Dnes ráno jsem se po dlouhé době probudila bez toho, aniž by mě svědil nos a slzely oči. Nejspíš díky včerejšímu vytrvalému dešti. A byla to taková úleva, že bych možná nebyla proti, kdyby pršelo pořád. No co, tak bychom si z peněz ušetřených za léky na alergii pořídili motorový člun, nemuseli sekat trávu a na zahradě pěstovali lekníny :-)
Naposled jsem s alergií bojovala na základce, kdy jsem vyfasovala sadu kapek, po které jsem měla až do letoška absolutní klid. Ale to, co propuklo na jaře, je šílené! Bez kapek nemůžu dýchat a nejradši bych si obrátila nos naruby a uškrábala se k smrti, jak to svědí až kdesi v čele. Případně mám z očí i nosu Číst dál
