšííí jíííídlo“ a jali se pátrat v regálech po konkrétním pytlíku krmení. Jenže! Na skladu už zůstaly jen kuřecí varianty… (Pokračování textu…)

Je dnešní generace dětí horší, než jsme byli my?

ArchivDneska zcela nekosmeticky, poznámkově a trochu zmateně myšlenkově. Ale nějak jsem si potřebovala tyhle postřehy napsat. Recenze bude zítra 🙂

I byla jsem pověřena důležitým úkolem. A totiž sehnat v archivu podklady pro diplomku o jedné tuze zajímavé české osobnosti – Přemyslu Pitterovi. Je zvláštní, že o této osobě jsem nikdy předtím neslyšela a kdybych se nezačala archivem probírat, tak by kolem mě jeho jméno ani nešlo. Je to člověk, který má na svědomí záchranu několika set dětí (hlavně židovských, českých, německých), které po válce „posbíral“ po českých končinách, aby jim následně dal v útulcích pro mládež druhou šanci na start do života. V tom koncentračním táboře to nebylo moc ideální, víme? A zdravotní stav dětí, které se odtamtud vracely, byl logicky žalostný…

Na dlouhé rozebírání Pitterova životopisu se necítím, jelikož za to jedno dopoledne, kdy jsem seděla nad články, toho zase moc nevím. Mám jen hrubou představu, kterou si doufám ucelím, až si výslednou diplomku pak přečtu. Musím ale říct, že bylo děsně zajímavé se probírat jeho osobními zápisky z meziválečné a válečné doby. Šlo o poznámky právě z oněch útulků pro mládež, kde byl popsán běžný život dětí. Co dělaly přes den, co se naučily, co bylo k obědu, kdo se jak choval… „Domovským deníkem“ bych to nazvala. Navíc vše zaznamenané úhledným psacím písmem, které za pár let dnešní děti prostě nevyluští – ať žije „Comenia Script“… Bavilo mě obracet stránky s vědomím, že některé zápisky jsou starší, než moje babička! (Pokračování textu…)

Bioderma – Atoderm – krém na ruce, sprchový olej

Bioderma Atoderm

Jak mě se dneska do té zimy nechtělo! Jen co jsem ráno rozlepila oči a jukla na teploměr, měla jsem chuť si přetáhnout deku přes hlavu a chrupkat minimálně do doby, než počasí usoudí, že těch blbostí stačilo a vrátí teploty zpátky ke dvacítce! Jeden a půl stupně?! Jste tam nahoře všichni normální?!

Došlo mi, že tady přestává veškerá sranda a je třeba ten Sibiř venku brát vážně. A tak jsem vyházela obrovskou skříň v ložnici a z jejích útrob vytáhla už uskladněnou zimní bundu. A boty. A rukavice! Nebyl čas hrát si na hrdiny… Pražské ulice nejsou v tyhle dny přívětivé místo ani omylem.

Tak mě napadá… Docela si umím představit, že bych někdy po Vánocích zalehla do peřin (nikdo nechce přijít o dárečky, že jo) a vylezla až na jaře. Ale opravdickém JAŘE! Ne tom, co je momentálně za oknem. Vůbec bych s něčím podobným neměla problém. Ztracené měsíce? Pffff… Sněhové plískanice, mlhavo, lezavo a nutnost běhat pořád pro dřevo do krbu… Ne, to by mi fakt nechybělo!

Jedno pozitivum jsem ale na tomhle mrazivém dubnovém intermezzu našla. Můžu vám říct pár slov o balíčcích z Biodermy, které mi jako dárek přišly už začátkem roku a já se k nim zatím jaksi nedostala. Oba výrobky jsou z řady Atoderm, která je prý vhodná pro velmi suchou až atopickou pokožku. (Pokračování textu…)

Sóley Organics – pleťová maska se sopečným jílem „steinEY“

Sóley Organics – pleťová maska se sopečným jílem „steinEY“

Jestli si myslíte, že vám dám s pleťovými maskami na nějakou chvíli pokoj – tak na to zapomeňte 🙂 Dneska se opět přesuneme na Island a podíváme se, čím je sopka Eyjafjallajökull zvláštní, mimo to, že čas od času připravuje perné chvilky pilotům a leteckým společnostem. Věděli jste, že o víkendu to bylo přesně pět let, kdy se sopka rozhodla, že prsknout popel do atmosféry bude bomba nápad a děsná sranda? Vsadím se, že těm lidem, kteří zbytečně čekali na letištích po celé Evropě, to už tak vtipné nepřišlo… 🙂

Ale budiž, nás dneska nebudou zajímat problémy leteckých dopravců, jako spíše kosmetická stránka věci.

