Itálie, Benátky 2012

Benátky 2012

Čtvrtek 13.9. … 20 h večer

Je 8 večer a já stepuju na autobusovém nádraží v Brně. Na sobě tričko, mini svetřík a óbr růžový šál. Vedle mě zavazadlo o velikosti, za kterou by se nemusel stydět ani člověk, co jede pryč na měsíc a ne jen na víkend, jak já. Čekám, až kamarádku přiveze její drahá polovička.

V mezičase rychle vybaluju žvýkačky, jinak si nejspíš vymlátím zuby o sebe, jak mi cvakají zimou. No jo, tak to dopadá, když chce někdo machrovat jen v letních hadrech a venku už se pomalu schyluje k podzimu. Vidět mě mamka, dostanu facku a nemine mě hláška o tom, že se nachladnu a umřu. Což by byla pěkně blbá smrt, co si budem vykládat. Po návratu domů prosím – ale natáhnout brka předtím, než odkvačím na dovolenku? Tomu bych říkala smůla. Ale říkám si, že tak moc toho nahoře nemůžu srát ani já, ne?

Konečně se ke mě řítí cosi, co připomíná vychlámanou Evičku a jejího Laďu, co se horko těžko snaží maskovat radost z toho, že bude na chvilku slaměný vdovec. Musím mu ale přiznat body za to, že se vcelku přesvědčivě snaží v kamarádce vzbudit dojem, kterak mu bude chybět. Protože víte, co – my ženské tyhle věci hrozně rády posloucháme!

Benátky 2012

Po chvilce zmatkování, kdy se málem vnutím k jinému zájezdu, se nalodíme na palubu. Já si kolem sebe začnu skládat taštičku s kosmetikou, iPod, svačinku, pití, kamarádku a polštářek.

Po cca 15 minutách cesty usoudím, že se nikdo nedívá a je dostatečná tma na to, abych si pomocí svých kosmetických serepetiček sundala obličej. A jak si tak libuju, že jsem tuze nenápadná, z ničeho nic vedle mě Evulka zaňufá a prý: „Se můžeš odličovat klidně celou cestu, pěkně to voní.“ Cha. Se vsadím, že kdyby najednou rozsvítili, tak zapomene na vůni, zařve hrůzou a předčasně vystoupí zavřenými dveřmi. Ale ne… Evička je hodná. I kdybych se stala obětí přepadení a ustřelili mi půl ksichtu, tak bude pořád tvrdit, že mi to sluší. Což je od ní ohromně milé, když se to tak vezme a je to zároveň jeden z důvodů, proč bych se s ní vždycky rozdělila o poslední kousek čokolády.

Ačkoli jsem měla z cesty trochu hrůzu, dalo se to docela v pohodě přežít. Když všichni okolo spokojeně spali, mohla jsem se kochat výhledem na hvězdy a nechat si skrz iPod vymývat mozek tklivými tóny profláklých melodií. A když nad tím tak uvažuju, tak někdy vážně není na škodu, muset sedět na zadku a přemýšlet. Nikdo po vás nic nechce, nic vás neruší. Jen čučíte do tmy a třídíte bordel v hlavě. A do toho co tři hoďky zavelí Kaťuša (tak jsme překřtili naši supr průvodkyni Katku), že se máme jít vyvenčit, ať nikdo nezrobíme v buse loužičku, nebo něco horšího.

Benátky 2012

Pátek 14.9. … 6:30 h ráno

Jsme skoro v Benátkách. Ještě poslední zastávka na parkovišti, kde předvedu nedobrovolný striptýz Italům (přece se nebudu při převlékání fackovat v autobuse s ostatníma, když chci jít do sukně a trička, ne?). Navíc jako co by na mě krom růžových kytičkovaných kalhotek viděli, že. I když nebudu kecat – jsou fakt roztomilučké… A million girls would kill for them!

Pak už hurá počkat na loď, která nás dopraví přímo do centra Benátek. A jelikož loďka ještě chvilku meškala, neváhaly jsme s kamoškou vytasit kosmetické taštičky a zrobit si na ksichtíku něco, co nebude tak moc připomínat první den Halloweenu. A nechci slyšet žádné držkování. I snaha se cení, víme?

