Takový ten pocit, kdy se ráno vzbudíte a zřetelně cítíte, že dneska by to nešlo. Připadáte si, že je vám asi 150, přes noc vám hrb načechral kombajn, kruhy pod očima máte až ke kolenům a invalidní důchod by vám pani u přepážky dala jen tak na ksicht. Z lítosti. Veškerou energii, kterou jste pracně načerpali během (ne)spaní vám spolkne čištění zubů. Osobu v zrcadle pozdravíte slovy: "Neznám tě, ale učešu tě." Snídani odbudete dvojitým kafe. A po pár hodinách strnulého čučení na spořič obrazovky ...