Víte, jaký článek je na blogu nejčtenější? Žádná kosmetika, nebo tipy pro věčné mládí. Ale jak se dostat z ČR autem do Benátek! Ačkoli je text čtyři roky starý, doteď mi chodí e-mailové dotazy, jestli bych mohla upřesnit nejrůznější detaily kde, co, jak a proč… Proto mám nápad, vážení! Je nejvyšší čas článek aktualizovat! Takže si uvařte espresso, ať jste čilí a jdeme na to! ;-)

Poprvé mě napadlo, že to chlap myslí s jarní dovolenou vážně, když se vrátil den před odjezdem z obchodu a měl v tašce obvyklý sortiment pro cestovní svačinku. Smějte se, jak chcete, máme z toho zkrátka rituál. Jak je před námi dovolenková trasa autem, beru si na triko catering a chystám jídlo Číst dál

„Nezajedem si do Benátek?“
„Jako jak? Teď?!“
„Ne asi. V příštím životě. Jasně, že teď. Budem na Moravě. Tak to můžem rovnou protáhnout na jih.“

[uběhnou dvě vteřiny, během kterých se mi v hlavě odehraje něco jako „uvidím Benátky! BENÁTKY!!! Ááááá! Asi si učůrnu radostí! A budem tam spat! SPAT! UááááÁÁÁÁÁÁ!!!“]

Nahlas ovšem podotknu: „A vlastně proč ne. Kdy vyjíždíme?“

Hurá na cesty!

Vyjeli jsme ve středu v půl 5 ráno. Což se později ukázalo, jako ta nejlepší možná doba. Člověk je relativně odpočatý a po cestě navíc může očumovat přírodu, Alpy, nebo dostávat hysterák nad délkou tunelu. To je třeba ve dvě ráno docela problém. Kukáte z okýnka ven a jediné co vidíte, tak je Číst dál

Stará láska nerezaví, říká jedna provokativní hláška, na kterou mají alergii všichni, které čas od času popíchne osten žárlivosti vůči jejich drahým polovičkám. Já bych ovšem těchto pár slov použila ne pro mileneckou vášeň, ale pro svůj osobní pocit, který zažívám zas a znova, jakmile moje nožka spočine na půdě milovaných míst na zemi, kam se s láskou vracím. Na tenhle věčný plamínek v srdci nemá vliv zub času, únava, nálada nebo konkurence v podobě nově objevených rájů. Je tu pořád. Někdy se rozhoří jako dobře naložené kamínka, jindy plápolá jen polehoučku, aby zase počkal na tu pravou příležitost a dal najevo sílu, která se v něm ukrývá.

Jedno z míst, jimž připisuju právě takový význam, jsou Benátky Číst dál

Čtvrtek 13.9. … 20 h večer

Je 8 večer a já stepuju na autobusovém nádraží v Brně. Na sobě tričko, mini svetřík a óbr růžový šál. Vedle mě zavazadlo o velikosti, za kterou by se nemusel stydět ani člověk, co jede pryč na měsíc a ne jen na víkend, jak já. Čekám, až kamarádku přiveze její drahá polovička.

V mezičase rychle vybaluju žvýkačky, jinak si nejspíš vymlátím zuby o sebe, jak mi cvakají zimou. No jo, tak to dopadá, když chce někdo machrovat jen v letních hadrech a venku už se pomalu schyluje k podzimu. Vidět mě mamka, dostanu facku a nemine mě hláška o tom, že se nachladnu a umřu. Což by byla pěkně Číst dál