Pamatujete na značku Sóley Organics, o níž jsem tu psala v souvislosti s pleťovým mlékem a exfoliačním krémem? Tak dnes vám ukážu jednu čistící záležitost, která funguje na černé ťupky a posílení a vyživení pokožky. Jde o pleťovou masku se sopečným jílem – steinEY. (Pokračování textu…)

Acorelle – bio epilační proužky na tělo

Acorelle – bio epilační proužky na těloTéma (d)epilace ve mě evokuje jednu epizodu South Parku… Konkrétně tu s názvem „Scott Tenorman musí zemřít“.

Eric Cartman si to přivalí na tříkolce na zastávku busu, kde čekají Kyle, Stan a Kenny. A začne se jim posmívat, že jako první z party dospěl v chlapa. V 10ti letech. Ostatní nechápou, samozřejmě. Z Cartmana vypadne, že je to proto, že má jako první z nich chlupy! Načež z něj ti tři začnou páčit, co to jako kecá za kraviny. Cartman hmátne do kapsy a vítězoslavně vytáhne trs chlupů. Ostatní na něj čučí jako zjara a ptají se, co to sakra má být. „Moje chlupy!„, na to Eric, „mám je od Scotta Tenormana! Nechal mi je za 10 dolarů. Chachacha, mám z vás nejdřív chlupy, chachacha!“

Trvá asi půl minuty, než mu ostatní vysvětlí, že je drobet mimo. „Cartmane, ty se nekupujou, ty ti musí narůst!“, vysvětluje Kyle, „Až budeš velkej, tak ti narostou samy a budou ti tam držet, ty *?*$#*!“ … Název epizody je nasnadě… 😀

Jen o Cartmanovi to ale dneska nebude. Chci vám popsat mé dojmy z jedné kosmetické záležitosti, kterou jsou epilační proužky na tělo od značky Acorelle.

Co se epilačních a depilačních metod týče, mám jich pár vyzkoušených. Počínaje voskovými pásky, přes depilační krém, cukrovou pastu, až po holítkovou klasiku a pinzetu. Ale natrvalo se u mě usídlily jen poslední dvě varianty. Čas od času sice ze zvědavosti ozkouším něco jiného, ale… Že bych pravidleně nakupovala zásoby cukrové pasty (ač ta nebyla špatná), nebo vosku… Nějak mě ty ostatní způsoby ostraňování chlupů neuchvátily natolik, abych jim věnovala pozornost pravidelně. A zmiňované epilační pásky Acorelle? Inu, čtěte dál… (Pokračování textu…)

Neobio – make-up, BB krém, pudr, oční stíny, tužka na oči

Neobio - dekorativní kosmetika

Vždycky ze dne na den zjistím, že se přes noc událo něco divného a mě najednou prokvetla pěšinka šedivými vlasy. Nevím, jestli mi kolem hlavy čaruje kočič s odbarvovačem, nebo se ty tři křížky na krku nějak projevovat musí… Ale tvářím se pokaždé stejně rozmrzele. Jaktože to sakra bylo ještě včera v pohodě a šediny vykoukly až dnes ráno…?! A poněvadž jsem při takovém zjištění protivnější než malé děcko, rozhodla jsem se řešit problém operativně a sehnat si okamžitě krabku henny. Že jsem marnivá? Ano. A ne málo. A vůbec se za to nestydím 🙂

