2012-03-04 13:07:47
Přelom dubna a května. Neděle po obědě. Počasí dost teplé na líné posedávání v proutěném křesle prosluněné venkovní verandy u babičky. Kolem jsou záhony s omamně vonícími květinami. Kousek vedle se na šňůře suší kytičkované povlečení. Chvilkama kolem proletí čistá mýdlová vůně opraného prádla. O částečný stín dopadající na druhou polovinu verandy se stará velký strom, jehož listy co chvíli zašumí, jak se do horních větví opírá slabý vítr. Mám na hlavě slamák, v ruce rozečtenou knížku. Za uchem pár lučních kvítků a nohy ležérně opřené o dřevěné zábradlí. Občas mi do očí spadne pramen vlasů, který rozcuchal neposlušný vánek. Zvednu oči od knížky a zamžourám proti sluníčku. Na obloze ani mráček. Kocour na vedlejším křesle se rozkošnicky protáhne, nahrbí hřbet a párkrát olízne packu, aby se vzápětí zase stulil do klubíčka a usnul během pár vteřin. Usměju se sama pro sebe a poškrábu ho za uchem. Kočičí život, to je něco. Z talířku na stole si vezmu čokoládovou sušenku a s pocitem, že tohle odpoledne zatím nemá chybu se znova zahloubám do knížky…
Vracím se zpátky do reality a otevírám oči…
Podle mě jsou dva druhy vůní. U první jste schopni identifikovat přesné složky a ty vyjmenovat. Přivoníte a máte jasno: pomeranč, skořice, čokoláda, růže. Nejde si je s ničím splést. Druhá skupině říkám pracovním názvem „snová„. Přenese vás, kamkoli vám fantazie dovolí. Vůně vám připomene místa, na kterých jste byli, situace, ve kterých jste se ocitli, nebo si díky ní vzpomenete na dávnou lásku. A právě z těchto vůní se rodí ty, které máme nejraději. Ty srdcové. A pak je přestanou vyrábět a vás berou všichni čerti… [hluboké povzdechnutí]
Jednu takovou snovou voňavou krásku od včerejška zkouším. Omámila mě tedy slušně, to musím přiznat. Je nádherně čistá, připomíná mi milion věcí naráz a přistihla jsem se, že mě hrozně uklidňuje. Řeč je o voňavém tělovém mléku od Crabtree & Evelyn (snad jste si vážně nemysleli, že tuhle kosmetiku odmávnu jen jednou recenzí? :-) Tělové mléko/krém je z kolekce Summer hill.
Přijde mi zajímavé, jak se vůně krému mění. Malinko jinak voní v kelímku a trošku jinak zase na těle. Jak ji jen přiblížit? Představte si velkou kytici lučních květin. Přidejte mléko. A trochu jasmínu. A spooooustu fialek. Po rozetření se na krátký okamžik přidá i vůně utrženého stonku květiny. A jako byste vzali list ze stromu, roztrhali ho a přivoněli. Sice tenhle dojem rychle vyprchne, ale prostě jsem to musela zmínit.
Na kůži krém vůbec neucítíte. Je velice lehounký. Zkuste si přejet kouskem saténu po ruce. To je totiž přesně ten pocit. Nebýt vůně a heboučké kůže po natření, ani byste nevěděli, že na sobě něco máte. Krém nijak nelepí, není mastný. Pokožku zavlaží okamžitě a vy nebudete chápat, jak jste bez něčeho podobného mohli doteď žít. Jsem okouzlená a voní mi celý pokoj. A oblečení. A všechno… Ááááách… :-)
Buďte první! Přidejte komentář