Jestli mě něco dokáže přivést do stavu maximálního zoufalství a nutkání začít bouchat hlavou do zdi… Je to nespavost. Dlouhodobá. Jednu takovou jsem řešila několik měsíců na přelomu roku. Tehdy jsem byla vyšťavená tak, že citron vypadnuvší z lisu na ovoce byl proti mě naducaný frajer. Problém se mi zdárně podařilo vyřešit. Sice práškově, ale stejně. Teď už si na spacím matroši dávno nefrčím. Ale čas od času se mi podaří (tak jako každému), že v noci prostě nezaberu a pak to dopadá tak jako teď – že třeba spisuju článek v půl páté ráno, kdy už jsem měla převalování se v pelíšku plné zuby.
Tentokrát jsem ale schopná přesně ukázat na viníka, který za bdělost může. A tím Číst dál