V ideálním světě jíme vyváženě, s mírou a naše trávení si spokojeně přede někde v pozadí. Ale nebudeme si lhát do kapsy. Realita je prostě o něco… chutnější. Občas je té radosti z jídla zkrátka víc, než by naše tělo úplně ocenilo. Ať už jde o situace typu „boha jeho, ještě jedno sousto a stopro prasknu“, nebo totálně ujetá kombinace, po které by se obrátil naruby i hodně otrlý žaludek.
Takže pak nutně přichází ta míň zábavná část. Nejen výčitky jak blázen a proklínání své mlsné huby až do třetího kolena. Ale hlavně pocit, že máte v žaludku snad šutry. A k tomu to nafouknuté břicho jak těsně před porodem. A svatosvatě si slibujete, že TOHLE už nikdy v životě neuděláte. [no jasně, haha. Dejte sem další chlebíček!]
Obsah článku
Nicméně právě v těchto nejtěžších chvílích (doslova, páč je vám FAKT těžko) můžou přijít vhod malé vychytávky v podobě trávicích enzymů – doplňků stravy, které tělu dodají to, co by si jinak muselo zajistit samo. Ne proto, abychom mohli jíst bezhlavě cokoliv a kdykoliv, ale aby se to dalo zvládnout, když už se zadaří… A přesně na tohle jsem se podívala u trávicích enzymů od Yobeli.
Co je vlastně Yobeli
Yobeli je „mladší sestra“ značky Lobey. Zatímco Lobey se stará o pleť zvenčí, Yobeli jde na věc zevnitř. Zaměřuje se na doplňky stravy, které mají podpořit trávení, energii, imunitu, psychickou pohodu nebo kvalitu vlasů a pleti. Myšlenka je jednoduchá: to, jak vypadáme navenek, často začíná uvnitř. A i ten nejlepší krém má svoje limity, pokud tělu chybí důležité živiny.
Já osobně nevěřím na univerzální multivitamíny „na všechno“. Jednak proto, že každý z nás řeší něco jiného, a taky proto, že některé vitamíny a minerály se navzájem úplně nekamarádí a mohou si ve vstřebávání naopak překážet. Mnohem logičtější mi přijde sáhnout po doplňku, který je zaměřený na konkrétní problém. Jasně, občas koketuju s myšlenkou nasypat si doplňky do misky, zalít mlékem a dát si je místo müsli k snídani. No takhle jednoduše to (bohužel) nefunguje.
A v Yobeli to ví taky. Proto nenabízí obecné směsi, ale produkty zaměřené na konkrétní problémy.
Jak fungují trávicí enzymy?
Trávicí enzymy jsou něco jako malí pomocníci, kteří rozebírají jídlo na tak malé kousky, aby si z něj tělo dokázalo vzít to, co potřebuje. Bez nich by si tělo s většinou živin moc neporadilo.
Za normálních okolností si je tělo vyrábí samo. Jenže ne vždycky to úplně stačí – třeba když jíte ve stresu, rychle, nepravidelně, nebo si dopřejete něco těžšího, než na co je vaše trávení zvyklé. A přesně v tu chvíli může přijít vhod šikovný trávicí doplněk v podobě enzymů. Ten stojí na patentovaném komplexu DigeZyme®, což je kombinace pěti enzymů, z nichž každý má na starosti něco jiného. Nejde tedy o „nějaký jeden enzym na trávení“, ale o partu, která si mezi sebou rozdělí práci. Konkrétně:
- alfa-amyláza pomáhá rozkládat sacharidy (typicky pečivo, přílohy),
- proteáza se stará o bílkoviny,
- lipáza o tuky,
- laktáza o mléčný cukr (což ocení hlavně ti, kterým nesedí mléčné výrobky),
- a celuláza pomáhá s trávením vlákniny, která bývá častým „viníkem“ nadýmání.
Jinými slovy – komplex pokrývá všechny hlavní složky jídla, které běžně jíme. Díky tomu může pomoct nejen s pocitem těžkosti nebo nafouknutým břichem, ale i s tím, aby tělo dokázalo z jídla vytěžit maximum. Zajímavý detail je, že tyhle enzymy jsou ve stabilní formě, takže přežijí i kyselé prostředí žaludku a dostanou se až tam, kde mají opravdu pracovat – tedy do střev. Což je přesně místo, kde se většina trávení a vstřebávání odehrává.
Brát dlouhodobě, nebo jen občas?
