Dulcia – Lehký hydratační krém

Dulcia - Lehký hydratační krémDvě zásadní věci v péči o pleť jsem u sebe letos pochopila. Že si nutně potřebuju zvyknout na zařazení opalovacího krému při ranní rutině u zrcadla, protože jak řekl Bohuš: „… nevíš, jaké je slunko sviňa? Víš, jaké sú tam díry?! Nečteš a nevíš!“. Tedy tak. A že „hydratace“ je kouzelné kosmetické slovíčko a základ všeho a podceňovat ji je začátek konce.

Ohledně SPF to jde jednoduše. Objevila jsem totiž opalovací olej od Uriage (SPF50+), který se fantasticky vstřebává, supr voní a HLAVNĚ – nedělá ze mě angoráka jako jiné opalováky, které se mi dostanou do blízkosti očí. Používám ho denně jako druhý krok NA krém nebo balzám a spokojenost největší. Samozřejmě tohle není dogma, které nutně musíte zařadit do denní péče taktéž. Na mě zkrátka jen zapůsobila ta Bohušova hláška a vzala jsem si ji k srdci 😀 jo a taky za to můžou knížky o Francouzkách, co mám děsně v oblibě. A tam je to pořád „SPF sem, SPF tam, hodně ovoce a zeleniny, voda voda voda…“. Možná to zní jako reklamní kecy, ale podle mě na tom fakt něco bude.

A k té hydrataci. Dělím to na vnitřní a vnější. U té první – sama na sobě mám odpozorováno, že kdybych se měla řídit svým pocitem žízně (který jsem za ty roky dokázala záhadně potlačit na minimum), pak večer padnu do postele s takovou migrénou, že ani pokřupání plata Ibalginů a obložení hlavy ledem by mě nezachránilo. Tedy s sebou nosím půllitrovku vody (ač umně schovanou v kabelce, nebudu trapasit s flaškou v ruce :-), zvlášť když vím, že třeba na výletě není jistota, že potkáme obchod, kavárnu nebo restauraci. Takový sichr pro strýčka příhodu. A kdykoli si vzpomenu, tak si loknu. Zase na druhou stranu – nejsem blázen, který by se proléval od rána do večera a konečná bilance by se zastavila třeba na pěti litrech. Držím se při běžném provozu okolo těch 1,5-2l. A vyhovuje mi to tak. (Pokračování textu…)

Jo Nesbø – Levhart

Jo Nesbø - LevhartOdjet k moři bez knížky? Nevím jak vy, ale já můžu být klidně v tom největším ráji na světě, a stejně se mi některý den přihodí, že si potřebuju na pár hodin zalézt s knížkou, nevidět, neslyšet, nevnímat. Relaxovat. Přišla jsem totiž na to, že pro mě poslední dobou neexistuje lepší způsob odreagování, než se zahryznout do některého z příběhů, který jsem si přinesla z knihovny. A abych zůstala věrná tématu, které jsem nadhodila na blogu koncem jara – nedalo se jinak, než přihodit do zavazadla Harryho Holea. Muhehe.

Protože severské krimi, to je v poslední době moje. A paradoxně čím víc brutálnější, tím víc si mozek odpočine. Že jsem tak trochu magor? Jo. Ale pekelně si to užívám 😀

Teď naposled mi ruka do police vystřelila pro knížku Levhart, kterou má na svědomí můj oblíbenec Jo Nesbø. Jen tak mimo řeč – vůbec mi netrhá žíly, že čtu celou Harryho sérii na přeskáčku. Jednou je některá postava mrtvá, v další knížce obživne, pak zase natáhne brka… Hele, vůbec mě to netrápí. Jsem schopná s takovými detaily žít a nemám s tím nejmenší problém. Ostatně – zmiňovala jsem se někdy o své úžasné schopnosti podívat se na film a další týden vůbec netušit, o co v něm šlo a jak vlastně dopadl? Ne? Super vlastnost. Ušetří vám to spoustu času při vybírání filmů, jakožto kulise k večernímu křupání popcornu. Jednoduše si vyjedete žebříček těch nej třeba na csfd.cz a frčíte je pořád dokola 😀 Nevěřili byste, jaká je úleva si oblíbit nějaký seriál a moct se na něj dívat do zblbnutí, protože zkrátka zapomínáte jednotlivé epizody.

