Zmiňovala jsem to nedávno v nějakém článku, ale nadhodím téma znovu, protože mě zasáhlo a potřebuju se z traumatu vykecat i jinak, než samomluvou za pomoci ponožkových maňásků v temném koutě pokoje. Zvlášť v tomto období. Jde o to, že loni na mě nepřišla vánoční nálada. Vůbec. Jasně, že jsem vnímala blikátka na stromečku. Samozřejmě, že jsem užasla nad blýskavou vánoční výzdobou. A to víte, že jsem nevynechala pečení perníčků. Ale… Něco tomu strašně chybělo. Prvně v životě. Čekala jsem do posledního dne, kdy se to zlomí. A nic. Ani ťuk. Byla jsem zklamaná a zvláštně prázdná, či co. Jako když se díváte na film, všichni kolem vás brečí a ždímají kapesníky a vám ani necukne oko. Číst dál
