Má zdrženlivost ohledně péče, barvení a stříhání vlasů? Záleží na tom, KDY se zeptáte. Někdy bych se pokřižovala, kdykoli se mi v zorném úhlu objeví jiné nůžky, než ty od mé dvorní kadeřnice. A jindy chytnu nůžky do ruky klidně sama a šmikám podle momentálního rozpoložení, jak si myslím, že by to mohlo být fajn. Nebo vlasy vzadu sepnu do podlouhlé IKEA sponky na sáčky a poprosím chlapa, jestli by mi konce nešmiknul strojkem. A barvy? Jsem schopná jet do obchodu pro svůj odstín klidně přes půl Prahy. A pak mi cvakne v bedně, koupím si tři krabky odbarvovače v Kauflandu, proženu je hlavou během týdne a děsně si to blbnutí užívám. Moje vlasy teda už míň.

Vy všichni, kdo jste u předchozích dvou vět neomdleli hrůzou a dumáte, jak je možné, že ještě nejsem plešatá [klep klep do dřeva] a moje vlasy vypadají relativně příčetně, čtěte dál. Ostatní, kterým se zježil zátylek a švihli sebou o zem, by neměli číst dál. Anebo jo. Ale neříkejte, že jsem vás nevarovala ;-)

Ještě loni v červnu jsem vlasy barvila na uhlově černou. Číst dál »