Zase odbočuju úplně jinam, než jsem původně chtěla. Zpátky ke knížce. Ve zkratce jde v příběhu asi o tohle: „8. díl krimi série o detektivu Harrym Holeovi. Norským hlavním městem otřásl nález dvou ženských těl i způsob jejich smrti. Obě totiž utonuly ve vlastní krvi. Oddělení vražd čelí záhadě – bodné rány ve tvářích obětí jsou četné, pravidelné, a navíc byly vedeny zevnitř úst. Jaká vražedná zbraň je mohla způsobit? Mladá kriminalistka Kaja Solnessová je vyslána do Hongkongu, aby odsud přivedla zpátky do Osla jediného člověka, který může takový případ vyřešit. Jenže Harry Hole se v milionovém městě skrývá nejen před věřiteli, ale zvláště před vzpomínkami a přízraky z minulých případů a nemá sebemenší zájem se do vlasti vrátit. Kaja se musí uchýlit k citovému vydírání. Vyšetřování pak Harryho zavádí nejen na zasněžené opuštěné pláně v norských horách, nýbrž i do horké Afriky na úpatí sopky. A jde v něm o život. Vrah je silný, chytrý a bezskrupulózní a v souboji s ním bude muset Harry obětovat víc, než čekal.“ /zdroj: jonesbo.cz/
(Pokračování textu…)

Mylo – deodorant „Čistá pazuška“

Mylo - Čistá pazuška

Autorka fotografie: Alie Lengyelová, zmenšeno; Zdroj: mylo.sk

Když jsem si před měsícem domlouvala termín na vytrhnutí osmičky zubu, vůbec mě tehdy nenapadlo, že to tak bleskově uběhne! A prásk ho. Třítýdenní dovolenka a pár dní v háji a najednou byl čas vrátit se do reality a naklusat se statečným výrazem do ordinace…

Popravdě – hrdina jsem včera nebyla ani trošku. Klepala jsem se jak ratlík a sváděla to před chlapem na chladné počasí. Byla jsem celá vykulená a ani jsem po cestě nedržkovala a nekecala mé drahé polovičce do řízení. Což ho šokovalo možná víc, než fakt, že vlastně ani nenadávám na blbý provoz, počasí, hlad, žízeň, teplotu, cokoliv… Ale jen nesměle kuňkám něco o tom, aby se nám povedlo v centru zaparkovat.

Původně jsem chtěla přirovnat onen předinfarktový stav k něčemu už prožitému, ale… Abych pravdu řekla, takhle jsem se nebála snad nikdy! Trhat osmičku? Ježišmarjá! Vždyť internet je plný krvelačných zubních historek, vedle kterých i Freddy Krueger působí jak milá prateta, která na potkání rozdává cukrátka! A to jsem ani netušila, že pan doktor to vezme z gruntu a padne dokonce dotaz, jestli nechci rovnou vyndat i tu šestku, kterou mi paní zubařka na „objednávce“ taky poznačila, že by bylo vhodné dát ji pryč… Můj první dotaz? „A přežiju to?!