Tohle je podle mě jedna z nejlogičtějších otázek, která člověka napadne. Pochopila jsem to tak, že trávicí enzymy nejsou typ doplňku, který by dávalo smysl brát pro jistotu každý den, pokud vás nic netrápí. Tělo si je totiž za normálních okolností umí vytvářet samo. Jiná situace nastává ve chvíli, kdy trávení z nějakého důvodu dostává zabrat. Typicky když jíte nepravidelně, ve stresu, na cestách, nebo si dopřejete těžší jídla, než na která je vaše tělo zvyklé. V takových případech je praktické mít enzymy po ruce a sáhnout po nich nárazově – tedy AŽ ve chvíli, kdy je to potřeba.
Jsou ale i období, kdy se potíže vrací častěji. Třeba při dlouhodobém stresu, únavě, nebo když víte, že vám některé složky stravy nesedí (smažené, tučné, mléčné výrobky), a stejně si je občas dopřejete. Tam může dávat smysl zařadit enzymy na delší dobu jako podporu, než se trávení zase vrátí do normálu – čili do stavu, kdy o něm ani nevíte.
Osobně to vnímám tak, že trávicí enzymy nejsou nutnost pro každého. Je to spíš pomocník ve chvíli, kdy je tělo rozhozené a odráží se to na trávení i celkovém pocitu (ne)pohodlí.
Co trávicí enzymy umí
Trávicí enzymy pomáhají tělu s rozkladem jídla. Díky tomu můžou ulevit ve chvílích, kdy po jídle cítíte těžkost, nafouknutí, tlak v břiše nebo víte, že vám některé potraviny nesedí. Po těžším obědě, kdy tláskáte „páté přes deváté“, nebo když si dáte něco, co vaše trávení moc nezvládá.
Je ale dobré vědět, že tím jejich role víceméně končí. Neřeší totiž všechno, co se kolem trávení děje. Pokud vás trápí dlouhodobá zácpa, enzymy samy o sobě většinou nestačí – tam hraje roli spíš nedostatek vlákniny, málo tekutin nebo celkově zpomalené trávení. Stejně tak nepomůžou vyřešit situace, kdy vás břicho bolí kvůli stresu, nebo když jíte rychle, ve spěchu a bez pořádného kousání.
Svoje limity mají i ve chvíli, kdy je trávení dlouhodobě rozházené – po nemoci, antibiotikách, nebo když vás střídavě trápí nadýmání, průjem a celkový diskomfort bez jasné příčiny. Tam už bývá potřeba řešit víc věcí najednou, nejen samotné enzymy. Neznamená to ale, že by neměly svoje místo. Právě naopak – jako cílená pomoc ve chvíli, kdy víte, že trávení dostane zabrat, fungují skvěle. Jen je dobré od nich nečekat, že vyřeší všechno, co se v břiše děje.
Kdy se trávicí enzymy můžou hodit (ze života)
Jsou chvíle, kdy si trávení prostě zaslouží malou výpomoc. Ne proto, že by „nefungovalo“, ale protože jste na něj naložili víc, než je zvyklé.
Vánoční večeře. Ryba, salát, cukroví… a pak ještě jeden kousek lineckého, který nikdy není poslední. Další dva chlebíčky. Smažené filé se zbytkem salátu. [a to všechno opakujete, dokud na Štěpána neodpadnete] V takové chvíli enzymy pomůžou s tím, aby těžké jídlo tělo zvládlo líp zpracovat a vy se vyhnuli pocitu, že už vám chybí jen položit macešky na prsa, ať si zvykáte. Protože tohle bude jistojistě váš konec.
Nebo letní grilovačka s přáteli. Maso, omáčky, pečivo, sýry, zmrzlina, drink, chipsy… Trávení dostává zabrat hlavně kvůli kombinaci tuků, bílkovin a neustálému uzobávání během celého večera. A moc tomu nedodá ani míchání alkoholu. Enzymy tady můžou pomoct rozložit jednotlivé složky jídla a trochu ulevit od následného nafouknutí a skuhrání ještě dva dny po grilovačce.
Pak jsou tu oslavy a restaurace obecně. Jídla, na která nejste zvyklí, těžší kombinace, větší porce… a často i rychlejší tempo jídla, než by pro vás bylo ideální (ruce nahoru, komu taky trvá jídlo věčnost). Pokud víte, že vás podobné situace pravidelně doženou pocitem těžkosti nebo plnosti, enzymy můžou být docela praktická pojistka.
Speciální kapitola je stav, který pracovně nazývám „mlsná huba“. Čili večer jsem měla chuť na něco malého a o hodinu později přemýšlím, kam zmizela půlka ledničky. Kombinace sladkého, slaného, tučného… tohle není pro slabé povahy! I tady můžou ale enzymy pomoct a hodit vám záchranné lano, když už jste se neovládli.
