Hodinu a půl v poklusu. A to jakože festovním. Protože když venčíte psa, který má i v jedné pacce víc síly než vy kdy budete mít v celém těle, tak je to docela o hubu. Už jsem si nějak zvykla, že znám důvěrně kdejaký keřík okolo silnic a začínám se orientovat i v hierarchii čoklů široko daleko. Tedy v těch vzácných chvílích, kdy mi zrovna okolí nesplývá do jedné velké šmouhy, během toho, co mě kuťoš vláčí po venku. Vím,…
Příspěvky publikované v “Tělo”
Jestli mají něco v L’Occitane doopravdy perfektně promáknuté – jsou to vánoční limitované edice. Pravidelně každý rok tak měsíc a půl před vánoci se mě zmocní ten divný pocit, kdy začnu navštěvovat jejich ofišl webové stránky 5x za den a číhat, s čímpak že se vytasí provensálští letos. Loni u mě na celé čáře zvítězila limitka Délice des Fruits, kterou tu pravidelně opěvuju. Ta vůně mě vyloženě dostala na kolena a díky ní jsem zjistila, že je možné se doopravdy…
Tramvaj. Bus. Metro. Vlak. Předpokládám, že většina z vás má ráda cestování v MHD asi stejně, jako třísku zabodnutou naštorc v místě, kde si ji bez cizí pomoci nevyndáte. Ne tak já. Vyžívám se v tom. Vážně. Asi nebudu normální. Hrozně mě baví pozorovat ty davy lidí. Tipování, kam se kdo asi chystá, kde pracuje, nebo co je nejspíš zač… Jestlipak se ten klučina s kytkou v ruce vydal za svou drahou polovičkou? Nebo si to hasí na oslavu narozenin…
Skoro se to bojím napsat nahlas, abych od některého ze čtenářů nedostala hysterickou facku. Ale nezbývá, než tohle riziko podstoupit, jinak se dneska nehneme z místa. Takže… Jen tak potichoučku… Pssssst… UŽ PŘEMÝŠLÍTE NAD VÁNOČNÍMI DÁRKY ??? Ne. Neberu drogy. Nejsem namol. A nesouvisí s tím ani houbovej čaj. Jsem v tom docela nevinně a normálně bych se nezeptala dřív než 20tého prosince. Ale jelikož mě Deni z Greenwave vybavila jednou spešl voňavou náladovou sadou, která už spadá do vánočních dárků od Primavery, tak je…
Místo činu: Praha D.C. Čas: 17. říjen buhvíkdy Ohledně příjezdu panuje lehký paradox. Dorazím o pár hodin dřív než bylo v plánu (kvůli dopravní situaci – byl mi nabídnutý odvoz do Břeclavi autem, muhehe) a zároveň se tu vyskytuju později, než jsem podle nového plánování čekala. Opět kvůli dopravě. Českým drahám se pokazila mašinka. Vyhlídková jízda se protáhla o 80 min. Spolucestující pán v kupé, který potřeboval stihnout letadlo střídavě panikařil a upadal do stavu letargie. Když ho pan letuška…
Za všechno může Luc. Jako vždycky. Nakukala mi, jak je ricinový olej úžasná věc a že ona ho používá dvakrát denně už pár let. A proto samozřejmě nemusí vlastnit takovou zbytečnost jako je make-up nebo BB krém, poněvadž má pleť jak miminko. Kdybych na vlastní chroustí oko neviděla, že to fakt funguje, tak tomu neuvěřím a koupím si radši croissant bo uvalím pár desetikorun za časopis. JENŽE! Představte si, že naproti vám sedí živá reklama na ricinový olej. Tahle reklama…
Tentokrát mi „loccitanští“ udělali radost s limitovanou edicí tělového krému, spadajícího pod řadu Bambuckého másla. Představeny budou celkem tři voňavé varianty krémů – datlový, mangový a růžový. Já dostala datlovou verzi Date Bouquet a už nějakou dobu se s ní usilovně patlám, kudy chodím. Voní totiž tak hrozně příjemně a neotřele, že vás to bude nutit k plechové krabičce co chvilka ňufat. Což je další věc. To milunké retro balení. Pamatuju si, že jsem si kdysi kupovala od L’Occitane krém do vlasů s bambuckým máslem…
Všimli jste si někdy, že Alverde má mnoho výrobků označených logem Vegan? Jako je mi jasné, že většině z vás to žíly vůbec netrhá a přikládáte tomu stejnou důležitost, jako když zaslechnete ve zprávách, že Pepa z Horní Dolní vypěstoval divný tvar okurek. Přiznám se ale, že já to jednu dobu velice řešila. Louskala jsem obaly potravin i kosmetiky hrozně podrobně a jakmile jsem zaostřila byť jen mikroskopické množství čehokoli co není čistě rostlinné, tak konec. Věc jsem vrátila zpátky…
Milé děti, pěkně se usaďte do křesílek a židliček, popadněte oblíbenou hračku do jedné ruky a horké kakao do druhé… a poslechněte si pohádku o tom, jak kdysi dávno žil jeden tuze chytrý pan Bach… Bylo, nebylo… Ale asi spíš „bylo“, poněvadž jinak by kosmetika nebyla, že… Ehm. Na přelomu 19. a 20. století žil v Londýně jistý pan Edward Bach. A tomu, milé děti, se do mysli stále vkrádala neodbytná myšlenka, že nemoc jako taková je vlastně výsledkem vnitřní…
Když už se rozhodnu vařit (resp. otestovat, co chlap ještě vydrží a snese), téměř pokaždé se mi stane, že mi pochybí jedna ingredience. Často ta nejdůležitější. Kdyby před barákem nestálo auto, asi bych se na to nejradši vyprdla a vymyslela jiné papu. Takhle jsem se rozhodla sednout za volant a obědový problém vyřešit raz dva. Dojedu k místnímu „Křupu“ (oficiálně Coop, o tom proč „Křup“ až někdy jindy), ukázkově parknu vozítko na prázdném parkovišti a s lákavou vidinou nákupu max.…
Víte, co je to kiloťapka? Ne? To je síla odpovídající ploše jedné kočičí pacičky zhruba o velikosti pětikoruny, kterou na vás kočič působí, když ho napadne dojít se za váma přitulit do postele. Pokud jde o malučké koťátko, je to ještě v pohodě. Oči vám vylezou z důlků teprve v případě, že kočičova váha přesáhne hranici 5 kg a on vám zrobí 2-4 kiloťapkama „masáž“ pupíku. A ještě u toho nahodí motor, čímž se přidají lehké vibrace. Jako řeknu vám…