Přežila jsem. A zpětně vzato, vůbec jsem nečekala, že to nejenže nebude tak hrozné a že nepředvedu poctivý hysterák, ale že samotné trhání VŮBEC nebude bolet! Klobouk dolů před hodným panem doktorem i supermilou sestřičkou. A ano, vyndali mi dva zuby najednou a ano, od té doby si mrazím držku ledem a nikde nic nebolí tak, že by se to nedalo snést. Čekala jsem sado maso. A ona zatím pohodička. I první noc, kdy jsem chrupkala jak princezna na hrášku na pěti polštářích 😀 Tak snad mi to vydrží, než se všechno zahojí, jak má. A případné komplikace se mi vyhnou na kilometry daleko (klep klep na čelo). Ale aspoň konečně dojdou k užitku ty přesnídávky, co si šetřím v ledničce pro strýčka příhodu 🙂 Mimochodem – víte, co jsem se včera dozvěděla? Že prý „osmičkový problém“ je pro mou osobu už navždycky vyřešen. Měla jsem totiž jen jednu jedinou osmu, které mě vlastně zbavili a základy pro další tři neexistují. Aspoň tak, no.

Každopádně nebudu kecat – zapotila jsem se strachy fakt slušně. Ale zas mě napadlo dnešní povídání spojit s kosmetikou vskutku tematickou, a to přírodním krémovým deodorantem Čistá pazuška od slovenské značky Mylo, který jsem si vybrala na e-shopu nuspring.cz. (Pokračování textu…)

Inca Collagen – mořský kolagen (30 dnů testování)

Inca CollagenZhruba před měsícem mi do mailu přistála zajímavá nabídka. Týkala se vyzkoušení mořského kolagenu. Moje první myšlenka? Ha! Přírodní kolagen – žádné vrásky – minus 5 let na fotce – beru všema dvaceti 😀 Pak jsem se začetla do povídání hlouběji a docvaklo mi, že se jedná o doplněk stravy, který má sice působit i na kůži (zpevňovat ji, hydratovat, mírnit/likvidovat celulitidu), ale primárně by měl ulevit při bolestech kloubů, pomoci s obnovou chrupkavek, likvidací pigmentových skvrn, apod.

Kdysi jsem jedno mega balení kolagenu brala. Pořídila si ho mamka a nesedla jí v tom nějaká pojivová složka, po které se osypala. A tak mi nabídla, jestli nechci tobolky dobrat. Jako proč ne. Byla to nějaká 90ti denní kúra, která nestála zrovna pět korun. Škoda ji nevyužít. Hlavně jsem tehdy doufala, že mi to pomůže na lupkání kloubů a jejich občasné bolesti buhvíjakého původu. Upřímně – nějakého citelného účinku jsem si nevšimla a klouby mi přišly pořád rozhrkané jak u starého Igráčka z Lega.

Na rovinu tedy říkám, že i k tomuhle kolagenovému pokusu jsem přistupovala velmi skepticky. Ale na druhou stranu mě napadlo – když to nepomůže, tak to vlastně ani neublíží. Tedy jsem kývla. Ve zkratce, o co jde… (Pokračování textu…)

Uriage – čistící micelární voda bez parfemace pro přecitlivělou alergickou pleť

Uriage - čistící micelární vodaViděla jsem na vlastní oči skoro dvoumetrákového tuňáka! V Poreči právě probíhají rybářské závody (jestli se to takhle dá nazvat 🙂 a včera večer tu poměřovali síly týmy, kdo jakože ulovil největší kousek. Vyhráli Italové s 224 cm tuňákem, který vážil 183 kg. Rozporcovat ho do plechoveček Rio Mare, jsem milionář 😀

Ale vážně. Byl to docela šok. Jako viděla jsem někde v dokumentu tuňáky, takže jsem tušila, že velikostně tahle ryba neodpovídá sardince. Ale že lehce přesáhne dvoumetrového chlapa a manipulaci s ním musí obstarávat „ještěrka“?! Wow! A to prý normálně tuňáci dosahují váhy až 250 kg! No jako mám zážitek 🙂

Fajn noc pak ještě umocnil dav rozjásaných lidí v přístavu, kteří na střídačku pod pódiem zpívali pecky od Gipsy Kings, Pink Floyd a známé odrhovačky alá „Country roads“ (i v češtině 😀 Moc fajn pátek to byl. Jen jsem měla teda problém se dneska vůbec probrat mezi živé a vykotrmelila jsem se z postele dlouho po poledni. Ale když jdete chrupkat až k ránu, tak to zase taková hrůza není. A nikdy bych nevěřila, že to na dovolené řeknu, ale jak já jsem dneska vděčná za podnebí lehce pod mrakem a občasný deštík! Počasí vyloženě soucítí s mou potřebou omezit dnes pohyb na minimum a maximálně opuchle mžurkat zpoza velkých brýlí na moře a mávat na číšníka, že k tomu kafíčku by bodnul i sladký nášup.

