2014-08-20 00:10:42
Víte, co mě baví na učení se cizím řečem nejvíc? To postupné odhalování tajemství, které přede mnou doteď skrývaly cedule ve městě, popisky v obchodech, nebo prachobyčejné jídelní lístky v restauracích. Přece jen je lepší, když alespoň vzdáleně tušíte, co vám asi tak přistane na talíři, pokud před číšníkem zapíchnete prstem někam doprostřed stránky a dychtivě vyhrknete „totok chcu“. Nemusíte pak sedět jak na jehlách a modlit se, aby bylo jídlo vůbec poživatelné a máte naději, že vám opravdu přinesou kousek grilované ryby s bramborama a ne třeba omráčenou chobotnici se šlehačkou.
Obsah článku
Jenže… občas se stane, že v devíti případech z deseti se domluvíte v pohodě a v tom posledním zkrátka… zpanikaříte. Nevím jak vy, ale já začínám vyšilovat pokaždé, když se v konverzaci ztratím. A ještě ke všemu, pokud jde o něco důležitějšího, než požadavek „jednu zmrzlinu, prosím“.
Třeba poslední den v Taliansku letos na jaře. Snažili jsme se z centra Benátek dostat na velké parkoviště k autobusům. Den předtím jsme si pečlivě zjišťovali, odkud co jede a kolik ojro za projížďku vaporettem vypláznem. Protože víte jak. Kdo je připraven…
Další den dopoledne jsem proto suverénně nakráčela ke kase u lodiček a zdvořile paní za přepážkou požádala o „Due biglietti per sessanta minuti, per favore“ (dva lístky na hoďku). Byla jsem na sebe v tu chvíli děsně hrdá a pýchou se nafukovala jak holub, kterak jsem ze sebe dokázala vypravit tak chytrou větu. Z druhé strany jsem samozřejmě nečekala žádnou menší odezvu, než pohled plný obdivu a uznalé pokývání hlavou nad uvědomělým turistou, který se snaží mluvit řečí místního kmene.
Čekala jsem celé dvě vteřiny.
Než mi došlo, že je něco špatně. Paní u kasy rozhodně nevypadala nadšeně a zpražila mě pohledem, ze kterého by i Kličko začal nervama koktat. Během chvilky pak vyskočila ze židle, začala rozhazovat rukama a cosi pekelně rychle drmolit italsky. Asi jsem vypadala maximálně chytře, poněvadž se už po minutě zarazila a vypadlo z ní: „Lei non parla italiano…?“ Můj výraz mluvil za vše. „Oh…“, ona na to. Asi italská zkratka pro „Do prdele, to vypadá na dýl“. Změnila proto strategii (nejspíš ji k tomu motivovala i rostoucí fronta za mou maličkostí) a začala na mě mluvit pomalu anglicky. Jako když chcete, aby malé dítě porozumělo vašemu vysvětlení, že když se mu bude chtít na záchod, stačí zatleskat ručkama a vypravit ze sebe „e-eee“, není nutné se rovnou posrat. Pořád dokola mi hláskovala anglické slovo „strike„. Otočila jsem se na chlapa a začala panikařit: „Co znamená ‚strajk‘?! Neříká se to náhodou v případě, že chceš někomu rozbít hubu?! Co když se mi paní snaží naznačit, že naše sympatie nejsou vzájemné?!“
Nebudu vás napínat. Ženská skončila vyčerpaně s hlavou v dlaních a mlčky ukazovala na ceduli velkou jak kráva vedle okýnka, kterou jsem při příchodu jaksi přehlédla…
Aha.
Info o stávce MHD.
…
… no… a od té doby vím, co znamená anglicky „strike“…
Proč jsem si na tohle celé vzpomněla? Přišla mi totiž nová kosmetika. Lotyšská. Což není až tak s podivem. Už známe třeba i značku Kivvi, která pochází ze stejných zeměpisných končin. Jenže. V tomhle novém případě to není až taková prdel. Poněvadž veškeré nápisy na krabkách jsou v azbuce. Chápete. Ty podivné znaky a utkvělý pocit, že když nápis špatně přeluštíte, tak se může stát, že budete kurevsky drahý pleťový krém používat na otlaky chodidel, nebo antiperspirant na kruhy pod očima. Nic proti inovacím. I Maria Curie-Skłodowska určitě nějak začínala. Ale nemyslím si, že by z takové recenze byl výrobce úplně odvázaný.
A copak jsem v kouzelné krabičce vlastně objevila? Inu, tři drobky od značky DNC. Antiperspirant s extraktem z březových listů, anticelulitidní mýdlo a lahvičku kyseliny hyaluronové. Dojmy?
Kyselina hyaluronová 1%, 10 ml
V klidu. Nejde o žádné leptadlo, díky kterému bych si měnila identitu. Kyselina hyluronová je v kosmetice velice oblíbená věc, která umí s pletí hotové divy. Hydratuje, regeneruje, vyhlazuje vrásky, zabraňuje vzniku strií, urychluje hojení ran, brání vzniku jizev a celkově chrání pokožku. Takový malý zázrak v lahvičce.
Kdysi se tahle kouzelná tekutina získávala vcelku drasticky ze zvířat. Oči tuňáků, kohoutí hřebínky a podobné chuťovky. Nějaká etika? Ehm, ehm. Ovšem pak byl objeven i další způsob, jak kyselinu hyaluronovou dostat. Sice jde o nákladnější a dražší variantu, ovšem – co by člověk neudělal pro zviřátka, že jo. Takže dnes se kyselina „vyrábí“ chemickou cestou (biosyntéza) z kmene mikroorganismu Streptococcus Equi. To zní chytře, což?