Celá cesta trvala asi půl hoďky, takže jsme si stihly užít parádní výhled, málem si vykloubit ruce, jak jsme usilovně mávaly na projíždějící mega loď a skoro zmrznout, protože takhle brzo ráno na moři… Fííí… naproti mě seděla holka jen v tílku, klepala se jak drahý pes a vedle ní její kluk v triku a bundě a ani to s ním nehlo. Gentleman jak stehno, fakt.

A pak mé oko konečně spočinulo na tolik vytouženém místě na světě. Na Benátkách. Tááááák dlouho jsem o tom snila a ještě dýl kecala. Už jsem se pomalu chystala, jak naradovaná vyběhnu z lodi a oslintám prvního Itala, co mi přeběhne přes cestu, se slovy „Dio mííío, sono in Venezia! Hallelujah!“ … no trochu mi to zkazil výstup z lodi jako takový. Představte si situaci – moře je po ránu ještě poměrně rozbouřené (neptejte se proč, prostě to tak je). Já jsem na lodi. Chci vystoupit. Bod A (loď) se kýve. Bod B (molo) se nehýbe. Styčný bod C (dřevěné prkno spojující bod A a B) se hýbe tak, že přemýšlím, jestli radši neomdlít a nenechat z lodi bod D (tedy mě) vynést v bezvědomí. Fakt jsem se docela bála. No chlapík s čokoládově hnědýma očima, co pomáhal všem přejít tím, že jim jako nabídl tlapku, aby se lidi nepotentovali strachy… mě lehce přesvědčil. A ne, nepřijela jsem do Itálie jen čumět na chlapy. Původně.

Benátky 2012

Benátky 2012

Benátky 2012

Benátky 2012

Benátky 2012

Benátky 2012

Benátky 2012

A ve městě? Lidi zlatí, co vám budu vykládat. Celý den jsem chodila s hlavou v oblacích. Resp. jsem nestačila zírat na všechny ty nádherné památky, zvonici, sloupy, mostky… Nakukovaly jsme do výkladů a obdivně ááááchaly nad nádhernýma maskama (které byly doopravdy všude!), obdivovaly jsme překrásné šperky, mžurkaly do sluníčka a u toho mlsaly zmrzlinu… Jako věděla bych, co s milionem na kontě a měsícem dovolené. Fakt jo.

Po poledni jsme usoudily, že by asi nebylo od věci si dát kafčo. Všichni opěvují italské kafe až do nebe a přeci neodjedem z Benátek s tím, že jsme na něco tak zásadního zapomněly! Po chvilce přemýšlení, ve které kavárně to zalomíme (A co tamta? Hej né, vypadají, že jsou moc ukecaní a já houby rozumím. A co třeba ta? Hmmmm, to by šlo.) jsme si našly vcelku útulné místečko. V mžiku jsme si každá vybraly mňamkoidně vypadající tuňákový sendvič a velké espresso, zacvakly jsme útratu a hodlaly se vyvalit k jednomu z prázdných stolečků, co v kavárně byly. Během pár vteřin k nám ale doběhl jeden z maníků co kofi vaří a začal cosi blekotat italsky. Po pár minutách jsme se rukama nohama přece jen domluvili, vo co go. Předpokládám, že 99% čtenářů tohle ví a já budu za trapku. Totiž: když si chcete v Itálii sednout v restauraci nebo kavárně ke stolku, platíte vyšší cenu. Většinou tak o 1€. Když dáte kafe/panáka/koláček tzv. „na stojáka“, vztahují se na vás nižší ceny uvedené na lístku. Naštěstí nás tu nikdo neznal, tudíž náš malý trapas upadl v zapomnění a my mohly v další restauraci už suverénně prohlásit, že chceme kafe „al tavola“. Pro příště teda.

Benátky 2012

Benátky 2012

Ještě co mě v Benátkách hodně pobavilo, tak gondoliéři. Vyhouply jsme se na zábradlí jednoho z mnoha mostů, co ve městě potkáte a pod kterým byl echt velký provoz gondol. A chlapíci, pravda, s máváním a úsměvy nešetřili. Z čehož jsme zas měly vánoce my dvě. Protože kolikrát v životě se vám podaří, že vás bude zvát gondoliér do loďky stylem „skoč z mostu, tě nějak chytím“, popř. vám začne hezky zpívat, že (což je samo o sobě pecka, poněvadž gondoliéři prý obecně nesnáší zpívání).

