2012-07-17 18:16:34
Sen se začne pomalu ale jistě rozplývat a mizet v dáli. Cítím, jak sluníčko nejistě mžurká skrz závěsy v pokoji a s vééélkým zívnutím se pomaličku probouzím do nového dne. Nejdřív trochu rozlepit jedno očičko a podívat se, jestli vůbec stojí za to se hrabat z postele… Po zjištění, že by to jako mohlo byt fajné omrknu okolí i druhým očkem. Rozkošnicky se protáhnu v zahřátém pelíšku a uvažuju, že se ještě otočím na druhý bok a užiju si svých posledních pět minut slávy v postýlce…
Když tu odvedle uslyším tiché „ťap ťap ťap ťap…“. Zvuk se zastaví mezi dveřmi. A ozve se „vrrrr?“ … „mňau…?“. Kočič se rozhodl dojít se pomazlit! No pojď, obludo, čičiči! Nemusím ho pobízet dvakrát. Kocúrek vyhopne na postel, nahodí motor na plné obrátky a už vrní a tulí se a vůbec je takový celý nadšený, že se mu panička probudila. Myšlenku, že je to jen vypočítavý kočičí sviňák, který doufá, že čím víc se bude tulit, tím víc whiskas kapsiček mu z toho kápne, rychle zaplaším. Ještě v polospánku si docela užívám, jak mi vrní do ucha a kdyby se mohl přitulit ještě víc, tak nejspíš projde skrz mě. Najednou ale vrnění přestane, kočič z ničeho nic ztichne, a než si uvědomím, jaký průšvih mě čeká tak „PČÍÍÍÍÍK!!“ … schytám kočičí sopel za krk! Nerada bych, aby na mě naběhli ochránci zvířat, proto následující scénu s dovolením zcenzuruju. Dejme tomu, že nejdřív letěla z postele kočka, za ní polštář a pak rozzuřená panička…
Vážně si nepamatuju, že bych někdy byla tak rychle vzhůru. Když teda nepočítám, jak si moje drahá polovička nastavila na ranní budík hlasitou lodní sirénu, bo co to bylo. To mě tehdy málem škráblo a on se skoro počůral smíchy. Infarkt po ránu, to jsem si vždycky přála, fakt. No aspoň sme ušetřili za kafe, páč po takovém šokingu už vážně nebylo potřeba.
Ale u probouzení a chystání se k spánku ještě zůstaneme. Když jsem zjistila, že na cestě do Francie mě čeká noc v buse (a vlastně i ráno), přemýšlela jsem, jak já ze sebe vlastně večer zrobím člověka? Asi těžko si tam před sebe rozhodím obvyklý sortiment flaštiček a pleťových serepetiček, abych se ještě nakonec ochrstla vodou z půllitrovky a odličovací rituál tak dokončila, že. Bylo potřeba vymyslet něco rafinovaného a hlavně rychlého a jednoduchého na použití.
Ano, hádáte správně. Čistící ubrousky. Voilá. Jak jednoduché. Vezmete ubrousek, pošmrdolíte s tím obličej a vypadáte jak ze žurnálu. V rámci možností. A skryti v milosrdném a lichotivém šeru autobusu. Uhm uhm…
Volba padla na Alverde. Páč nevím o tom, že bych v DMku potkala nějaké jiné ubrousky, které by patřily do přírodní kosmetiky (kdyžtak mě v komentářích opravte, su už postarší a do té dálky pravda nevidím tak fajně jak za mlada). Ze stejné řady jsem zkoušela už odličovací mléko růže, které nebylo špatné – inu tak proč nevyzkoušet tohle. Navíc jsou prý určené pro suchou a citlivou pokožku. Co víc si přát?
Ubrousky jsou balené po 25 kusech v praktickém uzavíratelném obalu. Nahoře stačí jen poodlepit kousek etiketky, vytáhnout ubrousek, a pak sáček znovu zalepíte. Jednoduché. Sice bych teda uvítala nějakou barvu na tom kousku, kterým se balení otevírá (už víme, že občas prd vidím), ale jinak nemám výhrad.
Vůně je příjemná „růžová alverďácká„. Ubrousky jsou docela pevné, takže se vám nerozpadnou na ksichtíku ještě než dílo dokonáte. Odličovala jsem s nimi vždycky řasenku, linky a bb krém. Normálnímu člověku budou bohatě stačit 2 ubrousky (možná i jeden). Já vždycky spotřebovala 3, poněvadž jsem jednak chamtivá, a za další byla v buse tma a já se pokaždé snažila si ten zrovna použitý ubrousek osvítit mobilem, jestli je na něm ještě pořád nějaký bordel, nebo je už čistý a já tím pádem taky… a tak vůbec no.
Celkově ubrousky ráda doporučím, protože mě se osvědčily skvěle. Nevím ale, co to urobí s voděodolnou řasenkou, bo tu jsem nezkoušela. S obyčejnou maskarou mít problém nebudete a s očníma linkama ve fixu si ubrousky taky suverénně poradí. Pleť je po použití čistá a osvěžená. Cenu si teď nemůžu vybavit – nakupovala jsem totiž stylem „potřebuju to, lup s tím do košíku“. Ale myslím, že to bylo kolem 50,-
Na doma ubrousky k odličování nepoužívám (jen někdy během dne k osvěžení ksichtíku). Na cestování jsou ale párádní. A čím stahujete barvičky z obličeje vy?
Buďte první! Přidejte komentář