2012-06-22 21:29:03
Když jsem si z e-shopu Dr. Popov vybírala, co bych ještě tak mohla prubnout, vzpomněla jsem si na Luc a její hokus pokus s rakytníkovým olejem. No a poněvadž mě ten její článek tehdy hodně nalákal, skočila jsem po možnosti vyzkoušet oranžový zázrak osobně, jak slépka po flusu. Z informací, které si na netu o rakytníku můžete přečíst, získáte dojem, že lék na rakovinu už dávno existuje, jmenuje se „rakytníkový olej“, ale nikoho to ještě nenapadlo tímhle směrem použít (nebo jo a ušlo mi to?).
Co je na něm tak fajného? Rakytníkový olej je prý přírodní koncentrát vitaminů A, B1, B2, B6, D, E, F, K, P, dále obsahuje betakaroten, kyselinu listovou, organické kyseliny, třísloviny a minerální soli, důležité esenciální mastné omega kyseliny – 3, 6, 9, a je také zdrojem vzácné omega-7 mastné kyseliny. No nekupte to. Budete rakytník užívat denně a ve 130-ti vás budou muset za rožkem křápnout pantokem, bo se státu nevyplatí vám posílat důchod tak dlouho.
Jakmile se mi olej dostal do ruky, tak první, co jsem musela okamžitě vyzkoušet – tak jak vůbec voní. Protože to je samozřejmě jedna z nejdůležitějších věcí, podle které se dál vybírá (stejně jako barva u auta, že). Docela dlouho jsem přemýšlela, k čemu tu vůni přirovnat. Jestli k šípkům? Nebo k něčemu ovocnému? Trochu bylinkovému? Trochu kouře? (ne, není to překlep)…
Vážně nevím. Asi tak mix všeho výše jmenovaného. Mě je vůně docela příjemná a díky tomu jsem ochotná olej používat, aniž by se mi navalovalo, nebo jsem se obracela naruby při každém přičichnutí (znalci arganového oleje ví, vo co go).
Další věc, co vás praští do oka naprosto spolehlivě, tak je barva. Jasná a zářivě oranžová. Než jsem si olej naplácala na obličej, tak jsem pro jistotu testovala na ruce, jestli to vůbec půjde umýt. Nerada bych pak chodila s papírovým pytlíkem na hlavě další týden. Jak už psala i Luc, olej není vůbec mastný. Jde spíš o suchý olejík. Napatláte ho na sebe a žádné umaštění se nekoná. Pěkně se vpije do kůže (bo vlasů) a já jsem z toho dost nadšená. Ale hurá do praxe. Na co se dá olej vlastně použít a co z toho budete mít, když si s rakytníkem potykáte:
Maska na obličej – naneste na očištěný ksichtík. A nechte působit. Dobu si určete sami. Čím dýl, tím líp. Mě se teda moc nechtělo promenádovat se doma s oranžovým obličejem nijak dlouho. Pro jistotu jsem se zavřela v koupelně a vytvořila si válečné malování až tam. Než jsem proběhla sprchou a zrobila základní údržbu zbylé fasády, byla půl hodina v tahu a já usoudila, že by bylo asi vhodné oranžový nátěr smýt. Protože jako fakt nehodlám předstoupit před kohokoli živého s něčím takovým na ksichtě. Věřím, že ukázat se v tomhle stavu chlapovi, tak se buď počůrá smíchy a přejde to jako vtip, nebo zařve hrůzou a dá se radši na kluky. Ani jedno netoužím vidět, mimochodem. Výsledek „masky“ je ten, že je pak kůže příjemná na dotek (jakoby nakrémovaná, ale bez jakékoli citelné vrstvy) a díky tomu, že jsem nános smyla jen tak halabala, tak jsem chodila i nějakou dobu s lehce oranžovým nádechem na obličeji, aniž bych si toho všimla v zrcadle. Trapasss…
Zábal na vlasy – stejně jsem si chtěla další den dopoledne vlásky umýt, takže proč se nepustit do experimentu i v tomhle případě. Olej jsem večer napatlala do vlasů (a docela hodně, snad celou lžíci!), zapletla cop, a polštář obalila ručníkem. A hurá chrupkat. Nejdřív jsem myslela, že to bude horší a já se vzbudím se vzorkem ručníku na půlce obličeje a s oranžovým tetováním na zbytku. Nakonec to ale bylo úplně v pohodě. Olej se vsáknul takřka hned po nanesení do vlasů. A ráno abych ho vůbec pohledala! Jediné, co ho prozradilo, tak oranžová pěna při šamponování. Chválím, že vlasy nechal krásně hebké (jako byste si nanesli do délek kondicionér a nechali ho tam pár hodin) a za celý den se mi vlasy nijak nekrepatí a nelétají. No boží. Asi rakytníkové vlasové rituály zavedu častěji. Sice se trochu bojím, co na to drahá polovička… ale kdyžtak mu natřu hlavu taky a bude mít po srandě.
Na tělo – snad odjakživa bojuju na pažích s takovou divnou vyrážkou, bo co to je. Nebo prostě jen nehezkou kůží. Jednou je to lepší, podruhé horší… jak kdy. Zkouším co se dá a poslední dobou se mi i daří se konečně prokousat k výstavním tlapkám, kterýma budu moct oslňovat davy. Páč jsem holka marnivá, jsem ochotná testnout cokoli, co mi slíbí supr výsledek. A když je ten rakytníkový olej takový zázrak… přece ho nevynechám ze hry, ne? Pokusně jsem tedy večer olej do kůže vetřela. Sice jsem vypadala jak v akutním stádiu žloutenky a být chlapem, nedotknu se mě ani dvoumetrovým dráždidlem na opice (z čehož plyne, že podobný experiment doopravdy nedoporučuju zkoušet před rande), ale co bych neudělala pro krásu, že. Poznatek – olej opravdu dobře vetřete. Barva nebude tak svítit (navíc se do rána úplně vstřebá. Fakt!). A pokud se natíráte před spaním – dejte si do postele radši ručník. Ušetříte si trochu nadávek z obarveného povlečení. Výsledek? Olejík nezvykle rychle hojí sebemenší ranky nebo odřeniny, které díky němu bleskově zasychají (nezkoušeli jste to někdo na akné?).
Jako doplněk stravy – ne. Ne a ne a ne. Pokoštovala jsem jednu, slovy J E D N U lžičku. A nemohla se té pachuti zbavit. Jak kdybych si strkala do huby plastové lego autíčko s tou pískací veverkou pro mrňata. To je hnus, velebnosti… fakt. A může to být zdravé sebevíc. S radostí se rakytníkovým olejem omatlám od hlavy až k patě… ale jíst ne e… Ještě tak rakytníkovou marmeládu od Alnatury… jo, ta je moc fajná.
Závěrečné dojmy? Ten olej mě zajímá a určitě mu dám šanci ještě ukázat, co v něm je. Hlavně na vlasy! Z těch jsem byla dost nadšená. A když se drahý nebude dívat… tak i na ruce :-)
Buďte první! Přidejte komentář