Oč jsem se ale dneska chtěla podělit, tak o kosmetické dojmy z Uriage micelárky, která se konce dovolenky s největší pravděpodobností nedožije a potřebuju si poznačit na blog, co si o ní myslím a jaká byla. Jinak takovéhle věci rychle zapomínám. A to by byla škoda, tahat pak dojmy z paty a snažit se upamatovat, co byla vůbec zač. Vlastním červenou variantu bez parfemace, která je pro přecitlivělou alergickou pleť. Dívala jsem se teď zpětně na Uriage rubriku tady na blogu a kdybych měla porovnat micelární vodu tuhle a tu pro citlivou pleť (taky červený obal), vlastně si nejsem jistá, jestli bych napsala něco jinak a jestli bych byla schopná poznat mezi nimi rozdíl. Snad jen ve složení, které je tentokrát kratší a chudší o dodanou parfemaci a nějaký ten ovocný extrakt (tedy pro někoho potenciální alergen). (Pokračování textu…)

Zahir cosmetics – Rhassoul (marocký jíl)

Zahir Cosmetics - Rhassoul (marocký jíl)Zdravím ze slunečné Poreče a přeju dobré ráno, fajn siestu, nebo pěkný večer. Záleží na tom, kdy tohle čtete 🙂 Momentálně vegetím na terase, unavené nožky mám vyhozené na protějším křesílku a datluju něco málo chytrostí do svého internetového deníčku. Přes zábradlí mi tvoří kulisu řada stříbrných olivovníků, o kousek dál sousedům právě dozrávají hrozny, granátová jablíčka a fíky. Všechno to háže takové měkké podvečerní stíny od pomalu, ale jistě zapadajícího sluníčka. A chlap mi právě dolil decku červeného vínka, které jsme předevčírem pořídili od místního vinaře jen o ulici vedle. Tomu říkám fajn zátiší, které bych si klidně přibalila s sebou do kufru, ať z toho něco má i kočič, který je momentálně na prázdninách u souseda 🙂

Původně jsem si říkala, že notes ani nebudu tahat z tašky a beru ho s sebou pro všechny případy, kdybych potřebovala něco pořešit na dálku. Ale samotnou mě překvapilo, jak moc mě baví se takhle vykecávat, spojovat to s kosmetikou a tak vůbec. Je to návykové, no. Když je řeč o kosmetice… Ač jsem si svatosvatě slíbila, že se budu držet na uzdě a zásoby rozšiřovat nebudu, stejně už mi říká „pane“ nějaká ta Melvita a ručně vyráběné balzámky jednoho místního človíčka. Silná vůle nikdy nebyla moje přednost… 😀

Přeci jsen jsem si s sebou ale přibalila i vlastní arzenál, o kterém vím, že se mi bude k mořskému podnebí setsakra hodit. A tak kromě kokosového oleje, super hydratačního Dulcia krému, očičkového 100% Pure a zásoby opalováků Uriage, skončila v kufru i piksla sypkého kouzelného prášku od Zahir Cosmetics. Řeč je o Rhassoul – marockém jílu, který pokud jednou objevíte, už ho nebudete chtít dát z ruky. Čímž trochu předbíhám hodnocení, které si ráda nechávám až do posledního odstavce, ale budiž… Stejně bych se dřív nebo později prokecla 😀 (Pokračování textu…)

Uriage – Bariésun suchý olej na opalování SPF50+

Uriage – Bariésun suchý olej na opalování SPF50+Už jsem vám někdy psala, jak skvěle snáším změny? Jsem přesně ten typ člověka, který si sedne na pangejt před obchod a rozpláče se jen proto, že mu přestěhovali regály a on nemůže najít svou oblíbenou snídaňovou kaši. Nebo dostanu panický záchvat v samoobslužné restauraci obchoďáku, protože se najednou změnil typ vydávání jídla a už si neříkáte o papu paní prodavačce, ale nandáváte si ho na talíř sami z ostrovních pultů uprostřed místnosti.

