Svého času, v +/- 13 letech, jsem měla poměrně těžkou alergii na nakupování. Čehokoliv. Jít si koupit boty? Nové oblečky? Opupínkovala jsem se hrůzou už jen z té myšlenky a radši bych se fakt škrábala žhavým drátem v zadních partiích těla kam slunce nedosvítí, než nakráčet do obchodu a něco si na sebe koupit.
Obchody s oblečením mě neskutečně děsily – jak mám sakra vědět, jakou mám velikost? Dyť se to furt mění! Všichni na mě čumí, jak si nesu ramínka se svrškama do kabinky a určitě si říkají „no ty vole, ta v tom bude mít šlehu“. A jakmile ze zkušební kabinky znova vylezu pod světla zářivek v obchodě? Ježišmarja, no stopro si ti samí lidi myslí, že to určitě nesu zpět kvůli tomu, že jsem se do toho nenapresovala…
A nedejbože kupovat boty, nebo spodní prádlo… No chcete mi uhnat infarkt?! Boha jeho, kde ty časy jsou…
Dneska…? Nevím přesně, kdy se ta změna udála. Jedno ale vím jistě – od té doby se snažím si vsugerovat, že si nepamatuju číslo k platební kartě, abych ji ochránila od vykrvácení u pokladny. Peněženku pokud možno zapomínám doma. Nebo z ní aspoň před odchodem vysypu ty největší a nejlákavější bankovky a nechávám v ní jen drobné na kafe. A na prťavý zákuseček samozřejmě…
Jenže jednou ten okamžik vždycky přijde… S železnou pravidelností se opakuje. Někdy až příliš často. Prkenica nabitá, platební karta už pomalu zaprášená od dlouhého nepoužívání… Tehdy se z kabelky ozve úpěnlivý duet „Halooo, tu sme! Potřebujem provětrat!“. Mám měkké srdce a kartička s peněženkou zase tak smutné hlásky… A já pak v takovém stavu z dálky zaostřím novou kolekci barevných balerín a v tu ránu jsem v tranzu. Navíc když mají ty krásné botičky na sobě mašličku nebo něco blýskavého! Už jste někdy zažili orgasmus u regálu s botama? Popř. když si nesete krabici s novýma křuskama k pokladně? K nepopsání.
Nebo třeba ta euforie, když ukořistíte ten úžasný jasně růžový top! Poslední kousek ve vašem čísle! Viděli jste někdy, co dělají psi, když mají ohromnou radost z nově příchozí návštěvy…? No tak do toho cvrkacího stádia radosti jsem to ještě nedopracovala mimochodem. A doufám, že se toho ani nedožiju… Ale radostí si krapet povyskočím, to zas jo. Když si myslím, že mě nikdo nevidí. Ehm.
Někdy se ale taky povede nákup, kdy jsem totálně happy až doma. Po zevrubném vyzkoušení nového úlovku. Povětšinou kosmetického. Něco takového se mi poštěstilo v Avignonu v jedné drogerii/parfumerii. U hodně z vás jsem si přečetla „ódu na micelárku od Biodermy„. Ale zatím se mi nějak nechtělo ji zkoušet, poněvadž mi to přišlo drahé a tak vůbec. No a právě v té Francii ji měli v akci. Celý regál tam byl. Flaška za 8,90 €. Hele za takovou cenu už je ochotný to vyzkoušet i takový škrťa jak já.
I drapla jsem jednu láhev a nervózně, se smíšenými pocity, jsem si ji umístila do košíku. Nevěděla jsem, jestli vůbec dělám dobře. Ale zase ty nadšené reakce na netu… všichni ji kupujou… něco na té vodě přece musí být!
A taky že je!
Než jsem testla micelárku od Biodermy, netušila jsem, že:
- se dá odličovat „vodou„
- po odlíčení mě nemusí štípat oči
- odličování zabere chviličku
- můžou mi zmizet černé ťupky z čumáčku!
- řasenku nemusím šmrdolit dolů půl dne a následně stejně objevit šedé šmouhy pod očima
Tipuju, že jsem poslední mohykán, co tenhle výrobek neznal a nepoužíval. Nechápu, jak se to stalo. Fakt ne. Asi zkrat, nebo tak něco. Nicméně teď hodlám obrátit Aukro hore kocom, očíhnout kdejakou lékárnu a akce na „biodermí“ micelárku si budu pěkně hlídat a kupovat ji snad po litrech. Ta pohodička při odličování… rychlost… účinky… čistý ksicht!
Jinak teda – nijak to nevoní, nijak to nemastí. Jako byste si odličovací tamponek navlhčili obyč vodou z kohoutku. Akorát že neskutečně fajně odličuje. Po použití není pokožka obličeje suchá. Je jednoduše – čistá a v pohodě. Jo. Přesně tak bych to popsala.
Abyste věděli, miluju testování nové kosmetiky. Maximálně. A nestává se mi často, abych nějakou věc kupovala pořád dokola. A když už se mi povede takový kosmetický poklad objevit, tak mi ho k mé smůle přestanou vyrábět (ano L’Occitane, tohle je na vás! Proč?! Proč mi to děláte…? Potřebuju svoje stylingové sérum… because it’s legen_wait-for-it_dary!!!).
PS: štve mě na té vodě jediná věc. Že jsem si jí z Francie za taký fajný peníz nepřivezla celý kamion…
Buďte první! Přidejte komentář