2012-07-21 20:24:46
Byli jste někdy v pálenici?
Víte co… sbíráte děsně dlouho meruňky, jabka, trnky a podobnou havěť do velkých bečárů, chodíte přisypávat cukr, aby matroš jako nezoctovatěl… A až je dílo hotovo, slavnostně to celé odvezete do pálenice, nech z teho zrobijú třeba „trnkové kapky„. Popravdě řečeno, z výsledné kořalky za ten rok proleju hrdlem minimum „štamprlíčků„. Na prstech jedné ruky by se to dalo kolikrát spočítat.
Výjimku tvoří dvě situace, kdy ve výsledku skoro nevím, čí jsem…
Zaprvé, když jsem nemocná. To dostanu povinně do každé nohy jednoho panáka (ani pavúk v tu chvilku nemá tolika noh), zalehnu do pelíšku a konec. Kurýruju se v bezvědomí. Ale zas to dost pomáhá. Hlavně v kombinaci s medem. Tradiční medicína jak blázen. Zeptejte se tu které stařky chcete.
Druhý případ nastane v momentě, kdy „majč“ (teda tu výslednou vykvašenou žbrundu v bečárech) vezeme do pálenice. Totiž abyste rozuměli – pálenici mají na starosti dva velice milí pánové, kteří rádi nabízí vybraným návštěvám na koštování vzorky kořalek, které jim tam nechali předchozí zákazníci. Zkrátím to. Těm dvěma se nedá říct „ne„. Já piju spíš vyjímečně, takže houby vydržím. A oni velice rádi nalévají…
Matně si vybavuju, že mi velice šmakovala kořalka z jeřabin (na obrázku flaška s červeným víčkem). Tu jsem chutnala poprvé v životě. A věděli jste, že když chcete pokoštovat slivovicu a zjistit, jestli je fakt dobrá, tak ji nesmíte pít studenou? Páč to z toho prý pak cítíte prd, jakmile je to podchlazené. Takže na takovém „koštu“ v pálenici dostanete pitivo buď s pokojovou teplotou, nebo vlažné jako čaj. Zajímavé je to.
Nicméně poučena z předchozích návštěv, rozhodla jsem se letos líp připravit. Než jsme vyjeli, tak jsem se najedla k prasknutí (zkuste si někdy pít nalačno… cha…) a dávala jsem si zatraceně pozor, abych se nezakecala a nezačala do sebe v dobrém rozmaru obracet panáky jeden za druhým. A hlavně – nepohrdla jsem 1,5 litrovkou nealka, kterou jsem si okamžitě přivlastnila. Jen díky tomu jsem mohla domů přijít po svých a ještě o něco později dokonce pracovat.
A jako bonus si ještě zrobit poznámky k nové recenzi… Na copak? Na Zelený jíl od Dr. Popova.
Co to je?
Podle stránek Dr. Popov: „Zelený jíl je minerál pocházející z rozkladu živce. Jíl je dolován z velkých hloubek, proto je velmi čistý. Obsahuje množství minerálních látek, zejména křemík, vápník, železo, titan, mangan, hořčík, draslík aj. Nejsou zde žádné chemické a konzervační látky, je to 100% přírodní produkt. Používá se už po staletí v kosmetice, ale také v péči o zažívací trakt.“
Jak vypadá?
Zelená hladká mouka. Včetně té „moukovité“ struktury. Vůně ani chuť žádná. Je to takový neutrální farebný prášek.
Jak se to používá a k čemu je to dobré? A funguje to?
Primárně se zelený jíl využívá k detoxikaci organismu. Zrobíte si 3-týdenní pitnou kúru, kdy denně vyslopkáte decku vody, ve které jste před několika hodinami rozmíchali zarovnanou kávovou lžičku zeleného jílu. Podle návodu pijete jen výluh, ne sedlinu (ačkoli se dočtete na netu i o možnosti, že se to vypije celé).
Dlouho jsem dumala nad tím, co mám vlastně popsat za výsledky. Nějak jsem na sobě nepozorovala nic zajímavého (krom lehkých projímavých účinků první týden). Ani vylepšení, ani zhoršení. A to jsem jíl užívala pravidelně každý den. Celé tři týdny. Dokonce jsem si v mobilu nastavila připomenutí s příznačným názvem „vyslopkat bahno„.
Po doporučené době jsem tedy s kúrou skončila a přemýšlela, co k jílu do recenze napíšu. No a jednoho krásného rána jsem si to uvědomila. Vždyť mě se už dlouho nestalo, že by se mi zamotala během dopoledne hlava tak, že bych šla skoro k zemi. Žádná slabost, nic. Že by to souviselo…? Po vysazení jílu už podobné stavy zase zažívám obden. Tak jsem z toho trochu zmatená. Zažili jste to někdo?
Krom detoxu a vnitřního užívání můžete jíl vyzkoušet i jako masku na obličej, nebo jiné části těla. Rozmícháte v mističce s vodou na kaši (hustotu si určíte sami tak, aby se vám maska dobře nanášela), rozetřete na obličej a necháte zaschnout. Klidně nechte masku na ksichtíku i hodinu, ničemu to nevadí. Spíš naopak, jak jsem zjistila. Napatlejte kašičku na ksicht, zajistěte si soukromí a něco ke čtení a běžte relaxovat.
No ale řekla jsem si, že když už se hodlám na takovou dobu zašívat, tak ať to stojí za to. Namíchala jsem teda ještě jednu misku s řidším bahýnkem. To jsem následně vetřela do vlasů a celé dílo zabalila do igelitky a ručníku. Hmátla jsem po Cosmu a zahloubala se do článků o kosmetice.
Po hodince jsem usoudila, že bahenního relaxu by mohlo aj stačit a jala jsem se jíl vymývat a smývat.
Nejdřív jsem se rozhodla podívat, jakže mi maska vylepšila fasádu. Ksichtík jsem namočila a jílovou masku opatrně smyla houbičkou. Šlo to docela v pohodě. Po použití mi přišlo, že bahno pleť hezky vyčistilo a projasnilo. Akorát pekelně vysušilo. Na což jsem měla po ruce připravenou hydratační masku od L’Occitane. Bo kdo je připraven… šak to znáte.
Když jsem pak sundala ručník a sáček, málem jsem dostala záchvat smíchu. Pamatujete se na film Sám doma? A říkají vám něco jména Harry a Marv, alias Mokří banditi? Jak jsem jukla do zrcadla, vypadala jsem přesně jak Marv, když to schytal do hlavy pytlem cementu, bo co to bylo… bílé suché háro. Tiše jsem zadoufala, že to půjde dobře vymýt. Kupodivu stačilo jednou našamponovat a jíl byl fuč. No pro jistotu (síla zvyku) jsem si dala šamponové repete a pak přidala i kondicionér. Výsledek? Musím říct, že doteď jsem si myslela, že mám vysušené vlasy. No houby, zlatá rybko… TOHLE byly teprv vysušené vlasy… Hodně hrubé, špatně rozčesatelné a skoro šustící suchem. Tož to mě moc nenadchlo.
Závěr?
Jako detox? Jo. Vyzkoušejte. Já to musím prubnout ještě jednou a snad si začnu psát i deníček a budu se pozorovat lupou, kde se jako dějou změny. A musím zjistit, jak je to s tou „slabostí„.
Jako extra čistící maska na ksicht? Doporučuju. Funguje to velice dobře. Akorát se pak buď vykoupejte v oleji, nebo si hoďte centimetrovou vrstvu něčeho hydratačního. A jako maska na vlasy? To už zkoušet nebudu… :-D
Buďte první! Přidejte komentář