Když už jsme u té mlsné huby… Pojďte si se mnou jen tak cvičně zaslintat, když to máme dneska tak stylové! :-) Moje oblíbená jídla!
Kdy trávicí enzymy užívat?
Ideálně ve chvíli, kdy se jídlo chystá na scénu – tedy před jídlem nebo hned na jeho začátku. Enzymy mají pomoct s rozkladem jídla, takže je fajn, aby byly připravené ve chvíli, kdy se trávení rozjíždí. Když si je vezmete pár minut před jídlem nebo spolu s prvními sousty, stihnou „naskočit do procesu“ včas a odpracovat si svoje.
Pokud si na ně vzpomenete až po jídle, nic se neděje – ale je to tak trochu pozdější nástup. Něco ještě zvládnou, ale část práce už proběhla bez nich. Zjednodušeně řečeno: čím dřív se zapojí, tím víc toho stihnou. Proto se nejčastěji doporučuje brát je před jídlem nebo během něj, ideálně u těch jídel, u kterých tušíte, že vaše trávení dostane trochu zabrat.
Moje dojmy z testování
Mám pocit, že u všeho, co nějak souvisí s trávením, mám tendenci čekat na zázrak. Něco ve stylu „vezmu si kouzelnou pilulku a můžu sníst klidně slona“ a bude mi fajn. Asi podobná logika jako u zázračných krémů na hubnutí – člověk tuší, že to nebude tak jednoduché… ale stejně v to pořád doufá. Nicméně čistě logicky: když sežeru celou pizzu na posezení, nemůžu čekat, že po odvalení se od stolu budu mít v bříšku pocit, jako kdybych si potykala s pěti lístky hlávkového salátu, to dá rozum. A kdo si myslí něco jiného, je buď nezdolný optimista, nebo chyběl na fyziku, když se probíral zákon o zachování hmoty.
Jaký je reálný efekt
Co ale vnímám, je rozdíl v tom, jak mi je potom. Takový ten stav, kdy si člověk lehne na záda a připadá si jak želva, která se nemůže překulit zpátky, se buď nedostaví, nebo je výrazně mírnější. Ne že bych po jídle vyskočila od stolu a z fleku si šla zaběhat, ale fungovat se dá o dost líp. Nemáte břicho jak pátrací balón a nemusíte si rozepínat kalhoty o dvě dírky. Máte pocit normálního stavu, který berete jako samozřejmost… dokud o něj nepřijdete.
Jen pro zajímavost – možná znáte pojem digestiv (typicky panák něčeho bylinného po jídle). Ten má trávení taky „podpořit“, ale funguje trochu jinak. Spíš stimuluje trávení jako takové, zatímco enzymy jdou víc na praktickou stránku věci a pomáhají jídlo rozkládat na menší části, se kterými si tělo poradí snáz.
Takže pokud čekáte okamžitý wow efekt, tady ho úplně nehledejte. Ale pokud chcete zvládat těžší nebo kombinovaná jídla o poznání líp, pak mi to jako pomocník přijde fajn.
Závěrem
Nejsme stroje, které jedou podle tabulek. Jsme lidi. Občas unavení, občas ve stresu, občas mlsní. A někdy prostě sníme víc, než jsme původně plánovali – nebo něco, co našemu trávení úplně nesedí. Není potřeba si po každém dietním prohřešku sypat popel na hlavu, trápit se hlady, nebo si dokonce zakázat všechny mňamky světa. Mnohem rozumnější je přijmout fakt, že to k životu patří, a v případě potřeby si prostě pomoct a stav řešit.
Někdy stačí bylinkový čaj, jindy lehčí jídlo další den… a někdy trávicí enzymy, které pomůžou tělu zvládnout to, co jsme mu zrovna naložili. Protože ač se to někdy těžko přijímá, péče o sebe nikdy není o dokonalosti, ale o rovnováze. A ta občas klidně zahrnuje i pizzu.
Tip: použijte pro nákup v e-shopu Lobey slevový kód BEBE10 – ušetříte 10%.
🐞 PR produkt, který jsem si vybírala podle vlastního uvážení.
Následné hodnocení je vždy čistě na mně – nikdo mi neslibuje doživotní zásoby čokolády, ani vinný sklípek v Provence.
Nejsem chemik ani dermatolog. Jsem kosmetický nadšenec, který sdílí vlastní zkušenosti a postřehy z praxe.
Co sedí mně, může nesedět vám – berte moje zkušenosti prosím jako inspiraci, nikoli jako jedinou možnou cestu.
Buďte první! Přidejte komentář