Jestli čekáte, že další odstavec začnu tím, že si dělám legraci, tak čekáte marně 😀 Jsem neskutečná konzerva a ač na jednu stranu k smrti nenávidím rutinu a umřela bych, kdyby každý den vypadal stejně, přesto si hýčkám svoje malé rituální návyky, které nejenže nerada měním – já to snad ani neumím!

Jeden příklad za všechny. Každé ráno piju malinkaté kafe bez cukru. A snídám kaši. Pohankovo-rýžovou. Kupuji ji v Bille. Do hrnečku naleju horkou vodu a rozmíchám v ní 4 lžíce kaše. Pak přidám nakrájený banán a rozlámanou kostičku hořké 80-90% čokolády. A lžíci domácí marmelády. Tímhle začínám každý den. Odepřete mi kafe nebo kaši a mám rozhozený den. A nemůžu se dát dohromady až do večera. Něco je jinak. Nefunguju. Jsem nervóznější. Bříško je zmatené. Hvězdy jsou v jiném pořadí. Vítr fouká obráceně. Žáby prší z nebe. Apokalypsa je na dohled.

Sranda je, že ačkoli mám ustálené zvyky i v kosmetické péči, nevadí mi měnit značky a zkoušet nové výrobky. Ale musí se mi hodit „do řady„. Třeba když mi dojde odličovač. Pořídím jiný. To samé tonikum. Krém. Olej. Ale vyhodit tohle všechno a nahradit to třeba jen jedním univerzálním výrobkem už na stálo a ne jen na víkend na dovolence? Satane odstup!

A teď si představte, že jsem se rozhodla propašovat do automatické denní letní péče krém na opalování. Do některého z mezikroků. Já! To byl ambiciózní úkol, jako kdybyste se rozhodli uprostřed D1 postavit kolotoč. A když si navíc uvědomím, že každý takový dřívější pokus o poctivé opalovací krémování skončil vzteklým mrsknutím krému přes celou místnost a odličováním slzících očí… Eeeeej… (Pokračování textu…)

100% Pure – oční krém káva

100% Pure – oční krém káva

Někdy se v recenzích omezuju jen na holá fakta, poněvadž na mě samotná kosmetika neudělala až takový dojem. A jelikož je mi blbé napsat jednověté pojednání na způsob „tož dobře to čistí“, hledám slova, kombinuju, popisuju… A nakonec se z toho přece jen vyklube užitečné povídání (i když bez emocí), které snad i poradí při případném (ne)nákupu. Ovšem jindy si zas připadám jak přesvědčený fanatik, který se rozhodl, že na pravou víru obrátí půl města a nepřestane prudit, dokud mu všichni neodkývou, že jako ano, má pravdu a ta kosmetika je nejlepší na světě a nepojmenují po ní třeba novou ulici, nebo nově narozené slůně v ZOO.

Dnes mám pro vás druhý případ, který se bude týkat očního kofeinového krému od značky 100% Pure a ze kterého jsem tak odvařená, že kdybych někdy sestavovala svůj osobní TOP 5 žebříček kosmetiky, tenhle krém by v něm stopro figuroval. Když vezmete v úvahu, kolik značek mi rukama už prošlo, je tohle pozitivní spoilerové hodnocení minimálně na úrovni filmového Oscara.