A i když jsem za ten den měla nožky ochozené až po kolena a únavou se mi pletly dohromady… přece jen se mi odtamtud vůůůbec, ale VŮŮŮBEC nechtělo. Benátky jsou nádherné město se skvělou romantickou atmosférou na každém kroku. A já se tam potřebuju brzo vrátit!

Navečer jsme doufaly, že odpadnem do moře a až se dostatečně vykoupem, necháme se vyplavit jak velryby na břeh… no lehce nám to zkazil silný vítr. Plavčík pobíhal pološílený po pláži a snažil se vyhánět kupšání_chtivé důchodce z vody. Tak jsme ho nechtěly stresovat ještě my. Namísto toho jsme se hodily do gala a vypravily se probádat noční život v Jesolo.

Jesolo

Benátky 2012

Malý tip – když smíchy hýkáte na celou restauraci a popisujete kamarádce váš největší trapas v životě, nebo něco podobného… ujistěte se, že ti dva sympatičtí kluci u vedlejšího stolu nejsou Češi… Stejně tak to zapomněla ošéfovat kamarádka, když na ně chvilku zírala a pak vcelku nahlas prohlásila: „Ty vole divaj, voni ty škeble fakt chtějí žrát! Bych se poblila!“

Sobota 15.9. ráno

Původně jsme si chtěly přivstat a jít ráno na pláž. No po včerejší noci, kdy jsme do sebe obrátily litr vína, byly nevyspalé z busu a navíc jsme měly v nohách asi stopadesátdevět kilometrů po Benátkách… jsme budíček ignorovaly a posunuly ho o hoďku…

„Crrrrrr…“
Evuli vstáváme…?“
„Serem na to…“
„Tak jo…“

Dnes nás čekal výlet do Verony a Padovy. Nutno podotkout, že tyhle dvě města mě ani zdaleka tak nenadchnuly, jak milé Benátky.

Verona

Verona

Verona

Verona

Verona

Verona

Verona

Verona

Ve Veroně vás zaujmou nádherné uličky, to ano. A taky luxusní obchůdky všude, kam se podíváte. Něco jako byste vedle sebe poskládali x Pařížských ulic v Praze. Akorát ve Veroně to není takový kýč. Mít bezedné konto, roztočím to ve Veroně. A taky stojí za návštěvu Aréna, kde se konají koncerty, popř. jiné kulturní události. Asi takhle – jsem na výšky docela zvyklá a nevadí mi. Ale jakmile jsem se vyšplhala až nahoru na ochoz Arény a chtěla si ji obejít dokola… ééééj, nebylo mi dobře ani trochu! Schod pod sebou jsem viděla třikrát (navíc byl z leštěného mramoru, což je super klouzací matroš pro balerínky). Velice rychle jsem si teda rozmyslela svou výškovou procházku a radši jsem srabácky sešplhala dolů.

No a pokud už jste ve Veroně, tak vás průvodce (stejně jako nás Kaťuša) určitě zavede i k Juliinu balkónu. To znáte, ne? Romeo a Julie. Leonardo DiCaprio a Claire Danes. „Ach Róóómeo, proč jsi Rómeo…“ Hele, jako nic moc. Přijdete k baráku, tam balkon, pod ním mraky lidí a všichni se chtějí fotit u sochy Julie a šahat jí přitom na prso. Je to prý tradice. Ale tak jooo… i tak krutému realistovi, jako jsem já, lehce zvlhlo oko, když si představil, jaká to musela být velká láska. I když jen fiktivní

Padova

Padova

Odpoledne jsme se přesunuli do Padovy, kde měl náš výlet končit. Řeknu vám, v Padově teprv dostává slovní spojení „všichni svatí“ pravý význam. Co pár metrů potkáte stánek, nebo obchůdek s tolika křížkama a růžencema, že kdybyste je roztavili a hodili do sběru, bez problémů vyžijete do důchodu v přepychu, aniž byste hnuli prstem. A těch svíček všude! A šátků pro obnažené turistky, aby nepohoršovaly faráře! A modlících se lidí před svatým Antoníčkem! No, nevím. Bála jsem se čehokoli dotknout, abych se jednak nepopálila ohněm pekelným :-)

Večer už byl čas se nalodit a vrátit se směr Česká Republika. Šíleně rychle to uběhlo! Ale jsem hrozně ráda, že jsem výlet absolvovala. A jestli se do Benátek vrátím? Pcha. Otázka nezní „jestli“, ale KDY! :-)



29 thoughts on “Itálie, Benátky 2012

  1. Bože, nevím, co komentovat dřív. Sousedi si asi myslí, že vedle nich bydlí mentál, co se směje jak debil :DDD. Já z Tebe nemůžu. Tohle se teda echt povedlo, budu slzet smíchy asi až do rána.

