Tramvaj. Bus. Metro. Vlak. Předpokládám, že většina z vás má ráda cestování v MHD asi stejně, jako třísku zabodnutou naštorc v místě, kde si ji bez cizí pomoci nevyndáte. Ne tak já. Vyžívám se v tom. Vážně. Asi nebudu normální. Hrozně mě baví pozorovat ty davy lidí. Tipování, kam se kdo asi chystá, kde pracuje, nebo co je nejspíš zač… Jestlipak se ten klučina s kytkou v ruce vydal za svou drahou polovičkou? Nebo si to hasí na oslavu narozenin…
Příspěvky publikované v “Alverde”
Všimli jste si někdy, že Alverde má mnoho výrobků označených logem Vegan? Jako je mi jasné, že většině z vás to žíly vůbec netrhá a přikládáte tomu stejnou důležitost, jako když zaslechnete ve zprávách, že Pepa z Horní Dolní vypěstoval divný tvar okurek. Přiznám se ale, že já to jednu dobu velice řešila. Louskala jsem obaly potravin i kosmetiky hrozně podrobně a jakmile jsem zaostřila byť jen mikroskopické množství čehokoli co není čistě rostlinné, tak konec. Věc jsem vrátila zpátky…
Když už se rozhodnu vařit (resp. otestovat, co chlap ještě vydrží a snese), téměř pokaždé se mi stane, že mi pochybí jedna ingredience. Často ta nejdůležitější. Kdyby před barákem nestálo auto, asi bych se na to nejradši vyprdla a vymyslela jiné papu. Takhle jsem se rozhodla sednout za volant a obědový problém vyřešit raz dva. Dojedu k místnímu „Křupu“ (oficiálně Coop, o tom proč „Křup“ až někdy jindy), ukázkově parknu vozítko na prázdném parkovišti a s lákavou vidinou nákupu max.…
Můžete se tomu bránit zuby nehty, můžete se denně modlit třeba k samotnému ďáblu… ale to je asi tak všechno, co s tím můžete dělat. Protože tohle se nevyhne ani vám. Jednou si ten šedivý chlup na hlavě prostě najdete. Reakce? Inu, ta má několik stádií, jak jsem bohužel na vlastní kůži zjistila: 1. Fáze překvapení Jednoho dne u zrcadla… Co to sakra je?! Aha, to bude určitě jen smítko ve vlasech… Nějak ale nejde chytit… [s vyplazenou špičkou jazyka…
Sen se začne pomalu ale jistě rozplývat a mizet v dáli. Cítím, jak sluníčko nejistě mžurká skrz závěsy v pokoji a s vééélkým zívnutím se pomaličku probouzím do nového dne. Nejdřív trochu rozlepit jedno očičko a podívat se, jestli vůbec stojí za to se hrabat z postele… Po zjištění, že by to jako mohlo byt fajné omrknu okolí i druhým očkem. Rozkošnicky se protáhnu v zahřátém pelíšku a uvažuju, že se ještě otočím na druhý bok a užiju si svých…
Už jste viděli tu spoušť za oknem? Sluníčko, teplo, na nebi ani mráček, ptáci řvou jak najatí… Pokaždé, když se venku vyskytne takové počasí a já jsem čistě teoreticky doma u PC, vybaví se mi klasická scéna x let zpátky, z dob střední školy:Mamka: „Neseď pořád u toho počítače, jdi ven! Je tam tak krásně!“ Já: „Kam ven…?“ Mamka: „Kamkoli, dyť tam tak pěkně svítí sluníčko!“ Já: „A co tam mám jako dělat? Venku…?“ Mamka: „No, budeš tam…“ A od…
Pokud jste dnes během dne museli vystrčit nos z baráku, určitě vám neušlo, jak úžasné počasí venku panovalo. Zima, zataženo a mrholení. Přesně ten typ počasí, který vám zkrepne háro nejpozději do deseti minut a řasenku obtiskne pod spodní řasy takovým stylem, že připomínáte horníka co právě vyfáral po celodenní šichtě z dolu. Což na náladě nepřidá, že. A co v takovém lezavém počasí dělat, když práce venku už skončila, další není pro dnešek na obzoru a doma nečeká nic…
Včera se mě kamarádka ptala, čím to může být, že má už delší dobu hrubé a suché vlasy a lámou se jí konečky. A co jakože s tím? Profík přes vlasy nejsem ani náhodou, to upozorňuju předem. Na druhou stranu co bych to byla za kamarádku, kdybych se nepokusila něco vymyslet a poradit, že? Máte-li podobný problém jako kamarádka, zkuste postupně několik kroků: 1. zkontrolujte konečky vlasů. Jsou polámané nebo rozdvojené? Nůžky na ně! Nic jiného vám ostatně ani nezbývá.…
Jsou věci, které odložit nemůžete. A neomluví vás ani vlastní smrt. Podání daňového přiznání v termínu, doplnění chybějícího toaletního papíru na WC, zaplacení složenky za elektřinu a nakrmení hladového kočičáka. Pořadí činností je irelevantní a nemá vliv na jejich výslednou důležitost. Jakmile se vykašlete na kteroukoli z nich, čekají vás problémy. Přesto… Pokud máte doma už nějaký ten pátek kočku, určitě vás už párkrát napadlo, že snad byste se líp dohodli s finančním úřadem, než s kočkou, která má utkvělou…
Kdyby bylo venku půl metru sněhu, mrzlo až praštělo a do toho občas ještě padala sem tam zbloudilá sněhová vločka… mohla bych říct, že jde o výjev jak z pohádky o Sněhurce, kam se ohromně hodí moje černá barva vlasů a extra bledá barva kůže (ono to u toho notebooku zrovna moc neopaluje, víme?). K mé smůle je venku bláto, lezavo, a navíc ještě co chvíli poprchává. Jakoby nestačilo, že se romantická scenérie alá Sněhurka nekoná. Navíc ještě musím připomínat…
Většinou to začíná stejně. Po nějakém čase si řeknu, že musím přece těm vlasům dopřát extra péči, protože jinak mi vypadají a budou nezdravé a budu mít hlavu jak koleno. Je mi jasné, že i kdybych používala JEN šampon a nic jiného, tak budu mít nejspíš vlasy ok. ALE… já velice ráda podléhám všem těm reklamním kecům o nutnosti mít nejen správný kondicionér, ale i masku a kúru, po které bude háro nejkrásnější na světě… a navíc mě ohromně baví tohle…