Mimochodem milí zlatí, nikdy bych nevěřila, jak hrozný PROBLÉM je sehnat jakoukoli jinou hennu tady v okolí, než Khadí! A to ani nemluvím o dost tristním výběru přírodní kosmetiky v kamenných obchůdcích vůbec! Byla jsem v Dobřichovicích. Řevnicích. Zbraslavi. Radotíně. Kde mi jen Google ukázal nejbližší prodejny s bio kosmetikou. Výsledek? Leda tak velké prd! Výběr často končil u Saloos a pár kousků Nobilisky. A zmiňované Khadí, kterou jsem ale nechtěla. A tak jsem stejně skončila v Kotvě v centru, odkud jsem si vítězoslavně odnesla balení HennéColor. Akorát se obávám, že co do nafty, tak jsem tu krabičku asi i trumfla… (Pokračování textu…)

Soaphoria – tělový peeling Babiččina zahrada

Soaphoria - Babiččina zahradaUž jsem vám někdy říkala, s jakou přesností můžu předpovídat počasí? Třeba taková výraznější bouřka po dlouhé době mě bez pardonu vyřadí z provozu. Den předtím, než oblohu protne první blesk, s barákem zatřepe hrom a z nebe se spustí liány vody, mám chuť mlátit hlavou do zdi. Je to ten typ bolesti, kdy jste skálopevně přesvědčeni, že vám kolem hlavy někdo utahuje železnou obruč. A vzadu do temene podle všeho buší dvacet permoníků a vy ty parchanty ani nemůžete odehnat, protože každý prudší pohyb tepání uvnitř hlavy znásobí asi dvacetkrát a vám u toho výlezají oči z důlků. Fakt bomba.

Asi i díky těmhle výkyvům počasí letošní duben tak strašně „miluju“. Nepamatuju se, že bych kdy meteorologii prožívala tak výrazně, jako v posledních měsících, možná letech. Stárnu, no.

Došlo to tak daleko, že když se ke mě z televizní obrazovky donese ono rozjásané rosničkovské „užijeme si opravdové aprílové počasí se vším všudy“, polohlasem zprávy komentuju, jestli to ta žabí kráva myslí vážně… Ano, já vím, že paní hlasatelka za to nemůže ani v nejmenším a jen reprodukuje písmenka ze čtecího zařízení. Taky to z mé strany není osobní. Ale hoďte kamenem, kdo podobným stylem neglosujete zprávy, film, nebo politickou debatu. (Pokračování textu…)

Uriage – peelingový čistící gel

Uriage - čistící peelingový gelMožná jsem to už někde zmiňovala, možná ne. Se značkou Uriage jsem se poprvé setkala u mamky v koupelně. Pořídila si tehdy celou sadu krémů včetně jedné velké láhve termální vody. Krémy mě ani tak nezaujaly (víte, že já jsem v téhle oblasti spíš na přírodní záležitosti), zato termální vodu jsem pasovala na miláčka vlastních kosmetických zásob a používám ji dennodenně (to slovo vypadá fakt divně).

Pod krém, na krém, během dne, večer, na vlasy… Je božííí! Nejčastěji po ní ale sahám před „olejováním“. Ať už těla, nebo obličeje. Jsem si jistá, že tato informace už na blogu proběhla několikrát, ale pro jistotu – pokud nechcete být mastní, VŽDYCKY používejte jakýkoli olej na vlhkou kůži. Ať už právě po koupeli, nebo zvlhčenou termální či květinovou vodou.

Dnešní recenze ale nebude o termálce, ač s ní velmi úzce souvisí. Chci vám sdělit pár postřehů o Uriage peelingovém čistícím gelu, který jsem poprvé taktéž vyzkoušela u maměnky (sorry, mami – uhlédla jsem novou lahvičku a nedalo mi to 😀

Jelikož první pokus se mi zdál vcelku nadějný, vybrala jsem si peelingový gel i na blogové testování přímo od Uriage. Přišly mi dvě menší cestovní balení o obsahu 50 ml. Klasika – plastová tuba, klapací víčko. Co chcete řešit. Vůně už je zajímavější. Nazvala bych ji přímo vzpomínkovou! Peeling mi voní jak babiččin sprchový gel. Možná květinové mýdlo. Přesněji – to malinkaté mydlíčko v hebkém světlerůžovém papíře, které babička šikovně umísťuje mezi povlečení a svetry ve skříni. Plus vedle něho určitě leží nějaké větrové cukrátko. Beskydka? Jako mě to přijde hrozně příjemné a roztomilé! (Pokračování textu…)

1 2 3 59