Sice pořád v karanténě, ale aspoň zpátky mezi živými. Tak nějak bych shrnula můj momentální stav. Před měsícem se u mě zabydlel setsakra agresivní bacil a v posledních dnech jsem teprve schopná se pohybovat jinak, než radostným plížením po čtyřech vpřed. Na druhou stranu – všechno zlé je k něčemu dobré. Tolik, jak za poslední měsíc, jsem toho nenachrupkala snad ani v dětství! A něco jako problém s nespavostí mi zní jako sci-fi. Usnu kdykoli a kdekoli. Kočič je proti mě břídil :-)

Jelikož jsou ale zprávy plné keců o chřipkové epidemii, nechce se mi dál bacilovým směrem ubírat i na blogu. Tak trochu mám tohohle tématu za poslední dobu plné zuby. Tedy se bez dalších oklik budeme věnovat Číst dál

Místo činu: Praha Letňany. Doba: mezi čtvrtou a pátou odpolední. Nedokážu přesně říct, kde přesně k tomu došlo. Ale kdybyste čistě teoreticky někdo postrádal bacila, je zrovna u mě a žije mylně v domnění, že jsme teď nejvíc nejlepší kamarádi a bude tady nově bydlet.

Jak já tohle na zimě nesnáším. Stačí, aby na vás někdo prsknul třeba v MHD a bum ho. Než dojedete domů, škrábe vás v krku, bolí uško a máte pocit, že vás někdo vzal po hrbě pohrabáčem. Navíc – jestli to nepodchytnete včas, přidá se další den i opuchlý nos, který se během pár hodin změní v průtokáč. Momentálně jsem ve stadiu „jím med velkou lžící“ a doufám, že se varianta „umřu na Číst dál

Dvě zásadní věci v péči o pleť jsem u sebe letos pochopila. Že si nutně potřebuju zvyknout na zařazení opalovacího krému při ranní rutině u zrcadla, protože jak řekl Bohuš: „… nevíš, jaké je slunko sviňa? Víš, jaké sú tam díry?! Nečteš a nevíš!“. Tedy tak. A že „hydratace“ je kouzelné kosmetické slovíčko a základ všeho a podceňovat ji je začátek konce.

Ohledně SPF to jde jednoduše. Objevila jsem totiž opalovací olej od Uriage (SPF50+), který se fantasticky vstřebává, supr voní a HLAVNĚ – nedělá ze mě angoráka jako jiné opalováky, které se mi dostanou do blízkosti očí. Používám ho denně jako druhý krok NA krém nebo balzám a spokojenost největší. Samozřejmě tohle není dogma, které nutně Číst dál

Byl ještě sníh a mráz, když mi Míša poslala Šípkový krém Dulcia. Polovina ledna tuším. Vybrala jsem si ho na základě maximálního nadšení s jeho protivráskovým sluníčkovým bratříčkem, o kterém jsem psala v září loňského roku. A navíc mě Dulcia hrozně baví. Zvlášť po zjištění, že vyrábí oční krém s vůní milované Kofila tyčinky :-D

Když to tak v duchu srovnám, asi bych postavila značku Dulcia na stejný piedestal, kde už si hoví Soaphoria a Mylo. Všechno jsou to výrobci přírodní kosmetiky ze Slovenska s konkrétními lidmi v pozadí, kteří dělají svou práci s láskou a je to na konečném výsledku neskutečně poznat. Žádná anonymní sériovka, ale ruční výroba, maximální kvalita a přesvědčení, že tahle práce má smysl. Číst dál