Odkládáte úkoly? Nejste líná veš, ale perfekcionista!

Snadná cesta z prokrastinace - Neil FiorePokud vám slovo „prokrastinace“ dosud nic neříkalo, pak vězte, že s tímhle problémem s divným jménem se možná potýkáte taky, ale vůbec o něm nemusíte vědět!

Prokrastinace je totiž děsně chytrý výraz pro „odkládání práce a povinností“. Zjednodušeně řečeno. A než se zeptáte – ano, do prokrastinace patří i rabování špajzu a hledání brambůrek, místo abyste se konečně vrhli na chystání podkladů pro diplomku. A stejně tak komentování kdejaké blbosti na Facebooku, nebo čučení na Youtube videa, namísto posekání půlmetrového trávníku před barákem. Nebo se vám nechce absolvovat telefonát s otravnou šéfkou, a proto už po dvacáté přerovnáváte hromádku faktur v tom žlutém šanonu, který jste předevčírem znechuceně kopli pod stůl, abyste tu obludu neměli na očích. Šanon, ne šéfku. Samozřejmě.

Jo a do prokrastinace patří i neustálé kontrolování e-mailové schránky co 2 minuty a nekonečné třídění došlých zpráv. Tim Ferriss se ve své knížce „Čtyřhodinový pracovní týden“ o téhle činnosti poměrně vtipně vyjádřil jako o „duševní onanii„, která postrádá jakýkoli smysl. A co víc – má i brutální vliv na vaši pracovní výkonnost a schopnost soustředit se na úkoly, které jsou opravdu důležité. (Celý příspěvek…)

Pomerančový krém Ziaja – vzpomínky na Poreč z polského Gdaňska

Ziaja - pomerančZiaja boom mě minul. A to prosím totálně. Zatímco internetem proběhla vlna recenzí, dělala jsem mrtvého chrousta a vyčkávala na příhodnější chvíli, kdy dám svou kožku všanc a omrknu účinky na vlastní oko. A ta chvíle právě nastala.

Čo ši žač, Ziaja?

Ziaja [čteno "žaja"] je rodinná firma z Polska, kterou v roce 1989 založili v Gdaňsku dva vystudovaní farmaceuti – Zenon a Alexandra Ziaja. Měli takovou hezkou ideu, že spojení tradičních bylinných složek, vitaminů a moderní technologie by mohlo dělat nejen dobrotu, ale ve výsledku i docela fajný kšeft.

Jako motto společnosti si vytyčili něco ve smyslu „inovativní, vysoce kvalitní a moderní výrobky za přijatelnou cenu„. A pro jistotu si pořídili i vlastní výzkumnou, mikrobiologickou, fyzicko-chemickou a výrobní laborku s oddělením kontroly kvality. A na zviřátkách samozřejmě taky netestují. Což je všechno strašně hezké. Ale! Jak tedy tahle hyper super moderní kosmetika funguje v praxi…? Všechno se dozvíte… (Celý příspěvek…)

Černošice – vyhlídka nad Hladkou skálou

BebeJe mi jasné, že rukavice hozená Sněžkou asi hned tak překonaná nebude. Protože jak člověk jednou zdolá nejvyšší vrchol ČR, další level už nemůže být nic menšího, než K2 nebo rovnou Mount-Everest. O tom žádná.

Ale trénovat je třeba postupně. Sem plíce nevyhrála v loterii a nožičky si musím taky šetřit, protože je budu ještě chvíli potřebovat, pokud neplánuju natáhnout brka ve třiceti. Což zní samo o sobě logicky. Bohužel jen do chvíle, než se s podobnou teorií vytasíte v praxi při odůvodňování, proč jako nemůžete agresivní duchnu hudrající vám nad hlavou pustit sednout v tramvaji. A jestli si myslíte, že zaberou argumenty typu „ale vždyť je půlka ostatních sedadel volná„, pak jste doteď neměli tu čest čelit nasranému člověku, který má utkvělou představu, že zrovna váš flek uprostřed tramvaje je jeho. „Vzpomínky na školní léta v Brně“ – tak podobné výjevy nálepkuju v zapadlých koutech paměti. Máte někdo stejné „radostné“ zkušenosti z cestování MHD…? :-)

Než to ale zakecám úplně… Chtěla jsem se s vámi podělit o pár obrázků z pátečního výletu, který měl být původně malou zdravotní procházkou do lesíka za Černošicema. Žádná makačka. Jen takové lážo plážo, co noha nohu mine… A občas třeba najdem i nějakou houbu, která nebude vypadat echt jedovatě, vezmem ji s sebou a proženem kastrolem. Nebo aspoň tak jsem plán pochopila já… (Celý příspěvek…)

