Původně jsem doufala, že se jedu do Francie nafasovat kosmetickýma zásobama. Ale člověk míní… dyť to znáte.
Až na místě jsem totiž s hrůzou zjistila, že mě vlastně víc baví akorát regály okukovat (a ke všemu pořád vonět – hlavně v LUSH!), než házet něco do košíku, a že mám větší zážitek jen z pokochání se a zajezení to zmrzlinou. Jo, zmrzka… tu tam měli frantíci fakt luxusní – ještě teď když si na to vzpomenu, tak mi kápne slinta na klávesnici… proto se o ní z pochopitelných důvodů nebudu dál rozepisovat. Kdo to má totiž furt uklízet, že.
Co se kosmetiky týče – nakonec to dopadlo tak, že jsem si odvezla jen pár věciček, které jsem jim tam fakt nemohla nechat. Avokádový olej od Melvity, Micelárku od Biodermy, mini pivoňkovou voňavku a překrásně vonící mýdlo (skořice/pomeranč). Ne, nejsem nemocná. Jen jsem byla docela skromná. Lindt čokoládku s wasabi a flašku Pastisu taktně zamlčím… muhehe.
Jinak abyste byli v obraze… Jet do Francie a nepřivézt si něco od L’Occitane nebo od Melvity… to bych se snad radši ani nevracela domů, páč by mě hanba fackovala, že jsem nevyužila příležitosti… A když ještě k tomu potkáte Melvitu takřka na každém kroku… Lékárny, drogerie, obyčejné obchoďáky. Tak to už vůbec není co řešit. Mě nejvíc ze všeho zaujal právě ten avokádový olej a mamka si vybrala vilínovou květinovou vodu. Navíc ceny v Avignonu víc než lidové… za olejík chtěli jen 7,99 €! No považte. A ještě k tomu jsme se tam přichomýtly zrovna v době, kdy měli akci na micelárku, bez které většina z vás nemůže žít (a já musela zjistit proč). 500 ml za 8,90 €. Je třeba něco dodávat…?
V jedné mini vesničce pak měli obchůdek se suvenýry a levandulovými pytlíčky a hromadu mydélek a jiných vonících úžasností… a nos mi neomylně přitáhla překrásná vůně malinkého skořicovo-pomerančového mýdla. Láska na první oňufání, fakt. To jsem drapla do ruky a nepustila až k pokladně. A ještě mu sehnala kamarádku v podobě malé, 15 ml pivoňkové voňavky!
Tak skromné nákupy jsem nečekala ani v nejdivočejším snu. Ale budiž mi útěchou, že jsem si to bohatě vynahradila zážitkama.
PS: Jediné, co mi teda dost trhalo žíly, tak když jsme byli jen pár km od Manosque… (znalci ví, že přímo tam sídlí L’Occitane). Tak blízko, a přitom tak daleko… áááááá. Tam se musím mrknout někdy příště, to je jasné. Kdo jede se mnou? :-)
Buďte první! Přidejte komentář