    1. Luci já se zas tlemím u toho tvého komentáře :-D ještě že jsem doma sama, fakt. Mi slzí obě oči a řasenka už dávno není tam, kde původně :-))

      1. Tak to by byla pekna fotecka :D. Koukam, ze Ti, co jsem snad dneska nazenu, budou mit fakt extra porci. Pekne korenenou :D.

  2. Haha, Bebe, jet s tebou na dovču, tak se směju na celý kolo od rána do večera:-D Já jsem v Benátkách byla ještě jako malá, takže si to moc nepamatuju, ale v budoucnu bych do Itálie moc ráda jela zas:-) Koupila sis i nějakou pěknou kosmetiku?:-)

    1. Mili neboj, mám i chvilky (a že jich není málo!), kdy se jeví jako jediné řešení skočit mi po krku a na místě mě zabít, jak umím být protivná :-D
      Jinak kosmetiku jsem nedovezla žádnou (i když jsem cosi v obchodě okukovala). Nakoupila jsem jen spoustu pohlednic a jeden krásný kamínkový náramek s růžovýma kytičkama. Pro štěstí a odvahu! :-)

      1. Tobe a skocit po krku? :DDD I kdyz, koukam, ze si Byk a narozena jen o rok a den od segry, ktera je nekdy vylozene na profackovani :))). Zvlast kdyz se probudi s blbou naladou, to se ji pak musime vyhybat s mamcou :D. Nastesti u nasich moc casto spolu nebyvame. Ale stejne Ti to neverim :DDD.

      2. Si piš, drahá Lucifrid. Naštěstí se lidi kolem mě snaží ovládat a nepřetáhnou mě občas klackem po hlavě :-D
        A ségru fakt chápu – my Býci se nezdáme. Jak sme jednou nakrknutí, je prozíravé vyhýbat se nám na kilometry a nemávat před náma ničím červeným! :-)

        1. Jj, to s tou cervenou souhlasim. Chodit okolo vas jako mysky :D. Njn, nemuzu vam nic vycitat, ja byla kdysi davno velky introverti depkar. Ted jsem velke extroverti slunicko velikosti atomovky :D. To prijde s vekem, uvidis :D.

        2. Kurna, se mi nezobrazil a vyjimecne jsem si nesejvla komentar do schranky, zabiiiit :(. Jo, s tou cervenou mas pravdu, ticho kolem vas jako mysky :D. Ale neboj, ja byvala depkoidni introvert a ted jsem extrovertni slunicky velikosti atomovky :). Prijde to vekem, rekla bych :D.

    1. Ná tož Evelins, to je snáď jasné, že bysem ťa nenechála odcestovat samotnú! Dyť bych sa mosela haňbů propadnút, že sedím doma na prdeli a ty mezitím mrkáš po gondoliérech :-)) jo a navíc bysem ti doma záviděla. Takže bych ťa pořád prudila na telefonu a scela bysem jednu MMSku za druhů :-D
      Jo a jinak moc dík za fajné slova chvály ;-)

  3. Vtipné, o to vtipnější, že všechna místa znám. Cestování letadlem se bojím jako čert kříže (a nějaký statistiky mi jsou prostě víte kde – je to ve vzduchu, a to mi jako člověku s absencí křídel nedělá dobře). A taky bych asi nerada absolvovala výlet s průvodkyní, která by mi vykládala historický nesmysly a tahala mě po všech čertech. Jinak Benátky, Verona, Padova… super. Ale jinak – je moc fajn, že jste si to užily. A tu Paříž zkuste bez průvodce, tam se dvě sličné turistky jen tak neztratí ;-)

