Před pár lety by mě stav, kdy vyčesávám hrsti vlasů při každém mytí, přivedl do cvokhausu. Naběhla bych do lékárny, popadla velký nákupní koš a shrnovala do něj obsah polic s vitaminy a vlasovou kosmetikou. Pak bych předběhla všechny u pokladny a řvala, že je to otázka života a smrti a ať mě sakra nezdržujou s trapným brbláním o frontě. Doma bych vylupkala platíčka prášků od všech výrobců, kteří slibují bujnou kštici, prohnala to mixérem, naředila rybím tukem a nahradila tím obsah ledničky  ...

Matně si vzpomínám, že mi do spaní nepasoval takový divný pocit. Vlhko na tváři, řekla bych. Jako když na vás dopadne dešťová kapka. Automaticky jsem si rukou přejela po obličeji, abych se toho pocitu zbavila. Chtěla jsem se otočit na druhý bok a spát dál. Jenže pak mi to došlo. Co to sakra…? Posadila jsem se na posteli, vlasy rozvrkočené na všechny strany, pohled ještě zamlžený od násilím přerušeného snu. Chvilku jsem přemýšlela, co mě vlastně probudilo. Pohled mi sjel automaticky na  ...

Taky se vám vlasy v létě mění ve vysušenou slámu, kterou je záhodno rozmazlovat snad ještě víc, než v zimě? Nevím jak vy, ale já z „maskování“ a olejování skoro nevyjdu. Mám ozkoušených asi milion dvacet vlasových kúr, kondicionérů, „opravných“ sprejů a sér… A to nejen z řad BIO, ale tuze ráda zabrousím i směr mega regál se značkami Gliss Kur, L’Oreál, Schwarzkopf… A pokaždé vzdávám hold člověku, který na tyhle výrobky vymýšlí reklamní hlášky,  ...

Občas by se recenze daly srhnout do několika málo vět. Něco jako „mýdlo je v pohodě“, „šampon myje„, nebo že „tělové mléko nesmrdí jak bolavá noha“. A vše podstatné je tím řečeno. Nebo aspoň základní třídění na kosmetiku, která mi může a nemůže přes práh. Jenže takový článek by byl tak trochu na prd, poněvadž byste se nedozvěděli další zásadní věci – jestli je kosmetický bazmek moc řídký/hustý, na co si dát při použití pozor, co se dá od účinků  ...