Jednu dobu jsem byla velice rozežraná. Doslova. Všechno jsem s oblibou zalévala smetanou (tehdy se mě ještě nepokoušela zabít), nejlepší příloha byla hranolková a byla jsem schopná prohnat friťákem všechno, na čem držela strouhanka. Nerozpakujte se podobná jídla vařit klidně o půlnoci, zapijte to hojně alkoholem a máte recept na katastrofu, vážení. Jednoho krásného dne mi ale začaly dvě brady v zrcadle poněkud brnkat na nervy a já se zdravě naštvala a rozhodla se s tím něco dělat. Překopala  ...

Stal se zázrak! Připojila jsem sama tiskárnu k počítači! Stačilo dvakrát kliknout! Celé se to přihodilo tak rychle, že jsem nestihla ani vykřiknout úžasem, když se mi na obrazovce zjevila nová ikonka! A o to větší byl šok, že se tak stalo nějak mimochodem během pokusu o spárování počítače s bezdrátovými sluchátky. Neuvěřitelné! Už po 3,5 letech, co máme tiskárnu doma, můžu tisknout… Víte, mám takovou teorii. Tiskárny jsou vychytralí šmejdi. A mají speciální čidlo, díky kterému  ...

Nic proti podzimu. Je fajn moci se v obchodě zásobit dýněmi na polévku za třetinovou cenu. Nasbírat na zahradě oříšky. Nasušit asi tunu křížal. A konečně se vrhnout na všechny ty čajové zásoby. Tohle všechno je boží. Na druhou stranu, co mi absolutně nechybělo, tak zledovatělé ruce a nohy. Stane se to pokaždé ze dne na den. Jako když vylejete z rychlovarné konvice vodu a ona zchládne. A oteplá až v dubnu příštího roku. Zahřát se? No jasně. Patero rukavic bych potřebovala. A o dvě čísla  ...