    1. Akorát byl lehce problém, že jsem Kaťušu občas nestíhala poslouchat, takže než jsem se vrátila domů a zjistila si, cože to bylo vlastně za památku… měla jsem pro to pracovní název „taký fajný barák s bílů fasádů“, nebo „slůpek se zviřátkem nahóře“ :-D
      Z letadla mám taky lehce obavu, to se přiznám bez mučení. Ale zase na druhou stranu… ta vidina ušetřeného času… eeeeej, to je moc dobrý argument :-)
      No a přemýšlím, jestli to nestřelit bez průvodce. Zas by to mohl byt úplně jiný zážitek, co? :-)

      1. “taký fajný barák s bílů fasádů”, nebo “slůpek se zviřátkem nahóře” :-D

        boze boze, klid, uklidni se Lucifrid, kolegove vedle v kanclu nemusi vedet, ze se smejes jak debil :D

        ja vyrazela vzdy bez pruvodce… a kdyz nahodou byl, tak jsem se trhla :) nastudovat ty kecy si muzes v priruckach a uzijes si treba neco navic :)

      2. Luci esli mi od tvojého zaměstnavatele přijde vyúčtování, že ruším zaměstnance při práci, tak ti to přepošlu!!! :-D
        Já se bez průvodce bála. Bo jsem zatím nikde moc nebyla. Ale příště fakt uvažuju nad tím se trhnout a vyrazit za dobrodružstvím jen tak. Jediné riziko je, že můj orientační smysl stojí za prd a jsem schopná třeba namísto do Budějic dojet do Berlína :-D takže musím sebrat odvahu a konečně prubnout něco na vlastní pěst. Další bobřík odvahy čeká :-)

      3. Je mi teprve 21,5 a všechny cesty kromě jedné jsem absolvovala bez průvodce. Ta jediná s průvodcem byla tak hrozná, že jsem na to navždy zanevřela. Můj bývalý přítel říká: „Kde jinde si člověk může dovolit se ztratit než na dovolené?“ A má recht. Prostě někdy chce člověk dojít k nějaký památce (třeba fajnému baráku s bílou fasádou ;-)), cestou se ztratí, ale nalezne takový věci, který každýmu turistovi, kterýho průvodce hnal dobytčík kromem k fajnému baráku naprostou uniknou ;-)

  4. Já z tebe fakt nemůžu, ještěže jsem tedˇv kanclu chvíli sama, bo se tu tlemim jak debil:-D Pracovní název vede:-D Hele a to s tou vyšší cenou k sezení jsem taky netušila, to maj od vždycky?

    1. Až tak Dejnicko? :-D
      No jestli to tak mají od vždycky… to těžko říct. Ale až pak jsem si začala všímat, že v cenících se vyskytují dva sloupečky. „Al banco“ a „al tavola“. Přičemž to druhé znamená, že se chceš v restauraci/kavárně/cukrárně usadit u stolečku :-)

  5. Ach, Bebe. Díky moc za úžasné repo z Benátek… Mimochodem – poprvé jsem tam byla někdy před dvaceti lety, sedla jsem si na náměstí sv. Marka s kamarády a objednali jsem si jako velcí frajeři sedmičku bílého, jehož cena vypadala podle picího lístku akceptovatelně (zhruba 400 kč – tak co bychom se v Benátkách nerozšoupli!). Při vyúčtování jsme ale zaplatili za tu flašku v přepočtu asi 1100 korun! V platbě byla totiž zaúčtována i cena kapely, která před restaurací hudlala návštěvníkům do ouška! Málem nás kleplo!

    1. No myslím, že by drahé taliány neubylo, kdyby občas zrobili na první pohled srozumitelný a pochopitelný ceník. Aby člověk u placení pak nezjistil, že mu naúčtovali i hedvábné trenýrky číšníka… :-)
      A 1100,- … z toho by mě šlehlo na fleku…!!!

  6. wuaaaa, Benatky, Verona a padova? to muselo byt zuzo :) tiez som sa tam tento rok chystala, len mi to nejako nevyslo, snad priste :)

  7. krásné, taky bych hned jela (s cestovkou je blby to, ze cloveka taha po vsech certech … kdyz jsme byli kdysi se skolou, tak nas vlaceli „vychovne“ po tech okolnich ostrovech, murano a tak, a taky jsem z toho nebyla odvarena, radsi bych zustala v benatkach)

    1. Mooro tady i ve Francii to bylo v pohodě – mohli jsme si pokaždé vybrat. Buď půjdeme s průvodcem, nebo si zrobíme vlastní program a pak se sejdem tam a tam :-)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *