Střídavě oblačno mé tělo blázní a vymýšlí si „alergie“ a cuká se, když mu chci vnutit něco proti jeho vůli. Otázkou je, kolikrát si cosi podobného podvědomě vsugeruju a kolikrát se prostě jen přehnaně pozoruju. Ale vzhledem k tomu, že k doktorovi mě dokopete až v momentě, kdy se plazím po čtyřech a je opravdu zle a chlap by mě za takový přístup nejradši zaškrtil, možná zůstaneme u té podvědomé autosugesce. Protože přiznávat si, že by něco mohlo být doopravdy špatně, se mi prostě nechce a vede to právě do těch přehnaně pozorovacích pekel. A na to se můžu krajc cvajc :-)
Zmiňuju to proto, že mi začaly stávkovat ouška. Začaly se cukat vůči jakýmkoli náušnicím a kdykoli jsem se pokusila byť jen na 10 minut nějaké vzít, začaly mě uši strašně bolet a opuchat, jako kdyby mi je průvodčí cvaknul ve vlaku tím bazmekem na jízdenky. A jako bonus jsem v dírkách po náušnicích měla do večera strupy. Ble. Dělalo mi to úplně po všech náušnicích – zlato, stříbro, chirurgická ocel, bižu, cokoli. Číst dál »
