L’Occitane – EDT Arlésienne

L'Occitane - EDT Arlésienne

Byla to jedna z mých nejkrásnějších dovolených s maměnkou. Francie. Provence. Lány levandulí. Monako, Avignon, Marseille, Verdon, St. Tropez, Cannes, Nice… A Arles. Jsou to sice už nějaké 4 roky, ale v paměti mám tenhle parádní výlet pořád, jako kdybych teprve včera vybalila kufr 🙂 tak moc velký dojem a nadšení ve mě zanechal.

Přesně si vybavuju, jak jsem s úžasem obdivovala ty nejtemnější mořské vody v okolí ostrova If, jaké jsem kdy viděla. Byl to přesně ten námořnický odstín modré, až skoro černé, který doufáte, že se někomu podaří zachytit na kousku látky a vy si pak oním módním kouskem rozšíříte šatník. Nebo že mě ohromil přístav v Monaku a všudypřítomný okázalý luxus, který nesklouzával ke kýči, ale naopak se sebevědomě vystavoval na odiv a s ironicky zdvihnutým koutkem úst v pobaveném úsměvu vám dával najevo, že tohle všechno může být velice snadno vaše. Stačí jen vyždímat platební kartu do sucha a prodat ledvinu na černém trhu 🙂 Avignon byl naproti tomu historický zážitek, kde jste si oproti majestátně se tyčícímu papežskému paláci připadali jak maličký mraveneček, který se neodvažuje pípnout v protestu a cokoli přehlušující šepot vyznívá jako nepatřičný výkřik. A výše zmiňovaný Arles…? Inu… To jsou podle mě Benátky jihu. Ne snad kvůli vodě, ostrovům či karnevalu. Ale v tom smyslu, že ač si usmyslíte své kroky směřovat k jakémukoli konkrétnímu cíli, tak… zabloudíte. Vždycky. V neuvěřitelné směsici zmatení, pobíhání a hysterie se ocitnete zvlášť v případě, kdy jako turista hledáte veřejné WC… 😀 Ale o tom zase někdy jindy.

Dnes vám chci ukázat takový svůj vzpomínkový obláček na město Arles uzamknutý ve skelněném flakonku, který jsem dostala od mé drahé polovičky, když jsme výletili po Plzni. Je jím vůně Arlésienne od francouzské značky L’Occitane. (Pokračování textu…)

Sagrada Natura – BIO arganový kulinářský olej Arganeol

Sagrada Natura – BIO arganový kulinářský olej Arganeol

Neznám ve svém okolí nikoho, kdo by tak řešil a hrotil jídlo, jako má maličkost. Vlastně si ani nepamatuju, že by to kdy bylo jinak. Magor v téhle oblasti jsem snad odjakživa. Nejsem schopná jít jen tak na nákup potravin a vložit do košíku něco, u čeho jsem předem neprostudovala složení. Je to jak automatický tik. Čtu i věci, které sice znám a kupuju, ale náhoda je blbec a jeden nikdy neví, kdy výrobce potichučku změní složení. Což se mi stalo už x-krát. Včera jsme kupovali strouhanku. Síla zvyku – vezmu pytlík, zadumám se do těch malinkých písmenek… A málem mi vypadly oči z důlků! Taktak, že jsem sáček nezahodila jak odjištěný granát! Přijde vám logické, aby strouhanka obsahovala VEPŘOVÉ SÁDLO?! Co to sakra…?!

Jako ne, že bych zase jedla vyloženě zdravě nebo dietně. To víte, že si ráda dopřeju cosi dobrého. Ujíždím si třeba na burákovém másle, hořké čokoládě a brambůrkách. A kéž bych mohla říct, že v malých dávkách 🙂 Jediná změna, kterou mám oproti „běžnému“ jídelníčku, tak že se striktně vyhýbám všemu mléčnému a vaječnému. Už 4 měsíce. Přesněji od doby, co jsem si na konci dubna dělala test Food Detective a zjistila, že tyhle dvě skupiny jsou konkrétně pro mě zdrojem zdravotních problémů, které raz dva vyřeším, když cosi podobné z jídelníčku úplně vynechám. Cca měsíc a půl jsem se vyhýbala i lepku, ale po postupném zařazování zpátky jsem zjistila, že mi nakonec neva a stačí ignorovat jen mléko a vajíčka. A je mi fajn. Vlastně ani neplánuju, že bych se je někdy snažila vracet zpět, tak jako během loňské podobné diety, kterou jsem brala jako dočasnou. Je teda pravda, že první týdny v květnu jsem měla pár krizovek, kdy bych za kousek tvrdého sýra byla schopná snad i zabít, ale teď už je to přesně naopak. Nechybí mi a nevyhledávám ho. To samé vajíčka. Zvláštní. (Pokračování textu…)

Weleda – masážní olej s arnikou

Weleda – masážní olej s arnikouUž jste někdy přemýšleli nad notoricky známým rčením, kterak i „cesta může být cíl„? Mě to kdysi přišlo jako děsná hovadina. Tak jako logicky jedu z místa A do místa B a snažím se přežít transport ve zdraví. A pokud možno ho zvládnout za nějakou psychicky i fyzicky přijatelnou dobu. Ale že bych vyrazila ven jen proto, abych „jela“, potažmo „šla“ a brala tuhle činnost jako účel cesty? He…?

