Já a opalování? Schizofrenie na druhou. Jednou se nemůžu nabažit toho, jak mi sluníčko na kůži vykreslilo bronzový nádech a ta tím pádem působí zdravěji a vyhlazeněji. Abych vzápětí skákala radostí metr dvacet nad bílou pletí, která ostře kontrastuje s jakoukoli výraznější rtěnkou. Vybrat si jen jedno? Pffff, stejné šílenství, jako se pokoušet žít jen v jednom ročním období. Ukousala bych se nudou! Napadá mě, že cokoli trvalého a „navždy“ mě na těle jistým způsobem děsí a způsobuje mi nervový tik v oku. Tím pádem se mě netýkají ani věci jako tetování, piercing, permanentní make-up, silikonem vycpaná prsa/zadek, botox (a další injekční věci) nebo gelové nehty. Všechno jsou to procedury, které považuju za natolik invazivní zásah do vzhledu, že jsem nikdy ani na vteřinku neuvažovala nad jejich pořízením. S čím ale s radostí experimentuju, je vše, co je možné po omrzení vyměnit. Barva rtěnky, stínů, vlasů a nehtů. Nebo kůže. A to poslední není rasistický překlep :-D
Jak jsem psala v úvodu, někdy mě opálený vzhled baví, jindy si lebedím v zombíkatém odstínu. Číst dál »
