Tak máme od konce listopadu „pískací“ kočičku. Tykuška byl po roce na přeočkování a jelikož jsme už delší dobu uvažovali o tom, že ho necháme načipovat, zvládli jsme to při jedné návštěvě. Kocourek chodí i ven, takže občas trnu hrůzou, aby se někde neztratil. Nechci to přivolávat a samozřejmě doufám, že čip nebude nikdy potřebovat – ale kdyby náhodou… Znáte to. Akorát se přiznám, že o co víc byl kocourek při zavádění čipu pomocí širší jehly statečný, o to míň to zvládla jeho panička. Tykoška podržel páneček a já si musela jít sednout na židli, poněvadž mi zgumovatěly nohy a začalo se mi sakra rychle zatmívat před očima. A rozchodila jsem to snad až za hoďku. Hrdinka, no… :-)

Jo a chtěla bych se omluvit všem maminkám, ze kterých jsem si kdy dělala srandu, že mluví o sobě a svém prckovi v množném čísle. Číst dál »