11 kosmetických tipů pro citlivou a poškozenou pleť

Propolisové mýdlo - Natura SibericaVyloženě alergickou reakci na kosmetiku jsem zažila jednou jedinkrát. Osypala jsem se po krému proti celulitidě od Avonu a vypadala, jak kdybych hodila šipku do kopřiv. Jako uznávám – krém podle všeho fungoval. Celulitida se totiž pod puchýřkama, které se další den slily v jeden velký otok, dočista ztratila. Ale tohle asi záměr výrobce nebyl…

Nebo letos u moře. Trochu jsem nevychytala kombinaci tílka, poledního sluníčka a procházky kolem vody. Naštěstí jsme venku nebyli tak dlouho, aby sluneční paprsky stihly napáchat nějakou větší škodu a mě stačilo lehce sežehnutou kůži večer zavlažit aloe gelem a promazat kokosákem. A ráno bylo všechno zase v pohodě.

A když začal chlap brblat, že ho jaksi kouše hlava a objevily se mu ve vlasech dokonce takové pidiaturní lupy? Dočasně přestal používat gel a lak na vlasy a vyměnil klasický šampon za jeden extra jemný pro miminka od Alverde. A uvařili jsme hektolitr heřmánku na opláchnutí hlavy. A zatím to vypadá, že problém s kousáním je vyřešen :-) (Celý příspěvek…)

Avokádový olej od francouzské Melvity – král pořád žije!

Když jsme letos byli nabrat síly v Chorvatsku a trochu se pokoupat v moři, ještě jsem netušila, jak milé kosmetické shledání na mě v drogerii v Poreči čeká! Pamatujete, jak jsem tu před dvěma lety pěla ódy na temně brčálový BIO avokádový olej od Melvity? Narazili jsme na něj tehdy s Elis ve francouzském Avignonu a jelikož jsem s avokádem v tomhle skupenství zatím neměla tu čest, okamžitě jsem se pasovala do role pokusného králíka a dala svůj vrapatý a vysušený ksichtík všanc světlým zítřkům s příchutí plodů hruškovce přelahodného :-)

Byla jsem z účinků nadšená! Vyhlazení dehydrovaných vrásek v obličeji! Mizíkování známek únavy po poloprobdělé noci! Pleť vláčná, jako kdybych si z rodného listu odečetla minimálně 15 let! Eeeeeej…

Melvita (Celý příspěvek…)

6 zajímavých knížek, které zrovna čtu

Pozdní nedělní odpoledne. Venku je hnusně, že by kočičku nevyhnal. Ačkoli kolem oběda to ještě vypadalo na fajn slunečný den, teď se co chvilka za oknem setmí, mraky se zatáhnou a rozprší se. Ruce i nohy mě mrznou. A to jsem na sebe navlekla mikinu, tlusté ponožky a zakutala se v oblíbeném křesle do měkoučké oranžové deky. A zároveň si hřeju tlapky o svůj mega hrnek s čajem. Plus jako bonus čas od času rozproudím lenivé mozkové buňky dávkou kofeinu z Kolumbie.

Děcka, na rovinu. Umíte si v podobném počasí představit lepší program, než se zakutat pěkně doma v posteli nebo se vyvalit na gauč, vzít do ruky pěknou knížku a mezi usrkáváním horkého čaje pustit okolí z hlavy…? Já tedy ne :-) A jelikož neumím mít rozečtenou vždycky jen jednu knížku a střídám jich klidně i 10 podle nálady, mám pro vás pár knižních tipů, které mi momentálně prochází rukama.

Knihovnička (Celý příspěvek…)

Ceano Cosmetics – Grepové tělové máslo a Čokoládová maska

Ceano CosmeticsMám takovou ideu, že cokoli na sebe patlám, mělo by být zároveň co nejvíc přírodní, BIO nebo ideálně jedlé. Víte jak. Kůže, největší to orgán těla o ploše 1,6 – 1,8 m² (neměřila jsem, píšou to na Wiki) do sebe ochotně vstřebává všechno, co jí nabídnete v podobě krémů, masek, olejů, různých patlátek… Jasná věc, že ne v takové koncentraci, jako kdybyste si vzali lžičku a pleťový krém zblajznuli večer u televize. Pokud by do sebe totiž kůže vpíjela všechno se stejným účinkem, jako po požití, doktoři by možná neříkali „spolkněte tabletku třikrát denně“, ale „potírejte si Brufenem spánek, dokud se růžový prášek nevstřebá a migréna nepřejde“. Což je tak trochu hovadina.

