Není moc věcí, se kterými bych bojovala tak dlouhodobě, jako se zubíky. Ne snad, že bych vlastnila noty na buben, díky nimž bych mohla okouzlovat tak maximálně úsměvem alá Mona Lisa. Naopak si myslím, že se můžu křenit vcelku bez problémů a davy přede mnou prchat nebudou. Ačkoli je pravda, že se pořád stydím za ty zbývající černé plomby na spodních stoličkách. Naštěstí už jen na jedné straně, poněvadž na té druhé už se stihla vyřádit moje paní zubařka a dala mi zubíky do pucu takovým stylem, že i cvičené oko by dlouho dumalo, jestli jsou zoubky plombované, nebo ne. Tak skvělou práci odvedla.
No bohužel cesta k preventivní kontrole se závěrem „dneska všechno v pohodě, můžete jít“ bude ještě dlouhá, protože pořád napravujeme škody spáchané předchozími zubařskými „profíky“… Ono když co půl roku chodíte na kontrolu a pořád vás někdo ujišťuje, že je všechno v pohodě, nebo že bolení zubů je blbost, jelikož jsou dobře spravené… Tak jen pokrčíte rameny a žijete v domnění, že asi vidíte duchy, kde nejsou. Jenže pak změníte zubaře o 300 km dál, ten vám profrčí tlamičku rentgenem, ukáže a vysvětlí vám na monitoru situaci… A vy jdete do mdlob. Kazíky miniaturní i větší, špatně zaplombované zuby s nepříliš pečlivě ošetřenými kanálky… K tomu „kvalitní“ korunka, která se mi rozletěla během jídla a druhá, kterou jsem překřtila na „časovanou bombu“… Achich ouvej.
A tak pilně zapisuju do diáře návštěvy a mezitím se snažím udržovat svůj chrup v takovém stavu, aby se nic nezhoršovalo, ale naopak jsem měla zubíky jak z alabastru. A slouží mi k tomu praktický arzenál, který vám chci dneska ukázat.
Jelikož jsem si nechala na dentální hygieně ukázat, kterak se o zuby starat co nejlíp a hlavně – jakým stylem je čistit, můžu teď machrovat, že vůbec nevedu zubní kámen, paradontózu, krvácející dásně znám jen z doslechu a kromě zubů, které je ještě potřeba ošetřit z minulosti se mi kazy nedělají.
Nenapadá mě, čím lepším začít, než dobrými kartáčky. Já osobně mám v oblibě měkké kartáčky s malou hlavičkou a rovně střiženými štětinami. Ideální jsou podle mě Curaprox, ale pokud se vám podaří objevit nějakou noname variantu se stejnými vlastnostmi – není to nic proti ničemu. „Velké“ kartáčky vedu dva – jeden cestovní a jeden domácí. Doma mám zrovna soft variantu od české značky Herbadent a na cestování něco vzhledově stejného od White (koupeno už nevím kde). Oba mi vyhovují – rovně střižené, žádná zbytečná „cingrlátka“, dlouhá rukojeť, měkké štětiny. Není co řešit.
Technika čištění? Přemýšlím, jak to popsat… Paní na dentální hygieně mi to vysvětlovala tak, že kartáček je potřeba „nasadit“ štětinkami tak na 45° směrem k dásním a jemnými kruhovými pohyby jako kdyby dostat plak zpoza dásní. Něco jako když si odlakováváte nehet a snažíte se tamponkem dostat i malinko pod tu kůžičku a vydolovat i poslední barevné zbytky. Všechno samozřejmě s citem! Nikdo nechce mít držtičku odranou do krve, že jo. Právě proto vyhledávám ty měkké kartáčky.
Aby bylo kartáčkové čištění kompletí a ne jen poloviční, je potřeba vypucovat i mezizubní prostory. K tomuhle účelu používám dvě velikosti mezizubních kartáčků – 0,4 a 0,5 (značky TePe, Curaprox, Spokar, aj.). 0,4kou projedu zadní stoličky, 0,5kou pak přední „úsměv“. A když se mi hodně chce, tak zoubky dočistím ještě jednosvazkovým Curaprox kartáčkem. Jeho výhoda je, že s ním lehce vyčistíte i boční plošky zadních stoliček, kam je dost těžké se dostat obyčejným velkým kartáčkem.