Jenže… Asi fakticky stárnu. Co mi dřív přišlo absurdní, beru dneska jako zábavu! Už jste někdy vyrazili na nádraží jen tak nazdařbůh, aniž byste vůbec ještě při zamykání baráku tušili, kam jedete? A co je větší paradox… Aniž byste to věděli i v momentě, kdy do příjezdu mašinky zbývají jen 2 minutky? My se tímhle doma bavíme poslední dobou, když zrovna uznáme za vhodné, že potřebujeme okamžitě „změnit lokál“ a vyvětrat hlavu a ani jednomu se nechce řídit a řešit parkování. Během chvilky sbalíme všechno potřebné do mé pidi kabelky připomínající chlebníček (mobil, peněženka, ubrousky a fotka kočiče, aby se nám nestýskalo) a hurá ven.

Moje drahá polovička si do mobilu nainstalovala aplikaci ČD pro nákup jízdenek online, čiže odpadá trapné stepování ve frontě na lístky a nutnost vlastnit cinkající hotovost po kapsách. A ona pomyslná svoboda cestování dostává jiný rozměr! A kamže výletíme? Tak náhodně po okolí. Aby to vyšlo třeba jen na půldenní program. Systém výběru je něco na způsob – přijedeme na nádraží a berem 1. nebo 2. cíl na světelné tabuli. Pokud ona položka samozřejmě neznamená cestu zpátky domů, nebo až do Budapešti – to by bylo asi na delší štrekování, než jeden odpolední výlet. Jo a pokud možno bereme 1. třídu. Konkrétně nám jako cíl cesty vyšla onehdá Plzeň, nebo Poděbrady 😀 (Pokračování textu…)

Lavera – Tělové mléko do sprchy po opalování

LAVERA Tělové mléko do sprchy po opalováníBazén nebo domácí vířivá rozmařilost na terase či zahradě… To je ohromně užitečná věc a trávit léto ve společnosti takové vychytávky není vůbec špatné. Zvlášť, když k tomu ještě zaměstnáte ochotníka u grilu, který vás průběžně bombarduje dotazy jako: „Právě se mi tu dodělala rybka, nemáš chuť?“. Nebo: „Brambůrky jsou dnes obzvláště vypečené, kdo si přidá?“ To se to pak lenoší a prázdniny dostávají úplně jiný rozměr! Jasně, moře je moře. Ale když zrovna nemůžete vytáhnout paty za hranice, pak přijde vhod i průběžný odpočinek u takových improvizovaných lázní.

Co mě ale vždycky točí, tak to kmitání mezi sprchou a vířivkou, nebo bazénem. Protože logicky – než v plavkách zaplujete do bublinkaté lázně, musíte se odrhnout ve sprše. Mýdlem. Pokud si tedy nechcete udělat z vířivky předčasný žabinec. Ono jako napouštět novou vodu obden, to by byla vcelku drahá legrace. Takže to vypadá následně: vlezte do sprchy – namydlíte se – opláchnete – navlečete plavky (zas takový exhibicionista nejsem, abych šla naostro) – cachtáte se venku. Až vás to přestane bavit, tak to zase berete přes sprchu – sundáte ze sebe mýdlem chlór – a převlečete se do suchého. A když chcete repete odpoledne nebo večer? Mám to celé přepisovat? 🙂

Asi je vám jasné, jak se na to tváří kůže. Pochybuju totiž, že by se vám po každé sprše chtělo mazat tělo do zblbnutí krémem nebo olejem. Co ale s tím, pokud víte, že plavky budou během dne/víkendu/dovolené vaším nejčastějším kouskem oděvu a pokožka protestuje už po první chlorované zastávce a vykašlání se na mazání? Mám jeden fikaný kosmetický tip. A totiž tělové mléko od sprchy od Lavery. (Pokračování textu…)

Lars Kepler – Svědkyně ohně, Michaela Klevisová – Ostrov šedých mnichů

Lars Kepler – Svědkyně ohně, Michaela Klevisová – Ostrov šedých mnichůOd první knížky jsem si v duchu Joa Nesbøho překřtila na spisovatelského génia, od kterého hodlám přelouskat každičké písmenko, které kdy vydá. Hlavní hrdina jeho detektivek – Harry Hole, je totiž můj dospělácký hrdina. Mám z něj skoro dojem, jako kdybychom byli staří známí a baví mě. Avšak manželské duo taktéž ze Skandinávie, které světu dodává čtivo pod společným pseudonymem „Lars Kepler“, lehce zmírnilo mou „nesbøovskou“ zatvrzelost. Resp. přesvědčení, že by měl Nesbø kempovat na vítězné příčce osamoceně. Za všechno může kniha „Svědkyně ohně„, kterou jsem včera v noci po několika dnech dočetla. Protože to bylo něco NEUVĚŘITELNÉHO!