Krém mám z e-shopu blueberryhill.cz a používám ho každé ráno a večer už od poloviny července. Nutno podotknout hned na úvod, že vlastním 8 ml balení a i teď, po 1,5 měsíci každodenního randění se 100% Pure můžu říct, že obsah se nechystá do věčných lovišť ani náhodou! Ba co víc – řekla bych, že minimálně jednou taková doba používání ho ještě čeká, protože vůbec neubývá! (Pokračování textu…)

SO’BIO – zklidňující BIO micelární voda s měsíčkem

SO'BIO - zklidňující BIO micelární voda s měsíčkemObejdu se bez očního krému, když na to přijde. Oželím i sérum, noční krém, tělové mléko a podobné legrácky na konkrétní části těla. Ale neumím si představit, že by mi někdo sebral micelárku a kokosový olej a já si neměla čím sundat obličej z ksichtíku. Zatím jsem totiž nepřišla na nic, co by tyhle dvě věci nahradilo.

Jistě. Dá se odlíčit i pleťovým mlékem. Ale jak už z názvu věci vyplývá, pro oči to není úplně použitelná záležitost. Aspoň ne pro mě. Mléka mě v očích v 99,9% případů štípou a jsou mi nepříjemná a vlastně nejsem schopná si s nimi uspokojivě sundat řasenku, linky nebo stíny. Maximálně si tak barvy rozmažu do mega monoklů a vypadám jak Kalamity Jane od Mládka.

Aspoň mini lahvičku micelárky nebo trochu oleje tedy musím vlastnit stůj co stůj. Zrovna teď mám doma několik výrobků, o kterých ještě bude v dalších recenzích řeč. Dnes vám ale popíšu své postřehy o zklidňující BIO micelární vodě od značky SO’BIO, kterou jsem si vybrala v e-shopu lekarna.cz. Nevím, proč jsem žila v domnění, že mi přijde čtvrtlitrová lahvička. Asi to na mě tak na obrázku působilo a já nějak ignorovala číslo v nadpisu. V krabce na mě totiž jukla půllitrová láhev! Ok, já vím. Měla jsem doma od Biodermy i litrového „drobka“, ale stejně. Tohle budu patlat taky dlouho 🙂 (Pokračování textu…)

Saloos – Hyaluronové sérum

Saloos – Hyaluronové sérumTakové to, kdy vám při placení u pokladny sjede pohled na regál za paní prodavačku a vám se do zorného pole dostane kosmetická novinka vaší oblíbené značky… Je to ošemetná situace. Máte rychle zařvat, že částka není konečná a že bez kosmetiky neodejdete, nebo se snažit tvářit jako hrdina a statečně odolat, protože těch serepetiček máte doma tolik…?

Hele, jsem jenom člověk. Nekouřím, nepiju, nesázím na dostihy. Takže aspoň tuhle kosmetickou slabost si hýčkám, co hrdlo ráčí. A nevidím na tom lautr nic špatného… 😀

A tak se stalo, že se u mě jednoho krásného dna zabydlelo hyaluronové sérum od Saloos. Celkově jsem na „saloosáckou“ vlnu naladěná už děsně dlouho a miluju jejich bioKarité balzámy, masážní oleje, tonika, obličejové olejíky… Je toho tolik! Navíc jde o cenově přijatelnou kosmetiku, která by podle mě co do kvality mohla stát klidně jednou tolik a nikdo by se tomu nedivil. Do karet jim hraje i dostupnost v každé druhé drogerii, mega výběr vůní a celkové sympatie. Nebylo nad čím váhat.

Sérum má úplně obyčejný plastový obal s pumpičkou (která se dá rozebrat a stejně i pak funguje – všechno musím ozkoušet!) v šedobílé barvě. Podle mě neurazí, nenadchne. Já bych se třeba přimlouvala za skleněný obal. Šedá pumpička je kryta plastovým vrškem, se kterým jsem při používání pokaždé drobet bojovala. Docvakávání má vcelku pevné a člověk se bojí, aby nezabral příliš a víčko mu nekřuplo. I to už se mi u čehosi stalo. Šikulka, no 🙂 (Pokračování textu…)

1 2 3 65