Na tohle téma se mi ale nechce pouštět do nějaké sáhodlouhé debaty, poněvadž nejsem odborník a než abych dodatečně absolvovala vysokou chemickou, vsázím spíš na jednoduchou logiku, co se kosmetiky týče: příroda je příroda. A když to jde, nevidím důvod ji zaměňovat za umělé látky, které kůži nedodávají nic extra. Přijde mi to podobné, jako kdybych dostala hlad a namísto zahryznutí se do jablka šla požužlat igelitový obal od sušenky. Nebo tak něco. (Celý příspěvek…)

15 drobných věcí pro hezčí den

Knížky a kočičkaVíte, jak to je, když si něco naplánujete a neprozřetelně své úmysly pronesete moc nahlas? Svět se v tu ránu obrátí hore kocom, události se dají do pohybu a vy se nestačíte divit, jak se to stalo, že jste si původně plánovali VELMI poklidné odpoledne s nohama nahoře a kafíčkem v ruce… A nakonec jste skončili u štípačky na dřevo, s rukama až na zem, jazykem na vestě a óbr hromadou dřeva, se kterou je potřeba se vypořádat, než vám chňápne první metr sněhu za dveře.

Jako jo. V zimě je pak ohromně fajn, když se stačí jen natáhnout k proutěnému koši, vzít polenko, švihnout ho do krbu a při mžurkání do ohně si v klidu srkat svařák

Ale než se dopracujete do stádia „na dvorku je dřeva jak nadrbaného“, zas taková romantika to není. Jste zpocení jako prase. Zorné pole se vám zcvrkne asi na půl metru. Střídavě uskakujete před letícími kusy nařezané kulatiny, kterou chlap porcuje vedle vás a špalíky dřeva, co se vám každou chvilku rozletí pod rukama díky štípačce. Mezitím nakládáte do koleček, odvážíte, skládáte, nakládáte další kousky k porcování…

A o pár metráků dřeva později už víte i o svalech, které jste nikdy v životě nepoužívali. Přisámbohu, že kdyby mi dneska někdo na ulici vnutil letáček o nově otevřeném fitcentru, tak ho před ním demonstrativně roztrhám na kousíčky a zašlapu do asfaltu… Leták i dotyčného. Neumím si představit, že bych za svůj ohnutý a bolavý hřbet měla ještě platit…! (Celý příspěvek…)

Zubní pasty Himalaya Herbals a kočičí stádia darebnosti

KočičSoužití s kocůrem má několik vývojových stadií, přičemž délka trvání jednotlivých období se nedá určit jen tak od stolu. Musíte si je zažít s konkrétním jedincem. A na konci si pak uvědomit, že jste úplně v prdeli a nějak jste si nevšimli, kdy se přihodil ten drobný detail, že si vás kočič vlastně omotal kolem packy a vy skáčete, jak on vrní. A nedělejte si iluze o tom, že ta vaše příšerka je jiná… :-)

Začne to nenápadně. Často od kotěte. Jen si vzpomeňte. Veliké modré očka. Měkoučké tlapičky bez ostrých drápků, s růžovými sametovými polštářky, které vás legračně ťapkají po nose. Sametové bříško pokryté heboučkým chmýřím, které se dokáže po jídle dvakrát zvětšit. Malučké poskládané uška. Nemotorné pohyby, když se prcek snaží ťapkat rovně směrem k vám. Nebo ta chvilka, kdy si kočiček usmyslí, že vám urafne prst pidiaturníma jehličkama, co má zatím místo zubíků.
Logická reakce? Ťuťuňuňu. Snesete zviřátkovi klidně modré z nebe! Imrvére ho chováte a mazlíte se s ním. A taky už po pár dnech trpíte stihomamem, kdy při jakémkoli zvuku podobném kočičímu mňouknutí startujete ze židle a jdete kontrolovat kulíška, jestli náhodou něco nechce… (Celý příspěvek…)

Kosmetika Minus 417 – Mrtvé moře doma v koupelně… :-)

Minus 417 - aromatický tělový peeling s vůní oceánuFilm právě skončil, hodiny odbily půlnoc. Nejvyšší čas jít spát. Kočič na křesílku postřehne neobvyklé ticho a docvakne mu, že se přiblížila doba, kdy bude neustálým „čičiči“ a škrabkáním na bříšku motivován k pobytu venku. A to se mu nelíbí. Samozřejmě. S chlapem se proto často dohadujem, kdo ho vyhodí dneska. Jelikož „vyhazovač“ je automaticky „ten špatný“ a kočič si všechno pamatuje a pak se šeredně mstí třeba omotáním kolem nohy dotyčného a zahryznutím se do lýtka. Což je věc tak pravidelná, že jsem doma začala chodit jen v riflích, jejichž látka se blbě prokusuje…

Jakmile je vyřešena kočičí tematika, pozhasínáme barák a hurá do koupelny. Sundat obličej z ksichtíku, očehlat zoubky, udělat pár akrobatických figur ve sprše, když se snažíte umýt si ten malý kousek mezi lopatkama na zádech… Víte jak. Všechny ty důležité věci, které je dobré dělat nejen o Vánocích.

Zrovna tedy s výrazem maximálního soustředění pucuju zubíky nití… Když tu mě najednou v odrazu zrcadla upoutá scéna, odehrávající se mi za zády… (Celý příspěvek…)

1 2 3 40