Stisknutím "Enter" přejdete na obsah

Crabtree & Evelyn – Krém na ruce Lily (recenze)

Místo činu: Praha D.C.

Čas: 17. říjen buhvíkdy

Ohledně příjezdu panuje lehký paradox. Dorazím o pár hodin dřív než bylo v plánu (kvůli dopravní situaci – byl mi nabídnutý odvoz do Břeclavi autem, muhehe) a zároveň se tu vyskytuju později, než jsem podle nového plánování čekala. Opět kvůli dopravě. Českým drahám se pokazila mašinka. Vyhlídková jízda se protáhla o 80 min. Spolucestující pán v kupé, který potřeboval stihnout letadlo střídavě panikařil a upadal do stavu letargie. Když ho pan letuška (průvodčí) uklidnil, že jako éroplán stíhá, zhroutil se do sedadla a vypadal, že mu úlevou snad i slza ukápne. Záviděla jsem mu. Měsíc v Indii. Uau. A zároveň mě napadlo, že při mém štěstí by mi stačilo se jen podívat na vodu z kohoutku a další půlrok bych strávila na oné místnosti 2 x 1 m. Nic proti Indii. Vážně. Mě se tohle jednoduše stává při cestování běžně. Kam si jako myslíte, že se ve Francii vypařil ten půlčík Pastisu? Vykoštovaly sme ho jako prevenci. Zachránilo mi to prdel. Doslova.

Jenže když už jsem se v hlavním městě objevila s takovým předstihem, byla by škoda toho trochu nevyužít, ne? Uznávám, že to ode mě byl docela hazard, vydat se na obhlídku ulic sama. Zvlášť s mým orientačním smyslem: „Hele, fajný barák. Si budu pamatovat, že sem šla okolo…“

A jak jsem se tak potloukala s hlavou v oblacích, došlo mi cca o hodinu později, že jsem se nejspíš ztratila, páč mi okolí přestalo být povědomé. Sakra. Co teď? Sednout si na pangejt a začat plakat, než mě někdo najde a odvede za ručičku k Lucifrid, která končí v práci až ve 4? Ani tuto variantu jsem nezatracovala. Nechala jsem si ji jako případný plán B.

Rozhlédla jsem se a se zamumláním „děj se vůle boží“ jsem odhodlaně zapadla do první uličky, která mi přišla sympatická. Což jsou v centru skoro všechny mimochodem. A tak si jdu, smířená s myšlenkou, že za chvilku budu Lucifrid datlovat SMS „Sedím před takým velkým barákem s ozdobnýma blbostma na fasádě, dojdi si pro mňa“…

Když tu najednou…

Všechno kolem se rozostřilo a zapadlo do mlžného oparu a já měla v tu ránu jasno, kde strávím příští chvíle. Platební karta v kabelce, čuchaje něco zlého, jen bolestně zaúpěla a snažila se schovat mezi sáček od croissantu a Harper’s Bazaar. Ačkoli jí muselo být jasné, že je to zbytečné, páč i kdybych měla kabelku vysypat na chodník a rozebrat do poslední nitky, tak si ji najdu.

Přede mnou se vynořila výloha Crabtree & Evelyn obchodu.

Radostně jsem nahopkala dovnitř a snažila se neřvat nadšením moc nahlas. Jako chápete tu ironii? Kdybych ten obchod chtěla najít cíleně, tak nemám šanci. Prochodím po Praze patery boty a stejně bych ho minula. Ale takhle náhodou… to vyloženě potěší!

Neomylně jsem zamířila k regálu s kolekcí Summer Hill (si nemůžu pomoct, prostě tu vůni miluju) a zůstala jsem zbožně zírat na tělové mléko, na které si brousím zuby od března (su tragéd, co?). Nikdy se mi moc nechtělo objednávat online. Ani vlastně nevím proč. Pokaždé jsem něco zkusmo naházela do košíku a objednávku odložila s tím, že zatím nijak moc nespěchá… Zase ale nejsem magor, abych odolala, když je vytoužená věc půl metru ode mě, že. O pár minut později už mi říkala „pane„. Cha!

A aby té radosti nebylo málo – dokvačím si to později téhož týdne zpátky domů, a co mě tu nečeká! Z Crabtree & Evelyn mi poslali krém na ruce z řady Lily, kterou jsem zatím neznala. Tak to jdeme omrknout:

    • balení klasické roztomilé, v takové té hliníkové (?) tubě, co ji schválně nechávám na stole a nezastrkávám nikam do šuplíku. Proč to? Mi jednoduše dělá dobře na oči, jak tuba fešně vypadá. Proto. Navíc se mi ta světlounce zelená barva hodí ke stříbrnému rámečku na stole, kde mám obrázek Benátek.
    • vůně je hodně svěží, lehce mýdlová, trochu květinová. Ale ne šíleně výrazná. Spíš jako oprané prádlo navoněné aviváží. Takové hezky jemné je to.
    • krém je docela hustý, žádné řídké mléko nečekejte
    • na obě ruce vám vystačí množství o polovině lískového oříšku
    • roztírá se LUXUSNĚ! Jako krém na ruce bych ho bez váhání zařadila na přední příčky v hitparádě. Fakt. Skvělý i do kanclu. Ruce jsou po natření promazané, ale ne mastné. Po cca minutce od natření se krém vstřebá úplně a vám zůstane kůže na rukou sametově hebká.
    • mamku krém nadchnul natolik, že začala zjišťovat, kolik stojí větší balení. Normálně jí vyhladil ruce. Takže ho testuje zrovna i na obličej a čas od času se mihne kolem zrcadla, jestli jí po tom jako neslézá ksichtík :-)

🐞 PR produkt, který mi dorazil jako překvapení.
Následné hodnocení je vždy čistě na mně – nikdo mi neslibuje doživotní zásoby čokolády, ani vinný sklípek v Provence.
Nejsem chemik ani dermatolog. Jsem kosmetický nadšenec, který sdílí vlastní zkušenosti a postřehy z praxe.
Co sedí mně, může nesedět vám – berte moje zkušenosti prosím jako inspiraci, nikoli jako jedinou možnou cestu.

Buďte první! Přidejte komentář

    Napsat komentář

    Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *