Nad pracovním stolem mi v bílých rámečcích visí čtyři fotografie z Benátek. Vlevo se dívám na gondoly, kotvící u náměstí sv. Marka. Vpravo se kochám výhledem z Ponte di Rialto. Přesně nad počítačem je obrázek Ponte dei Sospiri (Most vzdechů) a vedle něj jeden z vodních kanálů. Úžasná věc, tyhle fotky. Kdykoli na mě jde splín, nebo to od rána vypadá na den blbec, stačí zvednout oči. Jako kdybyste se podívali z malého okýnka ven na město. Skoro až slyšíte typický ruch projíždějících lodí, povykujících lidí a šplouchání vody o zdi domů…

Poprvé jsem se prošla benátskými uličkami v patnácti. Pravdou je, že ten den mě Benátky příliš neuchvátily. Vzpomínám si, že jsem měla spálená ramena z předchozího dne (a na nich nesla baťůžek!), bylo snad 36°C ve stínu a byla jsem zoufale unavená. Jeden by řekl, že to ve mně zanechá spíš trauma, než pozitivní dojem. A vidíte… přesto jsem se po návratu domů okamžitě zapsala na kurz italštiny, schovala si mapku města a vyvolané fotky dodnes opatruji jako vzácné relikvie. Číst dál »

„I am unique“ (Jsem unikátní), prohlásil robot Sonny ve filmu Já, robot. Při volbě parfému je pro mě toto kritérium spolu s osobními sympatiemi ke značce a samotné vůni rozhodující. Nechci vonět jako každá druhá. Chci být k rozlišení a mít kolem sebe zapamatovatelný voňavý „obláček“. Že zní takový požadavek legračně ve světle toho, že nakonec sáhnu po snadno dostupném parfému značky, která se běžně prodává v parfumerii? Dost možná. Pro mě je ale hlavní, že ve svém okolí neznám nikoho, kdo by propadl kouzlu značky Bottega Veneta a vroucně ji miloval tak, jako já. Což je fajn. Protože pro pořízení parfému na míru nedisponuji dostatečným počtem párových orgánů k dárcovství. A i kdyby – stejně bych tvůrce instruovala ve smyslu „vykouzlete mi něco, co bude vonět jako Bottega, ale budu to mít jen já…“

Je tomu už několik let, co jsme si dali s první vůní benátské značky letmé dostaveníčko mezi regály. Nechtěla jsem trapně prozrazovat, že jsem se tam ocitla díky papírovému vzorku z časopisu. Chtěla jsem, aby to vypadalo jako náhodné setkání. Číst dál »

Coco Chanel se údajně vyjádřila v tom smyslu, že prý: „Žena, která nenosí parfém, nemá budoucnost„. Mezi námi děvčaty – jestli je na tom byť jen zrnko pravdy, o svá budoucí léta si nemusím dělat starosti a budu vysmátá po zbytek života. Bez parfému se totiž neobejdu!

Nebylo tomu tak ale vždy. V dobách dávno minulých, kdy pro mě neexistovala hrůznější představa, než budit na ulici pozornost byť jen výraznější barvou trička, bych po flakonku s omamnou vůní nesáhla ani pod pohrůžkou násilí na malém zviřátku. Nejraději jsem v té době měla ředěné ovocné vody z Avonu, kterými stačilo párkrát stříknout po těle a voněli jste třeba i půl hodiny! Považte tu dobu! A když už jsem chtěla být jó za rebela, doplnila jsem to tělovým mlékem ze stejné řady a měla jsem další půlhoďku k dobru :-D Ale zahalit se do obláčku vůně, která vás bude provázet celý den a okolí vás díky tomu spolehlivě identifikuje? Ó na světě! To by znamenalo být středem pozornosti a někdo by si mě mohl všimnout a nedejbože mi vůni třeba pochválit! Číst dál »

Moje maličkost a parfémy. To je tuze krátká historie. Nikdy jsem si parfém nebyla vybírat v parfumerii tím stylem, že bych vyzkoušela několik kousků a pak se mezi nimi rozhodovala. Nešlo by mi to. Připadala bych si, jako bych měla vyhmátnout jednoho chlapa z řady na přehlídce „missáků“ a určit, že ten nebo onen je ten pravý. Nesmysl. Jsem staromódní. Věřím na náhodu a lásku na první, přinejhorším druhý :-) pohled.

Bottega Veneta byla láska na první ňuf. Itálie, Benátky, Murano, sklo, okázalost a luxus zároveň… A jestli v tom hrál roli i takový detail, že „bottega veneta“ v překladu znamená benátský krámek nebo ateliér? Inu… asi ano…

Pamatuju si, že mě parfémy téhle značky uchvátily bez rozdílu všechny. Mám pro ně slabost. Jsou mým podpisem. Značkou. Něčím, co mě dostává do kolen a okouzluje pořád dokola. Šetřím s nimi a zároveň bych v nich nejraději vykoupala všechno své oblečení! :-)

Letos mi Ježíšek udělal velikou radost a obdaroval mě parfémem Knot, což je v pořadí druhý parfém této značky. Číst dál »

Jaká je pravděpodobnost, že pro sebe najdete ten pravý parfém, který vás bude dokonale vystihovat? Podtrhne vaši osobnost, nádherně splyne s kůží a stane se vaší součástí…? Donedávna jsem si myslela, že šance na podobný objev se v mém případě rovná nule. Nejsem totiž ten typ, který se do parfémů snadno zamiluje. Ano, dokážu o obsahu některých lákavých flakonků v parfumerii říct, že hezky voní. Ale vždycky to bude jen povrchní tvrzení bez hloubky, dokud si parfém pořádně „nezažiju“, neobjevím v něm vlastní příběh a nedojdu k závěru, že jsem právě našla kousek puzzle, který mi chyběl do mojí pomyslné skládačky…

První setkání s parfémem Bottega Veneta si pamatuju docela přesně. Šlo o reklamní stránku v časopise. Rozlepila jsem navoněný okraj a vcelku bez zájmu ze zvyku přejela vnitřní stranou zápěstí po stránce. Očima jsem přitom nezúčastněně těkala po reklamě a současně s tím, jak jsem se nosíkem blížila k ruce jsem hodlala obrátit list a začíst se do dalšího článku. Když tu se stalo něco. Resp. „NĚCO„…

Bylo to…

…jako když bloudíte ve tmě a najednou před vámi někdo rozsvítí rozzářený křišťálový lustr, jehož měkké světlo se rozline i do těch nejtemnějších zákoutí místnosti…

…jako když zoufale stojíte před napraným šatníkem s nudnými kousky oblečení a v tom zazvoní pošťák, aby vám předal obrovskou krabici převázanou saténovou mašlí… S osobním pozdravem od vašeho oblíbeného návrháře a dodatkem, že mu bude velkou ctí, pokud jeho novou kolekci budete nosit zrovna vy…

…jako když za vámi v nejluxusnější restauraci ve městě přijde šéfkuchař, aby vám osobně popřál dobrou chuť a postavil před vás tu nejvybranější lahůdku vlastní kuchyně spolu se sklenicí lahodného vína, která vypráví vlastní příběh o italském kraji Veneto…

Zamilovat se na první vyzkoušení bylo snadné. Číst dál »