Knížku jsem začala číst před pár dny, a to zhruba ve 3 ráno, kdy jsem nějak nemohla zabrat. Komár, přetažení, horko, myšlenky rozutíkané na všechny strany. Blbá směsice okolností, skrz kterou se do říše snů putuje těžko. A tak jsem vstala, rozsvítila lampičku v obýváku, obložila se peřinkami jak sultán v lenošce (čehož okamžitě využil kočič) a začetla se do příběhu. (Pokračování textu…)

Soaphoria – organická květová voda Jasmín a Chrpa polní

Soaphoria – Slaměnka organická květová vodaPůvodně jsme chtěli v sobotu lenošit. Vzít knížku, vykulit se na zahradu k bazénu a nedělat NIC. Jenže… Nějak to nebylo ono. Člověk se začne rychle nudit, do písmenek v knížce se ne a ne zakousnout… A tak nás napadlo vytáhnout auto a prst na špendlíkové mapě naslepo zabodnout do Ústí nad Labem. Proč ne. Nikdy jsem tam ještě nebyla. Co je tam zajímavého? Nemám tušení. Ale ten název mi zněl sympaticky 🙂 A tak jsme jeli. Někde v polovině cesty ale padl návrh pozměnit směr a vzít to na Drážďany. Opět – proč ne? Taky jsem tam ještě nebyla, ač je to skoro za humny. Oznámila jsem tedy navigaci, že jsme si to rozmysleli a plechový brouček nabral nový směr. V hlavě jsem narychlo posbírala mlhavé info o tom, že se tam snad dá i zajímavě nakoupit, tedy hurá do města…

Ač jsme Drážďany neprocházeli nijak významně – ťapkali jsme jen po obr nákupní zóně, na centrum nezbyl ani čas, ani energie, přesto mě to tam nadchlo. Abyste rozuměli – v 90% případů je pro mě nakupování oblečení a bot za trest. Nebaví mě to, nudí mě to, vytáčí a když natrefím na echt nepříjemné prodavačky, pak riskuju i prasklou cévku a tahání nohy. Do zbylých 10% řadím právě ty náhodné nákupní výlety, kdy se sejde několikero příznivých proměnných najednou a já mám dobrou náladu, počasí je akorát, nemám hlad ani žízeň, nebolí mě nožičky a společnost je příjemná. Což se v sobotu povedlo na jedničku a nic mi nebránilo v tom, abych si den užila jak se patří. (Pokračování textu…)

Objednávka z RoseGal.com – kosmetika, štětce, drobnosti

Rosegal.com

I dostala se ke mě jednoho krásného dne nabídka z Rosegal.com, která zněla následovně – vyberte si z našeho e-shopu co uznáte za vhodné, následně přivítejte pošťáka mezi dveřmi chlebem a solí a z toho, co přinese, sestavte článek a dejte vědět čtenářům, jak se vám výrobky z našeho e-shopu zamlouvaly. Nebo tak něco.

Nebudu kecat. Nad nákupním košíkem jsem strávila celý den. Ne půlhoďku. Ne dvě hodiny. CELÝ den. Kombinovala jsem. Pročítala popisky. Prohlížela obrázky na monitoru ze vzdálenosti pěti centimetrů a snažila se odhadnout, jestli se mi daná věc bude hodit do kosmetického arzenálu. Byla jsem ale drobet nervózní. Se zahraničními e-shopy mám pramálo zkušeností a tady navíc nešlo o žádnou mě známou značku kosmetiky… A tak to byla vlastně sázka do loterie. Co mi vlastně domů přijde…?

Jelikož jsem si nakřečkovala půl drogerie, psaní podrobné recenze na jeden zátah by nejspíš zdatně konkurovalo „Hledání ztaceného času„, které jsem ani já sama nebyla schopná dočíst… A že jsem se fakt snažila! Rozhodla jsem se vám tedy v dnešním článku víceméně jen představit, co jsem pořídila. A bližší informace vám budu o jednotlivých produktech dávkovat postupně. Celou nákupní soupisku naleznete dole pod článkem včetně odkazů, kde můžete juknout na cenu, jiné barevné varianty, dostupnost a já nevím co všechno ještě. Co jsem tedy vybrala… (Pokračování textu…)

