Na začátku byl nápad, a to vrátit se ke své původní barvě vlasů – klasické myší hnědé. Aspoň co si matně pamatuju podle fotek, než jsem rozjuchaně naskočila do kolotoče barvení vlasů, ve kterém strávila 15 let bez přestávky. Jenže po cestě k vysněné myšohnědé se něco ošklivě zvrtlo. Namísto „abrakadabra, tady máš hnědou“, to pokračovalo nutností zkusit i nemožné, abych se co nejdříve zbavila extrémně poškozených délek vlasů. Čímž se do první bojové linie dostaly nůžky, masky a olejové zábaly na vlasy a doplněk stravy (beru tříměsíční kúru Revalid).

Vlasové harakiri jsem si odbyla v prosinci. Teď, po 2,5 měsících kurýrování a rozmazlování můžu říct, že na první pohled byste neměli šanci poznat, co se mi stalo s vláskama před koncem roku. Tedy že z nich byly chcíplé tenké gumičky, které zkreply, i když špatně zafoukal vítr. Momentálně můžu rukou vlasy prohrábnout a jsou na dotek sypací, hladké a hezké. Samozřejmě, pokud ignorujete nedokonalou flekatou barvu, která prostě musí odrůst, jinak to nejde. Ani prosvítající šediny už mě neiritují natolik, abych sáhla po permanentní barvě! Číst dál »