2012-11-29 13:22:36
Hodinu a půl v poklusu. A to jakože festovním. Protože když venčíte psa, který má i v jedné pacce víc síly než vy kdy budete mít v celém těle, tak je to docela o hubu. Už jsem si nějak zvykla, že znám důvěrně kdejaký keřík okolo silnic a začínám se orientovat i v hierarchii čoklů široko daleko. Tedy v těch vzácných chvílích, kdy mi zrovna okolí nesplývá do jedné velké šmouhy, během toho, co mě kuťoš vláčí po venku. Vím, že velkého psa s bílou náprsenkou Čenda nesnáší a kdyby mohl, tak z něho nadělá čtyři předložky ke dveřím. Malého drobka kousek od nádraží, co vypadá jak násada na koště, ignoruje. Což toho prcka sere. Pekelně. Vytočené „ňaf ňaf“ se za námi pokaždé nese, dokud nezajdeme do vedlejší ulice. A kočky Čenďůch na dálku nepozná. Naštěstí.
Slovo „únava“ přesně nevystihuje veškeré pocity, které se mě zmocní, kdykoli se z procházky ne nepodobné výcviku SWAT jednotek vrátím domů, a zničeně se zhroutím do křesla/na_postel/na_zem/kamkoli_kde_je_místo. Jeden by řekl, že se mi bude i fajně spát po absolvování podobného tréninku. A normálně i jo. Ale ne v době, kdy je venku úplněk…
Jakmile se na obloze v noci „rozsvítí“ ta velká věc… je po spaní. Konec. Čučím do stropu několik hodin. A nic.
Můžu si gratulovat, jestli odpadnu UŽ kolem čtvrté hodiny ráno. Docela brutální, když vstáváte v půl 8. A to jsem si libovala, jak jsem úplně přestala pít kafe. Pchá.
Včera ráno jsem přišla do kuchyně. Jedno oko ještě zpola zalepené, druhé jsem nenašla až do oběda vůbec. Ve vlasech oleželou kreaci, se kterou bych mohla z fleku soutěžit na přehlídce punk účesů pro sezonu Jaro/Léto 2013. Hodlala jsem si udělat mini kafíčko na probrání. Beru hrneček z kredence. Zahlédnu se naproti v odrazu prosklené skříňky. Zhodnocení vážnosti situace mi trvá asi pět vteřin. Namísto malého šálku hmátnu o kousek vedle rovnou pro půllitrový hrnek. Do kafe přimíchávám dvě lžíce cukru. Vaněk říkal, že cukr dodává energii, víme?
Další půlhodinu nevnímám vůbec. Pak začne působit kafe.
A pak se můžu jít teprve zčlověkovat…
Hele, jak často používáte tělové mléko, krém nebo olej? Jednou denně? Po každé koupeli? 2x? 10x? Mažete se i teď při čtení? :-)
Mě osobně jsou třeba velice sympatické univerzální krémy, které můžu používat jak na tělo, tak na obličej, chodidla, nebo během dne na ruce a nehty. Jedním z takových adeptů je i arganiové máslo s pomerančovými květy od francouzské značky Emma Noël.
- vypadá jako bambucké máslo. Akorát tenhle „krém“ není tak šíleně tuhý, nesrovnatelně líp se roztírá a vstřebává a je i víc mastnější.
- parfemace je poměrně výrazná a pokud vám nesedne, vsadím se, že máslo obratem věnujete někomu jinému. Já si vybrala variantu Arganový olej & Neroli. Vůně je lehce hořká (díky pomerančovým květům) a docela silná a nosíkům navyklým na sladké voňavé krémy myslím moc sedět nebude. Ale chroustům, co se vyžívají v těch divných přírodních vůních tohle tuze vyhovuje a voní. Ba přímo relaxačně to na ně působí. Mám nejspíš zvrácený čuch. V e-shopu Cesta přírody naleznete ještě další 2 varianty: 100% BIO bambucké máslo a balzám s karité a arganiovým olejem.
- stačí toho fakt málo – jinak budete zamaštění až za ušima. I díky tomu vám tahle věcička vydrží snad věčnost.
- pokud vám z nějakého důvodu nevyhovují oleje a obyčejné krémy jsou pro vás naopak málo mastné, je tohle varianta kosmetiky, která by stála za vyzkoušení.
- budou vám od mazání vonět peřiny a oblečení. Docela dlouho.
- nepostřehla jsem, jestli se dělají nějaké mini balení. Tuší někdo? Umím si představit, že si něco podobného pořídím na zimu do kabelky. Dají se s tím totiž mazat i rty.
- složení: Sesamum indicum seed oil*, Helliantus Annus Seed Oil* Copernicia Cerifera Wax, Hydrogenated Vegetable Oil, Cera Alba, Parfum, Argania Spinosa Oil*, Tocopherol, Citral, Limonene, Geraniol, Linalool. *produkt ekologického zemědělství
- bonus – na obale naleznete logo certifikátu Cosmetique BIO
Srovnání s podobnou kosmetikou
Saloos Bio Karité – máslo od Emma Noël je mi sympatičtější. Hlavně tím, že je hned „ready to use“. Žádné čekání, až krém milostivě roztaje. Navíc bych řekla, že se mnohem líp „vpíjí“ do pokožky a nechává ji příjemně hebkou.
Figs & Rouge balzámky – jsou roztomilučké. To je bez debat. Akorát někdy umí udělat takové miniaturní hrudečky, když se vám balzámek podaří třeba v kapse rozehřát a nechat vytuhnout. Co se hladší struktury týče, dala bych přece jen o něco víc bodů arganovému mazání s neroli květem.
Kokosový olej (Tropicai, Saloos, Purity Vision) – máslo netaje tak rychle a když ho necháte při pokojové teplotě, rozhodně nebude tekuté, jako kokosáky. Zase ale na druhou stranu – na kokosovém oleji si můžete i s chutí pošmáknout, že. Což by vám u krému asi moc neprošlo.
A co vy? Zkoušeli jste někdy něco od Emma Noël?
Buďte první! Přidejte komentář