Paws by Eddie – lak na nehty, odst. „Mina“

Paws by Eddie – lak na nehty, odst. „Mina“

Vždycky jsem si myslela, že každý živý tvor má na Zemi své nezastupitelné místo. Že vznikl, byl stvořen, nebo se vyskytl (nevhodné škrtněte) za nějakým účelem. Třeba že dělá něco chytrého. Jako kočka. Ta loví myši. Nebo že žížaly kypří půdu a jsou nejlepším kámošem zahradníka. Anebo mouchy, které sice z duše nenávidím, ale dovedu pobrat, že se jimi živí spousta zviřátek. Tedy jsou užitečné. Ale mohl by mi prosím někdo vysvětlit, komu kdysi ruplo v bedně a načrtnul si do bločku geniální nápad, že jako stvoří komáry…?

Jsem mírumilovný člověk. Fakt jo. Když na kytce za oknem potkám berušku, vynesu ji opatrně ven, aby potupně nezdechla na parapetu. To samé s menšími pavoučky. Je mi jich líto. Takže když se naše cesty zkříží třeba v koupelně, nezačnu automaticky řvát jako smyslů zbavená, ale otevřu okno a pustím je ven. Pokud jsou kompaktních rozměrů. V případě centimetrových tarantulí automaticky s vytřeštěnýma očima opouštím společný prostor a za divokého kvílení vybíhám před barák s tím, že pokud chlap tu bestii nechytí a nepohřbí daleko odtud, tak se stěhujeme. Okamžitě. (Pokračování textu…)

Whamisa – Organic Flower & Aloe Vera Fermented Hydrogel Mask (pleťová maska)

Whamisa – Organic Flower & Aloe Vera Fermented Hydrogel MaskKdyž mi přišla nabídka na testování korejských pleťových masek, drobet nedůvěřivě jsem si mail měřila. Nevím proč, ale mám zafixováno, že asijská kosmetika rovná se bělící záležitost obsahující šnečí sliz a SPF asi 150. Neptejte se mě proč, moje podvědomí k tomu zkrátka nějak dospělo. Že je na tom prd pravdy, to už je věc druhá 🙂

Pak jsem si ale v duchu vybavila kdysi asi pět spotřebovaných lahviček BB krému korejské značky Skin79, který jsem jeden čas nedávala z ruky… A na masky kývla! Jedná se o značku Whamisa, která má k dnešnímu dni prý jako jediná korejská značka certifikáty EcoCért a BDIH současně. Ten první zaručuje, že výrobek je minimálně z 95% přírodního původu, ten druhý myslí hlavně na ochranu zvířat a klade důraz na to, aby maximální možné množství surovin pocházelo z kontrolovaného ekologického zemědělství, nebo eko sběru v přírodě. Oba certifikáty naprosto vylučují testování na zvířatech. Samozřejmě. U mé osoby budí přítomnost certifikace důvěru a mám pak pocit, že výrobce si dal na výsledném kosmetickém zázraku opravdu záležet a nesplácal ho doma na koleně třeba ze zásob čistících prostředků ve špajzu 🙂

K samotné recenzi jsem dostala tři kousky masky Whamisa – Organic Flower & Aloe Vera Fermented Hydrogel Mask a bylo mi doporučeno, abych je všechny použila nejlépe během jednoho týdne. Že tak uvidím výsledek nejlíp. Masky se mohou používat klidně denně (ráno nebo večer, to je na vás) a dlouhodobě, pokud to vaše peněženka snese. Tato růžová varianta má posloužit hlavně k okamžitému rozjasnění pleti, kterou má zároveň chránit před vznikem akné, vyrážek a vysušením. (Pokračování textu…)

Weleda – rakytníková šťáva a sirup, březová šťáva

Weleda

Vzpomínám si na to poměrně přesně. Psal se podzim roku 2012 a ten den jsem se s Lucifrid poprvé chystala do Greenwave. Znáte, ne? Obchůdek s BIO kosmetikou na Národní třídě v Praze. U metra. Měly jsme se poprvé seznámit s Deniskou a zároveň se ZKUSIT nechat trochu vylepšit od vizážistky, paní Heleny Tomanové. Nutno podotknout, že odpoledne to bylo tehdy velmi vydařené a tuze milé 🙂 Proč o tom ale píšu…

Deni totiž přichystala jedno velmi osvěžující pohoštění pro utrmácené žíznivé pocestné. A to rakytníkovou šťávu od Weledy. Zíraly jsme tehdy na zářivě oranžový džbánek jako zjara. Vypadalo to totiž barevně nezvykle a vcelku radioaktivně 😀 Ale už po první malé ochutnávce jsem věděla, že ovocná šťávička kolem mě neproletí jen tak bez povšimnutí a stopro se mi zabydlí i doma! Ale vezmeme to dneska pěkně popořádku… (Pokračování textu…)

1 2 3 63