Pokud mezizubní kartáčky nepoužíváte vůbec, pak mám pro vás jednu motivační informaci – tím, že kartáček nepoužíváte, čistíte zuby jen z 50%. Zbylých 50% leží právě v mezizubních prostorách. Kartáčkem nemusíte mezi zuby nijak složitě šmrdlat. Stačí jen 1-2x protáhnout tam a zpět. A je hotovo.
S čímž vlastně souvisí i používání zubní niti. Tou vyčistíte všechny ty pidiaturní prostory, kam se kartáčky nedostanou. Stačí ji omotat kolem ukazováčků tak, abyste měli pořád kontrolu nad napjatou částí a stahovali s ní plak pěkně pomalu a pečlivě. Nesmí se vám stát, že nit bude mezi zuby „brnkat„. Taky byste si tímhle stylem mohli šeredně pořezat dásně. A to nechcete.
Co se značek týče, nejraději mám plochou voskovanou nit od OralB (a cestovní Orbit :-), se kterou se mi čistí nejlíp. Zjistila jsem totiž, že jakmile není nit voskovaná, tak nemůžu najít ten správný „chmat“, aby se mi podařilo zoubky vyčistit a nit mi o zuby nepříjemně drhne.
Tím bysme uzavřeli hardware. A teď hurá na zubíkový software :-D
Sice se v názoru na použití zubní pasty někteří zubaři rozchází a tvrdí, že jde o vyhozené peníze… Mě ale čištění s pastou vyhovuje, protože mám pak pocit, že je čištění mnohem lepší než jen kartáčkem a vodou. A navíc ten svěží pocit je k nezaplacení. Momentálně se vyžívám v testování přírodních zubních past. Teď zrovna vedu doma Melvitu, HerbaDent a dva kousky od Weledy.
Melvita zubní pasta je hodně jemná, gelově průhledná. Určitě by se líbila všem, kteří nesnáší ony pálivé příchutě, jež vás nutí pastu vyplivnout už po pěti vteřinách čištění. Melvita je navíc BIO, má jemnou mátovou příchuť a nenechává v ústech jakoukoli pachuť.
Další je bylinná zubní pasta HerbaDent. Tahle pasta neobsahuje fluor ani menthol, proto se hodí i pro malé děti, u nichž hrozí riziko, že by mohly pastu polknout. Obsahuje 7 léčivých bylinek – řepík, heřmánek, šalvěj, nátržník, hřebíček, fenykl a ženšen. Pasta voní a chutná po hřebíčku, má vzhled hnědého průhledného gelu a je vhodná i při homeopatické léčbě. Jo a vyrábí ji v Praze na Smíchově :-)
Dost mě baví taky pasty od Weledy. Solnou zubní pastu jsem pravidelně pořizovala v DMku a střídala s bylinkovou Paradontax, jestli znáte (další moje oblíbená pasta). Weleda je proti Paradontax o něco slanější a má v sobě měkké krystalky mořské soli. Co bych vyzdvihla u téhle pasty do nebes, tak že i když si během dne jen tak na rychlovku přečísnete zoubky, tak pasta je zanechá lesklé a hladké jako sklo! Osobně bych solného drobka zařadila ze všech přírodních past, které jsem zatím vyzkoušela, na jednu z prvních příček. Jo a to jsem se ještě nezmínila, že pasta má v sobě výtažky z myrhy, kaštanu a plodů trnky, které zpevňují tkáň dásní. A neobsahuje syntetické konzervační látky, barviva či parfemaci. Voilá :-)
Velmi podobně je na tom další zubní čistítko od Weledy – ratanhová zubní pasta. Na rozdíl od své solné sestřičky nevede žádné krystalky ani čistící částečky a je velice jemná. Zatím jsem ji zkoušela jen dvakrát a určitě budu ještě informovat o dojmech, jak balení dopotřebuju. Už teď se mi ale líbí jak příjemně voní a chutná po mátě a fenyklu, nepálí a nechává hodně příjemný „ocásek“ po čištění :-) Jo a mimochodem – obsahuje taky prý minerální čistící složku z přírodní plavené křídy.