Proč používám kyselinu hyaluronovou zrovna já a k čemu je mi dobrá? Už nejsem nejmladší, a tak poslední dobou čím dál víc pošilhávám po dodatku „proti prvním vráskám“ u popisu kosmetiky. A taky – jsem majitelkou suchého ksichtíku, tudíž všechno, co slibuje zavlažit kůži, vítám mezi dveřma s otevřenou náručí. A třeba zrovna kyselina hyaluronová umí prý pojmout až tisícinásobek vody. Z čehož plyne nikdy nekončící hydratace, hladká kůže až do devadesáti, fikslování v MHD, že je mi pořád 15 a mám nárok na slevu… A tak.
Jak obsah skleněné lahvičky s kapátkem používám?
Nanáším jednu malou kapičku na vyčištěnou kůži každý večer. Něco jako podkladové sérum pod krém nebo pleťový olej. Stačí toho opravdu maliličko, protože se kyselina dobře roztírá a vstřebává bleskurychle. Za necelé tři týdny používání jsem stihla vypotřebovat jen necelou čtvrtinu 10 ml flaštičky.
A postřehy? I když jdeme kolikrát spát hooodně pozdě a vstáváme dřív, nepřijde mi, že na mě ráno čučí v zrcadle úplný vrapatý zombie. Možná si to vsugerovávám. Možná ne. Dodám další info, jakmile s kapátkem ťuknu o prázdné dno :-)
Anticelulitidní mýdlo
Už víme, že chroust má tenhle druh kosmetiky moc rád. Poněvadž v sobě vždycky název „anticelulitidní“ ukrývá příslib světlých zítřků. Nebo tak něco. Mýdlo má podle popisu v e-shopu urychlovat metabolismus podkožního tuku a prý má být v 5ti až 10ti minutách efektivnější, než složité zábaly a čistící masky. Že bych si teda vymydlila zadek k dokonalosti? Eeeej.
Jedno vám ale můžu říct rovnou. Tmavěšedý mydlivý drobek je hrozně moc příjemný, nádherně voní, skvěle se s ním pracuje a kdyby tak rychle mýdlo neubývalo, nejspíš bych si na něj vytvořila návyk. 105 g se totiž vymydlí jak nic. Chvilku mě dokonce napadlo, jestli jsem na mýdle neměla nechat ten tkaný obal…? Protože jestli jo, tak si teď připadám jak tele… :-D
Po použití rovnou zapomeňte na vysušenou kůži, jako po klasické mýdlové seanci. Složení je totiž vysloveně potěchou pro oko a plné chuťovek! Kromě mýdlového základu jsou tu přísady: sojový olej, černá hlína, mořské řasy Fucus, mořská sůl, černá káva, výtažek z ananasu, rozmarýnový olej, výtažek z grapefruitu. A výsledná vůně? Jako kdybyste kostku čokolády posypali kávou a obalili v hlíně. Mě se líbí velice! :-)
Díky vrchní vrstvě z mleté kávy, kterou na sobě mýdlo má, si užijete i lehký peeling, který pokožku vyhladí. Jestli to ale funguje na tukové buňky? To by chtělo tak krabici mýdel, abych tenhle aspekt ověřila :-)
Antiperspirant s extraktem z březových listů
Klasický a možná i nezajímavý hnědý obal má ukrývat pomocníka, který eliminuje zápach potu po dobu 24 hodin, zabraňuje vzniku mokrých skvrn a nezanechává stopy na oblečení. Co je ale ve skutečnosti zač?
Kuličkový obal se světlounce žlutou tekutinou působí velice nenápadně. Nijak nevoní, nelepí, není mazlavý. Při kontaktu s kůží mám ze začátku podobný pocit, jak bych se přetřela vodou. Po chvilce ale cítím něco jako slaboučký závan octa. Nebo cosi podobného. Stejně rychle, jak se ale závan objevil, tak zase mizí a po minutce antiperspirant v podpaží zasychá.
Beru ho do terénu a rozhodně nešetřím ani sebe, ani novou kosmetiku. Venku jsou zrovna tropy a ze mě teče jak z vola a potí se mi snad i zuby. Nemít pod kloboučkem drobet stínu, shoří mi ze slunka nejspíš i vlasy. Je mi blbé si na ulici čuchat k podpaží, a tak doufám, že kolem sebe nešířím zlověstný odér a spoléhám na nového pomocníka z Lotyšska.
Večer sundávám tričko a opatrně provádím test, kdy přiblížím nos ke spodní straně rukávů a zároveň se připravuju na nejhorší. Ten den bylo venku fakt na zdechnutí. Překvapuje mě, že je výsledek mnohem lepší, než jsem čekala. Sice někde v dálce vyňufám cosi nepěkného, ale když si vezmu, že se dalo tričko pomalu ždímat… Tak jo. S klidem vám pro běžný den tenhle antiperspirant doporučím jako vysoce funkční. A navíc – díky neutrální vůni vám nepřebije parfém!
Jo a co se mi ještě líbí. Že nenechává na kůži ten „zadrhávací“ pocit, který nemůžete smýt ani mýdlem ve sprše, jak to umí třeba Rexona.
Buďte první! Přidejte komentář