Používání ústní vody. Nevím jak vy, ale já to beru jako takové zakončení čištění, kdy dopřeju dásním nějaké ty bylinkové výtažky, osvěžím dech, a případně vypláchnu a vydezinfikuju všechno, co na zubíkách či dásních nemá co dělat, ale kartáčky už to nenašly. Dřív jsem hodně používala pálivou Listerine na střídačku s mátovou Alverde. Přišla jsem ale na to, že mi více vyhovují bylinkové chutě alá švédské kapky nebo Fernet s příchutí mentolu :-D Zrovna mám doma lahvičku od HerbaDent a Weledy.
Ústní voda HerbaDent je vyloženě o bylinkách. Stejně jako pasta stejné značky, i ústní voda v sobě obsahuje směsi extraktů a silic ze 7 léčivek – řepík, heřmánek, šalvěj, nátržník, máta, hřebíček a fenykl. Chuť je ale výraznější než u pasty a malinko pálivá. I přesto mi ale velice chutná. Abych nezapomněla – věděli jste, že pro maximální účinek ústní vody byste po jejím použití neměli aspoň půl hodinky jíst a pít?
Další vodičkou, kterou momentálně testuju, je ústní voda Weleda. Vodička je balena v bytelné skleněné flaštičce o obsahu 50 ml a nepoužívá se přímo, ale ředí se. Jde totiž o koncentrát. Do sklenky s teplou vodou stříknete několik kapek ústní vody a promícháte. Pak roztokem proplachujete ústa tak, že vodičku pomocí jazyka protlačujete skrz mezizubní prostory. Chuť je velice jemná, svěží a ze všech ústních vod co jsem kdy měla asi nejpříjemnější. I když… Asi hodně záleží i na té koncentraci, co si namícháte. Pokud budu pokračovat v poměru decka teplé vody a 10 kapek ústní vody, pak mi lahvička vydrží věčnost. Jinak voda má prý zpevňovat tkáně dásní a zabraňovat jejich krvácivosti, urychlovat hojení a zmírňovat bolestivost aftů.
Vychytávka roku? Určitě Elmex zubní gel, který mi doporučila paní zubařka. Gel se používá 1x týdně k prevenci zubního kazu, k léčbě počínajícího zubního kazu (tzv. „remineralizaci“), k fluoridaci zubní skloviny a k ošetření citlivých zubů. Jakmile si zuby vyčistíte jako obvykle, nanesete na kartáček přibližně 1-2 cm (0,5 g) gelu, který roztíráte po zoubkách po dobu 2 minut. Pění jako blázen mimochodem. Gel nesmíte polykat, takže přebytek vyplivněte. Po nanesení gelu si půl hodinky nevyplachujte pusu, nic nejezte, ani nepijte. Chuť je hrozně příjemná a mě připomíná žvýkačku s příchutí zeleného jablka :-)
A posledním tipem, který používám jen jednou za čas, je jedlá soda. Perfektně totiž bělí zuby a pokud máte problém se zubním kamenem (což je špatně vyčištěný zubní plak, který se postupem času proměnil v šutr), tak vám pomůže se nánosu zbavit. Sodu jednoduše nasypete na vlhký kartáček a hodně JEMNĚ s ní očistíte zuby jako s pastou. Netlačit, nedrhnout dásně, nečistit moc dlouho. A nejspíš bych asi tuhle metodu nedoporučila na echt citlivé zoubky. Mě ale odvádí dobrou službu.
Ufff… Hádám, že tohle byl asi jeden z nejdelších článků, které jsem kdy na blogu sepsala… Dočetli jste někdo až sem…? A jaký je váš oblíbený zubíkový arzenál? :-)








Buďte první! Přidejte komentář